Kverulant pozval k rozhovoru Mgr. Petru Alexandru Honovou, doktorandku Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, která se deset let zabývá akademickým výzkumem české watchdogové scény. Ani před kamerou však neodložila svůj vědecký úkol. Ředitel Kverulanta Vojtěch Razima tak častěji odpovídal, než pokládal otázky.
Petra Honová se po přestávce spojené s rodičovstvím vrací ke starším rozhovorům s lidmi z watchdogových organizací. Zajímá ji, jak se proměnila jejich práce, motivace i pohled na vlastní působení. S Razimou poprvé mluvila v roce 2016. Nynější setkání proto nebylo jen představením výzkumu, ale také návratem k tehdejším odpovědím a příležitostí porovnat je se zkušeností dalších deseti let.
Výzkumnice popisuje svou práci jako mapování společenského prostředí. U některých respondentů pozoruje, že své někdejší působení hodnotí jinak než před lety. Zpětně například opouštějí černobílou představu hrdinů a padouchů. Kverulant podle ní naopak představuje v čase poměrně stabilní organizaci. Nejde přitom o zveřejnění hotových závěrů celé studie, ale o postřehy z probíhajícího výzkumu.
Náprava podle pravidel
Razima se v rozhovoru vrací ke vzniku Kverulanta v roce 2009. Základní postup popisuje jednoduše: vybrat konkrétní problém, stanovit dosažitelný cíl a pracovat na něm, dokud se nepodaří náprava nebo se nevyčerpají legální a legitimní prostředky. Smyslem tedy není jen upozornit na pochybení. Organizace chce také dosáhnout změny, ať už prostřednictvím žádostí o informace, podnětů úřadům, nebo soudů.
Právě hranice mezi tlakem na nápravu a porušováním pravidel patřila k tématům, na která se Honová ptala. Razima ji vysvětlil na případu nelegálního billboardu, kdy úřady podle jeho líčení odstranily jiný poutač než ten určený rozhodnutím. Ani takové selhání podle něj neopravňuje aktivisty, aby vzali odstranění do vlastních rukou. „Jestliže se domáháme práva, tak nemůžeme prostě páchat protiprávní záležitosti.“
Nezávislost i vlastní chyby
Další otázky mířily na nezávislost. Podle Razimy tvoří přibližně tři čtvrtiny příjmů drobné dary fyzických osob. Zbytek přichází od firem a ze soukromých nadací. Kverulant zároveň uplatňuje pravidlo, podle něhož jediný dárce nesmí zajistit více než 30 % ročního obratu. Rozložení podpory má zabránit tomu, aby se organizace stala nástrojem jednoho mecenáše a jeho konkrétních zájmů.
Honová se ptala také na politické ambice a odstup od stran. Razima přiznal, že před senátními volbami zvažoval kandidaturu, nakonec ale dal přednost pokračování v Kverulantovi. V nezávislé kontrolní organizaci podle svého vysvětlení vidí větší prostor k nápravě než v roli jednoho senátora. Za důležité považuje především zachování samostatnosti a kontrolu těch, kteří právě vykonávají moc.
Rozhovor nezůstal u úspěchů. Razima připustil, že při psaní o hospodaření pražského arcibiskupství zvolil příliš vyhrocené titulky a formulace v úvodu článku. Ve sporu s Dominikem Dukou si podle svých slov uvědomil, že by je dnes napsal jinak. Samotná zjištění přitom hájil. I tato pasáž ukázala smysl obrácených rolí: otázky tentokrát nesměřovaly jen k práci organizace, ale i k jejím chybám.
Kverulant chce podle Razimy pokračovat v kontrole zbrojních zakázek, věnovat se zdravotnictví a zmapovat vypořádání ruského dluhu. Honová mezitím dál skládá obraz české watchdogové scény z rozhovorů s jejími aktéry. Společným tématem zůstává vytrvalost a nezávislost na těch, které je třeba kontrolovat. Hlídejte politiky s námi a podpořte Kverulanta pravidelným darem. Pomůžete udržet kontrolu moci v chodu.
Petr Kološ

