Česká republika stojí na prahu největší vlny výstavby spaloven odpadu za několik desetiletí. Dnešní čtyři velká zařízení zvládnou zhruba 860 tisíc tun ročně, ale rozestavěné a už nasmlouvané projekty za miliardy korun tuto kapacitu v příštích letech téměř zdvojnásobí. Pokud se navíc přidají další ohlašované záměry, může se Česko přiblížit dvěma milionům tun. Vláda Andreje Babiše nový spalovací boom otevřeně podporuje a v Bruselu se navíc chystá bojovat proti tomu, aby provozovatelé spaloven platili za své fosilní emise. Podobné analýzy toku veřejných peněz vznikají jen díky podpoře čtenářů – pokud chcete, abychom v takových tématech pokračovali, přispějte na naši práci darem. Kverulant.org zjišťoval, kdo na chystané vlně spaloven vydělá, kdo naopak riziko a náklady ponese, a proč se může největší problém objevit až po roce 2035, kdy má Česko recyklovat dvě třetiny odpadu.

Česká republika stojí před největší vlnou výstavby zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO) za několik desetiletí.

Dnešní čtyři velká ZEVO dokážou podle údajů Ministerstva životního prostředí zpracovat přibližně 858 tisíc tun odpadu ročně. Rozestavěné a již nasmlouvané projekty mohou tuto kapacitu během několika let téměř zdvojnásobit. Pokud se přidají další pokročilé záměry, Česko se může dostat nad dvě miliony tun roční spalovací kapacity. Vláda Andreje Babiše tento směr otevřeně podporuje. V Bruselu chce navíc bojovat proti tomu, aby spalovny platily za své fosilní emise.

Naše analýza ukazuje, že nová kapacita zatím nemusí být nadbytečná. Bez velmi pečlivého plánování ale hrozí, že stát miliardovými dotacemi vybuduje zařízení, která budou po roce 2035 potřebovat více odpadu, než kolik ho po splnění recyklačních cílů bude rozumné spalovat.

Zařízení pro energetické využití odpadu, zkráceně ZEVO, jsou moderní spalovny, které ze zbytkového odpadu vyrábějí teplo a elektřinu. Oproti obyčejnému skládkování mají zásadní výhodu: výrazně zmenšují množství odpadu, který musí skončit na skládce, a část jeho energetického obsahu využijí.

To ale ještě neznamená, že čím více spaloven, tím lépe. Evropská pravidla staví nad spalování předcházení vzniku odpadu, jeho opětovné použití a recyklaci. Spalovat se má především to, co už nelze rozumně materiálově využít.

Právě na této hranici se dnes rozhoduje o desítkách miliard korun českých veřejných i soukromých investic.

Babišova vláda spalovny výslovně podporuje

Změna politického tónu po nástupu vlády Andreje Babiše je poměrně výrazná. Programové prohlášení vlády Andreje Babiše přímo slibuje podporovat rozvoj zařízení pro energetické využití odpadu. Vláda argumentuje tím, že ZEVO omezují skládkování a současně vyrábějí elektřinu a teplo.

Kabinet také potvrzuje omezení skládkování po roce 2030. A přidává pro provozovatele spaloven ještě jednu důležitou věc: chce na evropské úrovni bojovat proti rozšíření systému emisních povolenek na energetické využití odpadu. Pokud budou spalovny nuceny kupovat emisní povolenky za fosilní uhlík obsažený například v plastech, jejich provoz se může výrazně zdražit.

Předchozí vláda Petra Fialy měla jinou rétoriku. Zdůrazňovala především předcházení vzniku odpadu, třídění, recyklaci, opětovné použití, kompostování a zálohování nápojových obalů. ZEVO mezi hlavní politické hospodářské priority nezařadila.

Bylo by ale nepřesné tvrdit, že dnešní spalovny jsou Babišovým projektem a Fialova vláda jim bránila. Velká část dnešní investiční vlny byla připravena právě za Fialovy vlády.

Její kabinet v roce 2025 schválil Plán odpadového hospodářství ČR 2025–2035. Ten už počítá s výrazným zvýšením energetického využití odpadů a s potřebou přibližně 0,4 až 0,9 milionu tun nových kapacit ZEVO.

Za Fialovy vlády také pokračovala nebo byla schválena miliardová dotační podpora prostřednictvím Modernizačního fondu. Tehdy se rozběhly projekty v Mělníku, Komořanech, Plané nad Lužnicí, Českých Budějovicích a rozšíření brněnského ZEVO.

Babišova vláda tedy nový spalovací systém nevytvořila od nuly. Převzala už schválený plán, veřejnou podporu a několik rozestavěných zařízení. Rozdíl je v tom, že jim nyní dává výrazně silnější politickou podporu a snaží se pro jejich provoz vytvořit výhodnější regulatorní podmínky.

Čtyři spalovny mají necelých 860 tisíc tun

Česko dnes provozuje čtyři velká klasická ZEVO na komunální odpad. Podle jednotného přehledu Ministerstva životního prostředí mají dohromady kapacitu přibližně 858 tisíc tun ročně. Největší jsou pražské Malešice s plánovací kapacitou přibližně 394 tisíc tun. Brněnské SAKO má 248 tisíc tun, Chotíkov u Plzně 120 tisíc a liberecké TERMIZO 96 tisíc tun ročně.

Důležitý je jejich vlastník. Pražské zařízení kontroluje hlavní město. SAKO Brno vlastní stoprocentně Brno. Plzeňská teplárenská patří z 65 % městu Plzeň. Jen liberecké TERMIZO je převážně soukromě kontrolováno.

Velké spalovny komunálního odpadu jsou tedy v Česku dosud především veřejná infrastruktura. Aktuálně plánované projekty, které v textu popisujeme níže jsou ale pod taktovkou známých jmen z nejvyšších pater byznysu.

Mělník bude větší než většina dnešních spaloven

Největším novým projektem je ZEVO Mělník společnosti ČEZ. Výstavba byla zahájena v prosinci 2025 a zařízení má ročně zpracovat přibližně 320 tisíc tun odpadu. Samotný nový Mělník tak bude mít skoro stejnou kapacitu jako celé dnešní Brno a Liberec dohromady.

ČEZ je akciová společnost, stát v něm drží přibližně 70 %. Mělník tedy není zcela projektem soukromého „odpadového barona“, ale ani firmy zcela kontrolované českým státem.

Dalších 150 tisíc tun má přidat EVO Komořany společnosti United Energy. Tam už jde o soukromý kapitál skupiny EP Group, jejíž dominantní vlastnická vazba vede k Danielu Křetínskému.

V Českých Budějovicích vzniká ZEVO Vráto s kapacitou přibližně 160 tisíc tun ročně. I zde jde o městský projekt přes Teplárnu České Budějovice.

Brno staví další linku a chce zvýšit celkovou kapacitu svého zařízení z 248 na přibližně 352 tisíc tun ročně. To znamená dalších 104 tisíc tun.

A EVO Planá společnosti C-energy má jmenovitou kapacitu přibližně 80 tisíc tun. Zařízení má být schopné používat také biomasu a odpadní dřevo. Pro bilanci komunálního odpadu proto tato analýza počítá přibližně jen polovinu jeho kapacity.

Kapacita se může během několika let zdvojnásobit

Když se sečtou čtyři dnešní ZEVO a projekty, které jsou už ve výstavbě nebo pevně kontrahované, vychází přibližně 1,67 milionu tun celkové jmenovité kapacity ročně.

Pokud se zohlední, že Planá nepotřebuje celých 80 tisíc tun komunálního odpadu, vychází tlak na komunální odpad přibližně na 1,63 milionu tun.

To je téměř dvojnásobek dnešní kapacity. A tím výstavba nemusí skončit.

ZEVO Opatovice získalo v květnu 2026 pravomocné stavební povolení a má mít kapacitu kolem 150 tisíc tun ročně. Stejně jako Komořany patří do energetické struktury EP Group.

Dalších 60 tisíc tun připravuje ZEVO Chomutov. Ani tam se ale nemá spalovat jen komunální odpad. Investor počítá přibližně s polovinou průmyslového odpadu.

Po Opatovicích a Chomutovu by celková kapacita sledovaných zařízení dosáhla přibližně 1,88 milionu tun, zatímco jejich reálná poptávka po komunálním odpadu by byla kolem 1,81 milionu tun.

A ještě existuje například projekt PECeN v Neratovicích společnosti FCC s celkovou kapacitou přibližně 160 tisíc tun. Jen zhruba polovinu však má tvořit směsný komunální odpad.

S PECeN by se nominální česká spalovací kapacita dostala nad 2 miliony tun ročně.

Daniel Křetínský bude největším soukromým expanzním hráčem

Nejvýraznější soukromou expanzi představuje dvojice Komořany a Opatovice.

Každé zařízení má mít kapacitu přibližně 150 tisíc tun. Dohromady tedy jde o 300 tisíc tun nové roční kapacity propojené s EP Group.

Podle aktuálního factsheetu skupiny kontroluje Daniel Křetínský přibližně 89 % EP Group, zbývající část připadá na seniorní management.

Je však třeba rozlišovat EP Group od společnosti AVE. AVE patří do EP Industries a patří mezi nejvýznamnější odpadové společnosti v zemi, ale není vlastníkem Komořan ani Opatovic. V AVE mají silné slovo i další partneři z okruhu Křetínského – třeba slovenský miliardář Roman Korbačka.

Dalším soukromým investorem je C-energy podnikatelů Michala Šušáka a Iva Nejdla. Chomutovský ACTHERM vlastní Daniel Zeman.

A pokud se realizuje PECeN, vstoupí mezi provozovatele velké spalovací infrastruktury také FCC, jeden z největších svozových a odpadových podniků v Česku.

O odpad se nebude bojovat jen mezi majiteli spaloven

Budoucí moc na trhu nebude určovat pouze to, kdo vlastní kotel. Stejně důležité bude, kdo kontroluje samotný tok odpadu. A také zde je vidět jednoznačný trend – Daniel Křetínský a jeho okruh chtějí vládnout českému odpadovému byznysu.

Českému trhu svozu a komplexního odpadového hospodářství dominují velké skupiny jako AVE, FCC, Marius Pedersen nebo Recovera ze skupiny Veolia. Provozují svoz, překládací stanice, třídění, skládky a mají smlouvy s tisíci obcí a firem.

Majitel spalovny může mít technologie průměrně a odhadem za sedm miliard korun. Pokud ale nemá dlouhodobě zajištěno 150 tisíc tun vhodného odpadu ročně, je jeho investice v problému.

Právě smlouvy s obcemi a svozovými firmami se proto mohou stát jedním z nejcennějších aktiv budoucího trhu. A také jedním z jeho největších rizik.

Dlouhá smlouva může trestat obec za to, že dobře třídí

Spalovna je typická investice s vysokými fixními náklady a životností několik desítek let. Investor proto potřebuje vědět, že zařízení nebude za deset let poloprázdné. Banky a vlastníci přirozeně chtějí dlouhodobé smlouvy a zajištěné množství odpadu.

Pro obec může být taková smlouva výhodná. Získá jistotu, kam bude po omezení skládkování svůj zbytkový odpad vozit a za jakých podmínek. Problém nastane, pokud smlouva obsahuje tvrdou garanci minimálního množství.

Obec pak může začít platit za kapacitu, kterou už nepotřebuje. Čím lépe bude předcházet vzniku odpadu a třídit, tím méně směsného odpadu bude produkovat – ale závazek vůči ZEVO jí může zůstat. Takový model staví recyklační politiku proti ekonomice spalovny.

Stát by proto neměl podporovat smlouvy, které finančně trestají obce za snižování směsného komunálního odpadu.

Dnes je odpadu dost. V roce 2035 už to tak jednoduché nebude

Podle údajů Ministerstva životního prostředí vzniklo v Česku v roce 2024 přibližně 6,365 milionu tun komunálního odpadu.

Z toho 44 % prošlo recyklací, 14 % bylo energeticky využito a stále velmi vysokých 42 % skončilo na skládkách.

To znamená, že v krátkém horizontu žádný nedostatek materiálu pro ZEVO nehrozí. Naopak. Česká republika dnes skládkuje více než 2,5 milionu tun komunálního odpadu ročně. Významnou část tohoto proudu bude muset po roce 2030 přesunout jinam.

Proto mohou nová ZEVO kolem roku 2030 čelit spíše nedostatku kapacity než nedostatku odpadu. Jenže spalovna postavená v roce 2028 nemá fungovat pouze v roce 2030. Má sloužit několik desetiletí. A tady začíná problém.

Evropský cíl je 65 % recyklace

Český Plán odpadového hospodářství počítá pro rok 2035 s minimálně 65% recyklací komunálních odpadů.

Modeluje tři základní varianty. V první se přibližně 65 % odpadu recykluje, 25 % energeticky využije a zhruba 10 % ještě skončí na skládce. To představuje asi 1,63 milionu tun odpadu pro energetické využití.

Ve druhé variantě připadá přibližně 30 % na energetické využití a 5 % na skládky. Pro ZEVO a další energetické technologie zbývá asi 1,94 milionu tun.

Ve třetí, nejvíce „spalovací“ variantě, se skládky téměř eliminují a energeticky se využívá kolem 35 % komunálního odpadu, tedy asi 2,23 milionu tun.

Rozestavěné projekty vytvářejí tlak na přibližně 1,63 milionu tun komunálního odpadu – téměř přesně tolik, kolik předpokládá nejkonzervativnější scénář POH.

Po Opatovicích a Chomutovu se dostáváme přibližně na 1,81 milionu tun. Ani to ještě nepřekračuje střední scénář. Prostor pro další velké spalovny se ale rychle zmenšuje.

Nejhorší okamžik může přijít až po roce 2035

Zajímavý paradox je, že kolem roku 2030 může Česku spalovací kapacita chybět a o několik let později jí může být příliš. Důvod je jednoduchý. Omezení skládkování má přijít rychle. Recyklace se ale na požadovanou úroveň bude zvyšovat postupně.

V přechodném období proto vznikne velké množství odpadu, které už nebude možné snadno uložit na skládku, ale ještě nebude vytříděno a recyklováno. Nová ZEVO budou velmi potřebná.

Jenže jak se bude recyklace blížit 65 %, množství směsného a nerecyklovatelného odpadu má klesat. Investice za několik miliard však nezmizí. Její majitel bude dál chtít palivo.

Vzniká takzvaný lock-in: ekonomická závislost na pokračující produkci odpadu.

Evropská unie spalovny nezakazuje

Debata o ZEVO bývá často zjednodušována dvěma opačnými tvrzeními. Jedno říká, že Evropská unie spalovny odmítá. Druhé, že EU spalování považuje za zelenou náhradu skládek a výstavbě nic nebrání.

Ani jedno není přesné. Evropská odpadová hierarchie staví energetické využití odpadu nad pouhé odstranění, tedy například skládkování. Současně ho ale řadí pod předcházení vzniku odpadu, opětovné použití a recyklaci.

Spalovna tedy má v evropském systému své místo. Má však spalovat především nerecyklovatelný zbytek, nikoliv materiál, který by bylo možné vrátit do oběhu.

Už ve svém sdělení o waste-to-energy z roku 2017 Evropská komise upozornila, že státy s vysokým skládkováním potřebují odpovídající alternativní infrastrukturu.

Ve stejné chvíli ale varovala před nadbytečnou spalovací kapacitou. Pokud stát postaví více zařízení, než kolik bude mít dlouhodobě nerecyklovatelného odpadu, začne ekonomika sama vytvářet tlak na jejich plnění.

To může brzdit recyklaci a vytvářet tlak na nutnost dovozu odpadu z ciziny. Proti takovému dovozu však Babišova vláda paradoxně rétoricky bojuje.

Brusel spalování zpřísňuje

Pravidla evropské taxonomie a principu DNSH považují významné zvyšování kapacity na spalování nerecyklovatelného ostatního odpadu za problematické z hlediska cíle přechodu na oběhové hospodářství.

To neznamená zákaz stavby ZEVO ani to, že žádný projekt nemůže získat veřejnou podporu. Znamená to však, že spalování samo o sobě nelze jednoduše označit za nejvyšší formu „zelené“ investice.

Ještě významnější může být nový návrh emisního obchodování. Evropská komise v červenci 2026 navrhla, aby se velké spalovny a spoluspalovny ostatního odpadu postupně zapojily do systému EU ETS.

Od roku 2031 by se povinnost zaváděla postupně a od roku 2034 by podle návrhu zařízení odevzdávala povolenky za plný objem relevantních ověřených emisí. Nejvíce by dopadal fosilní uhlík – především z plastů. Právě proti tomu chce Babišova vláda bojovat.

Babiš chce spalovnám odpustit uhlíkovou cenu

Z ekonomického pohledu je postoj vlády pochopitelný. Emisní povolenky by zdražily provoz ZEVO. Náklad by se pravděpodobně zčásti promítl do ceny, kterou platí obce za tunu přijatého odpadu.

Z pohledu provozovatele spalovny je proto lepší žádné povolenky neplatit. Z pohledu recyklace je ale situace opačná. Pokud bude spalování plastů dražší, vznikne silnější ekonomická motivace plasty ze směsného odpadu předem vytřídit a recyklovat.

Babišova vláda tedy svým postojem chrání provozní ekonomiku ZEVO a ceny pro jejich zákazníky. Současně ale oslabuje cenový tlak, který by pomáhal odklánět fosilní materiály ze spaloven do recyklace. Evropská politika se zde se současnou českou vládou zřetelně rozchází.

Česko nebude evropským spalovacím rekordmanem

Ani při výrazném rozšíření však česká kapacita nebude v evropském kontextu výjimečně vysoká. Podle dat CEWEP měla Česká republika v roce 2023 přibližně 0,86 milionu tun kapacity energetického využití, což představuje přibližně 79 kilogramů ročně na obyvatele.

Po dokončení rozestavěných projektů by se komunální kapacita pohybovala kolem 150 kilogramů na obyvatele. Po Opatovicích a dalších pokročilých projektech přibližně kolem 166 kilogramů.

To je pod Francií, která je přibližně na 200 kilogramech. Rakousko a Belgie se pohybují zhruba kolem 290 kilogramů na obyvatele, Německo přes 300, Nizozemsko kolem 410.

Dánsko a Švédsko jsou ještě mnohem výše – přibližně mezi 580 a 640 kilogramy kapacity na obyvatele. Česko tedy ani po současné investiční vlně nebude druhým Švédskem.

Sever ale není argument pro další spalovny

Z evropského porovnání by ovšem bylo nebezpečné vyvodit, že když mají Němci nebo Švédové více spaloven, měli bychom je postavit také.

Severské země mají rozsáhlé soustavy dálkového vytápění, dlouhou historii energetického využívání odpadů a některé dokonce dovážely odpad ze zahraničí, aby měly své kapacity čím plnit.

Evropská komise právě u zemí s vysokými spalovacími kapacitami upozorňuje, že další výstavba může blokovat recyklaci. Česko má navíc jiný problém.

Podle Eurostatu vzniklo v EU v roce 2024 průměrně přibližně 517 kilogramů komunálního odpadu na obyvatele. Česká produkce byla kolem 585 kilogramů.

Současně česká recyklace kolem 44 % za evropskou ambicí stále zaostává. Česko proto nesmí západní Evropu dohnat ve spalovací kapacitě rychleji, než ji dožene v recyklaci.

Dotace nesmějí rozhodovat místo odpadové bilance

Velká část nových projektů dostává miliardovou veřejnou podporu. To lze obhájit tím, že ZEVO pomáhají ukončit skládkování a současně nahrazují uhlí v teplárenských soustavách.

Právě proto ale stát musí přísněji posuzovat, zda další projekt skutečně potřebujeme. Nestačí, že investor najde vhodný pozemek, teplárenskou síť a získá povolení.

Musí také doložit, z jakého odpadu bude jeho zařízení žít po roce 2035 – tedy poté, co má Česká republika recyklovat nejméně 65 % komunálních odpadů.

Stát by měl porovnávat každý projekt se všemi ostatními ZEVO ve skutečné dojezdové vzdálenosti. A měl by počítat s odpadem, který zůstane po recyklaci, nikoliv s dnešní produkcí směsného odpadu.

Jinak může veřejná dotace zaplatit zařízení, které pak bude desítky let vytvářet tlak na to, aby se v Česku dostatečně mnoho odpadu stále vyrábělo.

Transparentní mapa kapacit

Stát má údaje o jednotlivých projektech, povoleních, produkci odpadu a strategických cílech. Chybí ale jeden veřejně srozumitelný průběžný přehled, který by spojoval: existující kapacitu ZEVO, rozestavěné projekty, pravomocně povolené projekty, jejich skutečný palivový mix, regionální produkci zbytkového odpadu a předpokládané množství odpadu po splnění recyklačních cílů.

Ministerstvo životního prostředí by takovou bilanci mělo pravidelně zveřejňovat. U každé nové veřejně podporované spalovny by mělo být zřejmé, odkud má po roce 2035 získávat palivo a zda se její svozová oblast nepřekrývá s dalšími miliardovými projekty.

Stejně tak mají být transparentní dlouhodobé smlouvy veřejných obcí a městských společností na dodávku odpadu.

Pět podmínek pro další spalovnu

Nová ZEVO nejsou automaticky chybnou investicí. Česká republika část nové kapacity objektivně potřebuje.

Je ale nutné, aby stát při přidělování veřejné podpory a obce při podpisu dlouhodobých smluv dodržovaly pět základních pravidel.

Za prvé má být potřeba zařízení počítána z množství odpadu po dosažení recyklačních cílů, nikoliv z dnešní produkce.

Za druhé je nutné posuzovat regionální překryv se všemi sousedními ZEVO a překládacími stanicemi.

Za třetí je výhodou palivová flexibilita. Zařízení schopné využít různé nerecyklovatelné zbytky má menší motivaci bojovat o každou tunu komunálního odpadu.

Za čtvrté musí ZEVO skutečně využívat vyrobené teplo, ne jen spálit odpad a vyrobit omezené množství elektřiny. Právě propojení s teplárenstvím je jednou z hlavních výhod českých projektů.

A za páté nesmějí veřejné smlouvy obsahovat tak tvrdé garance minimálního množství odpadu, že budou finančně trestat obce za úspěšnou prevenci a recyklaci.

Spalovna má spalovat jen zbytkový odpad

Česko skutečně nemůže pokračovat v modelu, kdy přes 40 % komunálních odpadů končí na skládkách. Nová ZEVO jsou proto součástí potřebné transformace.

Mělník, Vráto, rozšíření Brna, Komořany a další rozestavěné projekty zatím při rozumném započtení komunálních vstupů přibližně odpovídají množství odpadu, které má být podle konzervativního scénáře českého plánu v roce 2035 energeticky využíváno.

Ani Opatovice a Chomutov samy o sobě ještě neznamenají zjevnou celostátní nadkapacitu. To je ale právě okamžik, kdy by měl stát přestat automaticky předpokládat, že každá další spalovna je užitečná.

Každých dalších 100 nebo 200 tisíc tun už musí mít velmi přesvědčivé vysvětlení. Babišova vláda dává ZEVO silnou politickou podporu a snaží se zabránit jejich zatížení emisními povolenkami. Evropská unie postupuje opatrněji: energetické využití připouští, ale pouze jako řešení nerecyklovatelného zbytku a výslovně varuje před výstavbou kapacit, které by vytvořily závislost na spalování.

Videoshrnutí

Podpořte Kverulantovu práci

Sledovat, kam mizí miliardy z dotací, a hlídat, jestli veřejné rozhodování o odpadech skutečně slouží občanům, a ne úzkému okruhu miliardářů, je dlouhá a nákladná práce. Kverulant.org ji dělá nezávisle na politických stranách, státu i velkých firmách – proto stojí a padá na podpoře lidí, jako jste vy. Pokud si myslíte, že podobné analýzy mají smysl a chcete, abychom v nich mohli pokračovat, podpořte nás pravidelným darem na Darujme.cz. Každá koruna nám pomáhá dál klást otázky tam, kde by je jinak nikdo nepoložil.

Tomáš Lemešani