Na papíře má Ministerstvo obrany robustní systém finanční kontroly, v praxi ale čísla ukazují spíš na postupné vyprazdňování tohoto nástroje. Počty provedených kontrol v posledních letech připomínají sinusoidu řízenou politickým zájmem, nikoli péčí o veřejné miliardy.
Nejvíce finančních kontrol provedlo ministerstvo v roce 2009, a to 425 případů. Jen o rok později už jich bylo pouze 234 a trend prudkého pádu pokračoval až k pouhým 174 kontrolám v roce 2013. V době, kdy rezortem otřásaly korupční kauzy a miliardové zakázky, kontrolní mechanismus paradoxně slábl.
Oživení pod ANO, ale jen na chvíli
Po nástupu hnutí ANO do čela ministerstva v roce 2014 se počet kontrol krátce zvedl na 230 ročně. Jenže namísto dlouhodobého posílení kontrol následoval další propad – v roce 2015 už bylo provedeno jen 127 kontrol a v roce 2018 pouhých 128. V době, kdy ANO deklarovalo boj proti korupci, začala výkonost interního auditu a finanční kontroly systematicky slábnout.
Kritickým bodem je rok 2020, kdy rezort vedl Lubomír Metnar: počet finančních kontrol spadl na dno – pouze 66 případů za rok. Tak málo kontrol přitom přichází v době, kdy Česko veřejně slibuje NATO zvýšení obranných výdajů a miliardy na zbrojní zakázky létají vzduchem. Ministerstvo v této situaci prakticky rezignovalo na systematické ověřování, jak se s penězi nakládá.
Náhlý zázrak před volebními roky
Zvláštní obrat nastává po roce 2021: počet kontrol postupně roste ze 74 na 111 a v roce 2023 vyskočí na 207. V roce 2024 pak Ministerstvo obrany uvádí už 275 kontrol a o rok později dokonce 382. Po letech „spánku“ se kontrolní stroj zázračně probouzí právě v období, kdy sílí debata o plnění dvou procent HDP na obranu a pod veřejným tlakem roste i zájem o transparentnost.
Více kontrol, méně jasných závěrů
Ještě výmluvnější je pohled na případy neoprávněného použití prostředků a uložené odvody za porušení rozpočtové kázně. Mezi lety 2009 a 2016 se počty zjištěných případů i milionové odvody řádově měnily, což svědčí o skutečně odhalených selháních systému. V novějších letech, kdy kontrol dramaticky přibývá, ale tabulky už konkrétní částky často neobsahují – jako by ministerstvo raději sáhlo po mlze než po otevřených číslech.
Reorganizace jako štít místo nástroje
Interně se přitom kontrola „optimalizovala“ reorganizacemi: z celého odboru finanční kontroly vznikla nejprve dvě oddělení, až se vše smrsklo na jediné oddělení finanční kontroly. Navenek se tím plní litera zákona o finanční kontrole, fakticky se ale zodpovědnost koncentruje a ředí, až se z ní stává pohodlný štít pro politické vedení. Prostor pro osobní odpovědnost konkrétního náměstka či sekčního šéfa se tak prakticky rozplývá. Finanční kontrola ve státní správě není samoúčelný byrokratický výmysl, ale důsledek vstupu Česka do EU a požadavků na ochranu veřejných peněz. Zákon o finanční kontrole z roku 2003 uložil ministerstvům vybudovat vnitřní kontrolní systém a interní audit, aby bylo možné včas odhalit nehospodárné či korupční jednání.
Za vnitřní finanční kontrolu nenese odpovědnost anonymní úřednictvo, ale konkrétní náměstci pro ekonomiku či finance, kteří stáli v čele ekonomické sekce ministerstva. Od vzniku resortu v roce 1993 se na tomto postu vystřídali například Miroslav Kalousek (1993–1998), Jaromír Tvrdík, Ján Dzvoník, Pavel Štalmach, Tomáš Perutka, Libor Karhánek, Pavel Beran a naposledy Blanka Cupková (2019–2025).
Politická odpovědnost bez následků
Organizační řády jasně říkají, že za nastavení systému finanční kontroly odpovídá ministr obrany. Pokud v jednom období padají počty kontrol na historická minima a v jiném rostou, ale bez jasně vykázaných výsledků, je to především vizitka politického vedení, nikoli „neposedných tabulek“. Poslanecký Výbor pro obranu, který má kapitolní sešit Ministerstva obrany kontrolovat, tuto odpovědnost dlouhodobě nechává bez reálného dopadu.
Česko stále patří mezi státy NATO, které mají problém dlouhodobě udržet dvouprocentní výdaje na obranu. Veřejnosti se to prodává jako rozpočtová zdrženlivost. Data o finančních kontrolách ale naznačují jiný příběh: stát neumí – nebo nechce – své miliardy účinně hlídat, a to otevírá prostor pro systémovou korupci a drahé chyby. Bez silné a nezávislé finanční kontroly budou i další navýšené obranné rozpočty jen lákavou kořistí, ne investicí do bezpečnosti.
Podpořte naši práci
Kverulant.org dlouhodobě sleduje hospodaření státu s veřejnými prostředky a odhaluje místa, kde kontrola selhává. Pokud považujete podobné analýzy a tlak na politiky za důležité, zvažte prosím pravidelný či jednorázový dar na podporu naší činnosti. I malá částka nám pomáhá získávat dokumenty, vyhodnocovat data a bránit tomu, aby se z obrany a bezpečnosti stalo jen další krmítko pro vyvolené.
Za kverulantův tým Vojtěch Razima
