Po více než třiceti letech od pádu komunistického režimu se Česká republika symbolicky vyrovnává s některými jeho nejodpornějšími praktikami. Ve Sbírce zákonů byly dne 5. srpna 2025 zveřejněny dva nové zákony, které zavádějí jednorázové odškodnění pro dvě specifické skupiny obětí totalitního režimu.

První zákon (č. 273/2025 Sb.) stanoví jednorázové odškodnění ve výši 100 000 Kč osobám násilně vystěhovaným v rámci akce Asanace. Druhý zákon (č. 274/2025 Sb.) přiznává rovněž 100 000 Kč osobám, kterým byl z politických důvodů uložen ochranný dohled. K přijetí těchto norem zásadním způsobem přispěl občanský akt odporu – hladovka Jiřího Gruntoráda a Johna Boka z listopadu 2023.

Tehdy tito dva bývalí disidenti upozornili na setrvalé selhávání státu v otázkách odškodnění a spravedlivého narovnání s minulostí. Jejich protest symbolicky začal 17. listopadu 2023, v den výročí sametové revoluce. Výsledkem bylo obnovení politické debaty a následné přijetí zákonů, které do té doby zůstávaly jen v rovině slibů a politických gest.

Akce Asanace – systematická šikana odpůrců režimu

Akce Asanace začala na základě rozkazu z konce roku 1977, kdy tehdejší ministr vnitra Jaromír Obzina nařídil „docílit úplného rozložení a izolace hlavních organizátorů akce Charta 77″. Cílem bylo donutit oponenty režimu k vystěhování z Československé socialistické republiky pomocí fyzického a psychického nátlaku.

Státní bezpečnost systematicky šikanovala vytipované odpůrce režimu. Mezi oběťmi byli hudebníci Jaroslav Hutka a Vlastimil Třešňák, duchovní Svatopluk Karásek či herec Pavel Ladovský.

Ochranný dohled jako nástroj politické perzekuce

Ochranný dohled představoval další sofistikovaný nástroj komunistické represe. Zákon o ochranném dohledu platil od roku 1973 a oficiálně měl „přispět k dalšímu posílení ochrany společnosti před protispolečenskou činností osob zvlášť narušených”. V praxi však sloužil k systematické šikaně disidentů po propuštění z vězení.

Postižení se museli pravidelně hlásit na stanicích Veřejné bezpečnosti, nahlašovat zdroje obživy, strpět domovní prohlídky a oznamovat jakýkoliv pobyt mimo bydliště. Od přelomu 70. a 80. let se ochranný dohled stal nástrojem pro perzekuci osob nepohodlných komunistickému režimu, neboť začal být ve větší míře ukládán z politických důvodů.

Práva oprávněných osob a procesní pravidla

Žádosti o odškodnění za akci Asanace vyřizuje Ministerstvo vnitra, zatímco žádosti týkající se ochranného dohledu spadají pod Ministerstvo spravedlnosti. V obou případech je třeba uplatnit nárok nejpozději do 31. prosince 2026, jinak zaniká. Klíčovou roli při posuzování nároků hraje Ústav pro studium totalitních režimů.

Zákon o ochranném dohledu se týká osob, které byly rehabilitovány podle zákonů o soudní rehabilitaci, nebo jejich odsouzení bylo zrušeno podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu. Oba zákony představují symbolické uznání, že stát se konečně hlásí k odpovědnosti za perzekuci svých občanů.

Pozdní, ale důležité gesto

Zákony sice nemohou napravit ztracené roky, psychickou újmu ani exilové utrpení, ale představují symbolické uznání, že stát se konečně hlásí k odpovědnosti za perzekuci svých občanů. Je to nejen právní akt, ale i etické gesto vůči těm, jejichž životy byly rozvráceny jen proto, že si dovolili svobodně myslet, mluvit nebo žít.

Společnost dluží Gruntorádovi a Bokovi dík. Nejen za to, co udělali v minulosti, ale i za to, že v roce 2023 znovu nastavili zrcadlo společnosti, která příliš často zapomíná. Jejich odvaha přiměla politiky jednat a dokázala, že i v dnešní době může být občanský odpor účinným nástrojem prosazování spravedlnosti.

Vojtěch Razima