Nahoru
Švýcarská armáda nemá ani jednoho generála, česká jich má 146
Prezident Miloš Zeman jmenuje nové generály, 8. května 2022, Pražský hrad. Foto: ČTK / Šulová Kateřina
Švýcarská armáda nemá ani jednoho generála, česká jich má 146
Twitter

Švýcarská armáda má kolem sto padesáti tisíc vojáků, tedy zhruba pětkrát víc než ta česká, ale nemá ani jednoho generála. To v české armádě bylo za posledních 25 let do prvních generálských hodností nově jmenováno 146 vojáků. Jsme normální?

Prezident Miloš Zeman jmenuje nové generály, 8. května 2022, Pražský hrad. Foto: ČTK / Šulová Kateřina

Jedním z nejnevkusnějších a nejškodlivějších pozůstatků totalitní minulosti je poklonkování české společnosti před hodnostmi a tituly. K uspokojení poptávky po titulech mezi nekulturními nositeli moci dokonce vznikaly stejně nekulturní podvodné univerzitní katedry, jako svého času na právnické fakultě Západočeské univerzity či na slavné „univerzitě“ ve slovenském Sládkovičovu, tak oblíbené obzvláště mezi brněnskými politiky. Pseudodoktorát za cosi, co by na žádné slušné univerzitě na světě nebylo uznáno ani jako ročníková práce, na ní kdysi získal například politik a dokonce hejtman Michal Hašek (ČSSD). A protože jakkoliv podvodné, leč úřední razítko platí víc než slušnost a zdravý rozum, může dotyčný dodnes dokonce zkoušet i mnohem vzdělanější adepty na ministerstvu vnitra.

S hodnostmi je to podobné – také si na ně potrpíme. Švýcarská armáda má kolem sto padesáti tisíc vojáků, tedy zhruba pětkrát víc než ta česká. Na rozdíl od ní ale nemá ani jednoho generála. Toho může mít pouze v době války a musí ho volit parlament – a jen na dobu trvání konfliktu. Pokud nějaký vyšší důstojník, třeba jeden ze čtyř plukovníků, jede na zahraniční služební cestu, je mu na dobu trvání výjezdu propůjčena generálská hodnost, aby jednání probíhalo na stejné hodnostní úrovni. Česká armáda potřebuje na necelých třicet tisíc vojáků téměř sto padesát generálů (!). A je to čím dál tím horší.

V ČR živíme 200 generálů

Že jsou v armádě generálové asi překvapí málokoho. Že jsou generálové u policie a tajných služeb by člověk asi také očekával. Místa, kde by čtenář generálské výložky asi nehledal jsou hasičské zbrojnice, celnice a věznice. Kverulant zmapoval, že v České republice došlo k jmenování do všech generálských hodností od roku 1998 do roku 2023 ve 406 případech. Z toho 309 jmenování připadlo na vojáky, 40 na policisty, 10 na příslušníky tajných služeb, 24 na hasiče, 6 na celníky a 17 na bachaře. Šlo však o jmenování do všech čtyř generálských hodností, a to brigádní generál, generálmajor, generálporučík, armádní generál. Počet jmenování tak neodpovídá počtu osob, které mají generálskou hodnost. Například u vojáků bylo za posledních 25 let do prvních generálských hodností nově jmenováno 146 vojáků. Za posledních 25 let bylo jmenováno v průměru 16,3 generála ročně, ale za poslední dva roky se s generály tak říkajíc roztrhl pytel. V roce 2022 jich bylo jmenováno 32 a v roce 2023 si pro generálské lampasy zašlo na Pražský Hrad 31 osob. Jsme normální?

I 56 generálů je na Británii moc

Britská armáda má ve zbrani sto deset tisíc mužů a žen. Má řádově větší bojové zkušenosti ze skutečných konfliktů i z mírových operací. Generálů přitom potřebuje oproti české ani ne třiceti tisícové armádě pouze třetinu a to si lidé ze specializovaného armádního webu Froces stěžují, že jich má příliš. A to jich podle tohoto webu měla v létě 2023 jen 56. Z toho 44 generálmajorů (řadových i záložních), devět generálporučíků a tři generály.

Finsko, země s polovičním počtem obyvatelstva oproti České republice, má poloprofesionální armádu a povinnou vojenskou službu. Na zhruba dvacet tisíc mužů a žen ve zbrani jí stačí necelých dvacet generálů – a to mají ještě osm set sedmdesát tisíc osob v aktivních zálohách a válečné loďstvo navíc.

V české politické reprezentaci ovšem není nikdo, komu by tento až komický pozůstatek totalitní doby vadil. Na co vůbec potřebují generály policie, hasiči, celníci a vězeňská služba? Jejich dodnes přetrvávající vnímání jako „ozbrojených složek státu“ není nic jiného než zděděná představa militaristické organizace komunistické společnosti z dob stalinské diktatury. Dokonce i za Rakousko-Uherska byl na podstatně větším území říše velitelem šestnáctitisícového četnického sboru pouze generální inspektor a nejvyšší hodností ve sboru byl plukovník. Policie měla výlučně civilní hodnosti policejních ředitelů, radů a komisařů.

Zakázkové spodky

Chtělo by se věřit, že se od roku 2008, kdy na Generálním štábu vypukl skandál „generálské oligarchie“, v české armádě něco změnilo. Kolik z těch desítek vyšetřovaných generálů, kteří manipulovali zakázkami a z „ušetřených“ peněz jezdili na dovolenou do Tichomoří, kupovali si horská kola nebo dokonce nechali vyrábět zlaté „generálské“ brože na civilní obleky či zakázkové spodky a tílka s nápisem „Sekce rozvoje druhů sil Generálního štábu“ (kus bratru za sedm set korun) – kolik z nich bylo degradováno či odsouzeno do vězení? Nebo se na celý mnohamilionový skandál zapomnělo a viníci dodnes pobírají generálské penze a požitky?

Výsluhy

Kromě miliardových přímých mzdových nákladů si totiž dovolujeme vyhazovat další miliardy za další přežitek komunismu, kterým je ve světovém měřítku neuvěřitelně rozhazovačný systém takzvaných „výsluh“ pro všechny příslušníky „ozbrojených složek státu“ bez ohledu na jejich zařazení po odsloužení pouhých patnácti let. Pro porovnání – na Slovensku tuto povinnou dobu už před několika lety zvýšili na dvacet pět let a ve Velké Británii dosáhne policista na výsluhy, které představují nikterak závratné přilepšení k důchodu, až po dosažení šedesáti let věku.

Desetina stačí

Zkušenosti z války na Ukrajině ukazují, že třicetitisícová profesionální armáda je pro obranu státu naprosto nedostatečná, pokud není doplněna systémem povinné vojenské a náhradní služby – zde sice beze zbraně, ale pro účely obrany státu. Současný systém obrany České republiky vyžaduje radikální a co nejrychlejší zásadní proměnu. Bojeschopná česká armáda potřebuje maximálně desetinu dnešního počtu generálů. Česká republika pak nepotřebuje ani jednoho generála mimo armádu. Všechny podobné změny ovšem potřebují poněkud odvážnější a ve věcech obrany vzdělanější politickou třídu. Andrej Babiš, který doufá, že se opět stane premiérem, nedávno prokázal, že neví nic ani o zákonem č. 222/1999 Sb. uložené branné povinnosti, přikázané v případě ohrožení země všem občanům republiky starším osmnácti let, a to prosím bez ohledu na pohlaví. Prohlásit tedy, jak se vyjádřil, „já bych svoje děti do války nepustil“, je v takovém případě poněkud neinformované – a pošetilé.

Jan Urban

Twitter
Zpět na výpis novinek