Český vrcholový sport stojí z velké části na kasách Ministerstva obrany a vnitra, nikoli na moderní civilní sportovní politice. Model, který by měl patřit do učebnic dějepisu, stále určuje podmínky pro reprezentanty i tok stovek milionů korun ročně. A jak právě doložil Nejvyšší kontrolní úřad, nejenže je tento model anachronický, ale navíc i hluboce neefektivní a plný plýtvání.
Resortní sportovní centra OLYMP při vnitru a ASC Dukla při obraně jsou formálně nástrojem podpory státní reprezentace, fakticky ale udržují podivný symbiotický vztah sportu s ozbrojenými složkami. V zemi, která se jinak hlásí k tržní ekonomice a civilní kontrole armády, tak klíčovou infrastrukturu i životní jistoty sportovců dál zajišťují uniformy a rozpočtové kapitoly bezpečnosti.
Stovky milionů, minimum modernizace
Mezi lety 2019 a 2023 nalilo Ministerstvo vnitra do OLYMPu 1,54 miliardy korun a Ministerstvo obrany do Dukly 2,34 miliardy. Většina šla na provoz, podíl investic se u obou center smrskl na jednociferné až nízké dvouciferné hodnoty, což znamená, že peníze spíše udržují starý aparát, než aby budovaly budoucnost českého sportu.
Původně menšinoví partneři Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), Ministerstvo obrany (MO) a Ministerstvo vnitra (MV), před vznikem Národní sportovní agentury a nástupu Ministerstva práce a sociálních věcí od oblasti sportu, dnes systému financování státní sportovní reprezentace dominují, jak dokládá graf sestavený z dat pro specifické ukazatele rozpočtových kapitol schválené Poslaneckou sněmovnou a prezidentem v zákonech o státním rozpočtu. Jako v Sovětském svazu dominuje sportovní reprezentaci armáda.
Velké sliby, žádné haly
V souladu se zákonem č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, je za sportovní prezentaci odpovědná Národní sportovní agentura, která „koordinuje činnost resortních sportovních center Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a Ministerstva práce a sociálních věcí“. Systém však stále reprodukuje geny vložené do české společnosti v roce 1948. Národní tréninkové centrum Věry Čáslavské za stovky milionů zůstalo šest let jen na papíře, stejně jako nová sportovní hala na Julisce, na niž už běží stavební povolení. Stát stihl utratit miliony za studie a projektovou dokumentaci, ale nevybudoval ani kubík nové haly – přesně podle socialistické tradice velkých plánů a zpackané realizace.
Politika místo koncepce
Kontrola NKÚ ukazuje, že i přes přidělenou roli Národní sportovní agentury si resorty investiční priority určují samy, bez koordinace a bez závazného strategického rámce, který by spojil potřeby reprezentace, klubů a mládeže. Programy jsou opakovaně upravovány podle toho, co se zrovna podařilo dokončit, místo aby peníze šly na to, co český sport opravdu potřebuje – dostupnou a moderní infrastrukturu, ne „policejní“ a „armádní“ ostrovy pro vyvolené, kde jako v Rusku jsou za zády sportovců také zpravodajské služby.
Reprezentace jako záminka k turistice
Z prostředků určených výhradně na přípravu reprezentace platil OLYMP vedení zahraniční cesty, jejichž přínos pro sport nebyl prokazatelný – včetně výletu na French Open a letenek přes půl světa bez relevantního výstupu. Současně proudily statisíce do nástěnných a stolních kalendářů, protože propagace resortního centra se v tichosti začala vydávat za veřejný zájem.
Český sport potřebuje civilní restart
Zjištění NKÚ jsou varováním, že udržování armádně-policejního modelu financování, založeného lidovou armádou a pohraniční stráží organizovanou podle sovětského modelu, není jen problémem symbolickým, ale především ekonomickým a systémovým. Pokud se má český sport vymanit ze stínu socialistických praktik budování komunismu, který přemůže demokratický svět, musí se peníze přesunout pod transparentní, civilní a skutečně sportovně orientované struktury – nikoli dál živit uzavřený svět resortních center.
Zejména Ministerstvo obrany stále sleduje sovětský a dnes už ruský organizační model. Za vítězství ve významných soutěžích se povolává do služebního poměru vojáka z povolání nebo povyšuje. Olympijská vítězka v hodu oštěpem Barbora Špotáková v roce 2006 prošla základním vojenským výcvikem ve Vyškově. Za olympijské vítězství v komunistické Číně v roce 2008 byla ministryní obrany povýšena do hodnosti kapitánky. Londýnská olympiáda v roce 2012 ji přinesla hodnost majorky, první hodnost v hodnostním sboru vyšších důstojníků, z rukou A. Vondry bojujícího pro komunismu, Rusku a Číně. S ukončením sportovní kariéry a s nárokem na výsluhový příspěvek v roce 2022 byla povýšena do hodnosti plukovnice.
Je smutné, že takovou vojenskou kariéru lze srovnávat jen s Jelenou Gadžijevnou Isinbajevovou, skokankou o tyči, podporovatelkou V. Putina a majorky v ruské armádě. Ta začínala v roce 2003 jako poručice v CSKA Moskva. V roce 2005 po vítězství na Letních olympijských hrách v Aténách byla povýšena na nadporučici. Po obhájení zlaté medaile na Letních olympijských hrách v Pekingu byla v roce 2008 povýšena do hodnosti kapitánky. Po návratu z mateřské dovolené v roce 2015 a podpisu vojenské služby na dalších pět let byla ministrem obrany Sergejem Šojgu povýšena na majorku.
Kverulant fandí českým sportovcům, ale podivuje se, že i 35 let po odchodu posledního ruského okupanta z území České republiky a 12 let od ruské agrese pro Ukrajině je český vrcholový sport stále pod vlivem moskevských institucionálních vzorů a žije v ideologických schématech socialismu. Těžko pak argumentovat Rusku, že jsme už zpátky v Evropě.
Podpořte občanskou kontrolu sportu
Kverulant.org dlouhodobě odkrývá neefektivní a zneužívané veřejné výdaje včetně těch, které se skrývají za líbivou fasádou „podpory sportu“. Pokud považujete nezávislou investigativní práci za důležitou, zvažte, prosím, pravidelný či jednorázový dar a pomozte nám dál sledovat, jak stát nakládá s penězi daňových poplatníků i v oblasti sportu.
Za Kverulantův tým Vojtěch Razima
