Nahoru

Archiv novinek

Kdo vydělá na rychlém uhelném konci?

Minulý měsíc Evropský parlament poměrem hlasů 352 ku 326 rozhodl, že už beztak nesmyslně vysoký plán na snížení produkce CO2 do roku 2030 o 55 procent oproti roku 1990 ještě zvýší na šílených 60 procent. Pokud se nic zásadního nestane, tak to znamená, že uhlí bude muset skončit. V ideálním případě by mělo být nahrazeno modernějšími zdroji, pokud možno obnovitelnými a bezemisními. To se však téměř určitě nestane a někdo na konci uhlí v české kotlině nejspíš obrovsky vydělá.

Uhelná komise již za pár týdnů stanoví rok uhelného konce v České republice. Z uhlí se u nás stále vyrábí asi polovina veškeré elektřiny a také teplo pro miliony domácností, továren, nemocnic, škol či úřadů. Jeho náhrada tak nebude jednoduchá ani levná. Přesto, nebo možná proto, se v komisi začínají dít zvláštní věci, například se z měsíce na měsíc posouvají termíny o celé roky. Nejprve provozovatel české přenosové soustavy ČEPS přišel se studií, která doporučovala uhelný konec v roce 2038, během pár týdnů ale přišel se studií novou, která najednou uvádí rok 2033. Co, nebo spíše kdo stojí za tak zásadním zvratem?   

Nejprve je třeba uvést kontext. Uhelná komise je poradní orgán, který ustavila Vláda ČR. Hlavním cílem komise je poskytnout vládě ČR objektivní a v maximální možné míře konsensuální výstupy s ohledem na budoucí využití hnědého uhlí v ČR včetně všech souvisejících aspektů. Uhelná komise je složena z politiků, odborníků, zástupců regionů, zaměstnavatelů, odborů i ekologických organizací. Komisi předsedají ministr průmyslu a dopravy Karel Havlíček a ministr životního prostředí Richard Brabec. Komise a její pracovní skupiny jednají již řadu měsíců. Nyní se jejich jednání blíží k závěru a brzy bude určen rok, kdy v České republice skončí uhlí coby zdroj elektrické energie a tepla, a nejspíš také harmonogram, podle nějž by měl postupný útlum probíhat.

Jde skutečně o vážnou věc. Na jedné straně se ČR zavázala snižovat emise CO2, na druhé straně ale elektřinu a teplo všichni potřebujeme, a to za ceny, které si můžeme dovolit.

Jak už bylo řečeno, Evropský parlament rozhodl, že už beztak nesmyslně vysoký plán na snížení produkce CO2 do roku 2030 o 55 procent oproti roku 1990 ještě zvýší na 60 procent. Pokud se nic zásadního nestane, tak uhlí bude muset skončit. V ideálním případě by mělo být nahrazeno modernějšími zdroji, pokud možno obnovitelnými a bezemisními. Je ale zároveň nutné, aby takto zásadní transformace energetiky byla provedena správně. V opačném případě nám všem totiž hrozí řada problémů od výpadků elektrické energie přes zvýšení závislosti na dovozu elektřiny či surovin ze zahraničí až po miliardové náklady, které zaplatíme všichni. To už koneckonců zažíváme kvůli solárnímu tunelu z roku 2010, který nás stojí desítky zcela zbytečně vyhozených miliard každý rok. Obdobné je to s povinným přimícháváním biosložek do paliv klasických. Za tento boj proti CO2 motoristé vydali při tankování jen v roce 2019 částku 3,3 miliardy korun.

Nenechme si namluvit, že se zhroutí klima, když zastavíme povinné přimíchávání biopaliv nebo když pár posledních uhelných elektráren vypneme o pár let později, případně pokud budou dokonce tvořit jen tzv. kapacitní zálohu pro vyrovnávání sítě. Vzhledem k tomu, že Česká republika včetně energetiky, veškerého průmyslu, dopravy i zemědělství produkuje celkem asi 0,3 % globálních emisí, je to pochopitelně jen účelové tvrzení uhelných odpůrců.

Kdo jsou tito odpůrci? Proč účelově matou veřejnost? Proč chtějí konec uhlí co možná nejdříve, aniž bychom za něj měli náhradu nebo alespoň věděli, čím jej nahradíme? Z části půjde samozřejmě o opravdové ekologické aktivisty, kteří to myslí s planetou dobře, jen zkrátka nedomýšlejí všechny důsledky svých požadavků. Bylo by ale velmi naivní se domnívat, že za řadou z nich nestojí také velké byznysové zájmy.

Většina odborníků se shoduje, že tahounem české energetiky musí být jádro. Stávající jaderné bloky v Temelíně a Dukovanech ale pomalu dožívají. Připravuje se výstavba nového v Dukovanech, ovšem nejbližším možným termínem jeho spuštění je rok 2036. Vzhledem ke zkušenostem ze zahraničí je zde přitom reálné riziko, že to bude ještě o několik let později.

Pokud by tak za termín uhelného konce byl vybrán rok 2033, je evidentní, že zde vznikne několikaleté období, během nějž bude muset být nahrazena opravdu velká porce výroby elektřiny a tepla. A to je pochopitelně obrovská obchodní příležitost.

Tu cítí především zastánci obnovitelných zdrojů a plynu. Ten je přitom rovněž fosilním palivem, které navíc budeme muset dovážet nejspíš hlavně z Ruska, ale jeho emise CO2 jsou v porovnání z uhlím o něco nižší. I když, pokud se vezme v potaz uhlíková stopa včetně výstavby nových elektráren, těžby plynu a jeho dopravy na tisícikilometrové vzdálenosti, není rozdíl tak dramatický, jak zastánci plynu tvrdí.

Ve hře je ale taková spousta peněz, že pravda často zůstává skryta hluboko pod balastem nejrůznějších účelových tvrzení. Kverulant.org však ze své podstaty pravdu hledá. A činí tak zejména v případech, kdy je v ohrožení spousta peněz daňových poplatníků.

V celé vysoké hře, kterou jsme vám ve stručnosti popsali, je zatím ještě spousta neznámých. Ale zároveň už se objevilo několik spojení a událostí, které rozhodně stojí za pozornost.

Možná si vzpomenete, že poměrně hodně rozruchu vzbudilo, když po druhém zvolení prezidenta Miloše Zemana za ním na pódiu stál také šéf polostátní energetické firmy ČEZ Daniel Beneš. Spekulovalo se o důvodech tohoto kroku. A stejně tak se dlouhé roky spekuluje o prezidentově náklonnosti k zájmům Ruské federace.

Daniel Beneš je nejen generálním ředitelem ČEZ, ale rovněž členem zmíněné Uhelné komise. Dokonce předsedá jedné z jejích pracovních skupin, přičemž jeho kolegou spolupředsedou je vedoucí energetické kampaně Greenpeace Jan Rovenský. A také jejich spojení začalo budit pozornost. Začalo se totiž šuškat, že směr, kterým se komise ubírá na cestě k výše zmíněnému cíli, se určuje primárně na uzavřených jednáních předsedů pracovních skupin s předsedy komise, tedy oběma ministry.

Rovenský je coby ekologický aktivista vcelku logickým zastáncem rychlého odchodu od uhlí. Nějaké nekalé zájmy nemusíme nutně hledat ani za jeho podporou obnovitelných zdrojů. Mnohem zajímavější ale jsou Rovenského slova o plánu na uzavírání uhelných elektráren, která pronesl veřejně do médií: „…úplně nahoře jsou pro nás z velkých elektráren Chvaletice a Počerady. Mimo jiné proto, že na rozdíl třeba od Prunéřova či Tušimic neprošly komplexní obnovou…“ Pokud vás napadne, zda zmíněné Tušimice a Prunéřov nepatří právě ČEZu, tak jste se trefili. Neméně zajímavé je ale i další Rovenského mediální vyjádření: „Trváme na tom, že uhelné elektrárny mohou skončit už v roce 2030. Je reálné nahradit je obnovitelnými zdroji a plynem. Za nejzazší kompromis považujeme rok 2033.“ V jedné větě se tak ekologický aktivista Rovenský přihlásil k podpoře fosilního paliva, které budeme muset dovážet především z Ruska, a zároveň označil za rok uhelného konce 2033. Tedy stejný rok, který se velmi překotně a náhle objevil v podkladech ČEPS pro uhelnou komisi.

Jde skutečně jen o souhru byť těžko uvěřitelných náhod?

Kverulant  opakovaně protestuje proti environmentalistickému iracionálnímu běsnění, a proto byl jeho ředitel Vojtěch Razima letos v lednu pozván do pořadu Rozstřel, aby obhájil svoje názory v souboji s členem uhelné komise Janem Rovenským z Greenpeace. Z debaty je naprosto zřejmé, že ekoaktivisté nemají reálnou představu, čím odstavené uhelné elektrárny a teplárny nahradí. Klíčová otázka, čím tedy budou opravdu nahrazeny uhelné elektrárny a teplárny, zůstává. Ruským plynem? Kdo bude stavět nové plynové zdroje? Za jakou cenu bude prodávat elektřinu? A může se těšit na miliardy veřejné podpory? V neposlední řadě je na obzoru obrovské lákadlo jménem Modernizační fond. Právě z tohoto fondu EU se má rozdělit více než 150 miliard korun na ekologizaci české energetiky. Nepochybujeme, že ruce jsou již nataženy.

Zatím nemáme dostatek informací pro silné závěry. Ale situaci budeme velmi pozorně sledovat.

Zpět na výpis novinek