S jistou nadsázkou lze tvrdit, že v politice by měli být ti nejlepší z nás. Bohužel se zdá, že na politice není nic, co by do ní ty nejlepší z nás přitahovalo. Následující Kverulantův blacklist je toho důkazem. Cílem tohoto seznamu je upozornit na politiky, kteří si pro konkrétní důvody nezaslouží důvěru veřejnosti. Oceňte Kverulantovu práci a podpořte ho alespoň symbolickým darem.

Politici s veřejností často nehrají fér. Kverulant.org se již od svého založení v roce 2009 snaží bránit veřejnost před jejich fauly.  Za tu dobu dokončil desítky kauz a dalším se stále věnuje. Většina těchto kauz má společného jmenovatele. Je jím politik, který před zájmem veřejným upřednostnil zájem svůj. Následující seznam je výčtem politiků, kteří figurovali nebo figurují v Kverulantových kauzách, a kteří nejsou těmi nejlepšími z nás. Seznam je řazen od nejnovějších kauz k těm starším.

Vít Rakušan je na Kverulantově blacklistu ze dvou důvodů. Tím prvním jsou dvě drahé a zbytečné cesty za peníze daňových poplatníků.  Mnozí zákonodárci si z Poslanecké sněmovny učinili cestovní kancelář do exotických destinací. Kverulant.org již dvakrát přistihl poslance na výletě na Machu Picchu. Proto se  v roce 2021 dotázal Poslanecké sněmovny, kam si v posledních letech zákonodárci vyrazili. Odhalil, že Vít Rakušan si v roce 2018 zaletěl na výlet do Peru a Kolumbie a v roce 2019 pak do Austrálie a na Nový Zéland. Obě tyto cesty stály daňové poplatníky téměř 400 tisíc korun. Kverulant žádal po Rakušanovi omluvu a vrácení části peněz. To Rakušan v listopadu 2021 odmítl. Další informace, nejen o Rakušanových cestách, naleznete v kauze Poslanci na výletech za peníze daňových poplatníků.  Druhým důvodem, proč si Vít Rakušan nezaslouží důvěru veřejnosti je skutečnost, že Rakušan přes sliby neudělal nic pro otevření Pražského hradu. Areál Pražského hradu nebyl v roce 2022 už dlouhých pět let volně přístupný široké veřejnosti. Počátkem ledna 2022 se ministr vnitra Vít Rakušan pochlubil tím, že zadal policii i tajným službám provedení revize „bezpečnostních“ opatření, která platí na Pražském hradě. Na svůj twitter tehdy Rakušan napsal: „Pražský hrad je symbol české státnosti. Patří nám všem. A my všichni opravdu nejsme teroristi, tak jak si teď možná připadáme při jeho návštěvě. Požádal jsem příslušné instituce o revizi všech bezpečnostních opatření, které kolem Hradu stvořilo válečné opevnění.“ Když se Kverulant po čtvrt roce dotázal, jak prověrka dopadla a kdy bude Pražský hrad zase volně přístupný veřejnosti, dozvěděl se, že Rakušan pro otevření ve skutečnosti neudělal nic. Výsledky prověrky nemá a není vůbec jasné, zda takou prověrku vůbec zadal a o otevření Hradu nic neví. Další podrobnosti naleznete v kauze Jak Kverulant pootevřel Pražský hrad.  Vít Rakušan (* 16. června 1978 Kolín) je český politik a středoškolský učitel, od prosince 2021 první místopředseda vlády a ministr vnitra ČR ve vládě Petra Fialy, od října 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, od roku 2019 předseda hnutí STAN (v letech 2016 až 2019 pak 1. místopředseda), mezi lety 2012 a 2021 zastupitel Středočeského kraje (v letech 2016 až 2017 působil jako 1. náměstek hejtmanky), v letech 2010 až 2019 starosta města Kolín.

Miloš Zeman Vyvěšení červených trenýrek na Pražském hradě v září 2015 mělo prezidentovi připomenout jeho buranské chování. V reakci na to Zeman v roce 2016 zneužil zpráv o teroristických útocích v Evropě, uzavřel Hrad svobodnému pohybu a zavedl na něm plošné policejní kontroly. Ty vedly k tomu, že Zeman pro případné skutečné teroristy vytvořil snadný terč v podobě dlouhých front na Hradčanském náměstí. Ani když se bezpečnostní situace uklidnila, Zeman od ponižujících osobních prohlídek neupustil. Naopak, k policistům přibyli ještě vojáci s útočnými puškami, aby vzbuzovali dojem, že naše země je v ohrožení. V takovém státě se vrchnosti totiž lépe vládne. V první, jarní epidemické vlně prezident Hrad zavřel zcela na více než dva měsíce a zákaz vstupu zopakoval 9. října 2020. Teprve v pondělí 3. května 2021 byl konečně otevřen široké veřejnosti. Stalo se tak po více než půl roce úplné uzávěry. Tento den také byly, po dlouhých pěti letech, zrušeny plošné kontroly u vstupu do Hradu. Kverulant to považuje za své vítězství a důsledek kampaně, kterou za otevření Hradu vedl. Klíčovým úspěchem bylo to, že dosáhl pravomocného rozhodnutí soudu, které konstatuje, že uzavření Hradu nemá oporu v zákoně a že Hrad je veřejným prostranstvím. Další prodlužování zákazu vstupu a plošných kontrol se tak stalo neudržitelným. Podrobnosti naleznete v kauze Jak Kverulant otevřel Pražský hrad. Miloš Zeman (* 28. září 1944 Kolín) je český politik, ekonom, prognostik a třetí prezident České republiky. Úřadu se poprvé ujal složením slibu 8. března 2013 a druhé funkční období zahájil přesně o pět let později.

Jan Čižinský Starosta Prahy 7 Jan Čižinský uzavřel v závěru roku 2020 s billboardáři hned čtyři, pro radnici krajně nevýhodné smlouvy. Všechny smlouvy byly uzavřeny se souhlasem magistrátu a na dobu neurčitou. První nájemní smlouva je pozemek u ulice Bubenská, za roční nájemné 160 444 Kč. Druhá smlouva na pozemek u ulice Argentinská, za roční nájemné 204 372 Kč. A třetí je dokonce na pronájem pozemku pro výstavbu nového billboardu u ulice Vrbenského. Tam je roční nájemné stanoveno dokonce na pouhých 76 000 korun. Přitom roční příjem z pronájmu je minimálně čtyřnásobně vyšší. Příjem z oboustranného billboardu umístěného na jednom z nelukrativnějších míst v celé republice se pohybuje kolem částky 850 000 korun. Kverulant si tyto hrubé nepoměry nedokáže vysvětlit jinak než korupcí. Navíc všechny tyto smlouvy lze vypovědět nejdříve po pěti letech a ještě s roční výpovědní lhůtou. Ne dosti na tom, Praha 7 již dvakrát vyhrála nad billboardáři soud o odstranění billboardu na křižovatce ulic Komunardů a Jateční. Přestože Obvodní soud pro Prahu 7 již dvakrát uložil billboardářům povinnost předmětný billboard odstranit, uzavřela s nimi radnice dohodu, ve které se zavazuje v soudním sporu proti billboardářům již nepokračovat. Podle této smlouvy budou moci billboardáři tento billboard provozovat až do konce roku 2021. Kverulant za tímto postupem opět vidí především korupci.  Jan Čižinský (* 22. dubna 1978 Praha) je český politik a pedagog, od října 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, od října 2014 zastupitel hlavního města Prahy, od listopadu 2014 starosta městské části Praha 7, kandidát na primátora Prahy a lídr iniciativy Praha sobě a Praha 7 sobě, bývalý člen KDU-ČSL.

Hana Kordová Marvanová Kverulant v roce 2020 odhalil vyvádění peněz z pražského dopravního podniku prostřednictvím advokátní kanceláře ROWAN LEGAL. Vedení pražského dopravce podepsalo několik smluv na poskytování nejrůznějších právních služeb. Každý kontrakt obsahoval ustanovení omezující maximální částku, kterou mohou právníci za danou službu fakturovat. Pak byl uzavřen nenápadný dodatek, jímž bylo toto omezení zrušeno. Ředitel Kverulanta Vojtěch Razima v březnu 2020 osobně vyzval tehdejší radní pro legislativu, Hanu Marvanovou k zastavení tohoto tunelu, k zadání auditu hospodaření dopravních podniků (DPP) a k podání trestního oznámení. To tehdy Marvanová odmítla s tím, že sice ví, že se na dopravních podnicích krade, ale že proti koalici (TOP 09 a STAN – Spojené síly pro Prahu) za kterou byla zvolena, nepůjde. Kverulant tedy v květnu 2020 podal trestní oznámení a stížnost k antimonopolnímu úřadu sám. To nejspíš odstartovalo policejní vyšetřování, které pokračovalo zatčením a obviněním náměstka primátora Petra Hlubučka (STAN) a dalších 10 lidí z tunelování DPP v červnu 2022. Když k tomuto zatýkání došlo Hana Marvanová se stylizovala do podobny neohrožené protikorupční bojovnice, která po zastavení rozkrádání dopravního podniku volala už dávno. Hana Kordová Marvanová (* 26. listopadu 1962 Rýmařov) je česká právnička a politička. Za komunistického režimu před rokem 1989 byla vězněna jako politický vězeň. V letech 1990 až 1998 a opět 2002 až 2003 byla poslankyní České národní rady a Poslanecké sněmovny za Občanské fórum, ODS a Unii svobody, v letech 2001 až 2002 byla předsedkyní US-DEU a v roce 2002 krátce místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. V roce 2014 krátce působila jako náměstkyně ministryně spravedlnosti ČR Heleny Válkové. V roce 2018 byla zvolena do zastupitelstva hlavního města Prahy jako nestranička za hnutí STAN, v listopadu 2018 se stala radní Prahy pro legislativu, veřejnou správu a podporu bydlení. Hana Kordová Marvanová je matkou tří synů. Bývalým partnerem a otcem prostředního z nich je aktivista Petr Cibulka.

Zdeněk Hřib Pusťte nás na ně, my nejsme žádní papaláši a s námi přichází transparentnost. To Piráti slibovali lidem nejen v pražských volbách. Teď čelí primátor Zdeněk Hřib sám kritice za to, že se na zloďejinách sám podílí a ještě má papalášské manýry.  V roce 2020 Kverulant.org odhalil vyvádění peněz z pražského dopravního podniku prostřednictvím advokátní kanceláře ROWAN LEGAL. Kverulant tehdy vyzval primátora k zastavení tohoto tunelu. To se ani však stále nestalo. Nejspíš proto, že má na pokračování kšeftu zájem. V témže roce také vyšlo najevo, že pražský primátor si ve své kanceláři vychutnává od července 2020 kávu z kávovaru za 101 979 korun včetně DPH, koupeného za peníze občanů. Zdeněk Hřib (*1981), zastupitel (od 2018) – Zastupitelstvo hl. m. Prahy, Primátor (od 2018) – Hlavní město Praha. MUDr. Zdeněk Hřib mezi roky 2017 – 19 sponzoroval stranu Česká pirátská strana v celkové výši 54 200 Kč. Nejvyšší sponzorský dar byl ve výši 33 000 Kč. Jeden subjekt, ve kterém se angažoval, v roce 2020 uzavřel smlouvy v neznámé výši, protože hodnota všech smluv byla utajena.

Robert Plaga Zástupci někdejší komunistické organizace pro děti a mládež se v demokratickém zřízení rozhodně neztratili. Od roku 1998 si z veřejných prostředků načerpali přes  600 milionů korun.  Peníze použili především na údržbu svého majetku a mzdy vedoucích. Kverulant se důvodně domnívá, že po sametové revoluci zástupci Pionýra neváhali využít svého ekonomického vlivu a také sítě kontaktů k tomu, aby ovlivnili posuzování a bodování ostatních projektů, se kterými musí jejich organizace na Ministerstvu školství (MŠMT) v demokratické společnosti soutěžit. I proto Kverulant ministerstvo již v červnu 2020 oslovil se zákonným požadavkem, aby dostal kopie grantových žádostí a seznam členů komise, kteří o dotacích rozhodli. Ministerstvo si za „práci navíc“ naúčtovalo přes 3000 Kč a pak tyto požadavky stejně odmítlo. Kverulant je přesvědčený, že důvodem odmítnutí je to, že členem komise je i přímý zástupce Pionýra, a že dotace jsou poskytovány nikoliv na základě kvality grantových žádostí, ale že o všem rozhodují dávné známosti a následné protislužby. I proto proti neposkytnutí informací podal Kverulant na Ministerstvo školství na konci srpna 2020 stížnost ministrovi. Chtěl totiž věřit, že ministr školství Robert Plaga je od  zfixlovaného poskytování dotací Pionýrům tak daleko, že se svým podřízeným nedovolí pokračovat v zakrývání klientelistického rozhodování a nařídí zveřejnit žádosti o granty i jména posuzujících. Kverulant se mýlil. Ministr Plaga rozhodl, že Kverulant požadované informace dostat nemá. Jaké byly ministrovi pohnutky, ponecháme úvahám laskavého čtenáře. Jisté je, že Kverulant připravuje proti rozhodnutí ministra žalobu a je připraven se s ministerstvem soudit. Další podrobnosti naleznete v kauze problematické financování pionýra z veřejných zdrojů. Robert Plaga (* 21. července 1978 Brno) je český politik a vysokoškolský pedagog, od prosince 2017 ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR v první a poté i druhé Babišově vládě, předtím v letech 2015 až 2017 náměstek ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR, v roce 2016 krátce zastupitel Jihomoravského kraje, v letech 2014 až 2018 zastupitel města Brna, do června 2020 člen hnutí ANO 2011.

Karel Havlíček V lednu 2020 byla na návrh ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka jmenována předsedkyní Českého telekomunikačního úřadu Hana Továrková. Továrková však byla v době jmenování a pak ještě tři měsíce potom v přímo učebnicovém a nezákonném konfliktu zájmů, protože podnikala nejméně v devíti firmách. Kverulant podal oznámení o spáchání přestupku porušením zákona o střetu zájmů. Počátkem února 2020 také vyzval dopisem Vládu ČR, aby Hanu Továrkovou z funkce odvolala. Vláda postoupila Kverulantovu výzvu Ministerstvu průmyslu a obchodu. Vystoupení Karla Havlíčka, ministra nejen tohoto resortu, ale i dopravy, z 22. února však svědčí o tom, že se věc pokusí zamést pod koberec. Super ministr bagatelizoval konflikt zájmů Továrkové a omlouval skutečnost, že i několik měsíců po svém jmenování do rady zastává funkce, které podle zákona zastávat neměla: „Respektujme to, že někdo má nějaký čas na něco. Jestli něco nezvládnul, tak to zvládne v dalších týdnech. Myslíte si, že člověk má být diskvalifikovaný z práce jen proto, že včas nezvládl vyřídit všechny náležitosti?“  Více v kauze Nezákonný konflikt zájmů předsedkyně ČTÚ. Karel Havlíček  (* 16. srpna 1969 České Budějovice) je český podnikatel, ekonom a propagátor malého a středního podnikání, inovací a technologií. V letech 2013 až 2019 působil jako předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Na konci dubna 2019 se stal ministrem průmyslu a obchodu ČR ve druhé Babišově vládě jako nestraník za hnutí ANO 2011, zároveň zastává post místopředsedy této vlády. V lednu 2020 byl navíc pověřen i řízením Ministerstva dopravy ČR.

Jan Hamáček Ministerstvo vnitra se od roku 2019 pod vedením ministra Hamáčka chystalo nakoupit v tendru s jediným dodavatelem a v utajeném režimu vysílačky za 4,4 miliardy korun. Dodavatelem měl být Pramacom Prague s.r.o. a vysílačky měly pracovat v zastaralé síti Tetrapol. Kverulant ověřil, kolik by stála náhrada za technologii TETRA, kterou používají západní státy. Cena nového systému včetně koncových terminálů, tedy vysílaček, by byla téměř poloviční. Kverulant proti tomuto miliardovému tunelu protestoval. I jeho protesty vedly k tomu, že vnitro zakázku zlevnilo na 3,1 miliardy. V listopadu 2019 dokonce došlo k tomu, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže předběžně zakázal ministerstvu vnitra uzavřít smlouvu na vysílačky bez výběrového řízení. V  lednu 2020 však antimonopolní úřad realizaci tendru povolil. Nato resort ministra Hamáčka dosti překvapivě tendr zrušil a s dodavatelem Pramacom Prague prodloužil současnou smlouvu. Pravděpodobně v hodnotě několika miliard. Další podrobnosti lze nalézt v kauze Miliardový tunel na vnitru. Jan Hamáček (* 4. listopadu 1978 Mladá Boleslav) je český politik, od června 2018 první místopředseda vlády a ministr vnitra ČR ve druhé vládě Andreje Babiše, v níž byl mezi červnem a říjnem téhož roku pověřen řízením Ministerstva zahraničních věcí ČR. Od února 2018 je předsedou ČSSD, tuto funkci obhájil na sjezdu 1. března 2019. Mezi listopadem 2013 a říjnem 2017 působil jako předseda Poslanecké sněmovny PČR. Od roku 2006 je poslancem za Středočeský kraj, vyjma období rozpuštění dolní komory mezi srpnem až říjnem 2013. Mezi prosincem 2012 a srpnem 2013 zastával post místopředsedy Poslanecké sněmovny PČR, v této funkci opět působil od listopadu 2017 do června 2018.

Daniel Ťok V dubnu 2018 se na desátém kilometru dálnice D11 směrem z Prahy na Hradec Králové stala nehoda. Vůz vyjel z dosud nezjištěných příčin z vozovky, narazil do sloupu billboardu s českou vlajkou, odrazil se od něj, několikrát se přetočil a nakonec skončil v příkopu. Řidič nehodu nepřežil. Billboardy měly od dálnic zmizet už v září 2017, ale v dubnu 2018 jich byly k vidění stále ještě tisíce. Odstranit je měli jejich majitelé nebo příslušný úřad. Nařizuje jim to zákon přijatý již v roce 2012. Billboardáři však prohlásili, že zákon je blbý, a tak se dodržovat nemusí, a ministr dopravy Dan Ťok se  nechal slyšet, že ministerstvo prý nemá dostatek lidí na to, aby billboardy odstranili. V souvislosti se smrtelnou nehodou s billboardem na D 11 Kverulant podal trestní oznámení na ministra dopravy Daniela Ťoka a dále na všechny úředníky Ministerstva dopravy, včetně úředníků Ředitelství silnic a dálnic, kteří nesou přímou odpovědnost za to, že do dubna 2018 nebyla z dálnic, silnic I. třídy nebo jejich silničních pomocných pozemků, resp. silničních ochranných pásem dálnic a silnic I. třídy, odstraněna reklamní zařízení, jejichž zřízení a provozování bylo povoleno nejdéle do 1. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 196/2012 Sb. – dále jen „novela“, jímž byl novelizován zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích – dále jen „ZPK“). V tomto jednání spatřuje Kverulant znaky přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 1 trestního zákoníku. Podrobnosti naleznete v Kverulantově kauze KONEC DÁLNIČNÍCH BILLBOARDŮ.  Ing. Dan Ťok byl v dubnu 2018 ministrem dopravy ČR v demisi, poslancem PČR (nestraník za ANO 2011), manažerem. Absolvoval Fakultu strojního inženýrství VUT v Brně. V 80. letech pracoval jako projektant-konstruktér parních kotlů v První brněnské strojírně, následně působil jako ředitel divize kotlů. Od roku 1994 byl členem statutárních orgánů mnoha společností, namátkou např. ALSTOM Power, s. r. o., Jihomoravská plynárenská, a. s., či KOVOSVIT, a. s. V letech 2008–2014 působil jako předseda dozorčí a správní rady Skanka, a. s., jíž byl zároveň generálním ředitelem. Ke dni 4. prosince 2014 byl jmenován ministrem dopravy za odstoupivšího Antonína Prachaře. V roce 2017 byl zvolen poslancem z pozice lídra v Karlovarském kraji a následně jmenován do nové Babišovy vlády jako ministr dopravy ČR. Dan Ťok je rozvedený a má dvě děti.

Václav Chaloupek V květnu 2012 byla přijata novela zákona o pozemních komunikacích, která zakazuje nejnebezpečnější billboardy. Podle této novely by měly billboardy zmizet od dálnic a silnic I. třídy už 1. září 2017. Dne 28. září 2017 přišel útok poslední. Skupina sedmnácti senátorů se kvůli zákazu billboardů u dálnic a silnic první třídy obrátila na Ústavní soud. Navrhuje zrušit část novely zákona o pozemních komunikacích, podle níž mají reklamní plochy do začátku září zmizet. Do čela skupiny senátorů se postavil senátor Václav Chaloupek. Kverulant nepochybuje o jeho korupční motivaci a zařadil jej za tento čin na svůj blacklist. Podrobnosti naleznete v Kverulantově kauze KONEC DÁLNIČNÍCH BILLBOARDŮ.  Václav Chaloupek se narodil 21. května 1949 a je původním povoláním učitel kreslení, přiznává spolupráci s StB. V roce 1997 natočil svůj první televizní seriál Tuláček. Je také členem hnutí Občané patrioti (OPAT). Od roku 2014 je zastupitelem města Plzně i městského obvodu Plzeň 3, od roku 2016 pak senátorem za obvod č. 7 – Plzeň-město a v roce byl 2016 krátce i zastupitelem Plzeňského kraje.

Petr Bendl V květnu 2012 byla přijata novela zákona o pozemních komunikacích, která zakazuje nejnebezpečnější billboardy. Podle této novely by měly billboardy zmizet od dálnic a silnic I. třídy už 1. září 2017. Na jaře roku 2017 se to poslanec Petr Bendl pokusil změnit. Sněmovnou nakonec koncem dubna 2017 jeho návrh neprošel. I díky Kverulantovi. Poslanec pozměňovací návrh přidal k novele zákona o pozemních komunikacích, která má za cíl zjednodušit vydávání řidičských průkazů. Bendl chtěl, aby o umístění billboardů na území obcí rozhodovaly samy obce, a nikdo, tedy ani dopravně-správní orgány, by jim do toho neměl mluvit. Hodlal totiž vymezit území obce jen cedulemi označujícími jejich začátek a konec. Obce by je mohly volně přesouvat, a tak rozšiřovat oblast, kde by velkoformátové reklamy na svém území udržely. Někteří zákonodárci i Kverulant varovali, že se jedná pouze o tlak billboardové lobby. Podrobnosti naleznete v Kverulantově kauze KONEC DÁLNIČNÍCH BILLBOARDŮ. Ing. Petr Bendl byl v čase zařazení na Kverulantův blacklist poslanec PČR, zastupitel obce Bratronice, bývalý ministr zemědělství a bývalý hejtman Středočeského kraje (ODS). Po absolvování Vysoké školy strojní a textilní v Liberci nastoupil na OÚ v Kladně jako vedoucí oddělení referátu obrany. Později pracoval na MÚ v Kladně ve funkci vedoucího oddělení rozvoje města. Od roku 1991 je členem ODS. V letech 1994–1998 působil jako starosta Kladna. Mezi lety 1998 a 2001 byl poslancem PČR a od roku 2010 je jím opět. V letech 1996–2002 byl členem představenstva společnosti PRaK, a. s. Od roku 2000 působil jako krajský zastupitel a v letech 2000–2008 jako hejtman Středočeského kraje. V minulosti zastával post ministra dopravy ve vládě Mirka Topolánka, od roku 2011 do července 2013 pak byl ministrem zemědělství ve vládě Petra Nečase. V komunálních volbách 2014 byl zvolen zastupitelem obce Bratronice. Petr Bendl je ženatý a má dvě děti.

Kateřina Valachová Pražský zastupitel Karel Březina byl v roce 2014 pravomocně odsouzen za spáchání podvodu v pražském dopravním podniku, kde jako předseda dozorčí rady neoprávněně pobíral odměny. Od  července 2016 se stal externím poradcem ministryně školství Kateřiny Valachové. Kverulant.org proti tomu jako jediný vytrvale a opakovaně protestoval a v květnu 2017 konečně dosáhl Březinova odchodu z ministerstva. Případ Karla Březiny byl velmi důležitý, politici zase sondovali, co si mohou dovolit. Pokud by se Březina na ministerstvu nakonec udržel, byla by to špatná zpráva pro veřejnost a dobrá zpráva pro všechny politické strany. Trvalá přítomnost odsouzeného zločince ve vrcholné pozici ve státní správě by znamenala, že si politici mohou opravdu hodně. Proto také proti jmenování Březiny nikdo z politiků nic nenamítal. To je do určité míry pochopitelné. Co však pochopitelné není, je skutečnost, že ze všech protikorupčních organizací proti Březinovi na MŠMT protestoval pouze Kverulant.org. Podrobnosti naleznete v Kverulantově kauze ODSOUZENÝ POLITIK KAREL BŘEZINA NA MINISTERSTVO NEPATŘÍ.  Kateřina Valachová je bývalá ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR, bývalá náměstkyně ministra ČR (nestr. za ČSSD). Absolventka magisterského a doktorandského oboru na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 2003–2012 pracovala u veřejného ochránce práv, nejprve rok jako vedoucí analytického oddělení, posléze vedla právní odbor. Deset let byla členkou Výboru Rady vlády pro lidská práva. Mezi roky 2006 a 2014 přednášela na MU v Brně. Do roku 2014 působila rok jako ředitelka Legislativního odboru Senátu PČR. Od roku 2014 byla náměstkyní ministra Jiřího Dienstbiera a ředitelkou sekce Legislativní rady vlády. Dne 17. června 2015 nahradila na postu ministra školství odvolaného Marcela Chládka. Kateřina Valachová je vdaná a má dvě děti. 

Pražský zastupitel Karel Březina byl v roce 2014 pravomocně odsouzen za spáchání podvodu v pražském dopravním podniku, kde jako předseda dozorčí rady neoprávněně pobíral odměny. Od  července 2016 se stal externím poradcem ministryně školství Kateřiny Valachové. Kverulant.org proti tomu jako jediný vytrvale a opakovaně protestoval a v květnu 2017 konečně dosáhl Březinova odchodu z ministerstva. Případ Karla Březiny byl velmi důležitý, politici zase sondovali, co si mohou dovolit. Pokud by se Březina na ministerstvu nakonec udržel, byla by to špatná zpráva pro veřejnost a dobrá zpráva pro všechny politické strany. Trvalá přítomnost odsouzeného zločince ve vrcholné pozici ve státní správě by znamenala, že si politici mohou opravdu hodně. Proto také proti jmenování Březiny nikdo z politiků nic nenamítal. To je do určité míry pochopitelné. Co však pochopitelné není, je skutečnost, že ze všech protikorupčních organizací proti Březinovi na MŠMT protestoval pouze Kverulant.org. Podrobnosti naleznete v Kverulantově kauze ODSOUZENÝ POLITIK KAREL BŘEZINA NA MINISTERSTVO NEPATŘÍ.  Karel Březina je bývalý zastupitel hl. m. Prahy (ČSSD) a bývalý radní, bývalý ministr bez portfeje. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, Národohospodářskou fakultu, kde získal titul Ing. Roku 1991 vstoupil do ČSSD, kde mj. vykonává funkci místopředsedy KVV ČSSD Praha. Mezi lety 1998–2002 působil jako vedoucí Úřadu vlády ČR ve vládě Ing. Miloše Zemana. V letech 2000–2002 v Zemanově vládě zastával pozici ministra bez portfeje. Figuroval a figuruje ve statutárních orgánech mnoha soukromých společností. Od roku 2006 je zastupitelem hl. m. Prahy, v roce 2010 se pak stal i 1. náměstkem primátora a radním s gescí pro oblasti dopravy a informatiky. Z funkce radního byl v roce 2011 odvolán. Karel Březina je rozvedený a má tři dcery.

Jaroslav Foldyna V květnu 2012 byla přijata novela zákona o pozemních komunikacích, která zakazuje nejnebezpečnější billboardy. Podle této novely by měly billboardy zmizet od dálnic a silnic I. třídy už 1. září 2017. V dubnu 2016 však poslanec Berkovec předložil návrh zákona, který má pomoci billboardové lobby. Podstatou jeho návrhu je značné rozšíření zastavěného území v okolí dálnic, rychlostních komunikací a silnic I. třídy. V zastavěném území totiž billboardy mohou zůstat i po 1. září 2017. Poslanec Foldyna chtěl uzákonit, aby toto území nebylo definováno zákonem jako určitý počet staveb, ale o jeho rozsahu mohly rozhodovat obce. S těmi, již bez vazby na zákonnou definici, by se mohli billboardáři dohodnout mnohem snáz a výrazně rozšířit území, ze kterého nebudou muset v září 2017 odstraňovat svoje poutače. Kverulant.org nemá pochybnosti o tom, že poslanec Foldyna prosazuje svůj názor za značné podpory billboardové lobby. Kverulant si nedovede vysvětlit aktivitu poslance Foldyny jinak než korupcí. Billboardáři totiž mají politikům co nabídnout. Kromě peněz je to také možnost bezplatné nebo zvýhodněné inzerce na billboardech po celé republice. Podrobnosti naleznete v Kverulantově kauze KONEC DÁLNIČNÍCH BILLBOARDŮ. Jaroslav Foldyna je poslanec PČR, zastupitel města Děčína, bývalý zastupitel Ústeckého kraje (ČSSD). Třináct let působil v různých funkcích u Československé labsko-oderské plavby. Před rokem 1989 byl kandidátem na členství v KSČ, v roce 1989 spoluzakládal ČSSD. V devadesátých letech působil jako podnikatel v několika společnostech. Mezi lety 1996 a 2000 byl asistentem poslance Vladimíra Laštůvky a senátora Egona T. Lánského. V roce 1999 byl zvolen do Zastupitelstva Ústeckého kraje, v němž zasedal do roku 2012. V roce 2000 absolvoval maturitní zkoušku a od roku 2006 studuje pravoslavnou teologii na Prešovské univerzitě. Od roku 2003 je členem Zastupitelstva statutárního města Děčína. V letech 2004–2006 působil jako poradce poslance Josefa Hojdara. Ve volbách v roce 2010 do Parlamentu ČR byl zvolen poslancem a o tři roky později mandát obhájil.

Stanislav Berkovec V sobotu 1. září 2012 začala platit novela o pozemních komunikacích, která mimo jiné nařídila odstranit do pěti let reklamní poutače v okolí dálnic, rychlostních komunikací a silnic I. třídy. Přijetí zákona je vyvrcholením kampaně hned tři neziskových organizací v čele s Kverulant.org. Kampaň trvala dva roky a zákonodárcům odešlo několik stovek mailů s výzvou, aby hlasovali pro zákaz billboardů. Zákon byl nakonec přijat a zakazuje velkou většinu reklamních zařízení u silnic vyšších tříd a do 1. září 2017 musí být odstraněna i všechna dříve povolená reklamní zařízení. V dubnu 2016 však poslanec Berkovec předložil do parlamentu návrh, který by tento termín prodloužil o pět let. Kverulant nemá pochybnosti o tom, že poslanec Berkovec prosazuje svůj názor za značné podpory billboardové lobby. Svědčí o tom důvodová zpráva, kterou k návrhu předložil. Prý nám hrozí arbitráže za zmařené investice billboardářů, ztráta pracovních míst a daňový výpadek ve výši 1,5 miliardy korun. Kverulant si to nedovede vysvětlit aktivitu poslance Berkovce jinak než korupcí. Arbitráže České republice nehrozí. Kdyby měli billboardáři šanci na úspěch, už by Českou republiku dávno žalovali. Jenže ČR nikomu investici do billboardů nezmařila. Pouze v roce 2012 řekla, že v roce 2017 u dálnic a silnic první třídy již billboardy nebudou. Billboardové firmy tedy s pětiletým předstihem věděly, že jejich nebezpečný byznys s řidičskou pozorností skončí. Navíc již dlouho před rokem 2012 nebylo možno získat povolení pro billboard na dobu delší než pět let. A ztráta čtyř tisíců pracovních míst „vylepovačů billboardů“ je naprosto vycucaná z prstu. Například firma BigBoard, zdaleka největší hráč na českém billboardovém trhu, měla podle účetní závěrky z roku 2014 pouhých 34 zaměstnanců. Stejně jako v roce 2013. Podobné je to s daňovým výpadkem ve výši 1,5 miliardy korun. Jde o absurdně vysoká a ničím nepodložená čísla. Podrobnosti naleznete v Kverulantově kauze KONEC DÁLNIČNÍCH BILLBOARDŮ. Stanislav Berkovec je poslanec PČR, zastupitel královského města Slaný (nestr. za ANO 2011), moderátor, novinář. Vyučen knihtiskařem, po Střední průmyslové škole grafické v Praze absolvoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Pracoval jako tiskař v tiskárně ve Slaném, poté jako výtvarník Okresního kulturního střediska Kladno. Později v Československém rozhlase a rádiích Evropa 2 a Frekvence 1. Od prvního vysílání spolupracuje s TV Nova. Od roku 1998 je nezávislým novinářem, jako moderátor zastupován agenturou. Od roku 1991 je aktivní v komunální politice, v současné době je zastupitelem královského města Slaný. V roce 2013 byl zvolen na kandidátce hnutí ANO 2011 poslancem Parlamentu ČR.

Svatopluk Němeček Kverulant.org v kauze ŠPINAVÉ PRÁDLO MINISTRA NĚMEČKA zmapoval ceny praní prádla ve více než čtyřiceti nemocnicích za roky 2012, 2013, 2014 a za první polovinu roku 2015. Odhalil, že nejdráže pere a kupuje prádlo Fakultní nemocnice Ostrava. A za tento předražený nákup byl odpovědný bývalý ředitel této nemocnice a současný ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Svatopluk Němeček je bývalý ministr zdravotnictví ČR, zastupitel Moravskoslezského kraje, bývalý zastupitel města Bohumín (ČSSD). Absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a získal titul MBA studiem na B.I.B.S. v Brně. Politicky činný je již od roku 1994, kdy v komunálních volbách získal post zastupitele města Bohumín (za Stranu zelených), který čtyřikrát obhájil již za ČSSD. Od roku 2006 do roku 2010 byl i radním města. Od roku 2005 vedl devět let Fakultní nemocnici Ostrava. V roce 2012 se stal zastupitelem Moravskoslezského kraje a v dubnu 2013 vystřídal senátora Jana Žaloudíka na postu stínového ministra zdravotnictví. V lednu 2014 byl jmenován ministrem zdravotnictví ČR ve vládě Bohuslava Sobotky, načež rezignoval na post krajského zastupitele, ředitele nemocnice a několika dalších veřejných funkcí. Svatopluk Němeček je ženatý.

Andrej Babiš Andrej Babiš nebyl do Kverulantova blacklistu zařazen ani za lhaní kolem nákupu dluhopisů ani za kauzu Čapí hnízdo, a dokonce ani za úkolování novinářů, i když by si to nepochybně zasloužil. Andrej Babiš získal Kverulantovu nominaci mnohem dříve, a to za kauzu DRAHÝ BIOOMYL, přesněji za prosazování podpory pro svůj byznys s biopalivy. Životní prostředí je totéž co prostředí k životu. Je třeba se do omrzení ptát, kolika lidem na světě a především v České republice biopaliva prospěla. Jak se zlepšil jejich a náš každodenní život a kolika naopak biopaliva uškodila. Vše nasvědčuje tomu, že biopaliva ve světě způsobila výrazné zdražení potravin, škodí i 6 milionům motoristů v ČR a s jistotou prospívají jen Andreji Babišovi, který je vyrábí. A proto si Babiš důrazným lobbováním v Poslanecké sněmovně zajistil zvýšení povinně přimíchávaného podílu biosložky do pohonných hmot v roce 2010, krátce před parlamentními volbami. „Ano, lobboval jsem za biopaliva. Volal jsem třeba některým poslancům. Nebojím se říkat své názory nahlas,“ přiznal tehdy veřejně poté, co sněmovna přehlasovala prezidentovo veto. V říjnu 2013 proběhly v ČR další sněmovní volby. Po nich Andrej Babiš obsadil post ministra financí. Že se nejedná o kolosální konflikt zájmů, si patrně nemyslí ani redaktoři Babišových novin. Právě biopaliva jsou oblast, na které panu Babišovi velmi záleží a kde je konflikt zájmů velmi zřejmý. A tak Babišovo ministerstvo připravilo pokračování daňového zvýhodnění vysokoprocentních a čistých biopaliv. To původně mělo skončit s červen 2015. Vláda však v únoru 2015 odsouhlasila novelu zákona o spotřebních daních, jež toto zvýhodnění prodlužuje. Andrej Babiš za to čelil velké kritice a v hlavní politické debatě České televize na svoji obhajobu uvedl: „Moje firmy nedostávají žádné dotace za biopaliva. Nechť to každý slyší už konečně. Ani korunu! Výhoda je ve spotřební dani. To znamená, kdo má tu výhodu? České dráhy, přepravci, Dopravní podnik. ČSAD. Moje firmy s tím nemají nic společného jako výrobce biopaliv…“ Všechno je to pravda. Až na tu poslední větu. V ní se skrývá celá potíž zatím nejjasnějšího střetu zájmů ministra financí a majitele Agrofertu. Zákon z dílny Babišových úředníků a vlády, jejímž je Babiš vicepremiérem, prodlužuje podporu spotřeby biopaliv. Motivuje dopravce, aby je kupovali. A oni je nakupují ročně za mnoho miliard. Úleva na spotřební dani dělá biopaliva mnohem dostupnějšími. Je naprosto evidentní, že bez zákonem nařízeného povinného odběru biopaliv a bez daňových úlev by spotřebitelé „od Babiše“ nenakupovali. Neplatili by, jakkoli zprostředkovaně, jeho firmám. A to Babiš prodává biopaliva zhruba asi polovině všech jejich spotřebitelů. Navíc je výroba a podpora biopaliv drahá, neefektivní a spalování bionafty škodí lidskému zdraví víc, než se původně myslelo. Andrej Babiš byl v době přidání na Kverulantův blacklist 1. místopředsedou vlády ČR, ministrem financí ČR, poslancem PČR, předsedou hnutí ANO 2011, podnikatelem.  Absolvoval Fakultu obchodní VŠE v Bratislavě. Od roku 1978 působil v PZO Chemapol Bratislava v obchodní skupině, kde se zabýval kontrolou dovážených surovin. Byl členem KSS. Od roku 1980 byl evidován jako spolupracovník StB, od roku 1982 byl veden ve spisech jako agent StB. Andrej Babiš vědomou spolupráci s StB odmítá a podal v této záležitosti žalobu na ochranu osobnosti. Mezi roky 1985 a 1991 zastupoval PZO Petrimex v Maroku. V letech 1991–1995 působil ve funkci ředitele obchodního oddělení 32 PZO Petrimex. Po vynuceném odchodu z Petrimexu začal podnikat v oblasti potravinářství a chemie. Byl členem řady statutárních orgánů společností, známý je především svým působením ve společnosti Agrofert. V listopadu 2011 založil občanské sdružení ANO 2011. V říjnu 2013 byl zvolen poslancem Parlamentu ČR, v lednu 2014 byl jmenován ministrem financí a místopředsedou vlády. 

Miroslav Ševčík Tehdejší děkan Národohospodářské fakulty Miroslav Ševčík v březnu 2014 neoprávněně použil modrý maják, aby mohl jet dálnicí v protisměru. Došlo k tomu na dálnici D5 k hromadné nehodě. Dálnice se během chvíle proměnila v jedno velké parkoviště. Miroslav Ševčík ale po půl hodině čekání připevnil na auto modrý majáček, otočil auto do protisměru a dál pokračoval odstavným pruhem, který byl určen pro záchrannou službu a policii. Ševčík později přišel se zajímavým vysvětlením. Prý zachraňoval spolujezdkyni, které se udělalo špatně a potřebovala urgentní převoz do nemocnice. Podrobnosti o zneužívání absolutní přednosti v jízdě naleznete v kauze Modré majáky politiků. Miroslav Ševčík je český ekonom a vysokoškolský učitel, proděkan a bývalý děkan národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. Působil také jako ředitel Liberálního institutu. Byl členem KSČ v letech 1985 až 1989.

Milan Wenzl Jako starosta Prahy 15 Milan Wenzl uzavřel v roce 2015 s developerem Ekospol smlouvu, kde se píše, že pokud jeho radnice opatří Ekospolu všechna stavební povolení, dostane za to dva a půl milionu korun. Kverulant.org to považuje za korupční jednání a na oba podal trestní oznámení. Státní zastupitelství však prodávání stavebních povolení za trestné nepovažuje, a proto Kverulantovi nezbylo než kauzu  KORUPCE NA RADNICI PRAHY 15 uložit do svého archivu. Milan Wenzl byl v době přidání na Kverulantův black list starostou MČ Praha 15 (nestr. za ANO 2011), podnikatel. Od počátku 90. let podniká. Je majitelem a jednatelem společnosti MILANO CZ, s.r.o., do roku 2009 vlastnil také firmu MILANO EU, s.r.o., a do roku 2013 společnost FIRMA WENZL, s.r.o. Do volené zastupitelské funkce kandidoval za ODS již v roce 2002. V roce 2014 byl jako nestraník za hnutí ANO 2011 zvolen do Zastupitelstva MČ Praha 15 a následně se stal starostou městské části.

Ludmila Müllerová V kauze SKARTU? RADĚJI NE! bylo cílem Kverulanta poskytnout návod ženám na rodičovské dovolené, jak se vyhnout sKartě. Dalším cílem bylo přimět vládu k revizi konceptu sKaret. Oba cíle byly splněny, ba dokonce překročeny. V květnu 2013 vláda projekt sKarty ukončila, a tak byla tato kauza uložena do archivu. Mnozí úředníci MPSV v roce 2012 vyhrožovali klientům, že pokud si sKartu nevezmou, úřad jim již nepošle žádné peníze. Proto Kverulant vyzval dopisem ministryni MPSV paní Müllerovou k tomu, aby jasně odmítla praxi při vydávání sKaret a informovala veřejnost o tom, že převzetí sKarty není povinné. MPSV reagovalo zcela opačně, než Kverulant předpokládal. Ještě ten den odpoledne se na webu ministerstva objevila výhrůžka, že když si klient nevyzvedne sKartu, budou úředníci klienta aktivně vyhledávat, a pokud ho nenajdou, seberou mu dávky. Paní Müllerová pak svoje výhružky ještě ten večer pro jistotu zopakovala v živém vysílání Radiožurnálu. Ludmila Müllerová je bývalá ministryně práce a sociálních věcí ČR, bývalá senátorka PČR a místostarostka městyse Dolní Čermná (TOP 09, dříve KDU-ČSL). Absolvovala Vysokou školu zemědělskou v Brně. Po studiích pracovala na administrativně-ekonomických pozicích v zemědělství a papírenství. Od počátku 90. let podniká v oblasti ekonomického a účetního poradenství. Mezi lety 1994 a 2003 figurovala ve statutárních orgánech firem Agentura RACIO, Bruntál – Meritum i akciové společnosti TEPLO BRUNTÁL. V letech 1998–2002 byla „lidoveckou“ poslankyní PČR. Další dva roky zastávala funkci náměstkyně na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde zodpovídala za oblast sociální a rodinné politiky. V roce 2004 byla zvolena do Senátu PČR a soustředila se na problematiku rozvoje venkova, veřejné správy a životního prostředí. V letech 2006–2010 byla místostarostkou městyse Dolní Čermná. V červnu 2009 přestoupila z lidové strany do nově založené TOP 09. Ve volbách do Senátu v roce 2010 neobhájila svůj mandát senátorky. Dne 16. listopadu 2012 byla jmenována ministryní práce a sociálních věcí, jíž byla do 10. července 2013. Ludmila Müllerová je vdaná a má dvě děti.

Veronika Vrecionová. V kauze KONEC DÁLNIČNÍCH BILLBOARDŮ bylo Kverulantovým cílem prosadit zákaz billboardů zákonem. To se podařilo a v květnu 2012 byla přijata novela zákona o pozemních komunikacích, která zakazuje nejnebezpečnější billboardy. Podle této novely měly billboardy počínaje 1. září 2017 zmizet od dálnic a silnic I. třídy. To se z velké části později stalo. Zákon však mohl odstranit i reklamní poutače ze silnic II. a III. třídy. To se však nestalo, protože tehdejší senátorka Veronika Vrecionová prosadila v roce 2012 změkčující pozměňovací návrh, a to zachovat billboardy u místních komunikací a silnic II. a III. třídy. Sněmovnou schválený zákon by podle ní totiž znamenal do pěti let likvidaci 90 procent billboardů s dvoumiliardovým výpadkem pro státní rozpočet. Znamenal by prý i výpadky pro rozpočty obcí a krajů. Senát zákon vrátil zpět Sněmovně. Kverulant nemá pochybnosti o tom, že senátorka Vrecionová prosadila svůj názor za značné podpory lobbistů. Kverulantovi je krajně podezřelé, že naprosto neznámá senátorka, která se dopravou nikdy nezbývala, měla najednou tak vážný zájem o záchranu billboardů. Kverulant si to nedovede vysvětlit jinak než korupcí.  

Pavel Klega uzavřel v roce 2008 za Prahu smlouvu se společností JCDecaux. Podle této smlouvy má v Praze vyrůst dalších 250 billboardů.  Kverulant již od roku 2009 usiloval v kauze PRAHA, MĚSTO BILLBOARDŮ o zrušení této nemravné a pro Prahu nevýhodné smlouvy. Bohužel nebyl úspěšný. Pavel Klega je zastupitel MČ Prahy 15, bývalý starosta MČ a zastupitel hl. m. Prahy (ODS). Vystudoval elektrotechniku a ekonomii veřejné správy. Do roku 2002 působil jako manažer v oborech informačních a komunikačních technologií, elektrotechniky a investiční činnosti ve výstavbě. V roce 1992 vstoupil do ODS, v níž působil jako předseda OS na Praze 15 či místopředseda RS Praha. Roku 1998 úspěšně kandidoval do Zastupitelstva MČ Prahy 15, v roce 2010 se stal starostou, jímž byl po jedno volební období. Od roku 2002 byl dvanáct let zastupitelem hl. m. Prahy, v letech 2002–2010 zde vykonával funkci radního, resp. mezi roky 2006–2010 funkci náměstka primátora s působností v oblastech správy městského majetku, hospodářské politiky a infrastruktury města. V Zastupitelstvu se nadále věnoval také územnímu rozvoji města. V minulosti byl členem statutárních orgánů několika pražských firem. Pavel Klega je podruhé ženatý a má dvě dospělé děti. 

Stanislav Huml V kauze KONEC DÁLNIČNÍCH BILLBOARDŮ je Kverulantovým cílem prosadit zákaz billboardů zákonem. V květnu 2012 byla přijata novela zákona o pozemních komunikacích, která zakazuje nejnebezpečnější billboardy. Podle této novely by billboardy počínaje 1. září 2017 měly zmizet od dálnic a silnic I. třídy. Zákon však málem nebyl přijat. Když vládní návrh zákona zamířil v roce 2012 do poslanecké sněmovny, dřívější bojovník proti billboardům poslanec Huml předložil pozměňovací návrh, že pokud byly billboardy již v minulosti povoleny, nový zákon by se jich neměl týkat. O pravděpodobné motivaci pana Humla si jistě každý udělá názor sám. Stanislav Huml je poslanec PČR, zastupitel města Brandýs nad Labem – Stará Boleslav (ČSSD), dopravní expert. Vysokoškolsky vzdělán. V letech 1977–2005 pracoval u policie. Vystudoval práva na Policejní akademii ČR v Praze. Svou kariéru u policie zakončil ve funkci ředitele středočeské dopravní policie v hodnosti podplukovníka. Po svém odchodu působil jako dopravní expert. Spolupracoval mimo jiné na dopravním zpravodajství pořadu Snídaně s Novou. V roce 2010 byl díky preferenčním hlasům zvolen jako bezpartijní na kandidátce VV do Parlamentu ČR a do Zastupitelstva města Brandýs nad Labem – Stará Boleslav. O dva roky později vstoupil do ČSSD. Stanislav Huml je ženatý a má pět dětí.

Bohuslav Svoboda jako někdejší primátor hlavního města Prahy na počátku roku 2011 jmenoval členem antikorupčního týmu Pražská protikorupční rada (Prapor) značně problematického miliardáře Marka Dospivu. Tento tým poradců primátora Svobody měl nalézat recepty, jak v hlavním městě „zatočit“ s rozbujelou korupcí a s netransparentním rozdělováním veřejných prostředků. Nicméně majitel Penty Dospiva se asi v korupční problematice vyznal až příliš dobře. Dokazuje to výlet v srpnu 2011 na slunný řecký ostrov Korfu. Vedle starosty Prahy 10 Milana Richtera totiž do Dospivovy velkovily na Korfu zavítali i známí zákulisní političtí hráči Roman Janoušek a Tomáš Hrdlička. Dospiva proslul také tím, že si v roce 2010, za dob působení legendárního starosty Jančíka na Praze 5, nechal za veřejné peníze vybudovat sedm retardérů protože si poblíž koupil velkovilu. Bohuslav Svoboda (* 8. února 1944 Praha) je český lékař v oboru gynekologie a porodnictví a politik Občanské demokratické strany, který v letech 2010 až 2013 zastával post primátora hlavního města Prahy – nejprve v koalici občanských demokratů s ČSSD a později s TOP 09. Od roku 2013 je poslancem Poslanecké sněmovny PČR. Mezi roky 1990 až 2011 působil jako přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 3. LF UK a FNKV, v letech 2003 až 2010 byl děkanem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a v obdobích 1990 až 1997 a opět 2010 až 2011 také jejím proděkanem. Od roku 2016 je přednostou Gynekologické kliniky 3. LF UK a ÚVN. Od ledna 2012 do listopadu 2013 předsedal regionálnímu sdružení Občanské demokratické strany Praha.

Aleksandra Udženija je jako někdejší pražská radní pro majetek zodpovědná za demolici národní památky, zimní stadion na Štvanici. A nešlo jen o jakési pasivní svolení ke zbourání, ale o aktivní snahu stadion zlikvidovat. Více v kauze ŠTVANICE NA ŠTVANICI. Aleksandra Udženija je bývalá zastupitelka hl. m. Prahy, 1. místopředsedkyní strany, místostarostkou MČ Praha 2 (ODS). Vystudovala Obchodní akademii Heroldovy sady v Praze a poté ukončila bakalářské studium marketingu a managementu na Anglo-American College. Od roku 1998 je členkou představenstva AGENS PLUS, a. s. V roce 2003 vstoupila do ODS, od roku 2005 předsedá OS Praha 2. V roce 2006 byla zvolena radní MČ Praha 2 a do Zastupitelstva MČ byla zvolena i v roce 2010. Téhož roku se stala i členkou a radní Zastupitelstva hl. m. Prahy. Od roku 2007 je místopředsedkyní představenstva firmy R.G.S., a.s. Dne 23. května 2013 byla z postu pražské radní odvolána. Je vdaná a má dvě děti.

Zdeněk Jirásek V kauze PRIMÁTORŮV PENĚŽNÍ OBCHVAT bylo cílem Kverulanta zrušit nesmyslné a zmanipulované výběrové řízení na obchvat Opavy, na kterém se podílel i tehdejší primátor Zdeněk Jirásek. To se nepodařilo. Druhým cílem bylo dosáhnout trestního postihu hlavních aktérů. Ani to se nepodařilo. Proto byla v červnu 2013 kauza uložena do Kverulantova archivu. Zdeněk Jirásek je bývalý primátor města Opavy a krajský radní (ČSSD), historik. Absolvoval Filozofickou fakultu UP v Olomouci a následně získal titul CSc. na KH ČSAV Praha. Od roku 1985 podnikl přes 60 zahraničních studijních pobytů v zemích po celém světě. V letech 1986–1992 působil jako vědecký tajemník SÚ ČSAV Opava. V letech 1987–1989 byl členem KSČ. Od roku 1992 pracoval na Slezské univerzitě v Opavě, nejprve jako tajemník Ústavu historie a muzeologie, posléze byl proděkanem, děkanem i rektorem FPF SU. Od roku 2007 je členem ČSSD. Za ni byl roku 2008 zvolen členem Zastupitelstva Moravskoslezského kraje a posléze se stal krajským radním. V dalším volebním období již nekandidoval. V letech 2010–2014 byl primátorem města Opavy.

Radek John Problém zneužívání poslaneckých náhrad natolik rezonoval českou veřejností, že na něj vsadila strana Věci veřejné. Do parlamentních voleb v roce 2010 šla se slibem, že budou poslanecké náhrady vracet. Předseda strany Radek John tehdy dokonce sliboval, že bude v parlamentu hledat to správné okénko, kam by mohl poslanecké náhrady vrátit. John však nikdy žádné okénko nehledal, žádné peníze nevrátil a podvedl tak voliče. Kverulant na něj proto podal trestní oznámení. Více o tom naleznete v kauze POSLANECKÉ NÁHRADY VĚCÍ VEŘEJNÝCH. Radek John je zastupitel MČ Prahy 5, bývalý místopředseda vlády ČR, bývalý ministr vnitra a poslanec PČR (VV), bývalý předseda strany, novinář. Po absolvování studia scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU zahájil novinářskou kariéru jako redaktor časopisu Mladý svět, kde pracoval až do roku 1993. V 80. letech působil rovněž jako scenárista ve Filmovém studiu Barrandov. Od roku 1991 podnikal v oblasti obchodu, marketingu a mediálního poradenství. V roce 1993 nastoupil do nově založené soukromé televize Nova, kde pracoval jako redaktor a posléze šéfredaktor publicistiky a vedoucí publicistického pořadu „Na vlastní oči“. V letech 2002–2009 působil ve funkci předsedy představenstva mediální společnosti ORA PRINT, a.s. Roku 2009 ukončil v souvislosti se svými podnikatelskými aktivitami spolupráci s TV NOVA. Ve stejném roce se stal předsedou politické strany Věci veřejné, jímž byl do roku 2013. Ve volbách v roce 2010 do Parlamentu ČR byl zvolen poslancem a stal se ministrem vnitra a místopředsedou vlády ČR. V témže roce úspěšně kandidoval do Zastupitelstva MČ Prahy 5. Následujícího roku byl z funkce ministra odvolán a rezignoval na post místopředsedy vlády.

Pavel Blažek selhal jako zástupce státu v kauze Diag Human. Navíc lhal a podváděl. Proto bylo cílem publicisty Jana Urbana a Kverulanta odstoupení Pavla Blažka z pozice ministra spravedlnosti. Pád celé vlády v létě 2013 a následný volební debakl ODS ukončily působení Pavla Blažka v exekutivě za Kverulanta. A tak byla tato kauza s názvem WANTED DON PABLO uložena do Kverulantova archivu. Pavel Blažek je poslanec PČR, bývalý zastupitel Brna a MČ Brno-střed, bývalý místopředseda strany, bývalý ministr spravedlnosti (ODS), advokát. Absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a poté zde působil deset let jako odborný asistent na Katedře správního práva. Od roku 1996 působí jako advokát. V roce 1998 vstoupil do ODS, kde osm let předsedal OS Brno-město a od června 2010 byl čtyři roky místopředsedou strany. Od roku 1998 zasedal po čtyři volební období v Zastupitelstvu MČ Brno-střed. Od konce 90. let byl členem statutárních orgánů mnoha společností. V roce 2002 byl zvolen radním města Brna, poté, co byla ODS v letech 2006–2010 v opozici, se stal roku 2010 opět členem Rady města. Od roku 2007 do roku 2010 předsedal dozorčí radě Brněnských vodáren a kanalizací, a.s., a do roku 2012 SAKO Brno, a.s. V červenci 2012 nahradil Jiřího Pospíšila v čele Ministerstva spravedlnosti. Současně vyslovil svou rezignaci na působení v městských společnostech a ukončení všech podnikatelských aktivit. Ministrem byl do 10. července 2013. Téhož roku byl na podzim zvolen poslancem PČR. Je ženatý, má dvě děti.

David Rath Dopravní obslužnost, resp. autobusovou dopravu zajišťuje kraj smlouvou s dopravcem, u něhož si objedná obslužnost pro vybrané lokality a dohodne jízdní řády. Protože by se kraji nemělo primárně jednat o zisk, ale o blaho obyvatel daného kraje, je logické, že takto poskytovaná doprava nemusí být rentabilní. Proto je tomuto vybranému dopravci hrazena tzv. prokazatelná ztráta, kterou utrpí tím, že jezdí na nevýdělečných linkách. Na první pohled je tento princip v pořádku. Háček tu ale přeci jen je, a to, jak se stanovuje ona prokazatelná ztráta? Jakmile je jednou tato částka stanovena, má dopravce bez sebemenší námahy zajištěnu existenci na mnoho let. Nemusí sledovat konkurenci, snažit se snižovat náklady, lákat cestující na služby. Má svou jistou proplacenou prokazatelnou ztrátu. A z eráru krev neteče. David Rath jako hejtman středočeského kraje uzavřel na sklonku roku 2009 takové smlouvy s dopravci bez výběrového řízení a na deset let dopředu. Stalo se tak těsně před tím, než byla krajům zákonem uložena povinnost vybírat dopravce ve výběrovém řízení. Šlo o smlouvy za celkem 6,8 miliard Kč a pro kraj jsou dosti nevýhodné. Podrobnosti naleznete v kauze RATHOVY PŘEDRAŽENÉ AUTOBUSY. David Rath je bývalý hejtman Středočeského kraje, bývalý poslanec PS PČR a bývalý ministr zdravotnictví (ČSSD). Po vystudování Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze působil postupně jako lékař v pražském IKEMu, Všeobecné fakultní nemocnici a Fakultní nemocnici Praha Motol. Mezi lety 1991–1994 byl členem Občanské demokratické strany. V roce 1995 spoluzaložil Lékařský odborový klub. O rok později zahájil jako společník a jednatel společnosti Paracelsum vlastní podnikání ve zdravotnictví. V letech 1998–2005 vykonával funkci prezidenta České lékařské komory. Od listopadu 2005 do září 2006 byl ministrem zdravotnictví ve vládě Jiřího Paroubka. Od roku 2006 byl do roku 2013 poslancem ČSSD a „stínovým“ ministrem zdravotnictví. V roce 2008 vedl jako volební lídr ČSSD ve volbách do Zastupitelstva Středočeského kraje. Po svém volebním vítězství se jako hejtman zviditelnil především hrazením zdravotnických poplatků krajem a snahou o zrušení předchozího prodeje krajských nemocnic. 

Kroužkování

Závěrem několik vět o volbách. Kandidátky sestavují orgány politických stran a hnutí a prosazují tak své preference v tom, kdo je má v parlamentu zastupovat. Aby se tento málo demokratický prvek omezil, doplňuje se poměrný volební systém často nějakým systémem preferenčních hlasů, jimiž mohou voliči pořadí na kandidátce ovlivnit. V Česku se ve volbách používá tzv. kroužkování jednotlivých kandidátů na hlasovacím lístku. Možnost kroužkovat se liší podle tipu voleb.

Sněmovní volby

Ve volbách do dolní komory Parlamentu může volič označit až čtyři kandidáty z listiny jedné strany, hnutí nebo koalice. Pro volby do Poslanecké sněmovny ČR platí, že pokud kandidátovi určité strany nebo hnutí dalo nejméně 5 % voličů této strany v daném volebním obvodě preferenční hlas, postupuje na první místo dané kandidátky. Je-li takových kandidátů víc, řadí se podle počtu preferenčních hlasů. Teoreticky je možné „vykroužkovat“  favorizované kandidáty politických stran tak, že se do poslanecké sněmovny nedostanou.

Komunální volby

V komunálních volbách má volič dokonce možnost dát své hlasy až tolika kandidátům, kolik se jich do zastupitelstva volí, a to bez ohledu na volební stranu, tedy například z každé strany jednoho. A právě v komunálních volbách se velmi nabízí možnost nevolit kandidáty z Kverulantova blacklistu.

Volby do krajských zastupitelstev

I v krajských volbách volič do obálky vkládá pouze jeden list s listinou své oblíbené strany či koalice a může rovněž zakroužkovat pořadová čísla až u čtyř kandidátů, které by rád viděl v zastupitelstvu. Aby kandidát mohl přeskočit kolegy umístěné na vyšších pozicích listiny, potřebuje i v tomto případě kroužek od opět alespoň pěti procent voličů.

Volby do Evropského parlamentu

Členství v Evropské unii umožňuje každých pět let volit české národní zastoupení v Evropském parlamentu. Stejně jako v případě Poslanecké sněmovny Češi a Češky volí stranickou či koaliční listinu se jmény kandidátů. Pro celé území České republiky jsou použity stejné listiny. Volič může navíc označit až dva kandidáty, které by rád viděl zasedat v Evropském parlamentu. Tato vůle se vyjadřuje zakroužkováním pořadového čísla příslušného oblíbence. Kandidáti zakroužkovaní alespoň 5 procenty voličů své strany mohou přeskočit výše umístěné. Pokud více kandidátů obdrželo přednostní hlas od alespoň 5 procent voličů, rozhoduje počet těchto preferencí.

Kverulant.org prosí o finanční podporu ve svém boji za lepší správu věcí veřejných. Staňte se i vy Kverulantovým dárcem, podpořte nás jakkoliv malým, za to však pravidelným měsíčním darem.