Mezinárodní pracovní skupina pro neoprávněné odsouzení WCILTF předložila komisi OSN pro lidská práva analýzu, která líčí českou justici jako systém téměř neschopný napravit justiční omyly a efektivně pracovat s novými důkazy neviny. Autoři mluví o „de facto nefunkčním“ institutu obnovy řízení, absenci vymahatelných pravidel pro uchovávání biologických důkazů a praxi zatajování exkulpačních informací před obhajobou.

Wrongful Conviction International Law Task Force (WCILTF) je pracovní skupina pro mezinárodní právo v oblasti neoprávněného odsouzení. Jde o globální koalici právníků a aktivistů, kteří společně pracují na vyplnění „Innocence Gap“ v mezinárodním právu. WCILTF je podporována týmem právníků pro bono v mezinárodní advokátní kanceláři Proskauer Rose (www.proskauer.com) se sídlem v New Yorku.

WCILTF ve své zprávě z 5. ledna 2026 připomíná, že český trestní řád sice zná mimořádný prostředek obnovy řízení, ale soudy jej vykládají tak restriktivně, že se pro nespravedlivě odsouzené stal prakticky nedostupným. Za posledních deset let bylo v závažných kauzách s horní sazbou nad deset let podáno zhruba tisíc návrhů na obnovu, ale „v žádném z nich nebylo řízení obnoveno ve prospěch odsouzeného“.

Podle zprávy existuje pouze jeden známý případ, v němž byla obnova povolena ve vážnější trestní věci – kauza Davida Šnajdra, který si sám ve vězení našel skutečné pachatele únosu a po obnoveném řízení byl zproštěn obžaloby. Právě tento osamělý příklad má podle autorů dokládat, že český systém napravování omylů funguje spíše výjimečně než systémově.

DNA jen pro „vyvolené“ vězně

Zpráva kritizuje, že Česko nemá samostatný zákon, který by umožňoval odsouzeným domáhat se DNA testování klíčových stop, pokud tvrdí nevinu. O provedení nových expertiz, včetně DNA analýz, rozhoduje vždy soud, bez jakéhokoli nároku na automatické přijetí byť zásadního důkazu.

WCILTF upozorňuje, že i když je DNA „často nejsilnějším důkazem prokazujícím nevinu“, v české praxi se k ní dostanou jen ti vězni, kteří už mají jiné závažné důkazy schopné otevřít řízení. V důsledku toho se nové forenzní testování a DNA analýzy povolují „pouze ve velmi vzácných případech“.

Ničení důkazů místo jejich uchování

Další výtka míří na fakt, že české právo neukládá orgánům činným v trestním řízení výslovnou a vymahatelnou povinnost uchovávat biologické stopy z místa činu pro budoucí testování po skončení řízení. Pravidla se řídí jen interními předpisy policie a forenzních ústavů, které nejsou veřejné ani právně závazné pro soudy.

WCILTF označuje za „zarážející a závažný“ příklad případ Petra Kramného, kde byly histologické preparáty srdcí – klíčový důkaz pro určení příčiny smrti – během trestního řízení nevratně zničeny, přestože kauza nebyla pravomocně uzavřena. Zničení materiálu podle autorů znemožnilo nezávislý přezkum a nové testování, čímž zásadně omezilo možnosti obhajoby a revize viny.

Zatajené spisy a nepohodlné informace

Podle WCILTF sice zákon o svobodném přístupu k informacím obecně garantuje přístup k údajům veřejné správy, ale na trestní spisy se automaticky nevztahuje. K uzavřeným kauzám se tak dostanou obhájci, odsouzení a někdy poškození, zatímco nevládní organizace, novináři či veřejnost musejí žádat individuálně a narážejí na odmítání bez řádného odůvodnění.

Autoři vítají nález Ústavního soudu z července 2025, který zdůraznil, že obhajoba má právo nahlížet do spisu i po pravomocném skončení věci a každé omezení musí být přesvědčivě odůvodněno. Zároveň ale připomínají, že mnohé soudy dosud toto právo v praxi nerespektují a brání efektivní kontrole justičních pochybení.

Důkazy ve prospěch obžalovaného pod pokličkou

Zpráva ostře kritizuje případy, kdy policie či státní zastupitelství zadržují nebo zpožďují předání důkazů svědčících ve prospěch obviněného. Přestože trestní řád výslovně ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost zjišťovat okolnosti svědčící jak proti, tak ve prospěch obviněného, právní experti opakovaně popisují situace, kdy exkulpační materiály nebyly včas zpřístupněny obhajobě.

WCILTF zmiňuje například kauzu vraždy ve Slopném, kde státní zástupce podle obhajoby zatajil existenci DNA na zakrvavené kukle u místa činu; stopy nepatřily obžalovaným a krev na kukle byla krev zavražděného. Takové postupy autoři hodnotí jako zásah do práva na spravedlivý proces a symptomy hlubší kultury beztrestnosti v části české justice.

Chybějící standardy výslechů a rekognicí

WCILTF upozorňuje, že Česko nemá plně povinné audiovizuální nahrávání všech policejních výslechů; standardně stále stačí písemný protokol, nahrávka se pořizuje jen na žádost či podle uvážení orgánů. To podle autorů znesnadňuje odhalování nátlaku, neodborných postupů či manipulací.

Stejně kriticky hodnotí i absenci vědecky doporučovaného „double-blind“ postupu u rekognicí, kdy by policista provádějící ztotožnění neznal správnou odpověď a nemohl svědka nevědomky navádět. Česká úprava se omezuje na základní pravidla a podrobnosti přenechává interní policejní metodice, která nejlepší světové standardy nevyžaduje a v praxi je nezajišťuje.

Nevládní organizace požaduje vysvětlení

WCILTF ve svém podání žádá Českou republiku, aby OSN vysvětlila, proč jsou zákonné možnosti obnovy řízení podle expertů „téměř nepoužitelné“, proč neexistuje jasný rámec pro DNA testování a uchovávání důkazů, a jak chce stát zamezit zatajování exkulpačních informací. Závěr zprávy je jednoznačný: „best practices“ nejsou ani nařízené, ani se v praxi nepoužívají.

Spolek Šalamoun

V České republice WCILTF spolupracuje se Spolkem Šalamoun, který se již více než 31 let systematicky věnuje případům osob trestně stíhaných, obžalovaných a odsouzených. Václav Peričevič ze Spolku Šalamoun k tomu dodává: „Spolek Šalamoun si velmi váží členství ve WCILTF a možnosti přenášet do mezinárodního prostoru zkušenosti z české praxe. Vnímáme jako klíčové, aby se téma justičních omylů a účinných mechanismů nápravy – zejména reálné dostupnosti obnovy řízení, práce s novými důkazy a standardů spravedlivého procesu – posuzovalo nejen lokálně, ale i prizmatem mezinárodních závazků státu. Spolupráci s WCILTF a pro bono týmem Proskauer Rose považujeme za důležitý krok k tomu, aby se systémové problémy v České republice dostaly do odborné a institucionální debaty na úrovni OSN.“

Vojtěch Razima