Nahoru
Povinné datové schránky versus právo nemít počítač
foto ACWells | Pixabay
Povinné datové schránky versus právo nemít počítač

Vláda počátkem listopadu schválila zrušení automatického zřízení datové schránky pro občany, které mělo začít platit v lednu 2023. Datová schránka se tak lidem bude zřizovat stále jen jejich žádost. Tím však příběh nekončí. Povinnost mít datové schránky by měla být podle novely uzákoněna pro podnikající fyzické osoby. Kverulant nemá naprosto nic proti jejich dobrovolnému využití, povinnost je ale na pováženou, naráží na „základní“ lidské právo „nemít počítač“ a nevyznat se v informačních technologiích. Proto Kverulant píše všem zákonodárcům, aby přijetí této povinnosti ještě důkladně zvážili.

foto ACWells | Pixabay

Automatické zavedení datových schránek pro občany od příštího roku bylo schváleno loni jako součást zákona, který má usnadnit sdílení informací mezi úřady a urychlit digitalizaci státní správy. Schránku podle zákona mají automaticky dostat dva miliony držitelů živnostenského oprávnění a asi 200.000 právnických osob, které ji dosud nemají. Nyní funguje 1,667 milionu datových schránek, z toho asi 750.000 bylo zřízeno povinně a 910.000 dobrovolně. Tolik zákon a statistika. Realita z pohledu občana může být ale výrazně jiná.

Listina základních práv v článku 26 sice říká, že „Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací“, v nastavených podmínkách pro svobodnou volbu práce klade ale stát nově poměrně složitou překážku: pro komunikaci vyžaduje datovou schránku.

Datová schránka má tyto základní vlastnosti:

  • Datová schránka je pro soukromé zprávy vyhražený prostor na cizím počítači.
  • K uloženým zprávám lze přistupovat na dálku pomocí internetu.
  • Komunikace přes datovou schránku se státem je zdarma, s jinými subjekty je placena.
  • Zprávy přijaté do datové schránky jsou po určité době chápany jako přečtené, a tedy jako doručené se všemi právními důsledky, které z toho plynou (fikce doručení).
  • Staré zprávy se z datové schránky po určité době automaticky mažou.

Vynucené živnostenské listy

Řada drobných podnikatelů, zejména fyzických osob, pro své podnikání nepotřebuje počítač, internet ani nemají podporu IT specialisty. Jejich „podnikání“ je vynucené podmínkami pro získání práce, a tedy prostředků pro život (např. pomocné práce v lese nebo na stavbě na živnostenský list).

Taková osoba s datovou schránkou je tedy v nebezpečí, že došlou úřední poštu (výzvu finančního úřadu, exekutorský výměr, zprávu z katastru apod.) zaregistruje pozdě nebo vůbec, a bude pouze konfrontována s následky.

Drahé technické vybavení

Pro práci s datovou schránkou potřebuje každý přinejmenším technické vybavení (počítač, chytrý telefon, modem, tiskárnu nebo jiné zařízení pro archivaci zpráv), programové vybavení (operační systém, internetový prohlížeč, programy pro práci s textem, další podpůrné programy), služby třetích stran (připojení k elektřině, internetu, údržbu programů a techniky) nebo si musí najmout správu datové schránky jako službu.

Při instalaci programů je třeba potvrzovat často cizojazyčná licenční ujednání, souhlasit se zpracováním osobních dat a řada programů je, pro jiné než soukromé použití, zpoplatněna. Jejich podmínky se tak stávají nechtěnou součástí zákonných předpisů.

Nejen, že jednorázové i pravidelné náklady na popsané nutné vybavení mohou být mimo finanční možnosti fyzické nebo právnické osoby. Člověk také třeba celé problematice vůbec nerozumí, nepotřebuje ji a mnohdy ani nechce tento obor pochopit. Chce pouze pracovat, zaplatit daně a být v klidu.

Korespondence s ombudsmanem

Autor tohoto textu se se svými námitkami proti povinným datovým schránkám pro živnostníky v únoru 2022 dopisem obrátil na veřejného ochránce práv. Ten mu prostřednictvím JUDr. Veroniky Gabrišové odpověděl, že pro přihlášení do datové schránky v zásadě ani není počítač nezbytný. Datovou schránku lze ovládat i z „chytrého“ mobilního telefonu a dodal, že datové tarify jsou levné:

Na to autor tohoto článku reagoval v červnu 2022 dalším dopisem ombudsmanovi ve které uvádí: „Zákonodárci, a bohužel se zdá že i Vy, zapomínají, že mezi námi žijí lidé, kteří jako fyzická osoba na IČO „podnikají“(=pracují) i v seniorském věku nebo prostě nemají schopnosti se problematiku naučit, jejich činnosti jsou v oborech na hony vzdálených počítačům. Vrcholem IT techniky je pro ně tlačítkový telefon (samozřejmě bez datového tarifu). Osobně znám lidi, kteří musí pracovat na IČO, neumí ale ani vystavit doklad, s příjmem se vejdou do minim, doklad za ně jednou za měsíc vystaví hajný, peníze jim předá hotově, přiznání za ně udělá kamarád. Účet v bance nemají, do práce chodí pěšky a dát 2000,- za telefon který nechtějí a 200,- měsíčně za tarif je pro ně nemyslitelné“

I tentokrát kancelář veřejného ochránce práv odpověděla a to dopisem z 18. července 2022. Pod odpovědí byl tentokrát podepsán přímo ombudsman JUDr. Stanislav Křeček. Jeho odpověď je s trochou nadsázky možné parafrázovat, že když si stát usmyslí uložit lidem novou povinnost, tak se prostý lid musí přizpůsobit:

Z odpovědi Stanislava Křečka se zdá, že úřad ombudsmana nebyl zřízen proto, aby se obyčejných lidí zastával před často poněkud neomaleným státem. Možná je to tím, že pan Křeček je zvyklý mít k dispozici státem placený aparát lidí, kteří se za něj o problematiku IT postarají a předloží nějaké řešení k běžnému používání. Tomu odpovídá i jeho další argumentace, že všechno je a bude jednoduché, bez starostí, lidé vlastně ušetří a všem to pomůže: „U datových schránek existují možnosti, jak potíže při jejich používání zmírnit. Lze např. nastavit zasílání upozornění na příchozí poštu e-mailem nebo SMS, takže není nutné se do schránky každé dva týdny přihlašovat a kontrolovat, zda tam není nová zpráva.“  Tento způsob lakování na růžovo je ale velmi zrádný. Změna možná pomůže státní správě, lidi s ní komunikující ale dále rozdělí.

Komunikace se státem má být pro všechny

Digitalizace státní správy je zřejmě správná, možná přinese i plánovaná pozitiva. Digitální komunikace může být zvýhodněná třeba slevou na správním poplatku, nesmí být ale povinná. Nebo naopak, nutnost komunikovat s občanem papírově může být adresátovi za určitých podmínek zpoplatněna.  Ale zachování možnosti papírové a osobní komunikace by mělo být zachováno. Taková komunikace je totiž stále nutnou podmínkou pro interakci státu s řadou svých občanů.

Jiří Sýkora

Reklama
Reklama

Zpět na výpis novinek