Nahoru

Drahý biOOmyl

V ČR je stále ještě povinné přimíchávat do nafty a benzínu biopaliva. To klasické pohonné hmoty zdražuje a znehodnocuje. Koncept povinných biopaliv má také řadu dalších negativních vedlejších dopadů. Proto je již od roku 2010 cílem Kverulanta zastavit toto škodlivé plýtvání. To se mu společně s dalšími daří. EU zrušila povinnost přimíchávat biosložky. Stále však není vyhráno, protože hlavní producent biopaliv Andrej Babiš na nich vydělává miliardy. Podpořte Kverulanta v jeho boji proti Babišově řepkové lobby pravidelným symbolickým darem 100 Kč.

V posledních letech byla zpochybněna celá řada předpokladů, které stály u zavedení biopaliv. Za všechny uvádí Kverulant jen hypotézu globálního oteplování v důsledku produkce CO2 (globální oteplování). Existují seriózní studie, které tvrdí, že posledních 500 000 let byla maxima a minima křivek koncentrace CO2 opožděná za extrémy teplot v rozmezí 300 až 600 let. Změna koncentrace CO2 byla vždy důsledkem změny teploty v jednotlivých cyklech. To znamená, že nejdřív stoupla teplota a pak teprve koncentrace CO2 v atmosféře. Navíc však změny koncentrace CO2 a teploty neprobíhaly vždy podle schématu zvýšení teploty a po něm zvýšení atmosférické koncentrace CO2 nebo snížení teploty a po něm snížení koncentrace CO2. Více zde. V říjnu 2017 pozval Kverulant k rozhovoru na téma globální oteplování RNDr. Ondřeje Dvořáka, CSc., šéfredaktora populárně vědeckého serveru Akademon.cz.

Přestože hypotéza globálního oteplování v důsledku lidské činnosti pochází z počátku devadesátých let, nebyla stále potvrzena. Naopak celá řada argumentů svědčí proti ní. Přesto jsme stále nuceni vynakládat obrovské množství prostředků na údajný boj proti globálnímu oteplování. Tristním příkladem je masivní podpora fotovoltaiky či povinné přimíchávání drahých biopaliv do paliv klasických. Již deset let jsou čeští řidiči nuceni tankovat naftu a benzín s biosložkou. Jen od roku 2011 do roku 2015 tak byli motoristé donuceni sáhnout do kapes pro téměř 13 miliard korun navíc. Deklarovanými důvody bylo snížení emisí oxidu uhličitého, pokus zajistit více práce pro zemědělce a omezit závislost na dovozu ropy. Nic z toho se nestalo. Proto je cílem Kverulant zastavit toto škodlivé plýtvání.

Informace o problematice takzvaného globálního oteplování naleznete také  na stránkách KLIMASKEPTIK.CZ. Mimo jiné se zde můžete dočíst, že alarmisté mystifikují veřejnost, když označují své odpůrce za „popírače oteplování“ či „popírače klimatických změn“. Klimaskeptici nepopírají, že se od 19. století oteplilo. Nepopírají ani klimatické změny. Klima se mění neustále už miliardy let a není na tom nic zvláštního. Média ale straší, že tak velké či tak rychlé oteplení tu nikdy nebylo. Nepropadejte panice. Není to pravda. Toto oteplení navíc není globální, v každém regionu je to jinak.

Zejména enviromentalisté rozšířili názor, že existují jakési veřejné statky globálního charakteru. Nezpochybnitelné celoplanetární společné zájmy každého jednoho obyvatele Země, ba i všech zvířat. Zejména těch roztomilých, jako jsou lední medvědi. Cosi výsostně dobrého a fatálně důležitého, o co stojí usilovat za každou cenu. K této názorové pozici patří přesvědčení o škodlivosti globálního oteplování a o užitečnosti snižování produkce CO2. Jakkoliv by mohlo být mírné trvalé oteplení pro českou kotlinu spíše přínosem, je skandální tento názor vůbec veřejně vyslovit. Že je k fotosyntéze třeba právě CO2, se považuje za sice pravdivé, ale krajně nevkusné.

Evropská unie si v roce 2003 stanovila, že v roce 2020 budou automobilová paliva obsahovat 10 % biosložky. Deklarovanými důvody pro toto opatření bylo snížení dovozu ropy do EU, tvorba nových pracovních míst a snížení emisí CO2. Žádného z těchto cílů nebylo dosaženo. Dovoz ropy neklesá. Nová pracovní místa vytvořena nebyla. To dokazuje trvalý pokles počtu zaměstnanců v zemědělství. Podle údajů ČSÚ se počet zaměstnanců v odvětví zemědělství, lesnictví a rybářství v roce 2014 proti roku 2013 sice nezměnil a činil 97,7 tis. lidí, ale podíl zaměstnanců odvětví na celkovém počtu zaměstnanců mírně klesl o 0,02 p. b. na 2,60 %, a to v důsledku nárůstu počtu zaměstnanců v národním hospodářství celkem. Podíl zaměstnanců v samotném zemědělství (včetně myslivosti a souvisejících činností) rovněž poklesl, a to o 0,01 p. b. na 2,23 %. Navíc ČR není schopna ani zajistit veškerou vlastní spotřebu biopaliv.

Nejen Česká republika nepokryje vlastní spotřebu biopaliv, a tak se biopaliva musí dovážet. Celkově byla k produkci vstupních surovin pro výrobu biopaliv spotřebovaných v EU v roce 2012 potřeba zemědělská plocha o výměře 7,8 milionu hektarů, z toho jenom 4,4 milionu ha bylo v EU a 3,5 milionu hektarů bylo mimo EU. Dovoz do zemí, jako je Nizozemsko, Belgie, Španělsko či Maďarsko, stojí za nárůstem spotřeby palmového oleje z minulých let. Plenění indonéských pralesů sice přimělo české spotřebitele k nebývalé aktivitě, a ti tak hromadně bojkotují potraviny, které palmový olej obsahují, ale jeho spotřeba roste hlavně kvůli biopalivům. Poslední studii na toto téma zpracoval v roce 2013 Mezinárodní institut pro udržitelný rozvoj (IISD) se sídlem v Kanadě. Podle IISD vzrostla spotřeba palmového oleje pro výrobu biopaliv v Evropě mezi lety 2006 až 2012 o neuvěřitelných 365 procent.

Je naprosto evidentní, že vypěstovat téměř polovinu spotřeby biopaliv v EU zabere hodně plochy. A ta se  nachází zejména v chudých zemích, kde produkce biopaliv vyvolává kácení lesů a pralesů, a nejspíš i chudobu, hlad, nucenou práci, dětskou práci, špatné pracovní podmínky, spory o vlastnictví… Aby k tomu nedocházelo, vydala EU směrnici, kde se praví, že biopaliva musí splňovat kritéria udržitelnosti:

Podle EU je na prodej biopaliva v EU potřeba certifikát, který potvrzuje, že kritéria udržitelnosti byla splněna. ​Podle zprávy Evropského účetního dvora z července 2016 byly nedostatky v systému certifikace biopaliv značné a certifikace se skutečným zkoumáním původu biopaliva nemá mnoho společného. Jinými slovy, pralesy ničíme kvůli biopalivům certifikovaně. 

A jak to dopadlo s dalším cílem, pro který jsme biopaliva údajně zavedli? Skutečně jsme díky nim snížili emise CO2? Nejspíše ne. Naopak  je pravdou, že při produkci biopaliv vzniká ještě více CO2 než při výrobě staré dobré nafty a benzínu. Zvýšení produkce CO2 při výrobě biopaliv je dokonce značné. Při výrobě paliva MEŘO z řepky olejky vzniká 5,3× víc toho ošklivého CO2 než při výrobě nafty. Srovnání výroby lihu (EtOH) a benzínu vyznívá jen o málo lépe. Produkce lihu ze pšenice vyprodukuje 5,1× více CO2 než výroba benzínu. Zdrojem těchto údajů je dílčí studie, kterou si nechalo vypracovat Ministerstvo životního prostředí. Extrakt studie je možné si prohlédnout zde. Čtenář by se neměl nechat mýlit. Studie nebyla vypracována, aby stát získal argumenty proti bruselským byrokratům. Naopak. Cílem studie bylo získat argumenty pro zavedení uhlíkové daně na vozidla a udělat radost Bruselu.

Kdo tankuje biopaliva a především bionaftu založenou na příměsi metylesteru řepkového oleje, zabíjí okolí. S takovým zjištěním přišli australští vědci, jejichž výzkum publikoval v roce 2014 australský magazín Science Network. Vědci zkoumali především vliv zplodin různých druhů nafty na dýchací systém člověka a hlavně na plíce. K testu použili klasickou čistou syntetickou naftu, dále pak naftu s 20% příměsí řepkového oleje a nakonec čistou bionaftu, tedy stoprocentní metylester řepkového oleje. První překvapivé výsledky vznikly už při samotném spalování tří různých druhů nafty. Simulace spalování měla navodit stav částečného zatížení dieselového motoru. Motor na bionaftu vykazoval mnohem větší emise oxidu uhelnatého, ale také démonizovaného oxidu uhličitého (bionafta tedy způsobuje globální oteplování!). Zvedly se i emise oxidu siřičitého a dusičitého. Nižší byly jen emise oxidu dusnatého. Nejhorších výsledků dosáhla čistá bionafta i při měření produkce pevných částic menších než jeden mikrometr, na druhém místě skončila dvacetiprocentní bionafta. Čistá syntetická nafta produkuje pevných částic nejméně. Mikroskopické pevné částice na sebe vážou především toxické látky, se kterými pak pronikají do dýchacích cest člověka a tudy do krevního oběhu. Jak na to reagovaly plíce člověka, respektive plicní buňky? Čím větší byl podíl bionafty ve spalovaném palivu, tím na tom byly buňky hůře. Odumíraly rychleji nebo začaly produkovat více interleukinů, což znamená, že vlastně reagují jako při počínajícím těžkém plicním zánětu.

I včelám biopaliva škodí. Chemickými postřiky a pesticidy bylo v roce 2014 postiženo 800 včelstev, zatímco v roce 2013 šlo pouze o 450 včelstev. Podle veterinární zprávy z oblasti ochrany zvířat jsou na vině nejčastěji postřiky řepkových polí. Navíc výroba biopaliv, kvůli kterým českou krajinu zaplavily lány kukuřice a řepky, způsobila masivní znečištění podzemních vod. Odhalila to zpráva o stavu vodního hospodářství v roce 2016. Spodní vody tehdy byly znečištěny hlavně látkami, které vznikají při reakci hnojiv s okolním prostředím.

Na frak soustavně dostává i teorie, že ropy je málo a bude brzo vyčerpána. Kdysi často citovaný Římský klub v roce 1972 ve zprávě Meze růstu varoval, že svět stojí před vyčerpáním přírodních zdrojů, především ropy, a to do roku 1992. Nic z toho se nestalo. Naopak, jsou objevována stále nová a nová velká naleziště, ale to nebrání ekohujerům, aby nás stále strašili pohádkou o brzkém vyčerpání ropy.

Dokonce i předpoklad, že ropa je fosilní palivo, pocházející ze zbytků dinosaurů, řas, stromů a jiných forem života z doby před 500 miliony let, se ukazuje jako problematický. Naproti tomu jsou úspěšné experimenty, které ukazují, že ropné uhlovodíky stále vznikají za tlakových a teplotních podmínek, které panují v zemské kůře v hloubce kolem 200 kilometrů. Tam se ale ani mrtví dinosauři nijak dostat nemohli.

Usedavá kritika biopaliv nakonec vedla EU k revizi původních cílů v této oblasti. V květnu 2015 se EU definitivně shodla, že omezí používání biopaliv ze zemědělských plodin v dopravě z původních 10 % na 7 %. EU také donutila Českou republiku zrušit k 1. lednu 2016 nulovou spotřební daň na biopaliva. Zejména bionafta se tak stala dražší než normální nafta a to vedlo k praktickému zastavení jejího prodeje. To se jistě producentům biopaliv v čele s Andrejem Babišem nelíbilo, a tak se od 1. 7. 2017 spotřební daň na některá biopaliva opět snížila. U bionafty dokonce více než dvakrát. Čistá bionafta FAME B100 tak už nově nepodléhá spotřební dani 4,59 Kč na litr, ale pouze 2,19 Kč na litr. U směsné motorové nafty SMN B30 se zdanění snížilo na 8,52 koruny na litr. Od roku 2016 byla daň 9,27 Kč na litr, předtím bylo palivo zdaněno 7,66 Kč/l. Připomeňme, že spotřební daň na klasický benzín a naftu je vyšší. V Česku se naposledy měnila v roce 2010, kdy se zvedla o korunu. Od té doby je 12,84 Kč na litr benzínu a 10,95 Kč na litr nafty.

Anketa: Souhlasíte s povinným přimíchávání biopaliv do benzínu a nafty?

 

Rozhodně ano

873 (19 %)

Spíše ano

700 (16 %)

Spíše ne

845 (19 %)

Rozhodně ne

2059 (46 %)

Celkem hlasů: 4477

Ústup Evropy od biopaliv první generace je dobrá zpráva, ale je třeba dávat pozor na zavedení kvót pro biopaliva takzvané druhé a třetí generace. Technologie produkce biopaliv druhé a zejména třetí generace jsou i po letech masivně dotovaných výzkumů stále v plenkách, ale jisté je, že to budou technologie drahé. A pokud bude surovinou k jejich výrobě cíleně produkovaná biomasa, tedy nějaký druh rostlin nacházejících se na planetě Zemi, nejsou a nebudou cestou, kterou by se mělo lidstvo vydat. Je totiž zcela jisté, že jakékoli využití biomasy k výrobě náplní do nádrží aut bude generovat přinejmenším stejné problémy, jako generují biopaliva první generace. Jediný rozdíl bude v tom, že místo pěstování řepky, cukrovky nebo jiných plodin primárně určených pro výživu obyvatel bude lidstvo zbavovat povrch planety jiného rostlinného porostu a je zcela jedno, půjde-li o lesní porosty, kokosové palmy, nebo mořské či jiné řasy. Problém se prostě jenom přesune do jiných komodit a možná bude ještě horší než „jen“ lány řepky produkované k technickým účelům. Minimálně o dřevní hmotě lze na rozdíl od řepky či obilí říci, že tvoří pověstné „plíce planety“, a co se týká řas, to je pro změnu nezbytný počátek přírodního potravního řetězce.

Ale nyní zpět ke klasickým biopalivům. Všichni jen trochu poučení dobře vědí, že výroba biopaliv produkuje 5× víc CO2 oproti klasickým palivům. Jak je možné, že s tím nikdo nic nedělá, když je produkce CO2 podle alarmistů tak fatálně škodlivá pro naši planetu? Snadno. Stačí zavřít obě oči a použít trik. Řekne se, že spalování biopaliv v motorech aut neprodukuje žádný CO2, protože rostliny jej pohlcovaly v průběhu svého růstu. Pak se jen fosilním palivům přičte k tíži CO2, který vzniká při jízdě, a je to. Pak už to vyjde a biopaliva vyhrají. Co na tom, že zdravý rozum říká, že je to nesmysl, a leckdo, včetně Kverulanta, to považuje za podvod? Veřejnost a voliči do takového detailu přeci nikdy nepůjdou. A rozsáhlý byznys, který nás nutí kupovat dražší a horší biopaliva, se ještě může tvářit, že zachraňuje klima.

Nezapočítat do celkové bilance CO2 by snad dávalo smysl, kdyby před pěstováním biopaliv na polích v naší zemi vůbec nic nerostlo. Kdyby to byly holé kusy země, kde nic nepohlcuje CO2. Kdyby pěstování biopaliv bylo spojeno s masivním přírůstkem zemědělské půdy. Že tomu tak nebylo a není, je naprosto zjevné. Absurdita celého „upraveného“ výpočtu produkce CO2 je ještě zřejmější, když uvážíme, že z jeho logiky vyplývá, že nejlepší by bylo nechat pole zarůst plevelem, který jistě radostně pohlcoval CO2. Z plevele bychom nevyráběli biopaliva a neprodukovali tak CO2. Uhlíková bilance by pak byla přímo ukázková. Dokonce záporná.

Je ještě jedna teoretická možnost, jak obhájit to, že do uhlíkové bilance biopaliv není započítáno CO2, které vznikne jeho spálením, a totiž, kdyby spalování biopaliv produkovalo řádově méně CO2 než pálení klasického paliva. Tak tomu ale opravdu není. Dokonce lze tvrdit, že spalování biopaliv v motoru není žádná ekologická hitparáda. Ve srovnání s klasickými kapalnými palivy mají biopaliva nižší výhřevnost a to znamená vyšší spotřebu. U dieselů o 8 %. Přidání etanolu do benzínu (BA) má u neupraveného motoru negativní vliv na emise oxidu uhelnatého (CO), oxidů dusíku (NOx) a na emise oxidu uhličitého (CO2). Emise nespálených uhlovodíků (HC) jsou závislé na poměru biosložky. Měření provedlo Centrum dopravního výzkumu na vozidle Škoda Fabia v městském provozu. Celá studie je k dispozici zde.

 

Kverulant není sám, kdo poukazuje na nesprávnost výpočtu úspory skleníkových plynů při výrobě biopaliv. V listopadu 2011 bylo zveřejněno stanovisko Vědeckého výboru Evropské agentury pro životní prostředí (EEA – European Environmental Agency) k výpočtům účinnosti bioenergie ve vztahu ke skleníkovým plynům. Výbor zásadně zpochybnil a zkritizoval výchozí předpoklad, že spalování biomasy je „uhlíkově neutrální“, protože se při něm uvolňuje do atmosféry pouze takový uhlík, který z ní byl dříve zachycen fotosyntetickými procesy při růstu rostlin. Výbor poukazuje na skutečnost, že využitím půdy pro pěstování energetických plodin nemůže být taková půda využita k pěstování plodin pro jiné účely, při nichž by mohl být uhlík z atmosféry zachycován. Pokud se kvůli pěstování energetických plodin nahradí lesní porost jinou kulturou nebo se zpomalí zalesňování, může to vést až ke zvýšení koncentrace CO2, protože ten by jinak mohl být zachycen v důsledku přírůstku lesní hmoty. Pokud se energetické plodiny pěstují místo potravinářských, může to vést buď k nedostatku potravin, nebo ke zvýšenému uvolňování CO2, pokud se kvůli pěstování potravinářských plodin změní využití půdy. Aby mohlo využití energie z biomasy přispět ke snížení koncentrace CO2, muselo by podle Výboru buď dojít k celkovému zvýšení růstu rostlin, aby byl dostatek plodin pro energetické účely při pokrytí ostatních potřeb lidstva, nebo by musela být energie získávána výhradně z odpadů, které by jinak při svém rozkladu tak jako tak uvolnily CO2 do atmosféry.

I u nás mají výrobci paliv od roku 2007 tyto složky povinně přimíchávat. Od 1. 6. 2010 je podíl zákonem stanoven na 4,1 % pro benzín a 6,0 % pro naftu. Benzín i nafta jsou kvůli nim jen dražší. V roce 2012 byl benzín v průměru dražší o necelých 10 haléřů, a nafta dokonce o 44 haléřů na litr. Průměrný motorista jezdící na naftu tak na údajné zachraňování ledních medvědů vydal v roce 2012 přibližně 500 Kč. Majitel benzínového motoru na tom byl lépe, zaplatil navíc průměrně jen 100 Kč, a v roce 2012 bylo dokonce několik málo týdnů, kdy líh benzín nepatrně zlevňoval. Povinnost přimíchávat do klasických paliv biosložku trvala i v roce 2015. Do benzínu bylo přimícháváno 4,1 % lihu a do nafty 6 % biosložky, zpravidla metylesteru řepky olejky, známého jako MEŘO. Jeho cena činila v roce 2015 v průměru 17,46 Kč/l oproti 10,39 Kč/l za klasickou naftu, takže průměrný motorista jezdící na naftu byl v roce 2015 nucen vydat na údajné zpomalování klimatických změn 620 Kč. Zdražení s sebou neslo i povinné přimíchávání lihu do benzínu – zatímco litr čistého benzínu stál v průměru 10,58 Kč, litr lihu vyšel na 15,06 Kč. Majitele benzínového motoru tak stát donutil připlatit si v roce 2015 v průměru 270 korun. Podobné  to bylo v roce 2018. Majitelé benzínových vozů připláceli 39 haléřů na litru, a při nájezdu 18 000 a průměrné spotřebě 8,5 l/100Km jim tak erár vytáhl za rok z kapsy 595 korun. Majitelé naftových vozů připláceli 35 haléřů na litru, a při nájezdu 18 000 a průměrné spotřebě 7,5 l/100Km zaplatili 477 korun.

Celkem motoristé v roce 2018 vydali při tankování navíc částku 2,9 miliardy korun.  V roce 2015 2,7 miliardy korun. V letech 2013 a 2014 to bylo přibližně 2,5 miliardy, v roce 2012 jen o něco méně, a to 2,4 miliardy korun. V roce 2011 činil tento výdaj 2,8 miliardy korun. Od roku 2011 do roku 2018 tak stát donutil motoristy sáhnout do kapes pro téměř 22 miliard korun navíc. K celkovému účtu za biopaliva je třeba ještě připočítat za každý rok průměrně 1,4 miliardy korun. Tolik totiž stát tratí na tom, že biopaliva jako E30 a E85 byla do konce roku 2015 z velké části osvobozena od spotřební daně. Proto stát v roce 2010 nevybral daně ve výši 153 milionů korun, ale v roce 2014 už to bylo rekordních 2,212 miliardy Kč namísto plánovaných 1,643 miliardy korun. V roce 2015 došlo konečně k malému poklesu daňového nevýběru, stát tehdy podpořil biopaliva částkou jen o něco málo větší než 2 miliardy korun. Stát od roku 2010 do konce roku 2015 podpořil biopaliva snížením daně téměř o 8,5 miliardy korun. 

Patrně nejen Kverulant nepochybuje, že stát si tuto ztrátu vykompenzoval jinými daněmi. Za biopaliva tak platíme všichni, a nikoliv jen motoristé, kteří by si to podle ekologů možná zasloužili. Od roku 2010 do konce roku 2015 nás biopaliva stála celkem 22,569 miliardy korun. To odpovídá ročnímu průměru ve výši 3,761 miliardy korun. V roce 2014 to bylo rekordních 4,796 miliard korun. Rok 2015 přinesl jen malou změnu a za biopaliva jsme byli nuceni utratit 4,691 miliardy korun.  

Velká část této částky skončila ve společnosti Preol z holdingu Agrofert ministra financí Andreje Babiše. Ten hned po spuštění  v roce 2010 vydělal 751 milionů korun. Největší tuzemský výrobce biopaliv Preol  v roce 2014 vydělal 336 milionů korun, celý zisk v dividendě vyplatil mateřskému Agrofertu. Na splatné dani z příjmu právnických osob tehdy odvedl do státní kasy pouhých 382 tisíc. Tedy téměř tisíckrát méně, než kolik činila zmíněná dividenda. Jak je takový nepoměr možný? Firmě to umožnily velkorysé investiční pobídky, díky nimž mohla uplatnit obří slevu na dani.

V únoru 2017 vstoupil v platnost zákon, podle kterého nemůže být dodavatelem státu žádná firma patřící členovi vlády.  Je naprosto evidentní, že tento zákon byl od samého začátku masívně porušován zejména Babišovým holdingem Agrofert. Tak například Správa státních hmotných rezerv platila v těchto letech ročně Agrofertu za uskladnění sušeného mléka, obilí a mraženého masa 160 milionů korun. Stamilionové příjmy měl Agrofert i od Lesů ČR. Od února 2017, kdy vstoupil v platnost zákon o střetu zájmů, zde realizoval Agrofert zakázky v objemu 2,2 miliardy korun. Největším ignorantem zákona je však dceřiná firma Agrofertu společnost Preol, která do státního Čepra dodává biopaliva. Preol tak od roku 2017 do června 2019 dodal Čepru biopaliva za více než pět miliard korun. V červenci 2019 management Čepra patrně rozhodl, že se raději nechá vyhodit od Babiše než se nechat zavřít, a tak si  Čepro zadalo u externích právníků vypracování  právní analýzy, která by měla vyjasnit, kdo je koncovým vlastníkem Agrofertu. Kverulant si tuto analýzu vyžádal a Čepro mu poskytlo komentář k této zprávě a svoje oficiální stanovisko, které ze zprávy vyplývá.  „Z dokumentů, které má společnost Čepro k dispozici, v současné době nelze dovodit oprávnění ani povinnost vylučovat společnosti z koncernu Agrofert ze zadávacího řízení na veřejné zakázky z důvodů dle ustanovení zákona o střetu zájmů,“ stojí v právní analýze. Klíčový argument, o který se právníci opírají, vyplývá ze samé podstaty svěřenského fondu. Ten totiž nemá právní osobnost (není fyzickou ani právnickou osobou), a tudíž nenaplňuje primární právní definici ovládané osoby. Dle zákona o obchodních korporacích takovou ovládanou osobou může být jen obchodní korporace, typicky třeba akciová společnost či společnost s ručením omezeným. Právně je však vše v pořádku, protože stávající legislativa je na Babiše krátká. Pouhým právnickým trikem, přilepením cedule „svěřenecké fondy“, se stalo, že Agrofert legislativně nikomu nepatří. Kverulantovým cílem je tento stav změnit a usiluje o to v kauze s výmluvným názvem STÁVAJÍCÍ LEGISLATIVA JE NA BABIŠE KRÁTKÁ, ZMĚŇME JI.

Životní prostředí je totéž co prostředí k životu. Je třeba se do omrzení ptát, kolika lidem na světě a především v České republice biopaliva prospěla, jak se zlepšil jejich a náš každodenní život, a kolika naopak biopaliva uškodila. Vše nasvědčuje tomu, že biopaliva ve světě způsobila velké zdražení potravin, škodí i 6 milionům motoristů v ČR a s jistotou prospívají jen Andreji Babišovi, který je vyrábí. Proto si Babiš důrazným lobbováním v Poslanecké sněmovně zajistil zvýšení povinně přimíchávaného podílu biosložky v pohonných hmotách v roce 2010, krátce před parlamentními volbami. „Ano, lobboval jsem za biopaliva. Volal jsem třeba některým poslancům. Nebojím se říkat své názory nahlas,“ přiznal tehdy veřejně poté, co sněmovna přehlasovala prezidentovo veto. Nejen za tento čin si Andrej Babiš vysloužil místo na Kverulantově blacklistu.

S kverulantskou houževnatostí je třeba trvat na doložení skutečných důsledků a nákladů zavedení biopaliv a požadovat tomu odpovídající reakci. Je třeba vyhodnotit pětileté povinné přimíchávání biopaliv v ČR, a ukáže-li se jako naprosto nesmyslné, pak je třeba tento koncept opustit. Proto Kverulant již dlouho vyzývá odpovědná ministerstva i celou vládu, aby nechaly vypracovat komplexní studii na téma užitečnost biopaliv. Kverulant s týmem spolupracovníků již v roce 2012 formuloval otázky, na které by veřejnost měla znát odpovědi. Premiér, ministři průmyslu, životního prostředí a dopravy odpovídají, že žádnou studii nepotřebují, protože biopaliva nařídil Brusel, a tak se nedá nic dělat:

Typické výmluvy politiků, kteří nejsou schopni samostatných iniciativ a jen mlčky přijímají direktivy z EU a pak na ně žehrají. Většina opatření vzniká konsensuálně na úrovni ministerských rad, takže to například byl pan (tehdejší) ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, který odsouhlasil diktát „úsporných“ žárovek, ačkoliv mohl uplatnit právo veta. Podobně jistě vznikala i direktiva o biopalivech.

Ještě v roce 2012 kromě ekohujerství, indolence a devótnosti nic nebránilo tomu, aby se vláda ČR ujala iniciativy, která by znamenala nové projednání, případně změnu směrnic. V září se situace změnila. Evropská unie se nechala slyšet, že nejspíše omezí používání biopaliv založených na zemědělských plodinách. V EU se rozběhl proces, na jehož konci bylo v červnu 2014 snížení cíle pro rok 2020 z 10 % na 7 % v oblasti klasických biopaliv. Česká republika v tomto procesu nehrála prakticky žádnou roli. EU konečně přišla na to, že tato paliva jsou méně šetrná k životnímu prostředí, než se předpokládalo, a že jejich podpora má negativní dopad na produkci a cenu potravin. Kverulant objednal a zaplatil vypracování studie s názvem LEGISLATIVNÍ RÁMEC A PRAXE V OBLASTI BIOPALIV V EU A USA a rovněž natočil o pěstování řepky film ŽLUTÁ NEMOC. Filmem provází publicista Marek Šálek, který společně s biologem RNDr. Radimem Špačkem uvádí ty nejdůležitější argumenty proti pěstování řepky ve velkém. Film byl natočen v květnu 2013 a má podtitul „V nejžlutější zemi světa se srnkám nedaří“. Možná si říkáte, co mají s problematikou biopaliv společného srnky. Podívejte se na náš krátký film:

Snímek poukazuje zejména na to, že biopaliva vedou k emisím více skleníkových plynů než tradiční pohonné směsi a jsou jen drahým plýtváním. Film také tvrdí, že v důsledku pěstování řepky olejky umírají v České republice každé jaro tisíce srnek. Řepka je pro ně první zelenou potravou, ale je pro ně jedovatá. Zejména poslední tvrzení vyvolalo odmítavou reakci zastánců biopaliv. Ti přišli s názorem, že smrt srnčí zvěře není problémem zemědělců, ale myslivců, kteří by měli zvěři zabránit ve vstupu na soukromé pole s řepkou.

V říjnu 2013 proběhly v ČR sněmovní volby. Po nich Andrej Babiš obsadil post ministra financí. Že se nejedná o kolosální konflikt zájmů, si patrně nemyslí ani redaktoři Babišových novin. Právě biopaliva jsou oblastí, na které panu Babišovi velmi záleží a kde je konflikt zájmů velmi zřejmý. A tak jeho ministerstvo připravilo pokračování daňového zvýhodnění vysokoprocentních a čistých biopaliv. To původně mělo skončit s koncem června 2015. Vláda v únoru odsouhlasila novelu zákona o spotřebních daních, jež toto zvýhodnění prodlužuje. Andrej Babiš za to čelil velké kritice a v hlavní politické debatě České televize na svoji obhajobu uvedl: „Moje firmy nedostávají žádné dotace za biopaliva. Nechť to každý slyší už konečně. Ani korunu! Výhoda je ve spotřební dani. To znamená, kdo má tu výhodu? České dráhy, přepravci, dopravní podnik ČSAD. Moje firmy s tím nemají nic společného jako výrobce biopaliv…“ Všechno je to pravda. Až na tu poslední větu. V ní se skrývá celá potíž zatím nejjasnějšího střetu zájmů ministra financí a majitele Agrofertu. Zákon z dílny Babišových úředníků a vlády, jejímž je Babiš vicepremiérem, prodlužuje podporu spotřeby biopaliv. Motivuje dopravce, aby je kupovali. A oni ji nakupují ročně za mnoho miliard. Úleva na spotřební dani dělá biopaliva mnohem dostupnějšími. Když však klesne cena benzínu a nafty pod 30 Kč za litr, jako se to stalo v roce 2015, vytlačují nízké ceny klasických paliv biopaliva. Ani daňová podpora nestačí zastavit pokles zájmu. Na podzim 2015 klesl meziroční prodej ‚biobenzínu‘ E85 o 27 procent. Distributoři navíc řeší, jak splnit přísnější normy na emise. Možností je přimíchávat do benzínu ještě víc bioethanolu. Na to však není vozový park v ČR připraven a může to prodražit benzín. Je naprosto evidentní, že bez zákonem nařízeného povinného odběru biopaliv a bez daňových úlev by spotřebitelé „od Babiše“ nenakupovali. Nenakupovali by zkrátka „od Babiše“. Neplatili by, jakkoli zprostředkovaně, jeho firmám. A to Babiš prodává biopaliva zhruba asi polovině všech jejich spotřebitelů.

Z předchozího Babišova vystoupení je zřejmé, že spor o biopaliva se redukoval na spor Babiše a Kalouska. Tento spor však více než seriózní debatu připomínal hádku Čuka s Gekem o to, kdo má horšího tatínka. Proto Kverulant pozval do debaty známého agrárního analytika Petra Havla:   

Na první pohled to tak možná nevypadá, ale to, že byl i ČR v tichosti opuštěn cíl 10 % pro rok 2020, je velký úspěch. Kverulant je hrdý na to, že i on přispěl svým hlasem k tomuto obratu, ačkoli ještě zdaleka není vyhráno. Směrnice Evropského parlamentu a Rady o jakosti benzínu a motorové nafty pro dodavatele pohonných hmot i nadále určuje, že se do konce roku 2020 musí snížit emise oxidu uhličitého na jednotku energie pohonných hmot v dopravě o šest procent oproti hodnotě z roku 2010. Jednotlivé členské státy si dále mohly dobrovolně stanovit i průběžné cíle, úsporu 2 % do konce roku 2014 a 4 % do konce roku 2017. I ČR se k tomu zavázala na základě falešného ujišťování environmentalistických věrozvěstů, kteří nám dlouho tvrdili, že už brzo budou na trhu v dostatečném množství levná biopaliva vyšších generací, označovaná jako vyspělá biopaliva. Evropský parlament navíc na jaře roku 2019 odhlasoval navýšení cíle omezení emisí skleníkových plynů do roku 2030 na 55 %. Předchozí cíl byl nastaven na snížení emisí „o alespoň 40 %“. Europoslanci rovněž podpořili klimatický plán předložený Evropskou komisí pro co nejambicióznější scénáře. Inu, opět chceme poroučet větru a dešti.

Přestože problematická hypotéza o globálním oteplování v důsledku lidské produkce CO2 nebyla nikdy potvrzena, drahý lov na neškodný plyn pokračuje zuřivě dál. V souladu s Pařížskou dohodou vynakládáme miliardy na to, aby průměrné globální teploty v roce 2050 nevzrostly o 2 °C, ale jen o 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí. Naprosto ignorujeme, že se planeta Země pravidelně oteplovala a ochlazovala již několikrát dávno před ní. Náklady na údajné dosažení tohoto absurdního cíle platíme všichni, i když nechceme. Z reprezentativního průzkumu, který pro Kverulanta zpracovala mezinárodní výzkumná agentura GFK a který se uskutečnil na konci listopadu 2016, vyplývá, že vyšší ceny paliv s biosložkou veřejnosti vadí (téměř 60 % lidí). Více vadí mužům (67 %) a aktivním řidičům (74 %). Stávající podíl povinně přimíchávané biosložky lidé zvyšovat nechtějí.  Většina veřejnosti (57 %) se domnívala, že by měl být zachován na současné úrovni. Třetina respondentů byla toho názoru, že podíl biopaliv by se měl spíše nebo rozhodně snížit.  Více než čtvrtina veřejnosti si nemyslela, že přidávání biosložek do paliv skutečně snižuje emise CO2.

V červnu roku 2017 se biopalivům věnovala i vědecká reakce stanice Českého rozhlasu Plus. Reportáž byla uvedena s podtitulem „Biopaliva měla být zachráncem klimatu i zemědělství. Jediné, co ale prokazatelně dokázala, je zdražit pohonné hmoty“. Kverulant jako letitý kritik konceptu povinného přimíchávání biopaliv dostal v pořadu prostor. 

Kverulant koncept biopaliv sice dál považuje za nesmyslný a dál bude usilovat o jeho opuštění, ale na druhou stranu chápe, že čeští výrobci již do technologií na výrobu biopaliv investovali miliardy. Tyto investice nelze ze dne na den jen tak odepsat, aniž by to přineslo ještě větší škody. Obrazně řečeno, biopalivům je třeba zajistit měkké přistání. Ale o tom, že mají být radikálně utlumena, není pochyb. Pro laskavé čtenáře, kterým nepostačují výše uvedené argumenty, uvádí Kverulant další. S přibývajícím časovým odstupem se zpřesňují analýzy příčin prudkého zdražování potravin kolem roku 2008. Oproti cenové hladině v roce 2006 vzrostly ceny potravin a potravinových surovin v roce 2008 celosvětově v průměru o 75 %, přičemž ceny základních surovin (pšenice, rýže a kukuřice) o závratných 126 %. Více o této problematice naleznete v AKTUALIZAČNÍ STUDII LEGISLATIVNÍHO RÁMCE A PRAKTICKÉHO VYUŽITÍ BIOPALIV, kterou Kverulant nechal vypracovat v lednu 2014.

Jak už bylo uvedeno, přestože problematická hypotéza o globálním oteplování v důsledku lidské produkce COnebyla nikdy potvrzena, drahý lov na neškodný plyn pokračuje zuřivě dál. Zmanipulovaní školáci stávkují  proti klimatické změně a Evropský parlament vyhlásil na podzim 2019 stav klimatické nouze. Kverulant je přesvědčen, že stejně jako v případě biopaliv nejde o nic jiného než ve jménu ekologického džihádu oškubat obyčejné lidi. Navíc je hrozba zkázy klimatickou změnou něco, co sjednocuje voličstvo a dodává politikům punc spasitelů. Kverulant proti environmentalistickému džihádu opakovaně protestuje a i proto s jeho ředitelem Vojtěchem Razimou natočila Česká televize krátký rozhovor.

V souladu s Pařížskou dohodou vynakládáme miliardy na to, aby průměrné globální teploty v roce 2050 nevzrostly o 2 °C, ale jen o 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí. Náklady na dosažení tohoto absurdního cíle platíme všichni, ale patrně nejvíce postiženou skupinou jsou řidiči. Dodavatelé nafty a benzínu totiž mají povinnost snižovat produkci CO nejen tím, že do paliv klasických musí přimíchávat drahá biopaliva, ale jsou nuceni také dodat předepsaný podíl paliv, jako jsou zemní nebo zkapalněný ropný plyn, vysokoprocentní biopaliva, elektřina či vodík. Tato, údajně ekologická, paliva by však bez masivních dotací nikdo nechtěl. Tyto dotace přitom musí někdo zaplatit a to paliva klasická výrazně zdražuje. Nejen na toto téma hovořil v červnu roku 2018 ředitel Kverulanta Ing. Vojtěch Razima s ředitelem České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu Ing. Janem Mikulcem, CSc.

Na jaře 2019 čtyři desítky poslanců navrhly zrušit povinné přimíchávání biopaliv do benzínu a nafty zcela. S návrhem přišli ve Sněmovně Piráti a přidali se k nim poslanci ODS, TOP 09, SPD a STAN. Zopakovali Kverulantovy argumenty, že přimíchávání biopaliv první generace přináší negativní důsledky a podle řady důkazů se nepodílejí na snižování emisí skleníkových plynů. Premiér a hlavní výrobce biopaliv Andrej Babiš návrh odmítl a označil ho za nesmysl. Kupodivu ministerstvo dopravy, byť i to má v rukou Babiš, se zrušením přimíchávání naopak souhlasí. Ministerstvo připomnělo, že povinné přimíchávání představuje jen jeden z možných způsobů, jak dosáhnout desetiprocentního cíle používání energie z obnovitelných zdrojů v dopravě k roku 2020. Čtyřicet poslanců ve dvousetčlenné sněmovně je však stále málo na to, aby bylo povinné přimíchávání již nyní zrušeno. Jednou se tak ovšem stane a hlavní producent biopaliv Andrej Babiš nakonec prohraje. Kverulant bude dál usilovat, aby to bylo co nejdřív. Podpořte Kverulanta v jeho boji proti Babišově řepkové lobby pravidelným symbolickým darem 100 Kč. Podpořit Kverulanta můžete i jednorázovým darem. A konečně můžete pomoci i nakupováním na svých oblíbených e-shopech. Je to jednoduché, zabere vám to jen několik vteřin. A co je důležité, při nákupu nezaplatíte nic navíc.