Prezident Petr Pavel jmenoval 28. října osm generálů, z toho čtyři do prvních generálských hodností. V České republice tak máme už více než 200 generálů. Těch armádních je přes sto. Dodejme však, že v činné službě jich jsou jen desítky. I to je na 25tisícovou armádu opravdu hodně.

Prezident republiky Petr Pavel jmenoval 28. října, u příležitosti 107. výročí vzniku samostatného československého státu, níže uvedené vojáky z povolání a příslušníky bezpečnostních sborů do generálských hodností:

• generálmajora Ing. Petra Bartovského, MPA, ředitele Vojenského zpravodajství, do hodnosti generálporučíka;
• brigádního generála Ing. Přemysla Horáčka, MPA, 1. zástupce ředitele Vojenského zpravodajství, do hodnosti generálmajora; 
• plukovníka generálního štábu Ing. Petra Slívu, velitele 22. základny vrtulníkového letectva Armády České republiky, do hodnosti brigádního generála; 
• plukovníka generálního štábu Ing. Daniela Synka, zástupce ředitele sekce logistiky Ministerstva obrany, do hodnosti brigádního generála; 
• brigádního generála JUDr. Václava Kučeru, Ph.D., MBA, ředitele Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, do hodnosti generálmajora; 
• plukovníka Mgr. Aleše Černohorského, ředitele Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje, do hodnosti brigádního generála; 
• plukovníka Ing. Petra Hrazánka, náměstka ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace, do hodnosti brigádního generála;
• brigádního generála Mgr. Tomáše Hůlku, LL.M., generálního ředitele Vězeňské služby České republiky, do hodnosti generálmajora.

V ČR došlo od roku 1998 do konce října roku 2025 k povýšení do generálských hodností v 447 případech. Pouze asi v polovině případů došlo k povýšení do první generálské hodnosti.

V rámci objektivity však musíme uvést, že podle sdělení Ministerstva obrany bylo k 10. květnu 2025 v ozbrojených silách zařazeno na služebních místech se stanovenou hodností generála celkem 51 generálů.

Zatímco přítomnost generálů v armádě, policii a tajných službách je očekávatelná, překvapivě se generálské výložky objevují i u hasičů, celníků a vězeňské služby.

Finanční náklady spojené s tímto vysokým počtem generálů jsou značné. Odhaduje se, že generálové v aktivní službě stojí stát na platech miliardu korun ročně. Dalších 90 milionů korun ročně stojí výsluhové příspěvky generálů ve výslužbě. Celkově tak dvě stovky generálů stojí Českou republiku ročně téměř 1,1 miliardy korun.

Ještě více alarmující je celková suma vyplacená na výsluhách. V roce 2023 stát zaplatil bývalým příslušníkům ozbrojených složek na výsluhách 12,5 miliardy korun, což představuje nárůst o 64 % za pouhých pět let. Nejvyšší výsluhy, v průměru 73 tisíc měsíčně, dostávají generálové ve výslužbě. Mnozí z nich navíc pobírají další peníze od státu v různých zaměstnáních či trafikách.

Podle nejnovějších dostupných údajů má Armáda České republiky přibližně 23 700 profesionálních vojáků. Britská armáda má ve zbrani sto deset tisíc mužů a žen. Má řádově větší bojové zkušenosti ze skutečných konfliktů i z mírových operací. Generálů přitom potřebuje přibližně 50, to je oproti české ani ne třicetitisícové armádě mnohem méně, a to si ještě mnozí stěžují, že jich má příliš.

Finsko, země s polovičním počtem obyvatelstva oproti České republice, má poloprofesionální armádu a povinnou vojenskou službu. Na zhruba dvacet tisíc mužů a žen ve zbrani jí stačí necelých dvacet generálů – a to mají ještě 870 tisíc osob v aktivních zálohách a válečné loďstvo navíc. Pro srovnání, k začátku roku 2024 měla Armáda České republiky jen 4 266 členů aktivních záloh.

Švýcarská armáda nemá ani jednoho generála

Švýcarská armáda, která je několikanásobně větší než česká, může mít generála pouze v době války. Ten je volen Federálním shromážděním, a to jen na dobu trvání konfliktu. V době míru jsou švýcarské ozbrojené síly vedeny náčelníkem ozbrojených sil (Chef der Armee), který odpovídá vedoucímu federálního ministerstva obrany, civilní ochrany a sportu a Švýcarské federální radě jako celku. 

Český spaghetti concept

Thomas-Durell Young je americký expert na obranné plánování, institucionální reformy a civilně-vojenské vztahy, působící jako seniorní lektor na Naval Postgraduate School v Monterey v Kalifornii. Už v roce 2017 ve své knize prezentoval české Ministerstvo obrany jako instituci, která ještě nestihla porozumět západním standardům a procesům výstavby ozbrojených sil, ale také stále nezapomněla obnovovat standardy a procesy pocházející od Sovětů. Young tuto osobitou českou cestu transformace obrany pojmenovává jako „spaghetti concept“.

Podle Younga tento koncept znamená, že místo aby české obranné instituce systematicky převzaly ucelený západní model řízení a velení, často pouze „nahodile přebíraly“ jednotlivé prvky z různých západních systémů, aniž by je řádně integrovaly do vlastního institucionálního rámce. Výsledkem je složitá, nepřehledná a často nefunkční struktura připomínající „talíř špaget“ – tedy změť různých nápadů, předpisů a organizačních řešení, které spolu často nekorespondují a vytvářejí institucionální chaos.

Young tento jev popisuje jako typický problém postkomunistických obranných institucí, které se snaží rychle přizpůsobit západním standardům, ale kvůli absenci hlubší institucionální změny pouze „lepí“ nové prvky na původní struktury, což vede ke ztrátě přehlednosti, odpovědnosti a efektivity.

Hrozí tedy, že armáda a další ozbrojené složky budou i nadále plýtvat veřejnými prostředky, aniž by dosahovaly kýžené modernizace a akceschopnosti. Je na čase, aby politici a veřejnost začali tento problém řešit a požadovali skutečnou reformu a odpovědnost v našich ozbrojených silách. Přesto se zdá, že v české politické reprezentaci není nikdo, komu by tento až komický pozůstatek totalitní doby vadil.

Prosba o podporu

Kverulant prosazuje lepší správu veřejných věcí a hlídá politiky už od roku 2009. Pomáhejte nám v tom jakkoliv malým, zato však pravidelným darem. 

Za Kverulantův tým Vojtěch Razima