Vojenský technický ústav, s.p. je na papíře státní podnik, který má sloužit obraně a bezpečnosti České republiky a plnění závazků v rámci NATO a EU. Praxe jeho podnikání ale ukazuje, že jde i o byznys s pronájmem zanedbaných muničních areálů, který nese zisky soukromým firmám a veřejnosti zanechává především rizika a účet za škody.
Zakládací listina VTÚ zdůrazňuje aplikovaný výzkum, vývoj, výrobu a modernizaci výzbroje a techniky Armády ČR i dalších ozbrojených složek. Z takto vymezeného účelu rozhodně nevyplývá, že by podnik měl podporovat riskantní podnikání firem typu IMEX Group, s.r.o., které obchodují s municí a výbušninami a využívají státní muniční sklady jako levnou a málo kontrolovanou základnu svého byznysu.
Vrbětice jako lekce bez poučení
Areál muničních skladů ve Vrběticích byl v roce 2012 vložen do kmenového jmění VTÚ jako majetek s minimální zůstatkovou hodnotou, ale s obrovským bezpečnostním významem. Ve skladech č. 12 a 16 pak skladovala munici firma IMEX Group, jejíž zásoby vyletěly do povětří při explozích v říjnu a prosinci 2014. Skutečné finanční škody státního podniku byly relativně omezené (jedna z budov měla nulovou zůstatkovou hodnotu) oproti dopadům na okolní obce a veřejné finance.
Byznys s pronájmem muničních areálů
Výroční zprávy VTÚ ukazují, že významnou položkou příjmů byl pronájem nemovitého majetku v tuzemsku, který v letech 2013–2014 dosahoval přes 11 milionů korun ročně, aby po Vrběticích prudce klesl, a dokonce se v roce 2017 dostal do záporných hodnot. Konstrukce tohoto byznysu přitom odpovídá přenesení odpovědnosti na nájemce: pronajímatel se vzdává reálné kontroly nad tím, co se v jeho skladech děje, a zároveň inkasuje nájemné, dokud se nic nestane.
Zisk pro soukromníky, riziko pro stát
IMEX Group založený v roce 1999 vyrostl z malého obchodníka na firmu s desítkami milionů zisku před zdaněním, a to právě díky obchodování se zbraněmi a municí, včetně skladování v areálech provozovaných pod kontrolou státu. Po Vrběticích sice firma postupně rozpustila kumulovaný zisk kolem 99 milionů korun a dnes už prakticky nefunguje, ale zisky minulých let zůstaly soukromé, zatímco sanace následků výbuchů a politické náklady zaplatil stát, tedy my všichni.
VTÚ mezi dotacemi a plesy armády
V roce 2014 VTÚ vykázal účetní ztrátu téměř 33 milionů korun, kterou pomáhaly dorovnávat platby z rozpočtu Ministerstva obrany, jež v některých letech tvořily významnou část příjmů podniku. I přes bolestnou vrbětickou zkušenost se VTÚ nadále objevuje v roli sponzora reprezentačních plesů Armády ČR, kde v posledních letech přispívá částkami v řádu stovek tisíc korun, zatímco vlastní čistá marže podniku zůstává velmi nízká.
Pro koho vlastně VTÚ pracuje?
Čistá marže VTÚ se v letech 2016–2024 pohybovala v průměru kolem 0,9 %, což je číslo typické spíš pro přežívajícího subdodavatele než pro strategický státní podnik s jasným zadáním od svého zřizovatele. Podle dat, která získal Kverulant.org, je VTÚ a další státní podniky místo přímého plnění potřeb armády často využíván jako levné servisní zázemí pro velké soukromé zbrojařské holdingy, které inkasují většinu zisku z obranných zakázek.
Stát jako rukojmí vlastních podniků
Pokud vedení Ministerstva obrany systematicky nestuduje výroční zprávy svých podniků a nekontroluje jejich obchodní model, vzniká typický morální hazard: zisky a provize míří k soukromým partnerům, kdežto bezpečnostní rizika a škody nese stát a lidé v okolí muničních skladů. Vrbětice tak nejsou jen epizodou ruské diverze, ale také ilustrací dlouhodobého selhání dohledu nad podnikáním VTÚ a dalších státních firem v resortu obrany.
Dárcovská výzva
Kverulant.org dlouhodobě mapuje netransparentní praktiky v resortu obrany a podnikání státních podniků, včetně VTÚ, s.p., a podstupuje kvůli tomu právní i finanční rizika. Pokud chcete, aby někdo trvale hlídal, jak se v Česku podniká s bombou za veřejné peníze, podpořte prosím Kverulanta pravidelným darem – bez vaší pomoci tyto kauzy nikdo důsledně rozplétat nebude.
Za Kverulantův tým Vojtěch Razima
