Minulý týden schválila Sněmovna novelu zákona o pozemních komunikacích, který počítá s tím, že pokud vlastník nebo správce komunikace zjistí, že se v ochranném pásmu objevilo reklamní zařízení, obrátí se na příslušný úřad s dotazem, zda je povoleno. Pokud bude povolení chybět, bude mít povinnost ho odstranit. Vlastníka pak bude muset informovat například na internetu a poutač bude skladovat až tři roky na náklady vlastníka. Pokud si ho vlastník nevyzvedne, nechá nelegální poutač sešrotovat.
O předložení ustanovení o rychlém odstraňování nelegálních billboardů se významně zasloužily proti billboardové organizace, kteří velmi medializovaly zejména kriminální jednání billboardářů z Eurobillboardu. Největší zásluhu však má iniciativa Přidej se a strhni to, která přesvědčila poslance Ondřeje Lochmana (STAN) aby návrh předložil. Novelu změny zákona o pozemních komunikacích, ještě musí posoudit Senát.
Připomeňme si proč, je urychlené odstraňování nelegálních billboardů tak důležité. Pronajímání billboardů nikdy nebyl byznys pro hodné hochy. Hodně billboardů je postaveno na černo nebo jim již dávno vypršelo povolení a jsou nelegální. Dva z billboardářů se ovšem svými kriminálními praktikami vymykají poměrům běžným v české kotlině. Jsou jimi v Čechách naturalizovaný Slovák Anton Fischer, kterému soud uložil podmínku a zákaz podnikání a jeho syn Oliver, kteří vystupují pod značkou Eurobillboard.
Škrcení a kopání
Místostarosta Brandýsa nad Labem Patrick Zandl (Piráti) se ještě jako řadový zastupitel obce pokusil vyhodit jeden z billboardů Antona Fischera. Pro Deník N situaci popsal tak, že si šel zaběhat, všiml si větrem převráceného billboardu a jal se odklízet větrem utrženou plachtu. „Dojelo mě auto a když jsem to ukládal ke kontejnerům, zezadu mě vzali po hlavě. Někdo mě začal škrtit, povalil mě na zem a začal do mě kopat. Zmlátili mě a omdlel jsem,“ řekl Zandl.
Na místo přijeli policisté, politika zadrželi a odvezli na služebnu. Úřady s ním zahájily přestupkové řízení kvůli údajné krádeži a poškození cizí věci, zatímco chováním „security služby“ se policie vůbec nezabývala. „Co se týče fyzického útoku, žádnému takovému incidentu či napadení nebyla policie přítomna a ani na místě oznamovatel či muž, který měl plachty odstraňovat, o této skutečnosti policisty neinformoval. Žádné oznámení o fyzickém napadení jsme nepřijali ani následně, kdy byly obě zúčastněné osoby vyslechnuty,“ uvedla mluvčí středočeské policie Barbora Schneeweissová. Zandl to ale popisuje jinak – údajně si stěžoval už na místě zásahu a počítal s tím, že policie incident prošetří.
„To mi přijde úplně mimo. Někdo koná za tu samosprávu, snaží se to odstranit, protože to hyzdí veřejné prostranství a může to být nebezpečné. Takového člověka policie odvede na služebnu. Zákon nechrání ty slušné, kteří vymáhají právo občanů, ale chrání ty, kteří ho zneužívají,“ říká Lochman o patáliích několika starostů. Policisté by podle něj měli dostat od ministerstva metodiku, jak v takových případech postupovat.
Zakleknutí
Podobné zkušenosti má Adam Hromas z Česlic. „Mrštil se mnou na zem, tam mě zakleknul, za zády mi páčil ruku a vyslýchal mě, kdo jsem a co jsem zač,“ líčí Hromas, co na stejném místě, kruhovém objezdu u středočeské obce Čestlice, prožil před několika měsíci, když se pokusil odstranit zjevně nebezpečný billboard Eurobillboardu.
„Už třetím rokem se každej den dívám tady na ty nelegální reklamní zařízení. A štve mě, že úřady si s tím nedokážou poradit, takže jsem jednoho dne prostě vzal zákon do vlastních rukou a ty plachty jsem strhnul,“ říká Adam Hromas a ukazuje místo, kde došlo k fyzickému střetu s Fischerovými.
Tepláky a Mercedes
Hromas nemá s reklamním byznysem nic společného, jeho matka ale působí jako starostka v pražské městské části Petrovice, která s nelegální reklamou také bojuje. Přesto nejspíš nečekal, co se stalo vzápětí. Okamžitě poté, co Hromas reklamu Eurobillboardu zničil, dorazil na místo Oliver Fischer. Jak jinak než v teplákách a v Mercedesu se tmavými skly a se značkou na přání.
„Čekal tady na parkovišti u Hornbachu,“ ukazuje muž na nedaleké nákupní centrum. „Do chvilky přijel, vytáhl slznej plyn s tím, že mě zadržuje na místě a že počkáme na policajty,“ vypráví. Pak dorazil ještě Fischer starší a i ten Hromase napadl.
Během několika minut dorazila policejní hlídka a všichni tři účastníci potyčky putovali na služebnu. Policie se postavila na stranu majitelů reklamy a Hromas čelí kvůli jejímu poškození vyšetřování. Že se oba Fischerové zjevně dopouštějí provozováním nelegálních a nebezpečných billboardů ve velkém trestného činu obecného ohrožení, si patrně nepovšimli. A tak zákrok Antona Fischera policie vyhodnotila jen jako přestupek proti občanskému soužití. Popisuje ve své reportáži Jan Moláček z Deníku N.
„Mám několik záznamů, kdy naši hasiči likvidovali jeho billboard, protože na konci léta za velkého větru ulétl a skončil na komunikaci, jindy skončil mimo komunikaci ve strouze, to byla klika. Je to otázka času, než se něco stane a někomu to vlétne do auta. Samozřejmě je to všechno v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích, protože to nestojí 15 metrů od osy komunikace. Navíc to tam stojí načerno,“ říká starosta středočeských Čestlic Martin Diviš a pokračuje: „My jsme ten problém začali řešit někdy v roce 2020. Dostali jsme od místního občana podnět, že je na našem pozemku umístěné reklamní zařízení.“ Následuje líčení útrap, které by znělo velmi povědomě stovkám starostů a úředníků po celé republice a jež má v desítkách obcí společného původce, Eurobillboard.
Společností s tímto slovem v názvu bylo a je několik. Některé se přejmenovaly, jiné už neexistují, v současnosti je aktivní společnost Eurobillboard Group. Všechny patřily nebo patří rodině jihočeského podnikatele původem ze Slovenska Antona Fischera. V devadesátých letech měl v Českých Budějovicích autosalon značky Hyundai, později se vrhl do dalších podnikatelských aktivit.
Společností s tímto slovem v názvu bylo a je několik. Některé se přejmenovaly, jiné už neexistují, v současnosti je aktivní společnost Eurobillboard Group. Všechny patřily nebo patří rodině jihočeského podnikatele původem ze Slovenska Antona Fischera. V devadesátých letech měl v Českých Budějovicích autosalon značky Hyundai, později se vrhl do dalších podnikatelských aktivit.
Podmínka a soudní zákaz podnikání
Anton Fischer má soudní zákaz podnikání. Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích z března 2022 navíc podrobně popisuje, jak se Oliver Fischer s pomocí nastrčených bílých koní vyhýbá placení daní a finančních pohledávek.
Soudkyně Danuše Ehrenbergerová uložila Fischerovi na jaře 2022 tříletý podmíněný trest za to, že převedl v roce 2018 svoje společnosti Imperial Club a Secure Home na nezaměstnaného Jaroslava P s bydlištěm na obecním úřadě. Podle soudu to udělal proto, aby se vyhnul placení daní a stotisícovým pohledávkám za nezaplacené faktury.
Za převod dvou zadlužených společnosti na své jméno dostal Jaroslav dvacet tisíc korun na ruku a tím pro něj celá záležitost skončila. Nepřevzal si ani účetnictví, ani pokladnu či přístup k bankovním účtům.
Soud popsal i to, že Anton Fischer i po přepisu na bílého koně dál společnosti ovládal. Nechal si podepsat generální plnou moc pro zastupování před úřady i soudy. Veškerou poštu, která chodila na adresu ve Fischerově penzionu, vozila Fischerovi domů sekretářka.
Obchodní „model“
V některých firmách nahradil Antona Fishera jeho syn Oliver Fischer. Obchodní „model“, na kterém skupina Eurobillboard vystavěla svůj byznys s reklamními plochami, dobře ilustruje právě čestlický případ. A v čem, kromě fyzického napadání, tento „model“ spočívá?
Firma nekomunikuje s úřady a ignoruje výzvy k odstranění billboardů. Když „majitel“ billboardů nastřádá určitý počet pokut od úřadů, nic nezaplatí a skončí v likvidaci. Likvidovanou firmu pak nahradí firma jiná, nelegální billboard se přesune o několik metrů dál, je označen samolepkou nového vlastníka a úředníci musí s odstraňováním začít od začátku.
České silnice lemují tři stovky nelegálních billboardů od Eurobillboardu. Reklamní plachty na lehkých kovových konstrukcích stojí obvykle bez povolení na obecních pozemcích, často jen desítky centimetrů od silnice a na místě je drží tenká kovová tyčka zatlučená do země. Nemají povolení úřadů, jejich majitel neplatí nikomu nájem.
Nebezpečné konstrukce
„Nelze ani vyloučit, že v případě střetu vyšší rychlostí může dojít k průniku konstrukce billboardu do interiéru vozidla. Což by mohlo mít vážné následky na zdraví řidiče či spolujezdců,“ říká o těchto billboardech šéf BESIP Tomáš Neřold. A co teprve když nebezpečnou konstrukci porazí vítr, jako se to stalo v lednu 2023 v Příbrami.
Billboardy blízko dálnic a silnic jsou přitom i díky Kverulantovi už od roku 2017 zakázané. U dálnic ve vzdálenosti do 250 metrů, u silnic první třídy do 50 metrů a u silnic druhé a třetí třídy do 15 metrů od vozovky.
Anton Fischer však tvrdí, že se samotnými billboardy nemá nic společného – pouze si pronajímá jejich plochu, kterou dále nabízí. „My neprovozujeme billboardy, my máme na těch stojanech pronajaté reklamní plochy. Jsme reklamní agentura, máme databázi různých dodavatelů reklamních ploch, které sdružujeme a přeprodáváme koncovým zákazníkům,“ říká Oliver Fischer, dnešní jednatel společnosti Eurobillboard Group.
Bílí koně
Odpovědnost tak Fischerovi přehazují na firmu vlastnící reklamní plochy. Ty však prostřednictvím bílých koní vlastní opět Fischerovi.
Že instalaci billboardů přímo řídí Anton Fischer, potvrzují i někteří starostové, na jejichž pozemku firma podniká. Starostka Prahy-Petrovic byla náhodně svědkem toho, jak firemní zaměstnanci instalují na pozemku její obce nelegální billboard.
„Je to hlavní komunikace, v podstatě denně kolem jezdím autem. Viděla jsem, jak u silnice stojí dodávka, modrý mercedes. Na vleku měli obrovskou železnou konstrukci a jali se to tam instalovat,“ popisuje starostka Olga Hromasová. Shodou okolností matka Adama Hromase, jehož napadení Fisherovými popisujeme v úvodu.
Starostka zavolala policii, ta ale nezasáhla
„Oni jim řekli, že jsou najatí a mají to tam prostě instalovat. Zavolali přímo pana Fischera a ten řekl, že tam má nájemní smlouvu, ať to tam nainstalují, což se také stalo,“ říká Hromasová.
Jak se ukázalo, žádná nájemní smlouva neexistovala. Po měsících zdlouhavého jednání s úřady se dostavil očekávaný výsledek – firma přemístila billboard na vedlejší pozemek, který spadá pod Prahu 11.
„Volala jsem na úřad Prahy 11, co s tím udělali. Na stavebním odboru mi příslušná referentka řekla, že se to snaží řešit, ale že se jim s tou firmou nedaří komunikovat,“ říká starostka Hromasová.
Falešné reference
Eurobillboard se na svých stránkách chlubí „referencemi“ od velkých značek. Kverulant má vážné pochybnosti, že by se zavedené značky jako je Mercedes-Benz, Shell, Komerční banka nebo pojišťovna Kooperativa spojily s takovými hochštaplery jakými jsou otec a syn Fisherovi. Proto postižené firmy v prosinci 2022 upozornil, že jejich logo je spojeno s kriminálním byznysem. Kverulant, věří, že postižené společnosti proti Eurobillboardu podniknou patřičné kroky.
Milion měsíčně
Společnost Eurobillboard nabízí na svých internetových stránkách 287 billboardů. Koncem listopadu 2022 bylo 184 billboardů pronajatých a 103 volných k pronajmutí. Jednoduchým výpočtem lze odhadnout, o jak velký byznys se jedná: 184 aktuálně pronajatých billboardů, každý je oboustranný, každá strana stojí cca 2500 korun měsíčně. Násobením dojdeme k částce 920 000 korun měsíčně.
Bojkot reklamy od Eurobillboardu
Spolehlivým způsobem, jak zastavit zločince, je odříznout je od jejich příjmů. Proto Kverulant tímto vyzývá všechny inzerenty, aby nezadávali reklamu firmě Eurobillboard. Kverulant propaguje tento článek s výzvou k bojkotu ve vyhledávání na Google a Seznamu částkou několik tisíc korun.
Výhružky od Eurobillboardu
Zdá se, že Kverulantův bojkot je účinný. Dokazuje to výhružný dopis od Eurobillboardu z února 2023. Píše se v něm, že pokud Kverulant svůj bojkot nestáhne, bude čelit ze strany Eurobillboardu trestnímu oznámení pro šest trestných činů, žalobám na ochranu osobnosti a žalobě na „velmi vysoké odškodné“
Ani tentokrát se Kverulant vyhrožování nezalekne. Bojkot nestáhne a bude jej dál propagovat.
Jak se Kverulant zasloužil o konec dálničních billboardů
Připomeňme ještě, že vlastní odstranění billboardů z ochranného pásma dálnic a silnic první třídy nařídila již novela zákona o pozemních komunikacích platná od září 2017 o kterou se významně zasloužil Kverulant. Novela tehdy majitelům reklamních ploch nařídila z bezpečnostních důvodů jejich odstranění, pokud jsou blíže než 250 metrů od dálnic a 50 metrů od silnic první třídy.
Prosba o podporu
Boj proti nelegálním billboardům ještě stále není u konce. Pomozte nám i vy vyčistil naší krásnou zemi od vizuálního smogu. Začněte podporovat naše úsilí, jakkoliv malým, za to však pravidelným darem.
Za Kverulantův tým Vojtěch Razima
*Bojkot (ang. Boycott) je nátlakový prostředek skupiny lidí nebo skupiny států sloužící k prosazení společného zájmu. Slovo je odvozeno od jména kapitána Charlese Boycotta, irského agenta zastupujícího nepřítomného majitele půdy lorda Erna, žijícího v domě Lough Mask v blízkosti Ballinrobe, v hrabství Mayo, v Irsku. V roce 1880 byla v Irsku velmi slabá úroda a lord Erne nabídl farmářům hospodařícím na jeho polích snížení ročního nájmu o 10 %. V září téhož roku farmáři požadovali snížení o 25 %, což lord Erne odmítl. Charles Boycott se následně pokusil vypudit 11 nájemců z pozemků lorda Erna. Charles Stewart Parnell ve svém projevu ještě před událostmi vyzval obyvatele, aby se spíše stranili případných nových nájemců přicházejících hospodařit na uvolněné farmy, namísto násilného chování vůči nim. I když Parnell ve své řeči nezmínil majitele půdy ani jeho agenta, lidé se začali spontánně stranit Charlese Boycotta od chvíle, kdy se začal pokoušet farmáře vypuzovat. Boycott se brzy ocitl zcela osamocen, zaměstnanci zastavili práci v jeho domě, ve stájích i na polích. Místní podnikatelé s ním odmítli obchodovat, pošťák mu odmítl doručovat poštu. Společná akce znamenala, že Boycott nebyl schopen najmout nikoho ke sklizni na polích v jeho správě. Nakonec musel dovézt dělníky až z Claremorris pod ochranou téměř tisíce policistů, což ho stálo výrazně více, než činil výnos ze sklizně. Publicita spojená s touto akcí následně slovo Bojkot zpopularizovala tak, že se v krátké době stalo synonymem pro hromadné odmítání.
