Slovenský stát zatím nepřevzal účet za sanaci bývalé bratislavské chemičky Agrofertu Istrochem. Tři správní rozhodnutí, která otevírala cestu k přenesení nákladů na veřejné rozpočty, byla v červenci 2026 po zásahu prokuratury zrušena. Ficova čtvrtá vláda však jde Andreji Babišovi na ruku a posouvá ho blíže k zisku v řádu stovek milionů eur. Ty měl podle privatizační smlouvy uhradit privatizátor, stát však hodlá na tento účel utratit takřka celý rozpočet na sanace environmentálních zátěží. Lukrativní pozemky přitom mají zůstat holdingu. Podobné přeshraniční kauzy, ve kterých jde o stovky milionů eur z kapes daňových poplatníků, umíme rozplétat jen díky lidem, kteří Kverulant pravidelně finančně podporují. Prosíme buďte jedním z nich.
Jedovaté dědictví Istrochemu je nutné odstranit. Stát by však podle analytického výsledku i kritiky neměl bez řádného dokazování převzít účet a současně bez odpovídající protihodnoty zvýšit cenu soukromých developerských pozemků.
Stopka od prokuratury
Krajská prokuratura v Bratislavě podala v dubnu 2026 tři protesty proti rozhodnutím Okresního úřadu Bratislava. Úřad totiž v roce 2025 zastavil řízení o určení osoby odpovědné za tři environmentální zátěže v areálu Istrochemu. Takový výsledek mohl vést k tomu, že povinnosti soukromé odpovědné osoby převezme státem určené ministerstvo.
Prokuratura označila rozhodnutí za předčasná. Podle ní nebylo dostatečně prokázáno, že jsou splněny zákonné podmínky, za nichž mají odstranění zátěže místo povinné osoby financovat stát nebo vládou určené ministerstvo.
3. července 2026 Okresní úřad Bratislava všem třem protestům vyhověl a původní rozhodnutí zrušil. Nešlo tedy o soudní rozsudek ani o konečné rozhodnutí, že sanaci musí zaplatit vlastník. Otázka odpovědnosti se vrací do správního řízení a bude se znovu dokazovat.
Pod zemí zůstaly pesticidy, benzen i těžké kovy
Chemická výroba probíhala v bratislavské Dynamitce a pozdějším Istrochemu od 19. století. Státní informační systém rozděluje areál na několik samostatných environmentálních zátěží spojených například s výrobou hnojiv, gumárenských chemikálií, trhavin a s dalšími částmi bývalého průmyslového provozu.
Průzkum části výroby gumárenských chemikálií potvrdil rozsáhlé znečištění zeminy a podzemní vody pesticidy a chlorbenzeny. V menším rozsahu byly zjištěny těžké kovy a amonné ionty. Kontaminace chlorbenzeny podle státního registru zasahuje plochy o velikosti stovek tisíc metrů čtverečních.
V prostoru výroby hnojiv byly podle státního registru environmentálních zátěží nalezeny chlorbenzeny, DDT, další pesticidy, polycyklické aromatické uhlovodíky, těžké kovy, benzen a gumárenské chemikálie. Také zde se znečištění rozkládá na desítkách až stovkách tisíc metrů čtverečních.
Znečištěná podzemní voda se může pohybovat a kontaminaci přenášet dál. Slovenský Státní program sanace environmentálních zátěží proto požaduje koordinované řešení Istrochemu a souvisejících lokalit, zejména Žabího majeru. Před vlastní sanací má být doplněn geologický průzkum a znalosti o šíření kontaminace.
Agrofert získal Istrochem za zlomek dnešních sanačních nákladů
Privatizace Istrochemu Agrofertem proběhla v roce 2002 za druhé vlády Mikuláše Dzurindy. Slovenský Fond národního majetku prodal 91,63 % akcií Istrochemu společnosti Istrodeza, která patřila do skupiny Agrofert.
Podle dobového článku Hospodářských novin činila kupní cena 202 milionů slovenských korun. Výše kupní ceny přitom představuje pouze nepatrný zlomek současného odhadu nákladů na odstranění zátěží v celém areálu. Nízká privatizační cenovka souvisela mimo jiné právě s tím, že se nový majitel zavázal masivně investovat do sanace environmentální zátěže na pozemcích továrny.
Státní registr uvádí, že Istrochem je od roku 2002 součástí skupiny Agrofert. Společnost Istrochem Reality je v registru uvedena jako vlastník všech 158 parcel zasahujících do lokality výroby gumárenských chemikálií a všech 145 parcel v lokalitě výroby trhavin. Registr zároveň upozorňuje, že označení vlastníka či držitele zátěže samo o sobě ještě není pravomocným rozhodnutím o odpovědnosti za sanaci.
Agrofert dnes podle svého oficiálního oznámení o změně akcionáře přímo nevlastní Andrej Babiš. Historická vazba však zůstává podstatná: skupina vybudovaná a dlouhodobě ovládaná Babišem Istrochem privatizovala a spravovala během většiny období, kdy se otázka starých ekologických zátěží nevyřešila.
Miliarda „zejména do ekologie“
Privatizační smlouva obsahovala investiční závazek. Agrofert tvrdí, že závazek splnil. Investoval miliardu korun, a to podle vlastní rétoriky například ve výročních zprávách, “zejména do ekologie”. Podle rekonstrukce privatizační smlouvy Deníku Referendum privatizační smlouva opravdu jen obecně stanovila, že kupující prosadí investice jedné miliardy korun do rozvoje Istrochemu, „zejména do ekologie“. Výslovný závazek odstranit všechny historické kontaminace půdy a podzemních vod z tohoto znění nevyplýval.
Fond národního majetku v roce 2006 za první Ficovy vlády vydal potvrzení, podle něhož byly privatizační závazky splněny. Agrofert toto potvrzení používá jako argument, že své smluvní povinnosti splnil a že odstranění historické zátěže součástí privatizační smlouvy nebylo.
Právní nástupce Fondu národního majetku MH Manažment nedisponuje dokumenty prokazujícími způsob a přesnou výši plnění investičního závazku. Existuje tedy státní potvrzení o splnění povinností, ale veřejně dostupný audit neukazuje, které konkrétní práce byly provedeny, kde a za jakou cenu.
Právě nedostatečné prověření souvislosti mezi privatizačními investicemi a jednotlivými ekologickými zátěžemi se nyní stalo jedním z důvodů zásahu prokuratury.
Průzkumy ano, velká sanace ne
Nelze tvrdit, že soukromý vlastník do environmentální oblasti neinvestoval vůbec. Istrochem Reality si v letech 2008 a 2009 objednal průzkum znečištění základního závodu a související analýzu rizik.
V roce 2011 následoval podrobný průzkum oblasti výroby hnojiv. Také oficiální státní program uvádí, že podrobný průzkum Istrochemu byl proveden ze soukromých zdrojů.
Průzkum však není sanace. Zjišťuje druh kontaminace, její rozsah a rizika a připravuje podklady pro budoucí zásah. Sám o sobě neodstraňuje pesticidy, chlorbenzeny ani těžké kovy z půdy a podzemní vody.
Ve veřejném informačním systému jsou dohledatelné průzkumy, rizikové analýzy a monitoring. Není v něm doložena rozsáhlá dokončená sanace hlavních zátěží, která by se finančním rozsahem blížila současnému odhadu stovek milionů eur.
Sanace se odkládá už přes dvacet let
Odkládání sanace má v případě Istrochemu právní i ekonomické příčiny. Kontaminace vznikla převážně před privatizací. Původní státní podnik zanikl, privatizační smlouva přesně nerozdělila odpovědnost za jednotlivé zátěže a pozdější potvrzení Fondu národního majetku posílilo právní postavení nového vlastníka.
Slovenský zákon č. 409/2011 Z. z. vychází z principu, že náklady má nést původce znečištění. Pokud původce zanikl nebo jej nelze určit, může být povinnou osobou jeho právní nástupce nebo vlastník nemovitosti. Zákon však obsahuje výjimky, mimo jiné pro osobu, která prokáže, že ve vztahu ke konkrétní zátěži byly vynaloženy prostředky určené privatizační smlouvou. Jestliže nelze povinnou osobu určit, může vláda uložit provedení sanace příslušnému ministerstvu.
Současně existuje zřejmá ekonomická motivace vyčkávat. Soukromý vlastník by musel do sanace vložit stovky milionů eur. Pokud ji zaplatí stát, odstraní zásadní překážku budoucí developerské výstavby a zvýší cenu pozemků.
Jak se k případu stavěly slovenské vlády
Dzurindova vláda umožnila privatizaci Istrochemu v roce 2002. Hlavním problémem privatizačního nastavení bylo, že smlouva podle dostupných informací jednoznačně neoddělila provozní ekologické investice od odpovědnosti za historické znečištění.
Za první Ficovy vlády vydal Fond národního majetku v roce 2006 potvrzení o splnění privatizačních závazků. Veřejně dostupné podklady však neumožňují ověřit, na základě jakých konkrétních investičních dokladů bylo potvrzení vydáno.
Vláda Ivety Radičové následně prosadila zákon o environmentálních zátěžích, který systematicky upravil určování původce a povinné osoby. Důvodová zpráva výslovně vycházela z principu „znečišťovatel platí“.
Za třetí Ficovy vlády bylo v roce 2016 zastaveno řízení o určení povinné osoby u jedné z částí areálu. Istrochem Reality tedy v tomto konkrétním řízení nebyl označen za povinnou osobu. Tuto skutečnost zachycuje oficiální dokument Národní rady Slovenské republiky.
Za vlád Igora Matoviče a Eduarda Hegera ministr životního prostředí Ján Budaj veřejně upozorňoval, že zátěže nebyly navzdory někdejším závazkům privatizátora odstraněny. V parlamentní odpovědi z června 2021 popsal Istrochem jako rozsáhlý brownfield, na němž by mohla vzniknout nová městská čtvrť, pokud by se ekologický problém vyřešil.
Od června 2022 platil mechanismus, podle něhož měl soukromý vlastník státu nahradit prostředky vynaložené na veřejnou sanaci. Zákon umožňoval také zajištění pohledávky státu prostřednictvím zástavního práva. Mechanismus zavedl zákon č. 490/2021 Z. z.
Čtvrtá Ficova vláda však tuto pojistku na konci roku 2023 zrušila. Zákon č. 533/2023 Z. z. vypustil příslušná ustanovení, zrušil již vzniklé pohledávky státu a nařídil Environmentálnímu fondu vrátit případně zaplacené náhrady vlastníkům sanovaných nemovitostí. Novela nabyla účinnosti 1. ledna 2024.
Právě po odstranění této pojistky vznikala možnost, že by stát převzal odpovědnost za části Istrochemu, aniž by měl stejně silný a předem zajištěný nárok vůči vlastníkovi zhodnocených pozemků.
Samostatnou roli ve vztahu k Andreji Babišovi sehrává slovenský ministr životního prostředí čtvrtého Ficova kabinetu Tomáš Taraba (za SNS). Ten se v letech 2025 a 2026 s Babišem opakovaně setkal, přičemž minimálně jedno dlouhé setkání nevysvětlil. Po těchto schůzkách začal veřejně a hlasitě komunikovat, že stát hodlá celou sanaci Istrochemu zaplatit a projekt má jako prioritu. Učinil také několik nenápadných kroků, které tuto možnost otevřely. Taraba prosazuje, aby se na sanaci minul téměř celý rozpočet Environmentálneho fondu určený na sanace enviro zátěží.
Envirofond není bezedná pokladna
Environmentální fond je státní instituce spravovaná Ministerstvem životního prostředí. Poskytuje dotace a úvěry na projekty odpovídající slovenské environmentální politice. Jeho zdroje pocházejí mimo jiné z environmentálních poplatků, pokut a dalších zákonem určených příjmů.
Fond financuje například vodovody, kanalizace, odpadové hospodářství, ochranu vod a ovzduší, energetické úspory, havarijní opatření i odstraňování ekologických zátěží. Použití jeho peněz na Istrochem by proto samo o sobě nebylo v rozporu s jeho účelem.
Problémem je rozsah projektu. Oficiální Státní program sanace environmentálních zátěží 2022–2027 odhadl celkové náklady na řešení slovenských zátěží do roku 2027 na 636,05 milionu eur. Do této částky však nebyly zahrnuty náklady na sanaci celého Istrochemu, které stát samostatně odhadl na dalších 350 až 500 milionů eur.
Samotný Istrochem by tedy mohl stát částku odpovídající přibližně 55 až 79 % peněz původně plánovaných na široké portfolio environmentálních zátěží na celém Slovensku.
Každé euro vložené do jednoho rozsáhlého soukromého areálu může chybět při sanaci jiných kontaminovaných míst, monitoringu podzemních vod, výstavbě kanalizací nebo odpadových projektech. Vláda proto musí zveřejnit nejen cenu Istrochemu, ale také seznam projektů, které budou kvůli jeho financování odloženy.
Stát připravuje zástavu, účinný mechanismus však zatím nemá
Po kritice dosavadního postupu připravilo Ministerstvo životního prostředí nový zákon. Slovenská vláda návrh schválila v květnu 2026. Podle materiálu má stát získat silnější nástroje pro zajištění svých pohledávek při odstraňování environmentálních zátěží a návrh současně upravuje otázky veřejné podpory.
Ministerstvo návrh představilo pod názvem „Stát získá zajišťovací práva při sanaci environmentálních zátěží“. Vláda však schválila pouze návrh zákona. Dokud legislativní proces neskončí a zákon nenabude účinnosti, nejde o použitelnou právní pojistku.
Principem má být náhrada odpovídající zvýšení hodnoty nemovitosti po veřejně financované sanaci, zajištěná právem státu k pozemku. Ani takové řešení ale nemusí automaticky vrátit všechny náklady.
Pokud by sanace stála například 500 milionů eur a znalecky vypočtené zvýšení ceny pozemků bylo nižší, rozdíl by zůstal na veřejných rozpočtech. Zajištění státu proto musí doprovázet také přiměřená spoluúčast vlastníka, kontrola převodů pozemků a jasná pravidla pro budoucí developerský prospěch.
Z jedovaté chemičky má vzniknout nová městská čtvrť
Ekonomická hodnota území je mimořádná. Podle společnosti Penta Real Estate má bývalý areál Istrochemu rozlohu přibližně 1,6 milionu metrů čtverečních a představuje největší brownfield v Bratislavě.
Istrochem Reality a Penta v květnu 2026 oznámily zahájení odborné přípravy transformace areálu. Podle jejich představy by zde mohla vzniknout nová městská čtvrť s bydlením, veřejnými prostory, občanskou vybaveností a zelení. Společnost zároveň zdůrazňuje, že zatím nejde o konkrétní developerský projekt ani o konečné urbanistické řešení.
Transformace brownfieldů odpovídá také dlouhodobým plánům Bratislavy. Město ve své urbanistické studii brownfieldů počítá s obnovou nevyužívaných průmyslových území a jejich začleněním do městské struktury.
Právě tento potenciál vysvětluje, proč je spor o financování tak citlivý. Veřejné peníze by odstranily zdravotní a ekologické riziko, což je legitimní veřejný zájem. Současně by však otevřely cestu k výstavbě a výraznému zhodnocení soukromých pozemků. Bez účinné návratnosti by daňoví poplatníci zaplatili čištění a soukromý vlastník by získal hlavní majetkový prospěch.
Určení odpovědné osoby
Slovenské úřady musí nejprve dokončit řízení o určení odpovědné osoby. Součástí dokazování mají být nejen obecná potvrzení o splnění privatizačních závazků, ale konkrétní doklady o investicích a jejich vztahu k jednotlivým zátěžím.
Je nutné zveřejnit, kolik bylo investováno do běžného provozu chemičky, kolik do snižování emisí a kolik do skutečného odstraňování historické kontaminace.
Současně je třeba dokončit koordinovaný geologický a hydrogeologický průzkum celého území. Oficiální státní program upozorňuje, že zátěže Istrochemu a Žabího majeru spolu souvisejí a nemají být řešeny izolovaně.
Před první velkou veřejnou platbou musí být účinný právní mechanismus, který státu zajistí návratnost prostředků. Nestačí obecný příslib budoucí náhrady. Stát potřebuje zástavní právo, nezávislé ocenění nemovitostí před sanací a po ní, kontrolu převodů majetku a smluvně vymahatelnou spoluúčast vlastníka.
Vláda musí také vysvětlit, proč má Istrochem při rozdělování omezených veřejných zdrojů přednost před jinými environmentálními zátěžemi a které projekty se kvůli němu neuskuteční.
Znečištění nelze ignorovat
Zásah prokuratury neurčil, kdo sanaci zaplatí. Zrušil však tři předčasná rozhodnutí, která mohla bez dostatečného dokazování přenést náklady na stát.
Další dlouhé odkládání není přijatelné. Stejně nepřijatelná by ale byla sanace, při níž stát zaplatí stovky milionů eur a spokojí se s neurčitým příslibem, že mu vlastník jednou část peněz vrátí.
Istrochem je učebnicovým příkladem privatizace, při níž stát nedokázal přesně rozdělit ekologickou odpovědnost. Po více než dvaceti letech hrozí, že veřejnost zaplatí nejen dědictví socialistické chemické výroby, ale také vytvoření jednoho z největších developerských území Bratislavy.
Videoshrnutí
Dárcovská výzva
Kauzy jako Istrochem vyžadují spoustu práce s právními dokumenty, znaleckými posudky a tabulkami – a nikdo nám za to nezaplatí, pokud to neuděláte vy. Kverulant.org nebere peníze od politických stran ani firem závislých na státních zakázkách, a právě proto může nezávisle sledovat, kam mizí veřejné peníze i přes hranice. Podpořte nás pravidelným darem a pomozte nám hlídat, aby si podobné kauzy nikdo neodbyl mlčením.
Tomáš Lemešani
