Nahoru
Evropský parlament tají výši náhrad europoslanců
Ilustrační koláž vytvořená Kverulantem za pomoci AI Bing images create
Evropský parlament tají výši náhrad europoslanců
Twitter

V minulém volebním období, které skončilo v červnu 2024 zastupovalo ČR v Evropském parlamentu (EP) 21 politiků, s platem přes 250 tisíc korun hrubého. K tomu měli nárok na cestovní náhrady, denní příspěvek, příspěvek na všeobecné výdaje, náhrady za zdravotní péči a na vybavení kanceláře ve výši dalších, odhadem, 200 tisíc korun čistého měsíčně. Přesné částky Kverulant nezná, protože mu je EP odmítá prozradit. Nyní mu už potřetí zamítl žádost o předložení těchto informací. Kverulant se s tím odmítl smířit a proti zamítnutí podal dne 9.7.2024 odvolání. Politiky je třeba kontrolovat neustále, a to Kverulant dělá už od roku 2009. Kontrolujte je s námi finanční podporou našeho úsilí.

Ilustrační koláž vytvořená Kverulantem za pomoci AI Bing images create

Evropský parlament měl v 9. volebním období tedy do léta 2024 celkem 705 poslanců, z nichž Česko zastupovalo 21 poslanců. Poslanci byli voleni přímým způsobem a na pětileté funkční období. V roce 2019, byli do EP za Českou republiku zvoleni tito poslanci:

Čeští poslanci europarlamentu 2019 až 2024, grafika: @EP PREHLEDNE

Plat poslanců

Podle jednotného statutu poslanců Evropského parlamentu, který je v platnosti od července 2009, pobírají všichni poslanci EP stejný plat. Je stanoven na 38,5 % základního platu soudce Soudního dvora Evropské unie. Podle informací EP činil od 1. července 2023 hrubý měsíční plat poslanců 10 075,18 eura. To při kurzu 25,10 představuje 253 tisíc korun. EP tvrdí, že po zaplacení unijní daně a příspěvků na sociální zabezpečení je to 7854 eur, a tedy 197 tisíc čistého měsíčně.

Náhrady spojené s parlamentní funkcí

Místopředsedům a kvestorům může být uhrazeno až 900 EUR měsíčně, tedy asi 22 tisíc korun na výdaje vzniklé při výkonu jejich funkcí. Členům meziparlamentních delegací a místopředsedům výborů se však taková náhrada neposkytuje.

Cestovní náhrady

Poslanci EP mají nárok na cestovní výdaje. Po předložení potvrzení o zaplacení je jim proplacena skutečná cena jízdenky nutné k dopravě na jednání, a to do výše ceny letenky business třídy, železniční jízdenky první třídy nebo 23,32 korun za kilometr jízdy automobilem. Jako bonus dostávají poslanci ještě paušální příspěvek podle vzdálenosti a délky trvání cesty určený k pokrytí dalších nákladů spojených s cestou. Kolik tento příspěvek činí, se Kverulantovi nepodařilo zjistit. U činností vykonávaných mimo vlastní zemi mohou být poslancům proplaceny cestovní výdaje, ubytování a související výdaje, a to až do maximální výše přibližně 115 tisíc korun ročně.

Příspěvek na všeobecné výdaje

Tento paušální příspěvek je určen na pronájem kanceláře, telefon, předplatné, reprezentativní činnosti, počítače a telefony, pořádání konferencí a výstav. Příspěvek se snižuje na polovinu, jestliže se poslanec v jednom parlamentním roce (září až srpen) bez řádného odůvodnění nezúčastní poloviny plenárních zasedání. V roce 2023 byla výše měsíčního příspěvku 4 778 eur. V roce 2024 byl zvýšen na 4 950 eur. To bylo za měsíc 124 tisíc korun. Kverulant zjistil, že v roce 2023 a ani roce 2024 tento příspěvek nikomu z českých poslanců krácen nebyl a to i přesto, že někteří z nich například v roce 2023 absentovali na třetině hlasování v plénu EP.

Cestovní náhrady a příspěvek na výdaje činily 178 měsíčně

Kverulant zjistil, že v roce 2023 bylo 21 českým europoslancům vyplaceno na cestovních náhradách a příspěvcích na všeobecné výdaje celkem 1,786 milionu euro, to je téměř 45 milionů korun. Na jednoho poslance ročně tak vychází v průměru téměř 2 miliony a 135 tisíc korun. Rozdíly mezi jednotlivými poslanci jsou však značné. Poslanec či poslankyně, kteří vyčerpali nejvíce, si za rok 2023 přišli na 3,3 milionu korun. Naopak osoba, která čerpala nejméně, si přišla „jen“ na 911 tisíc. Totožnost poslanců Kverulantovi není známá. Evropský parlament ji Kverulantovi opakovaně odmítl poskytnout, ale o tom podrobněji až dále v tomto textu.

Zneužívání denních příspěvků

Mimo to EP vyplácí paušální denní příspěvek ve výši 338 eur, tedy asi 8300 korun, na úhradu ubytování a s ním spojených nákladů za každý den, kdy je poslanec EP v Bruselu nebo Štrasburku. Při schůzích konaných mimo EU činí příspěvek 169 eur, tedy asi 4200 korun, a ještě je zde refundace nákladů na hotel. K tomu, aby poslanec tyto peníze dostal, stačí jen ráno podepsat prezenční listinu a pak odejít. Že se něco takového děje, dokazuje kauza bývalého komunistického poslance Miroslava Ransdorfa.

Komunista Ransdorf byl v roce 2013 reportérem nizozemské televize Geen Stilj TV nařčen ze zneužívání poslaneckých náhrad. Podle reportéra Toma Staala přišel Ransdorf do budovy Evropského parlamentu jen na dobu několika minut tak, aby podepsal prezenční listinu, díky čemuž by měl nárok na denní poslaneckou náhradu. Tehdy ve výši 300 eur. Europoslanec reportéra odstrčil a odmítl odpovídat na jeho otázky. Sám pak později odmítl, že by zneužíval poslanecké diety: „Ten den jsem cestoval devět hodin, abych stihl odpolední konferenci o perspektivách levice. Poté jsem pracoval v kanceláři. Až večer v půl sedmé jsem se šel zapsat na prezenční listinu a chtěl odejít, ale před budovou se na mě vrhli novináři.“

Že problém se zneužíváním denních příspěvků přetrvává dokazuje i Výroční zpráva Evropského účetního dvora za rok 2020. Na straně 229 se píše, že kontroloři u Evropského parlamentu zjistili „nenáležité vyplacení denního příspěvku poslanci na základě chyby v prezenční listině.“ Evropský účetní dvůr ve zprávě dále píše: „Parlament by měl zavést nutné změny, jimiž zajistí, aby denní příspěvky byly vypláceny pouze těm poslancům, kteří na ně mají skutečně nárok.“

Výdaje na zdravotní péči

Poslanci EP mají nárok na náhradu dvou třetin svých léčebných výloh.

Vybavení kanceláře a služební auta v Bruselu i ve Štrasburku

Parlament poskytuje poslancům EP zařízené kanceláře jak v Bruselu, tak ve Štrasburku. Poslanci EP mohou v obou městech používat pro služební účely služební vozy Parlamentu.

Důchod již v 63 letech

Práce evropského poslance je jistě natolik vyčerpávající, že do důchodu nemůže odejít tak pozdě jako běžný smrtelník. A tak členové EP ještě mají nárok na speciální starobní důchod poté, co dovrší věk 63 let. Jeho výše tvoří 3,5 % platu za každý celý rok ve funkci. Poslanec po pěti letech v EP může po svých 63. narozeninách počítat s měsíčním důchodem ve výši 43 tisíc korun. Náklady na tyto důchody jsou hrazeny z rozpočtu Evropské unie. Výplata českého důchodu z rozpočtu ČR tím samozřejmě není naprosto dotčena.

Tajné poslanecké náhrady

Jak už bylo uvedeno, Kverulant stále neví kolik přesně činily poslanecké náhrady vyplacené jednotlivým poslancům. EP mu to opakovaně odmítá prozradit. Od začátku listopadu 2023 do července 204 už zamítl dvě jeho žádosti a jedno jeho odvolání. A Kverulant není sám, kdo zatím neuspěl.

V roce 2015 skupina novinářů ze zemí EU požadovala po Evropském parlamentu, aby zveřejnil, jak europoslanci utrácejí své peníze na náhrady. Parlament tehdy novinářům nevyhověl, přestože například Parlament ČR tyto údaje v souladu s českým zákonem 106/1999 o svobodném přístupu k informacím běžně zveřejňuje. A tak se žurnalisté obrátili na Soudní dvůr EU v Lucemburku. Ten však v roce 2018 jejich žalobu zamítl. Při zveřejnění dokumentů o náhradách by podle soudu mohla být ohrožena bezpečnost osobních dat.

Podle předmětného rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 25. září 2018 Psara a další versus Evropský parlament navíc novináři jako žalobci dostatečně nedoložili, že jsou pro ně požadované dokumenty nezbytné. Podle soudu prý není dostatečným důvodem provádění veřejné kontroly politiků: „V projednávaných věcech žalobci k prokázání nezbytnosti předání dotčených údajů zajisté odkázali na různé cíle sledované v jejich žádostech o přístup k dokumentům, a sice jednak umožnit veřejnosti ověřit přiměřenost nákladů, které poslanci Parlamentu vynaložili v rámci výkonu svého mandátu, a jednak zajistit právo veřejnosti na informace a transparentnost. V tomto ohledu je třeba bez dalšího dovodit, že jelikož je jejich formulace příliš široká a obecná, nemohou tyto cíle samy o sobě prokázat nezbytnost předání dotčených osobních údajů.“ Jak by však takové „prokázání nezbytnosti“ mělo vypadat, již rozsudek neuvádí. Kverulant se obává, že takové prokázání je pravděpodobně záměrně nemožné.

V rámci objektivity je však třeba uvést, že žádosti evropských novinářů o informace byly dosti maximalistické. Žádali o poskytnutí kopií spisů, zpráv a dalších relevantních dokumentů, které podrobně popisují, jakým způsobem poslanci utratili své příspěvky na cestovní výdaje, denní příspěvky a příspěvky na všeobecné výdaje. Dále požadovali kopie dokumentů, jež uvádí částky, které byly europoslancům vyplaceny z titulu výdajů na parlamentní asistenci. A konečně novináři také žádali o přehled pohybů na bankovních účtech europoslanců, které byly používány pro výplatu příspěvků na všeobecné výdaje.

Kverulantova první žádost o informace

Není pochyb o tom, že rozhodnutí Soudního dvora EU nastavilo nebezpečný precedens a dále prohloubilo nedůvěru, kterou mnozí k evropským institucím cítí. Veřejnost má mít právo vědět, za co jí zvolení zástupci utrácejí její peníze. Veřejnost má mít právo kontrolovat politiky, zda už nejsou rozežraní přespříliš. O tom, že je tato kontrola nutná, svědčí výše popsaná kauza komunisty Ransdorfa i nález Evropského účetního dvora uveřejněný ve výroční zprávě za rok 2020. Proto Kverulant v listopadu 2023 podal k Evropskému parlamentu svoji žádost o informace, kterou se dožaduje přesného vyčíslení vyplacených poslaneckých náhrad všem českým poslancům od počátku jejich mandátu v roce 2019.

Dále Kverulant požádal o přehled účasti poslanců na hlasováních od počátku 9. období EP, tedy od roku 2019. Iniciativa Europarlament přehledně sice zmapovala podíl hlasovacích dní v roce 2022, na kterých byli poslanci nepřítomni, ale není to podíl jednotlivých hlasování, na kterých europoslanci absentovali, a není to přehled za celé volební období, tedy od roku 2019. Navíc iniciativa Europarlament přehledně je placena skupinou Greens/EFA, která zahrnuje zelené, pirátské, nezávislé poslance EP, poslance EP zastupující národy a menšiny bez státní příslušnosti, a tak je třeba jejich zjištění raději ověřit.

Obstrukce Evropského parlamentu

Několik dnů po odeslání žádosti o informace přišla Kverulantovi od Evropského parlamentu zamítavá odpověď. Informace, o které žádal, jsou prý chráněnými osobními údaji, a pokud Kverulant neprokáže „nezbytnost předání údajů pro konkrétní účel ve veřejném zájmu“, nic nedostane. Kverulant s takovým vyřízením žádosti naprosto nesouhlasí a podal proti němu stížnost.

Ve své stížnosti namítá, že ochrana osobních údajů není ani v Evropské unii bezbřehá. Pokud by tomu tak bylo, pak by nemohly být zveřejňovány jakékoliv údaje. Například o tom, jak konkrétní poslanci EP hlasovali v jednotlivých případech. To by byl jistě stav naprosto neslučitelný se základními principy zastupitelské demokracie.

Navíc u politiků je ochrana osobnostních práv nižší než u osob, které veřejně známé nejsou.  Důvodů tohoto principu je několik. Například se tím podporuje veřejná diskuse o veřejných věcech a svobodné utváření názorů. Osoba vstoupivší na veřejnou scénu musí počítat s tím, že jakožto osoba známá bude pod drobnohledem veřejnosti.

Požadavek EP, aby Kverulant prokázal, že hájí veřejný zájem, se jeví jako obstrukce, která ho má odradit od zjišťování, za co jsou ve velkém utráceny peníze daňových poplatníků. Kverulant hned v úvodu své žádosti o informace uvedl, že „je obecně prospěšnou společností, jež se v rámci své činnosti zaměřuje především na prosazování veřejného zájmu v oblasti hospodaření s veřejnými statky a na dohled nad dodržováním zákonných, demokratických a hospodárných principů při správě státu a územních samospráv“. Evropský parlament si tak mohl a měl ověřit, zda Kverulant.org je vskutku zapsán v příslušném rejstříku obecně prospěšných společností. Pokud by tak úředníci EP učinili, zjistili by, že se tak stalo již před 14 lety, a to 23. července 2009. Prohlídkou internetových stránek Kverulanta by pak zjistili, že od svého založení v létě 2009 do současnosti pracoval na více než 100 kauzách ve veřejném zájmu. Těch dokončených je více než 65 a na více než 35 se stále pracuje.

Závěrem své stížnosti Kverulant znovu apeloval na EP, aby požadované informace poskytl, protože veřejnost má právo vědět, jak jeho volení zástupci pracují a za co utrácejí její peníze. Veřejnost má právo kontrolovat politiky.

Zamítnutí Kverulantovy žádosti o informace a odvolání

Nejprve bylo Kverulantovi doručeno vyrozumění o prodloužení lhůty, kterou parlament na posouzení jeho žádosti potřebuje, a den před Štědrým dnem 2023 pak zamítnutí jeho žádosti. Obsah zamítnutí lze shrnout takto: „To, co chcete, jsou osobní údaje týkající se europoslanců a ty vám nedáme, protože jste neprokázali, že je potřebujete, a to, že se zabýváte kontrolou politiků už od roku 2009, nás nezajímá.“

Kverulant se s tímto arogantním porušováním práva veřejnosti na informace odmítl smířit a 5. ledna proti zamítnutí žádosti o informace podal odvolání. Den před uplynutím předepsané lhůty na rozhodnutí o odvolání, tedy 25. ledna 2024, sdělil EP Kverulantovi, že na vyřízení bude potřebovat další tři týdny, protože měl moc práce a zimní prázdniny: „Vzhledem k velké pracovní zátěži v období po zimních dnech uzavření Parlamentu a vzhledem k tomu, že naše konzultace trvají déle, než se očekávalo, musí Parlament výjimečně prodloužit lhůtu stanovenou v čl. 7 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001 o dalších 15 pracovních dnů v souladu s čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení, aby mohl odpovědět na Vaši žádost.“

Definitivní zamítnutí Kverulantova prvního odvolání

Ve čtvrtek 22. února 2024 bylo Kverulantovi doručeno definitivní zamítnutí jeho odvolání proti neposkytnutí informací o platech a náhradách europoslanců. Místopředseda Evropského parlamentu Roberts Zile se znovu vymlouvá na ochranu osobních údajů a dodává, že veřejná kontrola prostřednictvím watchdogové organizace, jako je Kverulant, není nutná, protože „mzdy a příspěvky vyplácené poslancům kontroluje interní a externí auditor Parlamentu“.

Zamítnutí druhé žádosti

Kverulant papalášské ignorování principů veřejné kontroly politiků nechtěl nechat jen tak a nejprve chystal žalobu k Evropskému soudnímu dvoru. Při jejím sestavování zjistil, že žaloba podaná na základě původní žádosti o informace by měla jen malé šance na úspěch. Proto podal 8. dubna 2024 žádost novou, lépe zdůvodněnou a rozšířenou o požadavek poskytnout kopie zprávy interního a externího auditu za období od roku 2014, které se zabývaly vyšetřováním případných nesrovnalostí ve využívání veřejných prostředků v oblasti mezd a příspěvků běžně vyplácených českým europoslancům.

I v tomto případě mu EP nejprve sdělil, že mu nestihne odpovědět ve lhůtě 15 pracovních dnů, a proto musí „výjimečně“ prodloužit lhůtu o dalších 15 pracovních dnů. Ani tuto lhůtu EP nestihl. Teprve 26. června 2024 Evropský parlament Kverulantovi sdělil, že mu požadované informace nedá ani tentokrát. Opět s odkazem na ochranu osobních údajů. EP Kverulantovi neposkytl ani zprávy interního a externího auditu. Parlament prý „neidentifikoval žádné externí zprávy, přičemž vnitřní kontroly Parlamentu nevedou k vypracování zpráv“.

Kverulant se s dalším neposkytnutím informací odmítl smířit a dne 9.7.2024 podal proti zamítnutí odvolání, resp. žádost o přezkum stanoviska. Hlavní argumenty obsažené v této žádosti o přezkum stanoviska Evropského parlamentu jsou:

Kverulant   zdůrazňuje své postavení “společenského hlídacího psa”, které má oporu v judikatuře Ústavního soudu ČR a Evropského soudu pro lidská práva. Toto postavení je důležité pro posouzení oprávněnosti žádosti o informace.

Žadatel tvrdí, že účelem vyžádání informací je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu, konkrétně o hospodaření s veřejnými prostředky v Evropském parlamentu.

Argumentuje, že požadované informace se týkají veřejného zájmu, zejména transparentnosti fungování Evropského parlamentu a kontroly nakládání s veřejnými prostředky.

Žadatel namítá, že Evropský parlament nedostatečně odůvodnil odmítnutí poskytnout některé požadované informace z důvodu ochrany soukromí. Tvrdí, že EP měl konkrétně vysvětlit, jak by poskytnutí informací mohlo poškodit oprávněné zájmy subjektů údajů.

Poukazuje na zásadu striktního výkladu výjimek z informační povinnosti a argumentuje, že v tomto případě by měl převážit veřejný zájem na transparentnosti nad ochranou soukromí.

Žadatel uvádí, že předání požadovaných údajů je nezbytné a přiměřené vzhledem ke sledovanému cíli informovat veřejnost před volbami do Evropského parlamentu.

Odkazuje na zjištění Evropského účetního dvora ohledně nenáležitého vyplácení denních příspěvků poslancům EP, což podle žadatele dále posiluje veřejný zájem na poskytnutí požadovaných informací.

Žadatel argumentuje, že EP nesplnil svou povinnost náležitě odůvodnit uplatnění výjimky z poskytnutí informací.

Žadatel na základě těchto argumentů navrhuje, aby Evropský parlament přezkoumal a přehodnotil své stanovisko a vyhověl původní žádosti o zpřístupnění dokumentů v co nejširším rozsahu.

A nebude-li ani tentokrát úspěšný, bude se s Evropským parlamentem soudit u Evropského soudního dvora.

Transparentnost jako klíčová evropská hodnota?

Evropská unie opakovaně tvrdí, že transparentnost je jednou ze základních hodnot Evropské unie. Smlouva o fungování Evropské unie, dokonce v článku 15. stanoví, že orgány EU jsou povinny jednat veřejně a zajistit, aby jednotlivci a jakékoliv fyzické nebo právnické osoby s bydlištěm či sídlem v některé ze zemí EU měli přístup k dokumentům. Kverulantův zápas o eurobyrokraty o zveřejnění přehledů o platech a náhradách europoslanců je důkazem, že tato zásada není reflektována. To je velká škoda, protože skutečná, nejenom deklarovaná transparentnost hraje zásadní roli v budování důvěry občanů v evropské instituce.

Připomeňme ještě, že Kverulant odeslal svoji první žádost o informace o platech a náhradách europoslanců již počátkem listopadu 2023. Původním cílem bylo získané informace porovnat s docházkou a činností europoslanců a tato analýzy uveřejnit před novými euro volbami počátkem června 2024. Vinou tajnosnubných bruselských byrokratů však Kverulant informace o prebendách jejich šéfů zveřejnit nemohl. Nicméně to, jak byli europoslanci pilní Kverulant vyhodnotit dokázal a před volbami také zveřejnil.

Jeden europoslanec stojí ročně 85 milionů korun

Vydělíme-li roční rozpočet EP počtem poslanců (705) vyjde nám, že jeden poslanec stojí daňové poplatníky ročně téměř 85 milionů korun ročně.  Jedním z důvodů je skutečnost, že Evropský parlament se periodicky stěhuje z belgického Bruselu do francouzského Štrasburku a zpět.

Dle platné evropské legislativy se ve Štrasburku musí ročně konat alespoň dvanáct plenárních zasedání. Toto stěhování je logisticky velmi náročné, přesouvá se 15 000 zaměstnanců, dokumenty, technika a podobně. Je také rekordně nákladné. Odhady se pohybují na úrovni 200 až 220 milionů eur, tedy kolem 5 miliard korun. Proti tomuto stěhování parlamentu vzniklo několik kampaní a iniciativ, nicméně proti ukončení stávající praxe se staví Francie a Lucembursko.

Prosba o podporu

Kverulant usvědčuje věrolomné politiky a rozežrané úředníky už od roku 2009. Usvědčujte je s námi finanční podporou našeho úsilí. Kverulanta v této kauze čeká dlouhá a nákladná soudní bitva s Evropským parlamentem.

Za Kverulantův tým Vojtěch Razima

Připomeňme ještě, že Kverulant odeslal svoji první žádost o informace o platech a náhradách europoslanců již počátkem listopadu 2023. Původním cílem bylo získané informace porovnat s docházkou a činností europoslanců a tato analýzy uveřejnit před novými euro volbami počátkem června 2024. Vinou tajnosnubných bruselských byrokratů však Kverulant informace o prebendách jejich šéfů zveřejnit nemohl. Nicméně to, jak byli europoslanci pilní Kverulant vyhodnotit dokázal a před volbami také zveřejnil.

Jeden europoslanec stojí ročně 85 milionů korun

Vydělíme-li roční rozpočet EP počtem poslanců (705) vyjde nám, že jeden poslanec stojí daňové poplatníky ročně téměř 85 milionů korun ročně.  Jedním z důvodů je skutečnost, že Evropský parlament se periodicky stěhuje z belgického Bruselu do francouzského Štrasburku a zpět.

Dle platné evropské legislativy se ve Štrasburku musí ročně konat alespoň dvanáct plenárních zasedání. Toto stěhování je logisticky velmi náročné, přesouvá se 15 000 zaměstnanců, dokumenty, technika a podobně. Je také rekordně nákladné. Odhady se pohybují na úrovni 200 až 220 milionů eur, tedy kolem 5 miliard korun. Proti tomuto stěhování parlamentu vzniklo několik kampaní a iniciativ, nicméně proti ukončení stávající praxe se staví Francie a Lucembursko.

Prosba o podporu

Kverulant usvědčuje věrolomné politiky a rozežrané úředníky už od roku 2009. Usvědčujte je s námi finanční podporou našeho úsilí. Kverulanta v této kauze čeká dlouhá a nákladná soudní bitva s Evropským parlamentem.

Za Kverulantův tým Vojtěch Razima

Twitter
Zpět na výpis novinek