Nahoru

JAK KVERULANT POMOHL ZASTAVIT EKOVYDĚRAČE

V žebříčku Světové banky, který řadí země podle délky stavebního řízení, obsadila Česká republika v roce 2016 130. příčku ze 189. zemí. Umístila se tak na úroveň například Papuy-Nové Guiney nebo Portorika. Cílem Kverulanta bylo přimět stát tento stav změnit, a to se podařilo. Na konci června 2017 byla přijata novela stavebního zákona, která omezuje prostor pro ekovyděrače, ale zároveň zachovala rozumnou možnost veřejnosti mluvit do povolování staveb. Environmentalisté napříště nebudou moci zdržovat územní a stavební řízení, ale stavební zákon jim zachoval pouze právo vyjadřovat k posuzování vlivu na životní prostředí (EIA). ČR má nyní velmi obdobnou stavební legislativu jako Německo, Rakousko a Polsko. To je úspěch, ze kterého bude mít prospěch česká ekonomika, a tím i občané. Kverulantův boj tím ale nekončí. Za dlouhé rozhodování nemohou jen ekovyděrači, ale i stát, a tak Kverulant chystá novou kauzu, tentokrát zaměřenou na dodržování úředních správních lhůt ve stavebním řízení. Podpořte Kverulanta v jeho úsilí. Na rozdíl od environmentalistů není podporován z veřejných rozpočtů.  

Bývaly doby, kdy byli ekologové užiteční. Zdá se, že ty doby jsou však dávno pryč. Skutečné ekology, kteří chránili životní prostředí, nahradili environmentalisté, kteří chrání jakýsi těžko definovatelný environmentální zájem. Environmentální organizace jsou nyní integrální součástí establishmentu, který je také z velké části financuje. Environmentální problematika je dnes předmětem účelového spojení politického populizmu politiků a demagogie environmentálních aktivistů. Práce s fakty je podřízena tomuto oboustranně prospěšnému spojení. Výborným příkladem je písemnost s názvem Účast spolků na územním řízení a obstrukční jednání. Autorkami jsou Mgr. Vendula Zahumenská, Ph.D., z environmentalistické organizace Arnika, a studentka Šárka Bidmonová. Jejich práce je umístěna na oficiálních stránkách Ministerstva vnitra, a to za ni autorkám vyplatilo honorář. V tomto materiálu se mimo jiné píše: Ochrana životního prostředí přitom není zájem malé skupiny občanů, naopak jedná se o jeden z důležitých zájmů veřejných. Z některých průzkumů veřejného mínění vyplývá, že se 41 % občanů ČR domnívá, že je u nás ochrana životního prostředí nedostatečná a dokonce 22 % respondentů podle těchto průzkumů nebylo spokojeno nebo alespoň spíše spokojeno se stavem životního prostředí v okolí svého bydliště. Podle Kverulanta z citovaného výzkumu vyplývá spíše pravý opak. 59 % občanů si myslí, že je nás ochrana životního prostředí dostatečná, a 78 % respondentů je spokojeno se stavem životního prostředí v okolí svého bydliště. I Kverulantova anketa na Twitteru, ve které hlasovalo více než 650 lidí, přinesla naprosto shodná čísla. Celkem 59 % respondentů si myslí, že environmentální organizace veřejnosti rozhodně nebo spíše škodí. Převládajícím názorem je souhlas s tvrzením, že činnost environmentálních organizací spíše škodí. Zastává jej 35 % účastníků ankety.

Ochrana životního prostředí je jistě záslužná a prospěšná činnost, ale životní prostředí je totéž co prostředí k životu. Především prostředí k životu lidí. Proto je třeba se do omrzení ptát, kolika lidem ta která věc prospěla či prospěje, a kolika lidem naopak uškodila nebo uškodí. Dobrým příkladem projektu, u kterého je dobré si odpovědět na předchozí otázky, je stavba dálnice D8, která vede od Prahy severozápadním směrem přes Lovosice a Ústí nad Labem ke státní hranici s Německem. Dálnice D8 je součástí IV. panevropského dopravního koridoru a evropské silnice E55. S její výstavbou se začalo již v roce 1990, ale vinou environmentálních aktivistů byla otevřena až v závěru roku 2016. Připomeňme si, že její roky nedokončený úsek se museli řidiči objíždět přes několik malých obcí. A byli to právě konkrétní obyvatelé těchto vesnic, kteří trpěli enormní automobilovou dopravou. Další konkrétní lidé, kterým aktivita údajných ekologů neprospívala, byli motoristé, kteří po D8 nedojeli bezpečně a rychle do svého cíle. Poškozeni byli i všichni daňoví poplatníci, protože čím déle dostavba D8 trvala, tím byla dražší. A kdo z lidí měl naopak ze zdržování důležité veřejně prospěšné dopravní stavby prospěch? Není jich moc. Prospěla několika environmentálním aktivistům a organizacím, kteří si ze zdržování udělali byznys. V roce 2012 stavbu posledního úseku dálnice D8 ohrožovala další žaloba, kterou podal litoměřický aktivista Lubomír Studnička odsouzený za braní peněz od firem za to, že nebude komplikovat jejich projekty.

Na dlouhé výstavbě dálnice D8 měly i značný podíl i chyby státní správy. Zákony však umožňují environmentalistickým organizacím těchto chyb široce zneužívat. Jistě je chyba, že stát stále nebyl schopen zkolaudovat jihozápadní část Pražského okruhu, která bez kolaudace funguje od roku 2010. Ale jsou to sami environmentalisté, kdo kolaudaci blokují. Údajně proto, že provoz na obchvatu je příliš hlučný. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu z května 2016 platí, že dopravní stavby neměly fungovat ve zkušebním provozu déle než tři roky. To, nejen v případě Pražského okruhu, může vést k dočasnému uzavření této důležité komunikace. Možnost nátlakových organizací blokovat nejen dopravní stavby a nejen v oblasti regulace hluku je dána také takzvaným gold-platingem. K němu často dochází při transpozici směrnic EU do národních legislativ. Jde o rozšíření obsahu evropské právní normy národními orgány o povinnosti, které přinášejí nové regulatorní zátěže. Podtrženo a sečteno, pokud se nic nezmění, bude se Praha zřejmě jako snad jediné evropské město bez vnějšího a vnitřního okruhu a bude se tak potácet na dopravní úrovni devatenáctého století, i přestože již byly vynaloženy z peněz daňových poplatníků miliardy korun. Řidiči budou dál stát v zácpách a nejen obyvatelé intravilánu měst budou trpět dopravním kolapsem.

Jak už bylo řečeno, údajně ekologické organizace si ze zdržování staveb udělaly byznys. Například organizace Frank Bold, dříve známá jako Ekologický právní servis, má vlastní advokátní kancelář Frank Bold, která se na svých stránkách chlubí: „U Nejvyššího správního soudu jsme byli s nadprůměrnou úspěšností více jak dvěstěkrát. Jsme nejúspěšnější českou advokátní kanceláří na přezkumy nezákonností v územních plánech — zrušili jsme jich desítky.“ Frank Bold také chlubí tím, že prosazuje veřejný zájmem, ale jeho právní kancelář nepochybně prosazuje zájem platících klientů. Když si zaplatíte, Frank Bold „provede váš projekt celou mašinerií povolovacích procesů a získá pro vás nenapadnutelné povolení stavby, veřejnoprávní smlouvu nebo změnu územního plánu“. Frank Bold se totiž „specializuje [...] na oblast povolování staveb a správní řízení, kde je svým klientům schopen ušetřit měsíce“. Křiklavým příkladem této praxe Franka Bolda je zastupování firmy APB Plzeň, které chce proti vůli naprosté většiny obce Výsluní prosadit stavbu větrných elektráren. Franku Boldovi v tomto případě nevadí, že firma APB Plzeň musela zaplatit již dvě pokuty za poškozování životního prostředí. V jednom případě APB Plzeň narušila biotop zvláště chráněných druhů v lomu v Plzni-Koterově. V druhém případě vjížděli její řidiči v osadě Jizerka mimo silnice a cesty a jejich nákladní vozidla a těžká stavební technika se pohybovaly na chráněném území. Přestože Frank Bold stojí v čele protikorupční iniciativy Rekonstrukce státu, nikomu z nich nevadilo ani to, že předseda představenstva APB Plzeň, Pavel Březina, byl v době, kdy si najal Franka Bolda, trestně stíhán za poskytování dvoumilionového na ovlivnění stavební řízení na stavbu větrných elektráren u Aše. Přestože v květnu 2016 již v této kauze proběhlo první soudní jednání, Frank Bold zastupuje APB Plzeň dál. Více v reportáži Reportérů ČT s trefným názvem Ideály v praxi z ledna roku 2016:

Služby Franka Bolda si ale můžete koupit, nejenom když vám jde o výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Můžete si najmout, i když chcete rozšířit výrobu na úkor schváleného územního plánu. Příkladem budiž zrušení části územního plánu Prostějova ve prospěch firmy Gala v roce 2016. Navíc, pokud si najmete právě Franka Bolda, má to tu obrovskou výhodu, že se vám Frak Bold nepřihlásí jako účastník všech povolovacích řízení. Že Franku Boldovi šlo vždy spíše o peníze než o životní prostředí, dokazuje dostavba dálnice D8. I Frank Bold je zodpovědný za to, že D8 nebyla dokončena již dávno a objížďka škodila obcím, přes které roky vedla. V roce 2003 podal Frank Bold společně s Hnutím DUHA a s Dětmi Země stížnost k Evropské komisi. Více než lidé a jejich životní prostředí jim na srdci ležel osud tetřívka obecného a chřástala polního. Smutné na celé věci je také to, že si ekovyděrače platíme z veřejných peněz všichni. Například Frank Bold od roku 2004 do roku 2015 utratil více než 130 milionů korun. 84 % této částky financovaly veřejné rozpočty a peníze z nadací.

Veřejnost má jistě mít možnost ovlivňovat osud velkých staveb s ohledem na veřejný zájem. To se však často nedělo a nátlakové organizace, jako je Frank Bold, sledovaly pouze svoje zájmy. Územní a stavební řízení pak trvalo neúměrně dlouho a bylo drahé. V žebříčku Světové banky, který řadí země podle délky stavebního řízení, obsadila Česká republika v roce 2016 130. příčku ze 189 zemí. Umístila se tak na úroveň například Papuy-Nové Guiney nebo Portorika. To brzdilo české stavebnictví i příliv investic. Tím trpěla celá česká ekonomika a těmi, kdo nakonec platili ekovyděračům výpalné, byli občané. Kverulant.org byl přesvědčen, že už bylo načase omezit nebývale širokou možnost brzdit stavby všeho druhu, ale zároveň zachovat rozumnou možnost veřejnosti mluvit do povolování staveb.

I legislativy našich sousedů dávají veřejnosti možnost ovlivňovat osud velkých staveb. Pouze německé předpisy stanovují podobné podmínky pro přiznání určitých práv environmentálním organizacím jako předpisy v ČR. Přestože německá úprava přiznává environmentálním vyděračům menší práva než český právní řád, stačí to, aby i oni mohli blokovat důležité stavby ve veřejném zájmu. I Německo má svoji D8. Ta německá se jmenuje A94 a měla by spojit bavorský Mnichov s Pasovem na rakouské hranici. A podobně jako česká D8 se staví již desítky let. Vinou environmentalistů jsou však v provozu je dvě části Mnichov–Forstinning a Ampfing–Burghausen. Spojení těchto úseků vede přes silnici B12, kde projede více než 25 000 vozidel za den.

Právní úprava v ČR přiznávala environmentálním organizacím rozsáhlejší práva, než požadovala závazná evropská směrnice o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí. Naše legislativa umožňovala environmentálním organizacím zasahovat do povolovacích procesů ve větší míře než v Německu, Rakousku a Polsku. Zahraniční úpravy připouštěly účast environmentálních organizací víceméně jen v procesu posuzování vlivu záměru na životní prostředí v takzvané EIA. EIA (Environmental Impact Assessment) je proces, jehož cílem je získat představu o výsledném vlivu stavby na životní prostředí a vyhodnocení, zda je z tohoto ohledu vhodné ji realizovat, resp. za jakých podmínek je realizace akceptovatelná.

Studii EIA musí mít a přiložit ji k žádosti o realizaci všechny velké stavby a všechny podniky s výrazným dopadem na přírodu. Nicméně v ČR měli environmentalisté velmi silné postavení a v mnoha případech jim bylo umožněno páchat významné obstrukce včetně zrušení již vydaných povolení. Česká legislativa připouštěla přímo účast ekovyděračů v územním i stavebním řízení. To nemělo v Německu, Rakousku a ani v Polsku obdobu.

Připuštění účasti environmentálních organizací na povolování staveb v Německu záleží na právní úpravě konkrétních spolkových zemí. Ve většině spolkových zemí má právo být organizace slyšena před správním úřadem předtím, než příslušný úřad udělí výjimku z pravidel dle předpisů o ochraně životního prostředí. Obecně platí, že napadnout vydané stavební povolení mohou pouze osoby mající určitá práva k dotčeným pozemkům a obce. Environmentální organizace, jež mají ve správním řízení právo být slyšeny, mohou napadnout u soudu pouze nesoulad vydaného stavebního povolení s předpisy na ochranu životního prostředí. Tím je na rozdíl od české úpravy omezeno i posuzování stavebního povolení u soudu. Za předpokladu, že stavba neporušuje právní předpisy, má stavebník vymahatelné právo získat pro svůj projekt stavební povolení. Vyplývá to z ústavního principu na ochranu vlastnictví.

V Rakousku jsou účastníky stavebního řízení kromě žadatele jen sousedé, ovšem za předpokladu, že rozhodnutím mohou být zasažena jejich práva. Environmentalisté se nepovažují za subjekty zasažené na svých právech. Proto také nemohou napadat rozhodnutí správních úřadů před soudem. Posoudit dopad na životní prostředí v řízení o povolení stavby je na příslušném úřadu.

Podobné je to i v Polsku. Účastníkem správního řízení je pouze osoba, jejíž právní zájem nebo právní povinnost jsou předmětem řízení. Environmentalisté se řízení mohou zúčastnit, ale pouze pokud prokáží svůj právní zájem.

Podle studie Doing Business, kterou každoročně vydává Světová banka, má Česká republika jeden z nejdelších procesů povolování staveb v Evropě. ČR se v roce 2016 umístila na 130 místě z 189 porovnávaných zemí. V Evropě byla delší už jen na Kypru, v Moldávii a na Slovensku. Lhůta pro získání všech povolení k menší stavbě, jako je například rodinný dům, činila v Česku průměrně 247 dní. Ještě horší situace byla podle něj při získání povolení pro větší stavbu. Tam se lhůta šplhala až na 1825 dnů a povolování velkých bytových projektů zabralo tři až pět let. Podle developerů se v důsledků těchto neúměrnými průtahy se cena bytu zvedala až o pět procent. Příčin tohoto neutěšeného stavu bylo jistě mnoho, ale je jisté, že jednou příčin byla skutečnost, že environmentální organizace měly zákonem garantované možnosti dlouhé roky zdržovat nejen soukromé projekty, ale i veřejně prospěšné stavby. Kverulantovým cíle bylo tento stav změnit a vyvolat veřejnou debatu na toto téma. Na Kverulantův popud se uskutečnila debata mezi zástupcem Kverulanta a Franka Bolda. Za Kverulanta diskutoval člen jeho dozorčí rady Ing. arch. Jan Holna. Z Franka Bolda přišel obhájit environmentální pozice její programový ředitel Mgr. Pavel Franc. Zde je záznam debaty, která je uskutečnila v září roku 2016: 

Vláda v září 2016 schválila novelu stavebního zákona. Novela zjednodušila celé povolovací řízení staveb. Například je možné sloučit, nyní oddělené, uzemní řízení, stavební řízení i posuzování vlivu na životní prostředí (EIA). To by byl jistě pokrok, který by mohl vést k urychlení povolování staveb, ale prostor pro působení ekovyděračů by to příliš neomezovalo. Při projednávání novely v parlamentu však byla ještě možnost tento prostor omezit, a to se také stalo. V dubnu 2017 poslanci schválili novelu stavebního zákona společně s pozměňovacím návrhem, který by ekovyděračům napříště neumožnil zdržovat územní a stavební řízení, ale zachoval by jim pouze právo vyjadřovat k posuzování vlivu na životní prostředí (EIA). Procesem EIA musí projít všechny velké stavby a všechny podniky s výrazným dopadem na přírodu. V červnu 2017 však Senát vrátil Poslanecké sněmovně tuto rozsáhlou vládní novelu stavebního zákona. Senátoři v ní chtějí některé body upravit jinak. Například přezkum nezákonného jednání v moci úřední nebo pořizování územních plánů. Senátoři však neschválili pozměňovací návrhy, které měly zachovat dosavadní nebývalou míru účasti environmentalistů na povolovacích řízeních. 

Sněmovna o novela stavebního zákona rozhodovala na konci školního roku 2017 a novelu schválila. Byla tak přijata novela stavebního zákona, která omezuje prostor pro ekovyděrače, ale zároveň zachovala rozumnou možnost veřejnosti mluvit do povolování staveb. Environmentalisté napříště nebudou moci napříště zdržovat územní a stavební řízení, ale stavební zákon jim zachoval pouze právo vyjadřovat k posuzování vlivu na životní prostředí (EIA). ČR má nyní velmi obdobnou stavební legislativu jako Německo, Rakousko a Polsko. To je úspěch, ze kterého bude mít prospěch česká ekonomika, a tím i občané. Kverulantův boj tím ale nekončí. Za dlouhé rozhodování nemohou jen ekovyděrači, ale i stát, a tak Kverulant chystá novou kauzu, tentokrát zaměřenou na dodržování úředních správních lhůt ve stavebním řízení. Podpořte Kverulanta finančně v jeho úsilí. Kverulant není, na rozdíl od mnohých ekovyděračů, financován z veřejných peněz, ale spoléhá jen na dary od fyzických a právnických osob. Přízeň či nepřízeň těchto dárců je dobrým ukazatelem, zda Kverulant pracuje ve veřejném zájmu. Oceňte Kverulantovo úsilí a nezávislost a staňte se i vy naším pravidelným dárcem. Věnujte nám každý měsíc 30 korun. Vaše koruna denně pomůže měnit věci k lepšímu. Podpořit Kverulanta můžete i jednorázovým daremKverulanta můžete podpořit i nakupováním na svých oblíbených e-shopech. Je to jednoduché, zabere vám to jen několik vteřin. A co je nejdůležitější, při nákupu nezaplatíte nic navíc.