Praha uzavřela v roce 2008 smlouvu se společností JCDecaux o povolení 250 nových billboardů za výstavbu přístřešků na zastávkách MHD. Smlouva byla pro město krajně nevýhodná. Kverulantovi vždy vadilo kšeftování s veřejným prostorem na úkor veřejných rozpočtů a roky usiloval o zrušení této smlouvy. Se svými podáními se dostal až k Evropské komisi. Vítězství měl Kverulant na dosah, ale v říjnu 2016 nabyl účinnosti nový zákon, který zkrátil maximální dobu trestní odpovědnosti v podobných případech z 10 na 5 let, a tak se Kverulantovi nepodařilo dosáhnout zrušení smlouvy. Usedavá kritika nevýhodné smlouvy však nakonec vedla k tomu, že smlouva skončila v roce 2022 a začala demontáž jednotlivých billboardů. Ta však vázne, pro obstrukce ze strany billboardářů a pro chaotický přístup města. Billboardářům jde o velké peníze a některým úředníkům možná také. Kverulant bude pečlivě sledovat, zda nakonec budou billboardy skutečně odstraněny a zda přístřešky na MHD nahrazeny transparentně a za rozumnou cenu. Podpořte Kverulanta v jeho boji proti billboardům a nevýhodným smlouvám alespoň symbolickou částkou.

Nevýhodné smlouvy

V prosinci roku 2008 uzavřel magistrát dodatek smlouvy s firmou JCDecaux, Městský mobiliář, spol. s r.o. Ta byla tehdy společným podnikem francouzské matky JCDecaux a české billboardové společnosti BigBoard. Platnost dodatku má skončit až 30. června 2022. Magistrát v době podpisu tvrdil, že tento dodatek narovnal pro Prahu nevýhodnou smlouvu z roku 1994. Na první pohled to tak dokonce vypadalo. Hodný JCDecaux se v dodatku zavázal vybudovat 300 nových čekáren MHD a 50 kontejnerů na tříděný odpad. JCDecaux se také zavázal, že bude Magistrátu platit nejméně 9 milionů ročně. A jako třešničku na dort ještě JCDecaux přihodil Magistrátu možnost zadarmo používat jednu stranu každého billboardu. Tehdejší náměstek primátora Pavel Klega tehdy tvrdil, že Praha tak získá za dobu trvání dodatku celkem 358 milionů korun. Prý si na to nechali vypracovat znalecký posudek. No prostě idylka.

Jenže při bližším zkoumání to žádná idylka nebyla a není. Spíš pořádný tunel. 358 milionů korun pro magistrát vypadalo lákavě, ale to tvrdil pan Klega, který je pod dodatkem podepsán. Celková částka ve výši 358 milionů korun odpovídá roční platbě ve prospěch magistrátu v průměrné výši 28,6 milionu korun. Kverulant měl o výši této částky velké pochybnosti od samého počátku. Oprávněně. Počátkem roku zjistil, že JCDecaux platí magistrátu přibližně třikrát méně, jen asi 10 až 12 milionů korun ročně. 

Pokud bude JCDecaux pokračovat v plnění vůči magistrátu tímto tempem, zaplatí mu do konce trvání dodatku celkem jen 143 milionů korun. To je skoro o 215 milionů korun méně, než kolik sliboval Pavel Klega. V politice by měli být ti nejlepší z nás. Bohužel se ukazuje, že na politice není nic, co by do ní ty nejlepší přitahovalo, a Klegův podpis pod dodatkem s JCDecaux je toho důkazem. Pavel Klega si za svůj kšeft s billboardáři vysloužil místo na Kverulantově blacklistu. V zájmu objektivity je však třeba říct, že koncem roku 2015 JCDecaux neměl postaveno všech 250 billboardů, ale pouze 100.  Na druhou stranu, v polovině roku 2018 JCDecaux v Praze vlastnil a provozoval zhruba 900 přístřešků na zastávkách MHD, z toho 300 z nich je bez reklamní plochy.

Billboardy v historickém centru Prahy

Ale nyní zpátky k billboardům. Ty byly protlačeny i do historického centra města, a to i přesto, že tam podle vyhlášky o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze (OTP) být nesmějí. Jeden billboard je na Malé Straně, dva na Hradčanech, pět na Novém Městě a jedenáct poutačů přibylo na Vinohradech. Několik billboardů bylo postaveno v oblastech se stavební uzávěrou, magistrát schválil výjimku. S budováním billboardů bylo třeba spěchat. Zejména před volbami v roce 2010. Dodatek s JCDecaux totiž dává magistrátu možnost mít na jedné straně billboardu svoji reklamu zadarmo. A tak bylo třeba ukázat voličům, jak se ODS o město dobře starala.

Plakáty ODS se na billboardy vrátily i před komunálními volbami v roce 2010. Trestní oznámení pro podezření, že ODS pro svou propagaci zneužila plochy určené pro nekomerční využití, bylo podáno, ale posléze odloženo. Tematické návrhy pro nekomerční využití vitrín schvaluje čtvrtletně městská rada. Po mnoho měsíců se na nich město prezentovalo groteskní kampaní: „Praha, město kultury“. Kverulant si myslí, že heslo „Praha, město billboardů“ by odpovídalo realitě více.

Billboardy uprostřed křižovatek

Další billboardy stojí v těsné blízkosti nebo přímo uprostřed frekventovaných křižovatek, ve středních dělicích pásech komunikací nebo u výjezdů z rychlostních silnic. Z hlediska bezpečnosti silničního provozu jsou tyto nosiče velmi rizikové, neboť na kritických místech rozptylují pozornost řidičů, často dokonce některé značky či semafory zakrývají nebo jim tvoří „pozadí“. Někde dokonce zakrývají výhled řidiče na přechod pro chodce, na kterém svítí zelená jak chodcům, tak vozidlům, co přes něj jedou.

Ničemný znalecký posudek

„Dopravní psychologové“ ale mají na bezpečnost silničního provozu radikálně odlišný názor. Zvláště když jim billboardáři z JCDecaux dobře zaplatili. To se pak nerozpakovali vydávat hromadné „znalecké posudky“. Kverulant pochybuje, že PhDr. Brichová vůbec opustila moravské Slatinice, aby zkoumala pražské billboardy. To jí však nebránilo podepsat se pod dokument velmi pochybné úrovně:

Podle Silničního zákona je v bezprostřední blízkosti pozemní komunikace v obci zakázáno umísťovat cokoliv, co by mohlo snižovat viditelnost, rozpoznatelnost či účinnost dopravních značek a zařízení nebo rozptylovat pozornost účastníků provozu. Navíc by měly být všechny billboardy opatřeny svodidlem dle normy. Svodidla většinou chybí úplně nebo nejsou podle normy. Ale to magistrátu nevadilo a v letech 2009 a 2010 vesele a rychle kolaudoval. Zákon, nezákon. Pak se však trend změnil. I díky Kverulantovi si městské části uvědomily, že dodatek mezi JCDecaux a magistrátem pro ně není nikterak závazný, a začaly využívat zákonné možnosti, jak nové billboardy nepovolovat. JCDecaux tak měl koncem roku 2015 postaveno jen 100 billboardů z celkového zamýšleného počtu ve výši 250 billboardů.

Podnět na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

Kverulant se už od roku 2008 nehodlá smířit s existencí nemravného dodatku. Vadí mu kšeftování s veřejným prostorem na úkor veřejných rozpočtů. Kverulant si myslel, že dodatek, na kterém někdo vydělá skoro miliardu, nelze podle zákona podepsat bez výběrového řízení. Proto Kverulant podal první podnět ÚOHS a domáhal se zrušení celého dodatku. Po roce urgencí se však dočkal jen zamítnutí svého podání:

Podání k Evropské komisi

Kverulant se však nevzdal a připravil podání k Evropské komisi. Podání, resp. stížnost na porušení zákona při podpisu dodatku mezi magistrátem a JCDecaux odešla do Bruselu v říjnu 2012 a tam byla Evropskou komisí dlouho „projednávána“.  Než byl Brusel se svým „zkoumáním“ hotov, změnil se v roce 2013 v ČR zákon, kterým se činnost ÚOHS řídí. Úřadu přibyly nové pravomoci, tzv. „dozor nad orgány veřejné správy“. Novela zakotvila pro všechny orgány veřejné správy zákaz narušit hospodářskou soutěž podporou zvýhodňující určitého soutěžitele nebo jiným způsobem. A přesně to se podle Kverulanta stalo. Dle tehdy nového § 22aa odst. 2 ZOHS mohl ÚOHS za správní delikt spáchaný orgánem veřejné správy ve smyslu citovaného ustanovení uložit pokutu až do výše 10 milionů korun. A tak Kverulant nelenil a v dubnu 2013 podal na ÚOHS další, již druhé podání. Odpověď ÚOHS byla na poměry české kotliny blesková. ÚOHS přišel na to, že když už rozhoduje Brusel, oni mohou mlčet. V tom jsou čeští úředníci opravdu dobří.

Bruselští byrokraté sice nebyli tak rychlí, ale za svými českými kolegy zase nezůstali pozadu v alibismu. Evropská komise po roce zkoumání zaslala Kverulantovi dopis, že to je vše MOŽNÁ OK, ale pokud NENÍ, musí to Kverulant komisi znovu napsat. A když do měsíce nenapíše, že NENÍ, bude si Komise myslet, že si to Kverulant rozmyslel a svoji stížnost bere zpět.

Kverulant to samozřejmě nevzdal a trval na vyřízení své stížnosti, ale ani to nakonec nepomohlo. V únoru 2014 Komise rozhodla, že se Kverulantovým podmětem zabývat nebude, protože je na první pohled jasné, že vše je v naprostém pořádku, a to proto, že to tvrdí posudek, který si Praha nechala zpracovat.

Billboardáři se hádají

Rok 2014 byl vůbec bohatý na události. Nejprve společnost JCDecaux, Městský mobiliář, spol. s r.o., opustila česká billboardová společnosti BigBoard a zůstal jen francouzský vlastník. Pak se v srpnu 2014 v Praze začaly ve velkém objevovat billboardy, které upozorňovaly na krajně nevýhodný dodatek smlouvy mezi Prahou a JCDecaux. Za kampaní proti JCDecaux stál její bývalý partner, v tu dobu však už jen její hlavní konkurent, největší česká billboardová společnost BigBoard. Kdo jiný by mohl lépe vědět, že městský mobiliář dodávaný Praze je opravdu předražen, než ten, kdo ho společně s francouzskou JCDecaux více než pět let dodával.

BigBoard se dokonce rozhodl sdělit veřejnosti, kolikrát je dodávaný městský mobiliář předražen:

Kampaň BigBoardu s ušlechtilým názvem „Pro lepší město“ pokračovala i na podzim roku 2015. BigBoard se snažil veřejnost přesvědčit, že městský mobiliář pro Prahu má být zainvestován a provozován soukromou společností, která by ho následně financovala z příjmů z reklamy na mobiliáři. Je celkem evidentní, že hochům z BigBoardu nešlo o to, aby se Praha stala lepším městem. Kdyby to mysleli vážně, asi by museli z Prahy stáhnout stovky svých billboardů. BigBoardu šlo o to, aby v dodatku smlouvy s magistrátem nahradil JCDecaux. Má‑li však BigBoard hodně vydělat, princip musí zůstat stejný. A tím je parazitování na veřejném rozpočtu a veřejném prostoru. Tyto veřejné statky nepatří ani BigBoardu, ani JCDecaux a ani pražským radním, ale nám všem. Zkušenosti ukazují, že tyto hodnoty je třeba chránit a přesně to Kverulant dělá.

Pražské stavební předpisy

Ale BigBoard neútočil jen na konkurenci z JCDecaux. Terčem byly nové Pražské stavební předpisy (PSP). Tento prováděcí předpis ke stavebnímu zákonu upravuje obecné požadavky na využívání území a na výstavbu v hlavním městě. Součástí původně navržené normy byla i rozsáhlá regulace venkovní reklamy, a právě proto spustili billboardáři kampaň s cílem PSP zrušit. To se jim sice nepodařilo, ale nakonec byla v květnu 2016 schválena taková verze stavebních předpisů, která pouze zajistí, že se pražská billboardová džungle nebude rozšiřovat. I to však lze vzhledem k vlivné billboardové lobby označit za úspěch. Významným pokrokem je pak možnost podle schválených PSP zcela zakázat reklamu prostřednictvím územních a regulačních plánů jednotlivých městských částí.

Nelegální reklama na zábradlích

BigBoard byl částečně úspěšný ve změně PSP ve svůj prospěch, ale jinou bitvu i díky Kverulantovi prohrál. Z pražských zábradlí zmizelo na jaře 2015 přes 370 jejich poutačů. Vedl k tomu rozsudek Městského soudu v Praze z ledna 2015. Ve sporu šlo o to, zda smlouva reklamní společnosti s technickou správou komunikací (TSK) vypršela, nebo stále platí. Město v roli žalobce argumentovalo tím, že smlouva byla uzavřena jen na dobu určitou a že vypršela už před dvěma lety. Odvolací soud mu dal zapravdu, stejně jako soud první instance. Prodlužování sporu ovšem umožnilo prodávat reklamní prostor na zábradlích až do jara 2015. Spor se týkal právě vyklizení ploch na zábradlích ve správě TSK, na něž BigBoard umisťoval svou reklamu přesto, že smlouva zanikla 28. února 2013. Tento fakt vedl TSK z popudu vedení města v čele s tehdejším primátorem Tomášem Hudečkem k tomu, aby smlouvu kromě žaloby navíc vypověděla. Výpověď po rozhodném datu se ovšem stala záminkou pro žalovanou stranu, BigBoard. Účinnost smlouvy byla navíc vázána na stanovisko silničního úřadu. Souhlas pro reklamu na zábradlí magistrátní odbor dopravních agend vydal v červnu 2013 čili čtyři měsíce po rozhodném datu. „S ohledem na to, že smlouva zanikla ke dni 28. února 2013, nebylo možno ji v srpnu 2013 vypovědět,“ vysvětlila mluvčí Městského soudu v Praze Markéta Puci. TSK pronajala BigBoardu zábradlí v roce 2008, v éře Pavla Béma (ODS), za velmi lukrativních 1,5 milionu korun ročně. V podmínkách stálo, že rozměr jednoho poutače nesmí přesáhnout jeden metr čtvereční, mohlo jich však viset více za sebou. Profitoval z toho především nájemce, nikoli pronajímatel čili TSK. Soukromá firma tak během let pronájmu inkasovala nejspíše desítky milionů korun.

Kverulantovo druhé podání na ÚOHS

Nyní však zpět k dodatku smlouvy s firmou JCDecaux. Jak už bylo řečeno, Kverulant sice bitvu u Evropské komise prohrál, ale v roce 2013 se změnil zákon a ÚOHSu přibyla nová pravomoc, tzv. „dozor nad orgány veřejné správy“, a proto Kverulant v září 2014 odeslal na ÚHOS již zmíněné druhé podání. Zprvu se zdálo, že tentokrát se jím ÚOHS bude konečně zabývat. Dokonce se zdálo, že ÚOHS to vezme z gruntu a bude se zabývat nejen dodatkem z roku 2008, ale celou smlouvou z roku 1994:

Kverulantovo třetí podání na ÚOHS

Ale ani v červnu 2016 ještě nebylo o Kverulantově druhém podání na ÚOHS rozhodnuto. Proto se Kverulant rozhodl připravit a podat nové, již třetí podání.  Kverulantovi právníci tentokrát zjistili, že Praha měla v roce 2008 postupovat podle koncesního zákona a vybrat provozovatele billboardů v koncesním řízení, které by dalo šanci i ostatním. Praha tak patrně mohla získat lepší cenu a lepší podmínky.  

Jen odborníci patrně vědí, že základní právní úpravu veřejného investování tvoří nejen zákon o veřejných zakázkách, ale také koncesní zákon. Hlavní rysy koncesního řízení jsou shodné se zadávacím řízením zákona o veřejných zakázkách. Cílem je vybrat nejvhodnější nabídku a uzavřít mezi veřejným zadavatelem a koncesionářem koncesní smlouvu. Smlouvou o veřejné zakázce se dodavatel zavazuje poskytnout zadavateli plnění, například postavit kus silnice, a zadavatel se zavazuje za to zaplatit. V koncesní smlouvě se sice koncesionář také zavazuje k poskytnutí služeb či provedení díla, ale zadavatel se zavazuje umožnit koncesionáři brát z poskytnutého plnění užitky. V případě billboardů jsou těmito užitky peníze inkasované od zadavatelů reklamy. Koncesní smlouvou koncesionář přebírá podstatnou část rizika, které souvisí s poskytováním služeb. V případě billboardů je tímto rizikem nezískání dostatečného příjmu od inzerentů. Výstavba a provozování billboardů na městských pozemcích jsou tedy učebnicovým příkladem koncesní smlouvy.  

Bohužel Kverulant nebyl úspěšný ani se svým třetím podáním na ÚOHS, jak se dozvěděl v lednu 2017. Sdělení ÚOHS o výsledku šetření se dá shrnout takto: „Moc rádi bychom Kverulantovy podněty prošetřili, ale protože jsme roky, a to i přes Kverulantovy opakované stížnosti, nereagovali, tak nám mezitím nabyl účinnosti nový zákon, který zkrátil maximální dobu trestní odpovědnosti z 10 na 5 let a už se nedá nic dělat.“ Kverulant si však nemyslí, že se nedá nic dělat, a tak v únoru 2017 odeslal na ÚHOS nové podání. Tentokrát šlo o opatření proti nečinnosti, resp. stížnost proti způsobu vyřízení Kverulantova podnětu přímo u předsedy ÚOHS. Bohužel ani tentokrát nebyl úspěšný. Předseda úřadu Petr Rafaj mu v obsáhlém vyrozumění o vyřízení stížnosti na konci března oznámil, že jeho stížnosti nevyhovuje.

Demontáž billboardů a výměna zastávek

Kritika nevýhodné smlouvy však nakonec vedla k tomu, že smlouva skončila v roce 2022 a začala demontáž jednotlivých billboardů. Městská firma Technologie hlavního města Prahy (THMP) vybrala společnost, která pro ni zajistí stavební práce nutné pro výměně přístřešků na zastávkách MHD za nové. Jak vyplývá z věstníku veřejných zakázek, rámcovou smlouvu za 110 milionů korun firma uzavřela se společností Premio Invest.

Celková cena jedné instalace je podle THMP i s projektovými pracemi 150.000 až 180.000 tisíc. Na samotné přístřešky v roce 2021 firma vybrala dodavatele, cena jednoho v běžném provedení je asi 350.000 korun včetně skel. Celkem se má výměna týkat asi 700 zastávek a stát má 834,8 milionu korun. Na podobu zastávek nechalo město už v roce 2018 vypsat  designovou soutěž, kterou vyhrála designérská dvojice Michal Froněk a Jan Němeček ze studia Olgoj Chorchoj spolu s Alešem Kachlíkem a Martinem Klanicou.

V květnu 2022 začala pražská městská firma Technologie hlavního města Prahy (THMP) připravovat další vlnu výměny přístřešků na zastávkách MHD. Začít by měla již v červnu 2022. Celkem město plánuje vyměnit 700 zastávek, jež vlastní firma JCDecaux, které magistrát neprodloužil smlouvu. Město tak činí dle smlouvy o exitu, kterou se však nedaří naplňovat. Hotovo má být do konce ledna roku 2023. 

Demontáž je rozdělena do tří částí, tzv. tranší, a obsahuje demontáž samostatných reklamních prvků v majetku firmy JCDecaux – sloupy, hodiny, city light vitríny, city light boardy. První tranše, ve které mělo být odstraněno 214 reklamních prvků, skončila v lednu 2022. Podle dostupných informací bylo ale odstraněno pouze 67 z nich, zbylých 147 nikoli. Podle JCD k tomu došlo z důvodu nezískání potřebných úředních povolení. Reklamní společnost může na téměř 150 nosičích inzerovat a vydělávat tak peníze.

Prosba o podporu

Jak již bylo řečeno, usedavá kritika nakonec vedla k tomu, že se Praha s JCDecaux rozešla a  začala demontáž jednotlivých billboardů. Ta však vázne, pro obstrukce ze strany billboardářů a pro chaotický přístup města. Billboardářům jde o velké peníze a některým úředníkům možná také. Kverulant bude pečlivě sledovat, zda nakonec budou přístřešky na MHD nahrazeny transparentně a za rozumnou cenu.  Kverulantův boj proti korupci a billboardové lobby tak ještě úplně nekončí. Pomozte nám zastavit billboardovou lobby jakkoliv malým, zato však pravidelným finančním darem.