Kverulant.org roky protestoval proti agrofertizaci České republiky a volal po změně legislativy. I jeho zásluhou tato změna přišla. Začal platit zákon o evidenci skutečných majitelů. Ale i přes Kverulantovo usedavé volání neproběhla žádná deagrofertizace a Babiš byl dál v konfliktu zájmů jako vlastník médií, přestože to bylo neslučitelné s poslaneckým mandátem. Vládním poslancům se dnes podařilo sněmovnou protlačit novelu zákona, která zpřísňuje vlastnictví médií vrcholnými politiky a která explicitně stanoví, že nikdo z poslanců nesmí vlastnit media a to ani prostřednictvím svěřenských fondů. Bohužel se tak stalo přílepkem k zákonu, tedy pravděpodobně neústavním způsobem.
Andrej Babiš agrofertizoval veřejnou správu dlouhých osm let. Příkladem takové agrofertizace je právě kauza týkající se jeho vlastnictví médií. Babišův mediální dům Mafra vydává mimo jiné deníky Mladá fronta Dnes, Lidové noviny a Metro nebo týdeníky Téma a 5plus2. Je provozovatelem serverů iDnes.cz, Expres.cz nebo portálu s jízdními řády iDos.cz. Provozuje také hudební televizi Óčko.
Zpřísnění zákona o střetu zájmů podal předseda pirátských poslanců Jakub Michálek jako pozměňovací návrh k zákonu kterým mění řízení Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Michálkův návrh zejména mění ustanovení, které zakazuje veřejným funkcionářům provozovat rozhlasové a televizní vysílání a vydávat periodický tisk. Aby nebylo možné zákaz obcházet, má se vztahovat i na skutečné majitele provozovatele médií, nikoli na ovládající osobu. Stejně tomu má být u společností v případě zákazu přijímání dotací a investičních pobídek, který míří na členy vlády.
Nejprve se v půlce května 2023 vládním poslancům tuto normu nepodařilo protlačit sněmovnou. Zákonodárci hnutí ANO totiž legislativu, mnohdy označovanou jako „lex Babiš“, zablokovali a vymohli si posunutí projednání o měsíc. Sněmovna se normou znovu zabývala v pátek 16. června. Po tom, co byla omezena na doba na diskuzi, byla norma přijata. Stalo se tak bohužel přílepkem k jinému zákonu, Takový postup je však s největší pravděpodobností neústavní. Wikipedie uvádí o přílepcích následující:
Přílepek je populární označení pozměňovacího návrhu k návrhu zákona, který je právě projednáván v parlamentu. O „přílepek“ se jedná v případě, kdy je jím do daného zákona vnesena obsahově zcela nesouvisející materie, má jím být právně upravena zcela jiná oblast společenských vztahů, než jakou chce regulovat daný projednávaný zákon ve svém původním znění.
Používání tohoto institutu je motivováno zjednodušením legislativního procesu; obsah „přílepku“ není nutné projednávat ve standardním legislativním procesu, je rychle schválen s již připraveným návrhem zákona. Ze stejného důvodu se objevují i výhrady k jeho využívání, např. v souvislosti s rizikem přijetí zákona pod tlakem nebo z nepozornosti v takovém znění, v jakém by řádným procesem neměl šanci projít.
Tímto způsobem schvalování zákonů se v České republice už zabýval Ústavní soud v roce 2007 a svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 77/06 „přílepky“ prohlásil za neústavní. Vyšel při tom z americké praxe, kde se rozlišují legislative riders (legislativní jezdci), kteří jsou i přes jisté vybočení ještě ústavně akceptováni, a wild riders (divocí jezdci), u nichž jde již o neakceptovatelné připojení zcela jiné předlohy. Podle Ústavního soudu je tak možné podávat pouze takové pozměňovací návrhy, které skutečně pozměňují obsah projednávaného návrhu zákona a nepřipojují k němu něco zcela nesouvisejícího, v opačném případě jde mj. o „porušení dělby moci, s důsledky pro principy tvorby souladného, přehledného a předvídatelného práva.“
Kverulant je rád, že byla zpřísněna norma, která politikům brání si prostřednictvím vlastnictví médií kupovat přízeň veřejnost, ale nemůže souhlasit s tím, jak toho bylo dosaženo. Účel nesvětí prostředky. Mají nám vládnout demokraticky přijaté zákony, nikoliv politici.
Vojtěch Razima
