Martin Půta byl zvolen senátorem, přestože má za sebou nepravomocný odsuzující rozsudek v korupční kauze. Pro českou politickou kulturu to není dobrá zpráva. Volební vítězství samozřejmě není porušením zákona. Je však znepokojivou zprávou o tom, jak malou politickou překážkou se může stát soudní verdikt o zneužití veřejné funkce. Podpořte Kverulanta darem, abychom mohli politikům dál nastavovat zrcadlo.
Martin Půta | foto: Ota Bartovský MFDNES LN Profimedia
V obvodu Česká Lípa získal hejtman Libereckého kraje za Starosty pro Liberecký kraj ve druhém kole 55,80 procenta hlasů a porazil Jitku Volfovou z ANO. Výsledek je třeba respektovat. Není ale nutné nad ním jásat. Voliči rozhodli, kdo je bude zastupovat, nikoli zda se stal trestný čin. Volební urna nenahrazuje odvolací soud a počet odevzdaných lístků nevyvrací důkazy shromážděné v trestním řízení.
Kostel a protislužba
Kauza se týká evropských dotací a rekonstrukce libereckého kostela svaté Máří Magdalény. Metrostav prováděl opravy za 65 milionů korun, projekt počítal s dotací 55 milionů. Podle obžaloby měl Půta pomoci udržet projekt v dotačním programu a změnit financování tak, aby peníze přicházely průběžně. Dotace nakonec vyplacena nebyla. To však samo o sobě neodpovídá na otázku, zda při prosazování projektu došlo ke korupci.
Soudní příběh není přímočarý. Krajský soud Půtu v roce 2020 nejprve osvobodil, odvolací soud však rozsudek zrušil. Dne 5. února 2025 následovalo částečné uznání viny za přijetí úplatku a zneužití pravomoci úřední osoby. Půta dostal roční podmínku s dvouletým odkladem a peněžitý trest 50 tisíc korun. Odvolal se. Rozsudek tedy není pravomocný a nelze o něm psát, jako by už soudy vyslovily konečné slovo.
Podle nepravomocného rozsudku šlo o úplatek formou protislužby v hodnotě 30 tisíc korun. Soud spojil Půtovu snahu zprostředkovat zaměstnání známému s příslibem pomoci při změně dotačního financování. Není to tedy jen mlhavé podezření, které někdo vypustil před volbami. Je to konkrétní závěr soudu po dokazování. Lze jej napadnout odvoláním, nelze jej však poctivě vydávat za pouhou pomluvu politických soupeřů.
Podstatný detail se v debatě snadno ztrácí: Metrostav se jako poskytovatel úplatku k jednání přiznal v rámci dohody o vině a trestu. Přiznání zahrnovalo i předání úplatku hejtmanovi. Samo o sobě tím ovšem není pravomocně prokázána Půtova vina. Jeho obhajoba namítala, že za firmy mluvili lidé bez přímé znalosti tehdejších událostí a že dohoda byla účelová. I tuto námitku musí posoudit soud, nikoli volební štáb.
Trestní stíhání na objednávku
Půta svou obranu formuloval jednoznačně: „Ničeho nezákonného jsem se nedopustil a změna stanoviska třetí strany na tom nic nemění.“ Má právo se hájit a žádat přezkum rozsudku. Stejně tak má veřejnost právo chtít od zákonodárce více než jen připomínku, že jeho odsouzení dosud není pravomocné. Presumpce neviny je zásadní právní ochrana. Není to ale zákaz debaty o politické odpovědnosti a důvěryhodnosti kandidáta.
Jako by část voličů přestávala věřit, že i nepravomocný odsuzující rozsudek může být vynesen po právu. Jako by se zabydlela v představě, kterou Andrej Babiš ve sněmovně v lednu 2018 shrnul slovy: „Žijeme v zemi, kde si můžete objednat stíhání a dostat pravděpodobně někoho do vězení.“ Takové tvrzení nabízí politikům pohodlnou obranu: místo vysvětlování důkazů stačí zpochybnit celý systém, který je prověřuje.
Z volebního výsledku samozřejmě nevyčteme, proč každý jednotlivý člověk Půtu volil. Někdo může věřit jeho obhajobě, jiný ocenit práci pro kraj, další odmítat protikandidátku. Tvrdit, že všichni uvěřili Babišovu pohledu na justici, by bylo stejně povrchní jako přehlížet rozsudek. Politický účinek je ale zřejmý: ani nepravomocné odsouzení za korupční jednání nezabránilo postupu do další významné veřejné funkce.
Laťka klesá
Dlouhodobý posun zachytilo CVVM. V roce 2005 považovalo obvinění z trestného činu souvisejícího s výkonem funkce za důvod k odstoupení politika 95 procent dotázaných. V roce 2020 už 86 procent, tedy o devět procentních bodů méně. Pořád jde o výraznou většinu, nikoli o společenský souhlas s korupcí. Přesto je pokles varovný: nárok na odpovědnost slábne právě tam, kde by veřejnost měla hlídat nakládání se svěřenou mocí.
Průzkum z roku 2020 není výzkumem letošních Půtových voličů a nevysvětluje jejich jednotlivá rozhodnutí. Ukazuje však, že změkčování nároků na politiky nezačalo včera. Půtovi je třeba přičíst k dobru oznámení, že požádá o vydání k trestnímu stíhání a bude pro ně hlasovat. To je správný postup. Ani tento příslib ale neodpovídá na podstatnou otázku, proč má být neuzavřená korupční kauza slučitelná s dalším politickým vzestupem.
Není třeba požadovat, aby o vině rozhodovaly titulky nebo rozhořčení komentátoři. Je třeba odmítnout opačný extrém: představu, že dokud neskončí poslední odvolání, neexistuje žádný politický problém. Kdo chce tvořit pravidla pro ostatní, musí snést přísnější otázky než běžný občan. Kverulant je bude pokládat bez ohledu na stranickou příslušnost. Hlídejte politiky s námi a podpořte naši práci jednorázovým nebo pravidelným darem.
Vojtěch Razima
