biOOmyl?


Kverulant je přesvědčen, že biopaliva jsou jen nesmyslným plýtváním. Proto je jeho cílem zastavit toto plýtvání. V září 2013 vydala EU doporučení omezit používání biopaliv ze zemědělských plodin v dopravě na 6%. Mohlo by se zdát, že Kverulant již svého cíle téměř dosáhl, ale stále není vyhráno a proto pokračuje i tato kauza.


V posledních letech byla zpochybněna celá řada předpokladů, která stála u zavedení biopaliv. Za všechny uvádí Kverulant jen hypotézu globálního oteplováním v důsledku produkce CO2 (Globální oteplování). Existují seriózní studie, které tvrdí, že posledních 500 000 let byla maxima a minima křivek koncentrace CO2 opožděná za extrémy teplot v rozmezí 300 až 600 let. Změna koncentrace CO2 byla vždy důsledkem změny teploty v jednotlivých cyklech. To znamená, že nejdřív stoupla teplota a pak teprve koncentrace CO2 v atmosféře. Navíc však změny koncentrace CO2 a teploty neprobíhaly vždy podle schématu zvýšení teploty a po něm zvýšení atmosférické koncentrace CO2 nebo snížení teploty a po něm snížení koncentrace CO2. Více zde.

Zejména ekohujeři rozšířili názor, že existují jakési veřejné statky globálního charakteru. Nezpochybnitelné celoplanetární společné zájmy každého jednoho obyvatele Země, ba i všech zvířat. Zejména těch roztomilých jako jsou lední medvědi. Cosi výsostně dobrého a fatálně důležitého, o co stojí usilovat za každou cenu. Mezi tyto veřejné statky patří přesvědčení o škodlivosti globálního oteplování a o užitečnosti snižování produkce CO2. Jakkoliv by mohlo být mírné trvalé oteplení pro českou kotlinu spíše přínosem, je skandální tento názor vůbec veřejně vyslovit. Že je k fotosyntéze třeba právě CO2 se považuje za sice pravdivé, ale krajně nevkusné.

Evropská unie si v roce 2003 stanovila, že v roce 2020 budou automobilová paliva obsahovat 10% biosložky. Deklarovanými důvody pro toto opatření bylo snížení dovozu ropy do EU, tvorba nových pracovních míst a snížení emisí CO2. Žádného z těchto cílů nebylo, není a ani nikdy dosaženo nebude. Zdá se, že dovoz ropy neklesá, nová pracovní místa vytvořena nebyla. A je jisté, že při produkci biopaliv vzniká ještě více CO2 než při výrobě staré, dobré nafty a benzínu. Zvýšení produkce CO2 při výrobě biopaliv je dokonce značné. Při výrobě paliva MEŘO z řepky olejky vzniká 5,3x víc toho ošklivého CO2 než při výrobě nafty, Srovnání výroby lihu (EtOH) a benzínu vyznívá jen o málo lépe. Produkce lihu ze pšenice vyprodukuje 5,1x CO2 než výroba benzínu. Zdrojem těchto údajů je dílčí studie, kterou si nechalo vypracovat ministerstvo životního prostředí. Extrakt studie je možné si prohlédnout zde. Čtenář by se neměl nechat mýlit. Studie nebyla vypracována, aby stát získal argumenty proti bruselským byrokratům. Opak je pravdou. Cílem studie bylo získat argumenty pro zavedení uhlíkové daně na vozidla a udělat radost Bruselu.

Na frak soustavně dostává i teorie, že ropy je málo a bude brzo vyčerpána. Kdysi často citovaný Římský klub v roce 1972 ve zprávě Meze růstu varoval, že svět stojí před vyčerpáním přírodních zdrojů, především ropy a to do roku 1992. Nic s toho se nestalo. Naopak, jsou objevována stále nová a nová velká naleziště, ale to nebrání ekohujerům, aby nás stále nestrašili pohádkou o brzké vyčerpání ropy.

Dokonce i předpoklad, že ropa je fosilní palivo, pocházející ze zbytků dinosaurů, řas, stromů a jiných forem života z doby před 500 miliony lety se ukazuje jako mylný. Naproti tomu jsou úspěšné experimenty, které ukazují, že ropné uhlovodíky stále vznikají za tlakových a teplotních podmínek, které panují v zemské kůře v hloubce kolem 200 kilometrů. Tam se ale ani mrtví dinosauři nijak dostat nemohli.

Usedavá kritika biopaliv nakonec vedla EU k revizi původních cílů v této oblasti. A tak v září 2013 poslanci Evropského parlamentu omezili klasická biopaliva. Podíl biopaliv první generace, vyráběných z potravinářských a energetických plodin již nemá překročit hranici 6% energie spotřebované v dopravě. To samo o sobě znamená, že původní cíl 10% biopaliv v roce 2020 je opuštěn a nejen čeští motoristé nebudou muset připlácet na domnělou záchranu ledních medvědů ještě více než dnes. Tolik dobré zprávy. Zpráva z Bruselu má však má jeden háček. Smělí plánovači z Bruselu naopak zvýšili pro rok 2020 povinný podíl biopaliv druhé a třetí generace na 2,5%. Pokročilá biopaliva mají být vyráběná z jiných zdrojů, jakými jsou mořské řasy či některé odpadky, ale jaksi nejsou k dispozici. A až budou, tak nejspíš budou ještě mnohem dražší než první generace a o klasickém benzínu a naftě ani nemluvě. Ale 2,5% pro „pokročilá“ paliva zatím není v ČR nařízen zákonem a až se o to ekohujeři pokusí, bude Kverulant první, kdo bude křičet.

Ale nyní zpět ke klasickým biopalivům. Ministerstvo životního prostředí tedy ví, že výroba biopaliv produkuje 5x víc CO2 oproti klasickým palivům. Jak to, že s tím ministerstvo jako hlavní hlídač produkce CO2 něco nedělá? Snadno. Stačí zavřít obě oči a použít malý trik. Řekne se, že spalování biopaliv v motorech aut neprodukuje, žádný CO2, protože rostliny jej pohlcovali v průběhu svého růstu. Pak se jen fosilním palivům přičte k tíži CO2, který vzniká při jízdě a je to. Pak už to vyjde a biopaliva vyhrají. Co na tom, že zdravý rozum říká, že je to nesmysl a leckdo, včetně Kverulanta to považuje za podvod? Veřejnost a voliči do takového detailu přeci nikdy nepůjdou.

Nezapočítat do celkové bilance CO2 by snad dávalo smysl, kdyby před pěstování biopaliv na polích v naší zemi vůbec nic nerostlo. Kdyby to byly holé kusy země, kde nic nepohlcuje CO2. Kdyby s pěstováním biopaliv bylo spojenou s masivním přírůstkem zemědělské půdy. Že tomu tak nebylo by mohl potvrdit i slepý mládenec s bílou holí. Absurdita celého „upraveného“ výpočtu produkce CO2 je ještě zřejmější když uvážíme, že z jeho logiky vyplývá, že nejlepší by bylo nechat pole zarůst plevelem, který jistě radostně pohlcoval CO2. Z plevele bychom pak nevyráběli biopaliva a neprodukovali tak CO2. Uhlíková bilance by pak byla přímo ukázková. Dokonce záporná.

Je ještě jedna teoretická možnost jak obhájit to, že do uhlíkové bilance biopaliv není nezapočítáno CO2, které vznikne jeho spálením. Kdyby spalování biopaliv produkovalo řádově méně CO2 než pálení klasického paliva. Tak tomu, ale opravdu není. Dokonce lze tvrdit, že spalování biopaliv v motoru není žádná ekologická hitparáda. Ve srovnání s klasickými kapalnými palivy mají biopaliva nižší výhřevnost a to znamená vyšší spotřebu. U dieselů o 8 %. Přidání etanolu do benzínu (BA) má u neupraveného motoru negativní vliv na emise oxidu uhelnatého (CO), oxidů dusíku (NOx) a na emise oxidu uhličitého (CO2). Emise nespálených uhlovodíků (HC) jsou závislé na poměru biosložky. Měření provedlo Centrum dopravního výzkumu na vozidle Škoda Fabia v městském provozu. Celá studie je k dispozici zde.

Kverulant není sám, kdo poukazuje na nesprávnost výpočtu úspory skleníkových plynů při výrobě biopaliv. V listopadu 2011 bylo zveřejněno stanovisko Vědeckého výboru Evropské agentury pro životní prostředí (EEA – European Environmental Agency) k výpočtům účinnosti bioenergie ve vztahu ke skleníkovým plynům. Výbor zásadně zpochybnil a zkritizoval výchozí předpoklad, že spalování biomasy je „uhlíkově neutrální“, protože se při něm uvolňuje do atmosféry pouze takový uhlík, který z ní byl dříve zachycen fotosyntetickými procesy při růstu rostlin. Výbor poukazuje na skutečnost, že využitím půdy pro pěstování energetických plodin nemůže být taková půda využita pro pěstování plodin pro jiné účely, při nichž by mohl být uhlík z atmosféry zachycován. Pokud se kvůli pěstování energetických plodin nahradí lesní porost jinou kulturou nebo zpomalí zalesňování, může to vést až ke zvýšení koncentrace CO2, protože ten by jinak mohl být zachycen v důsledku přírůstku lesní hmoty. Pokud se energetické plodiny pěstují místo potravinářských, může to vést buď k nedostatku potravin nebo ke zvýšenému uvolňování CO2, pokud se kvůli pěstování potravinářských plodin změní využití půdy. Aby mohlo využití energie z biomasy přispět ke snížení koncentrace CO2, muselo by podle Výboru buď dojít k celkovému zvýšení růstu rostlin, aby byl dostatek plodin pro energetické účely při pokrytí ostatních potřeb lidstva, nebo by musela být energie získávána výhradně z odpadů, které by jinak tak jako tak uvolnily při rozkladu CO2 do atmosféry.

I u nás mají výrobci paliv od roku 2007 tyto složky povinně přimíchávat. Od 1.6. 2010 je tento podíl zákonem stanoven na 4,1 % pro benzín a 6,0 % pro naftu. Benzín i nafta jsou jen díky nim dražší. V roce 2012 byla benzín v průměru dražší o necelých 10 haléřů a nafta dokonce o 44 haléřů na litr. Průměrný motorista jezdící na naftu tak na údajné zachraňování ledních medvědů vydal v roce 2012 přibližně 500 Kč. Majitel benzínového motoru na tom byl lépe, zaplatil navíc průměrně jen 100 Kč a v roce 2012 bylo dokonce několik málo týdnů, kdy lích benzín nepatrně zlevňoval. Zdánlivě malé částky navíc od každého z nás však v celkovém objemu dávají dosti velká čísla. Celkem motoristé vydali při tankování navíc v roce 2011 2,8 miliard korun a roce 2012 jen o něco méně a to 2,4 miliard korun.

Celkovému účtu za biopaliva je třeba ještě připočítat ještě přibližně jednu miliardu korun. Tolik totiž stát tratí na tom, že biopaliva jako E30 a E85 jsou z velké části osvobozena od spotřební daně. A tak stát například v roce 2011 nevybral daně ve výši 1,068 miliard korun a v roce 2012 už 1,390 miliard korun. Nejen Kverulant patrně nepochybuje, že stát si tuto ztrátu vykompenzovat na jiných daních. A tak za biopaliva platíme všichni a nikoliv jen motoristé, kteří by si to podle ekologů možná zasloužili. Ročně nás všechny tahle legrace přijde na skoro 4 miliardy korun. V roce 2011 nás biopaliva stála navíc 3,863 miliard korun. V roce 2012 to bylo 3,765 miliard korun.

A ne dosti na tom. Skutečnost, že některá motorová paliva jsou osvobozena od spotřební daně, dává dobrou šanci k daňovým podvodům. Tento model byl v devadesátých letech dobře popsán a bohatě vyzkoušen. Do dějin této zemně vešel pod jménem „LTO“ a stát přišel údajně na 100 miliard.

Životní prostředí je totéž co prostředí k životu. Je třeba se do omrzení ptát, kolika lidem na světě a především v České republice biopaliva prospěla. Jak se zlepšil jejich a náš každodenní život a kolika naopak biopaliva uškodila. Zatím to vypadá, že biopaliva ve světě způsobila velké zdražení potravin a škodí i 6 milionům motoristů v ČR a s jistotou prospívá jen Andrejovi Babišovi, který je vyrábí.

S kverulantskou vytrvalostí je třeba trvat na doložení skutečných důsledků a nákladů zavedení biopaliv a požadovat tomu odpovídající reakci. Je třeba vyhodnotit pětileté povinné přimíchávání biopaliv v ČR a ukáže-li se jako naprosto nesmyslné, pak je třeba tento koncept opustit. Proto Kverulant již dlouho vyzývá odpovědná ministerstva i celou Vládu, aby nechaly vypracovat komplexní studii na téma užitečnost biopaliv. Kverulant s týmem spolupracovníků formuloval otázky, na které by veřejnost měla znát odpovědi. Premiér, ministři průmyslu, životního průmyslu a dopravy odpovídají, že žádnou studii nepotřebují, protože biopaliva nařídil Brusel a tak se nedá nic dělat:

Typické výmluvy politiků, kteří nejsou schopni samostatných iniciativ a jen mlčky přijímají direktivy z EU a pak na ně žehrají. Nejen, že to poškozuje naše zájmy, ale i zájmy EU jako celku. Znamená to také zhoršování obrazu Unie, protože jen slyší „Brusel nařídil to a to, to víte…“. Skutečnost je ale jiná. Většina opatření vzniká konsensuálně na úrovni ministerských rad, takže to například byl pan (tehdejší) ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, který odsouhlasil diktát „úsporných“ žárovek, ačkoliv mohl uplatnit právo veta. Podobně jistě vznikala i direktiva o biopalivech.

Ještě v srpnu 2012, kromě ekohujerství, indolence a devótnosti, nic nebránilo tomu, aby se Vláda ČR ujala iniciativy, která by znamenala nové projednání, případně změnu směrnic. V září se situace změnila. Evropská unie se nechala slyšet, že nejspíše omezí používání biopaliv založených na zemědělských plodinách. V EU se rozběhl se proces na jehož konci bylo v záží 2013 snížení cíle pro rok 2020 z 10% na 6% v oblasti klasických biopaliv. Česká republika v tomto procesu nehrála prakticky žádnou roli. EU konečně přišla na to, že se obává, že tato paliva jsou méně šetrná k životnímu prostředí, než se předpokládalo, a že jejich podpora má negativní dopad na produkci a cenu potravin. Kverulant objednal a zaplatil vypracování studie s názvem LEGISLATIVNÍ RÁMEC A PRAXE V OBLASTI BIOPALI V EU A USA. Kverulant také natočil o pěstování řepky film ŽLUTÁ NEMOC. Filmem provází publicista Marek Šálek, který společně s biologem RNDr. Radimem Špačkem, uvádí ty nejdůležitější argumenty proti pěstování řepky ve velkém. Film byl natočen v květnu 2013 a má podtitul „V nejžlutější zemi světa se srnkám nedaří“. Možná si říkáte, co mají s problematikou biopaliv společného srnky? Patrně víc než si asi myslíte. Podívejte se na náš film:


Snímek poukazuje zejména na to, že biopaliva vedou k emisím více skleníkových plynů než tradiční pohonné směsi a jsou jen drahým plýtváním. Film také tvrdí, že v důsledku pěstování řepky olejky ve velkém umírá v České republice každé jaro tisíce srnek. Řepka je pro ně prvním zelenou potravou, ale je pro ně jedovatá. Zejména poslední tvrzení vyvolalo odmítavou reakci zastánců biopaliv. Zastánci biopaliv přišli s názorem, že smrt srčí zvěře není problémem zemědělců, ale myslivců, kteří by měli zvěři zabránit ve vstupu na soukromé pole s řepkou. Kverulant vyzval zastánce biopaliv k veřejné debatě na toto téma. Pozvání za občanské sdružení „Biopaliva frčí“ přijal její ředitel Jiří Trnka. Za Kverulanta přišel diskutovat ředitel Ing. Vojtěch Razima. Diskutující se věnovali nejen škodám na lesní zvěři, ale i dalším tématům souvisejícím s konceptem biopaliv v podmínkách České republiky.


Kverulant je hrdý na to, že i on přispěl svým hlasem k obratu. Koncept biopaliv sice dál považuje za nesmyslný a dál bude usilovat o jeho opuštění, ale na druhou stranu chápe, že čeští výrobci již do technologií na výrobu biopaliv investovali miliardy. Tyto investice nelze ze dne na den jen tak odepsat, aniž by to nepřineslo ještě větší škody. Obrazně řečeno, biopalivům je třeba zajistit měkké přistání. Ale o tom, že biopaliva mají být radikálně utlumena, není pochyb. Pro laskavé čtenáře, kterým nepostačují výše uvedené argumenty, uvádí Kverulant další. S přibývajícím časovým odstupem se zpřesňují analýzy příčin prudkého zdražování potravin kolem roku 2008. Oproti cenové hladině v roce 2006 vzrostly ceny potravin a potravinových surovin v roce 2008 celosvětově v průměru o 75 %, přičemž ceny základních surovin (pšenice, rýže a kukuřice) vzrostly o závratných 126 %. Více o této problematice naleznete v AKTUALIZAČNÍ STUDIE LEGISLATIVNÍHO RÁMCE A PRAKTICKÉHO VYUŽITÍ BIOPALIV, kterou Kverulant nechal v lednu 2014 vypracovat.

Tuto kauzu finančně podpořil pořadatel farmářských trhů, občanské sdružení Archetyp. Ne všichni farmáři totiž ujíždějí na řepce. Naštěstí. Třeba se do české krajiny zase vrátí tak tradiční plodina jako brambory. V roce 2013 byly brambory pěstovány na pouhém necelém jednom procentu osevních ploch.

Kverulant bude v této kauze dál pokračovat a zdvořile prosí o finanční podporu této kauzy. Prosíme Vás podpořte nás zde. Třeba si i Vy myslíte, že řepky je v české kotlině už příliš. Kverulanta čeká ještě mnoho práce a mnoho výdajů a protivník disponuje miliardami.









mailchimp

darovat facebook