Stát nabízí výrobcům biometanu patnáct let cenové jistoty v programu s povolenou podporou až 90 miliard korun. Přes polovinu kapacity v první aukci získaly dva podnikatelské okruhy. Ministerstvo životního prostředí přitom přiznalo, že při schvalování zákonných změn chyběla analýza jejich hospodářských a rozpočtových dopadů. Kverulant prověřil, komu nový systém otevírá cestu k veřejným penězům a kdo ponese náklady. Podpořte naši práci darem, abychom mohli podobná rozhodnutí dál kontrolovat.

Česko rozjelo nový systém aukcí na výrobu biometanu. Vítězům slibuje až patnáct let cenové jistoty, na celý program má od Evropské komise povolen rámec 3,7 miliardy eur, přibližně 90 miliard korun. Už první soutěž ukázala, že o peníze se neucházejí jen drobní zemědělci: více než polovina přidělené roční kapacity připadá dvěma propojeným podnikatelským okruhům.

Největší problém ale leží ještě před aukcí. Ministerstvo životního prostředí samo přiznalo, že při schvalování zákonných změn nebyl analyzován jejich očekávaný hospodářský ani rozpočtový dopad.

Kverulant.org prověřil výsledky první aukce, pravidla provozních bonusů, strukturu vítězných projektů a možné vedlejší příjemce zakázek včetně skupiny Agrofert. Stát dosud nerozdělil 90 miliard v hotovosti. Rozhodl se však vytvořit mechanismus, který může vybraným producentům po mnoho let dorovnávat rozdíl mezi tržní cenou plynu a jejich vysoutěženou cenou.

V době psaní tohoto článku se ceny bioplynu, resp. biometanu pohybovaly mezi 2 000 Kč/MWh a 2 500 Kč/MWh, a to je při dnešních cenách zemního plynu šplhajících přes 90€/MWh celkem konkurenceschopné. Připomeňme si, že současná cena se dosti vymyká běžnému stavu. Vývoj cen zemního plynu v roce 2026 dosud charakterizuje zdražování na evropském velkoobchodním trhu: zatímco v únoru se cena na nizozemském uzlu TTF pohybovala kolem 30 až 35 eur za megawatthodinu, v březnu během vyhrocení konfliktu na Blízkém východě překročila 70 eur a koncem října vystoupala nad 97 eur, nejvýše od roku 2022. Hlavními příčinami jsou omezení dodávek zkapalněného zemního plynu z Perského zálivu a obavy z relativně nízkých evropských zásob před zimou.

Pokud ovšem cena zemního plynu poklesne, budou doplatky na konkurenceschopnost dosti drahé. Otázkou je, kolik za biometan zaplatí veřejný systém, kdo na něm získá největší výhodu a zda stejné emise nebylo možné snížit levněji.

Nová aukce, nová podpora a patnáct let cenové pojistky

Biometan vzniká vyčištěním bioplynu z organického materiálu na kvalitu použitelnou v plynárenské síti. Není tedy totožný s bioplynem, z něhož starší zemědělské stanice vyrábějí dotovanou elektřinu. První české výrobny biometanu fungují od roku 2019. Starší režim provozních bonusů ale přinesl jen omezený rozvoj. Nový režim aukcí založila novela zákona o podporovaných zdrojích energie č. 87/2025 Sb., přijatá ještě za vlády Petra Fialy. Babišova vláda jej letos uvedla do praxe: 12. května 2026 vyhlásilo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) první aukci.

Výrobce nesoutěží o jednorázovou investiční dotaci, ale o cenu za megawatthodinu dodaného biometanu. Pokud je měsíční referenční cena zemního plynu nižší než vysoutěžená cena, operátor trhu OTE rozdíl doplatí. Když je referenční cena vyšší, výrobce má rozdíl vracet. Takzvaná dvousměrná rozdílová smlouva částečně omezuje riziko pro stát při drahém plynu, zato výrobci vytváří dlouhodobou jistotu, jaké tržby má při splnění podmínek očekávat.

V první aukci byla nejvyšší dovolená nabídka 3 000 Kč/MWh. Vysoutěžené ceny se budou od uvedení výrobny do provozu každý další kalendářní rok zvyšovat o 2 %. Při čtrnácti meziročních zvýšeních naroste výchozí částka přibližně o 32 %. Takový automatický růst je třeba posuzovat společně s cenou plynu, nikoli vydávat za zaručené zvýšení státního doplatku. Je to ale důležitá součást budoucího závazku, na kterou budou doplácet financující subjekty pokaždé, když referenční cena plynu dostatečně neporoste.

Devadesát miliard není evropský dar. A zákon vznikal bez vyčíslení dopadů

Evropská komise schválila 14. dubna 2026 český režim státní podpory za 3,7 miliardy eur. Tím dovolila Česku tuto veřejnou podporu za určitých podmínek poskytovat. Neposlala mu 90 miliard ze svého rozpočtu. Schválený rámec také není částkou, kterou už někdo dostal, ani účtem, který musí být automaticky celý vyčerpán. Program má vybírat projekty do konce roku 2030, zatímco cenové závazky jednotlivých výroben mohou běžet dalších patnáct let od zahájení jejich provozu.

O to vážnější je pasáž z červencového akčního plánu Ministerstva životního prostředí z roku 2025. Ministerstvo v něm výslovně uvedlo, že při přijímání pozměňovacích návrhů k zákonu LEX OZE 3 nebyl analyzován jejich předpokládaný hospodářský a finanční dosah na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty ani podnikatelské prostředí. Teprve následně měl vzniknout odhad nákladů při nastavování provozní podpory. Není to důkaz, že žádný pozdější propočet neexistuje. Je to ale přiznání, že základní zákonný mechanismus prošel legislativou bez standardně doloženého vyhodnocení svých finančních důsledků.

Proč stát nejprve otevřel cestu k patnáctiletému závazku pro soukromé výrobce a až potom řešil, jak drahý a účinný tento nástroj ve srovnání s konkurujícími způsoby snižování emisí bude, zůstává otázkou. Notifikace Evropskou komisí je právní kontrola slučitelnosti podpory s pravidly EU, nikoli nezávislý audit, že český poplatník získá nejlevnější možnou úsporu emisí.

První aukce: 63 zájemců, 11 vítězů a 2 silné skupiny

Do soutěže na 45 milionů normovaných metrů krychlových ročně přišlo 63 nabídek se souhrnnou kapacitou 176,4 milionu metrů krychlových. Z toho 9 uchazečů neprošlo formálními podmínkami. Úspěšných bylo 11 projektů s kapacitou 41,863 milionu metrů krychlových ročně. Zhruba 3,137 milionu metrů krychlových z vypsaného limitu přitom zůstalo nevyužito, přestože deklarovaná poptávka byla téměř čtyřnásobná. Tento výsledek však sám o sobě nedokazuje chybu či manipulaci. Jednotlivé nabídky nelze vždy vhodně krátit. Je však důvodem zveřejnit podrobné vysvětlení, zda a jak by pravidla mohla nevyužitou kapacitu omezit.

Jména ukazují, proč počet vítězných projektů není totéž jako počet nezávislých podnikatelských skupin. AGROPELLETS s.r.o. získala kapacitu 8,322 milionu metrů krychlových ročně při nabídce 2 346 Kč/MWh. Milujeme Biometan s.r.o. uspěla se 7,490 milionu metrů krychlových při ceně 2 588 Kč/MWh. Obě společnosti mají podle zveřejněných rejstříkových údajů stejného stoprocentního společníka, ECO Finance Energy. Společně tak připadá na jednu podnikatelskou skupinu 37,8 % veškeré vysoutěžené kapacity.

Tři provozovny z okruhu EFG – ve Vysokém Mýtě, Vyškově a Rapotíně – získaly dalších 17,6 %. Oba podnikatelské okruhy tak v součtu představují přibližně 55,4 % kapacity první aukce. Neznamená to 55,4 % všech budoucích dotací ani 55,4 % zisku: vysoutěžené ceny i skutečná výroba se liší. Ukazuje to však koncentraci příležitosti v systému, od něhož Evropská komise podle svého tiskového sdělení očekávala prospěch především pro malé a střední zemědělské podniky.

Aukce je otevřená soutěž podle požadované ceny. Velký hráč může uspět díky úsporám z rozsahu, zkušenosti či snadnějšímu financování. Právě proto ale není namístě automaticky prezentovat program jako pomoc malým zemědělcům. U každé další aukce má stát ukázat, kolik připadlo skutečně nezávislým malým výrobcům, kolik propojeným subjektům a zda rozdělování do více projektových společností nezkresluje veřejný obraz soutěže.

Kolik to může stát: půl miliardy ročně jen za první kolo

Vysoutěžená cena není výše dotace. Při plném využití kapacity všech jedenácti projektů, modelovém přepočtu 1 normovaného metru krychlového na 0,011 MWh a při hypotetické referenční ceně zemního plynu 1 500 Kč/MWh by čistý roční doplatek vycházel přibližně na 551 milionů korun. Pokud by cena plynu činila 1 000 Kč/MWh, šlo by přibližně o 782 milionů ročně. Při 2 000 Kč/MWh kolem 321 milionů. Jde o vlastní ilustrační výpočet z vítězných cen a kapacit, ne o rozpočtovou prognózu MPO.

Mechanické vynásobení scénáře 551 milionů patnácti lety dává zhruba 8,3 miliardy korun bez dvouprocentního navyšování cen, změn plynového trhu i výpadků výroby. Nejde o již vzniklý závazek vyplatit konkrétním podnikům tuto částku. Ukazuje to však rozměr rizika u jediného kola, jehož vítězové plánují spuštění zpravidla až v letech 2027–2029. V harmonogramu MPO přitom figurují další soutěže: pro rok 2026 dohromady 90 milionů metrů krychlových roční nové kapacity, pro rok 2027 dalších 110 milionů a pro rok 2028 dalších 150 milionů. Tento harmonogram byl zveřejněn jako předběžný a nezávazný. K 21. říjnu je na webu MPO zveřejněna první, nikoli už druhá letošní výzva.

Česká republika přitom v roce 2024 podle údajů MŽP skutečně vyrobila přibližně 7,5 milionu metrů krychlových biometanu. Samotná první vítězná kapacita je zhruba 5,6krát vyšší než tehdejší skutečná roční výroba, celý zamýšlený kapacitní rámec 350 milionů metrů krychlových téměř sedmačtyřicetkrát. Srovnáváme ovšem budoucí kapacitu s minulou produkcí, nikoli stejné ukazatele. Právě tak prudký plánovaný skok vyžaduje robustní ověření trhu se surovinami, připojení a schopnosti využít vyrobený plyn.

Biometan nemusí být automaticky ekologický. Rozhoduje, co stanice zpracuje

Zásadní slabinou každého plošného schématu je riziko, že se místo skutečné úspory emisí bude maximalizovat objem dotovaného plynu. Zpracování kejdy, hnoje či biologického odpadu může omezovat nekontrolované úniky metanu a užitečně využít existující odpad. Pěstovat energetické plodiny jen proto, aby se z nich vyráběl plyn, však otevírá odlišnou bilanci: zábory půdy, hnojiva, dopravu, vliv na půdu a biodiverzitu. Klimatický výsledek dále ovlivňují úniky metanu během výroby a skladování a zacházení s digestátem. Tyto faktory stát nesmí zaměnit za samotné měření objemu dodaných kubíků.

Podmínky první aukce obsahují emisní limity i požadavek na více než 35 % pokročilého biometanu po začátku provozu, který se má v pozdějších letech zvyšovat. Stanovují také sankci ztráty podpory v měsících, kdy nejsou splněny podmínky, s uvedenými výjimkami. Nejde tedy o systém bez jakékoli ekologické kontroly. Otázkou je její skutečná hloubka: bude veřejně dostupné, jaké vstupní suroviny každý projekt použil, z čeho se skládá jeho životní emisní bilance a jak byly ověřeny úniky metanu? Bez těchto údajů se z environmentální podpory snadno stává jen evidence dotovaných megawatthodin.

Pokud může veřejná podpora motivovat růst odběru energetické biomasy, musí stát sledovat také konkurenci s potravinářskou produkcí a možné změny osevních postupů. Žádné z těchto rizik neznamená, že každý biometanový projekt škodí životnímu prostředí. Znamenají, že žádný projekt nemá dostávat kladné ekologické hodnocení pouze díky označení „obnovitelný“.

Agrofert zatím mezi vítězi není. Přesto může získat zakázky i budoucí podporu

Konkrétní vazbu na podnikatelský okruh historicky spojený s Andrejem Babišem je třeba hledat jinde než v seznamu jedenácti vítězů. Mezi nimi dosud nebyla prokázána přímá účast společnosti Agrofertu.

Agrofert však podle vlastní prezentace provozuje 8 bioplynových stanic. Ty představují potenciální základ pro přestavbu na výrobu biometanu, kterou nový systém připouští. Další příležitostí je FARMTEC, společnost z koncernu Agrofert, která nabízí projektování, technologie a servis bioplynových stanic včetně řešení pro úpravu plynu na biometan. Na podpoře tak může profitovat i firma, která nezíská ani korunu z provozního bonusu: stačí, aby prodávala technologie, stavby nebo servis dotovaným projektům.

To je ekonomicky podstatný rozdíl. Výrobce může po 15 let inkasovat cenový doplatek, technologický dodavatel může vydělat při výstavbě a následném servisu, zemědělský dodavatel může prodávat vstupní suroviny. V dostupné dokumentaci však nejsou doloženy zakázky FARMTEC u jedenácti vítězů ani konkrétní zisky koncernu z této první aukce. Vzhledem k dlouhodobým vazbám Agrofertu na premiéra je právě zveřejnění investičních a dodavatelských vztahů legitimním veřejným požadavkem, nikoli důkazem, že došlo ke zvýhodnění nebo střetu zájmů při konkrétním rozhodnutí.

Vedle provozních bonusů se otevírají další penězovody

Zákon o podporovaných zdrojích energie počítá pro provozní podporu s mechanismem přes OTE. Jeho zdroje zahrnují státní rozpočet, příspěvky v regulované složce cen elektřiny, vybrané výnosy z emisních povolenek a další zákonem určené příjmy. Neznamená to, že každý z těchto zdrojů platí přímo každé stanici ani že spotřebitel na faktuře uvidí samostatnou položku „biometan“. Znamená to, že doplatky nemizí: přenášejí se do veřejného systému a podle rozpočtových rozhodnutí i do nákladů domácností a firem.

Vedle toho existují investiční programy, které je nutné držet odděleně. Akční plán MŽP zmiňuje například program GREENGAS z Modernizačního fondu a výzvu OP TAK na vtláčení biometanu s alokací jedné miliardy korun. Do posledně jmenované výzvy přišlo 15 projektů s požadavkem na přibližně 600 milionů korun; to není údaj o již vyplacené částce. Stát by měl u každé výrobny zveřejnit i to, zda a v jaké výši dostala investiční podporu, aby bylo možné prověřit kumulaci podpor a zabránit dvojímu hrazení téhož nákladu.

Samostatně MPO v roce 2026 soutěžilo také povinně vykupujícího obchodníka s biometanem. Vybrána byla společnost innogy Energie pro období do konce roku 2029. Její obchodní role není totéž co právo na provozní aukční bonus, ale ukazuje další článek nového podporovaného trhu. V každé nové vrstvě systému mohou vznikat další výnosy, marže a smluvní závislosti, které z výsledkové tabulky výrobců nepoznáme.

Dalším aktuálním rozhodnutím je cenový výměr Energetického regulačního úřadu č. 8/2026 vydaný 30. září pro podporu elektřiny, tepla a biometanu z bioplynu v roce 2027. Není to však výsledek další biometanové aukce ani doklad o vyplacení podpory jejím vítězům.

Brusel žádných českých 90 miliard nepřikázal

Evropská unie biometan podporuje jako součást úsilí snížit závislost na fosilním plynu; plán REPowerEU pracuje s cílem 35 miliard metrů krychlových evropské výroby do roku 2030. Unijní energetické předpisy zároveň posilují cíle obnovitelných zdrojů a stanovují kritéria udržitelnosti. Neobsahují však příkaz, aby Česko uspořádalo právě takto velké aukce, nabídlo patnáctileté cenové kontrakty nebo vytvořilo režim za 3,7 miliardy eur. To je česká politicko-regulační volba v mezích evropských pravidel, nikoli nevyhnutelný bruselský příkaz.

Podporu biometanu znají také Francie, Nizozemsko a Dánsko, ale používají rozdílné tarify, rozpočtové limity a výběrové mechanismy. Samotná existence podpory v jiné evropské zemi neprokazuje, že právě česká intenzita, délka zajištění a rozdělení mezi projekty představují nejlepší využití veřejných peněz.

Co by mohlo fungovat lépe než další automatické navyšování podporované kapacity

První krok není zákaz biometanu, ale obrácení pořadí rozhodování. Nejdřív vyčíslit skutečné náklady na jednu ušetřenou tunu CO₂ v celém životním cyklu a srovnat je s jinými zásahy: odstraněním úniků metanu z odpadového hospodářství, energetickými úsporami, účinnějším využitím existujících bioplynových stanic, elektrifikací tam, kde je technicky možná, nebo cíleným využitím odpadu, který by jinak metan uvolňoval. Až potom určovat, kolik nové biometanové kapacity je ekonomicky odůvodněné. Bez takového srovnání stát soutěží jen o nejlevnějšího výrobce v předem vybrané technologii, nikoli o nejlevnější dosažení klimatického cíle.

Druhou změnou by měla být důsledná vazba podpory na odpadní a zbytkové suroviny, průkazné měření úniků metanu a transparentní kontrola digestátu. Třetí je nepřipustit, aby koncentraci trhu zakrývaly samostatné názvy projektových společností: vyhodnocení musí ukazovat konečné vlastníky, propojení účastníků a přidělené kapacity v rámci jedné skupiny. Samotné propojení firem není nezákonné, ale veřejnost má vědět, komu stát zajišťuje dlouhodobé výnosové podmínky.

Čtvrtou změnou je průběžný rozpočtový test před každou další aukcí. Pokud celkový přínos a budoucí rozpočtové doplatky nejsou veřejně doloženy, není důvod mechanicky otevírat další objemy jen proto, že je tak načrtnul předběžný harmonogram MPO. Součástí testu by měly být scénáře levného a drahého zemního plynu, 2 % každoroční indexace, podíl skutečně realizovaných staveb, riziko překryvu s investičními dotacemi a transparentní způsob případné revize příštích výzev. Pro již uzavřené právní závazky samozřejmě platí příslušná pravidla; jde o kontrolu budoucích rozhodnutí, ne o libovolné zpětné škrtání smluv.

Kverulant: zveřejněte účet, vlastníky i skutečné emisní přínosy

Česko vytvořilo nový patnáctiletý veřejně financovaný trh. První aukce už přidělila kapacitu konkrétním producentům a prokázala, že významný podíl mohou získat kapitálově propojené skupiny. Co zatím veřejnost nedostala, je srozumitelná a souvislá odpověď, kolik jednotlivé výrobny skutečně vyinkasují, komu zadávají investiční zakázky a kolik emisí tím stát opravdu ušetří. Nové aukce by proto měly být podmíněny zveřejněním konečných rozhodnutí o podpoře, skutečných měsíčních bonusů i vratek, majitelů příjemců, přehledu souběžných investičních dotací a pravidelně nezávisle ověřované emisní bilance.

Podpora biometanu není automaticky podvod ani automaticky dobrá investice. Z ekonomického hlediska je neobhajitelné rozhodovat o dalším rozšiřování bez veřejného účtu za jednu jednotku výsledku. Z hlediska veřejné kontroly je stejně problematické, pokud je politickým argumentem „podpora zelené energie“, zatímco skutečný příjemce, dodavatel technologie a výsledná cena za snížení emisí zůstávají v dalších vrstvách smluv skryti. Nová podpora má být novou příležitostí k levnějšímu a čistšímu hospodářství, ne automatickou patnáctiletou rentou bez průběžného dokazování jejího přínosu.

Hlídejte politiky s námi

O veřejných miliardách rozhodují politici. Na veřejnosti je, aby se ptala, komu peníze slouží a co za ně dostáváme. Kverulant rozplétá vlastnické vazby, prověřuje dotační pravidla a upozorňuje na účty, které politici nechávají ostatním. Hlídejte politiky s námi. Podpořte Kverulanta darem a pomozte nám pokračovat v nezávislé kontrole veřejných peněz.

Tomáš Lemešani