Volební kampaň do Evropského parlamentu v roce 2024 stála politické strany a hnutí více než 162 milionů korun. Téměř třetinu z toho, více než 50 milionů korun, politici vydali za venkovní reklamu, tedy nejčastěji za billboardy. Kverulant proti tomuto zahlcení veřejného prostoru často hloupým vizuálním smogem protestuje. Nejvíce prostředků, téměř 38 milionů, investovala koalice SPOLU, těsně následovaná hnutím ANO. Starostové a osobnosti pro Evropu získali nejvíce peněžitých darů. Z 30 kandidujících subjektů nesplnil povinnost odevzdat finanční zprávu pouze jeden.
Celkové vykázané výdaje na volební kampaň v eurovolbách všech kandidujících subjektů dosáhly 162 987 019 Kč. Peněžité dary poskytnuté kandidujícím subjektům nebo kandidátům činily 15 756 284 Kč. Bezúplatná plnění dosáhla hodnoty 3 189 672 Kč.
Nejvíc utratila koalice SPOLU
Nejvyšší výdaje ve výši 37 621 573 Kč na kampaň do letošních červnových voleb do Evropského parlamentu vykázala koalice SPOLU. Druhé bylo ANO 2011: 37 419 129 Kč a třetí Starostové a osobnosti pro Evropu: 28 209 152 Kč. Ti také obdrželi nejvíce peněžitých darů, a to 7 513 947 Kč, následovalo SPOLU a třetí bylo PRO – Jindřicha Rajchla. Nejvyšší souhrnnou částku 7 513 947 Kč v přijatých peněžitých darech vykázali Starostové a osobnosti pro Evropu, následovalo SPOLU a třetí bylo PRO – Jindřicha Rajchla.
Vyplývá to ze zpráv o financování kampaně, které kandidující subjekty odevzdaly spolu s volebním účetnictvím Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Z celkem 30 subjektů nesplnil povinnost pouze jeden. Do Evropského parlamentu letos kandidovalo 30 subjektů. Zprávu odevzdalo 29 stran, hnutí či koalic a 5 subjektů vykázalo nulu. „To naznačuje, že nevedly žádnou kampaň ve smyslu zákona, čili nevyužívaly propagaci obvykle podléhající úplatě, ani jim nikdo neposkytl bezúplatné plnění,“ uvedla členka úřadu Aneta Pinková, která má volby do Evropského parlamentu na starosti.
Efektivita
Celkem bylo rozděleno 21 mandátů. Průměrné náklady na získání jednoho mandátu se výrazně lišily mezi stranami. Nejnižší měla koalice PŘÍSAHA a MOTORISTÉ, a to 295 900 Kč/mandát, nejvyšší naopak Česká pirátská strana, a to 16 972 934 Kč/mandát.
Některé strany nevykázaly žádné výdaje ani příjmy (např. HLAS, Nový směr, SENIOŘI SOBĚ), oproti tomu strana PRO – Jindřicha Rajchla měla vysoké výdaje (10 619 630 Kč), ale nezískala žádný mandát.
Jediným subjektem, který ignoroval zákonnou povinnost do 90 dnů po volbách odevzdat zprávu o financování, bylo hnutí Česká republika na 1. místě! (ČR1). Za neodevzdání zprávy může úřad zahájit správní řízení, v němž může udělit sankci od 10 000 do 100 000 korun. Odevzdané zprávy o financování volební kampaně jsou dostupné zde.
Česká republika na 1. místě! (ČR1) je kontroverzní politické hnutí založené v roce 2023 aktivistou Ladislavem Vrabelem. Toto uskupení se zformovalo z protestního hnutí, které vzniklo během pandemie covidu-19, a postupně se vyprofilovalo jako radikálně euroskeptická a nacionalistická platforma. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2024 získalo hnutí ČR1 pouhých 0,23 %.
Kolegové z Transparency International už v průběhu eurovoleb sledovali, kolik vydaly jednotlivé strany a hnutí za kampaň do Evropského parlamentu. K datu 10. června 2024 utratily jimi sledované subjekty za volby 78,1 milionu korun. Téměř třetinu z toho, celkem 25,1 milionu korun, politici vydali za venkovní reklamu, tedy nejčastěji za billboardy. Kverulant proti tomuto zahlcení veřejného prostoru často hloupým vizuálním smogem protestoval. Za volební kampaň tehdy nejvíce vydala vládní koalice SPOLU (ODS+TOP 09+KDU-ČSL), a to 20,1 milionů korun. Více než polovinu z této částky (10,2 milionu korun) použila koalice na to, aby svojí billboardovou kampaní okupovala veřejný prostor.
Na druhém místě v produkci vizuálního smogu bylo tehdy ANO. To na venkovní reklamu vydalo 5,1 milionu korun. To je 37 % z tehdy utracených 13,8 milionu za kampaň. Třetí příčku v antisoutěži o zahlcování veřejného prostoru obsadila s 4,4 miliony utracenými za venkovní reklamu koalice STAČILO! Částka, kterou tehdy za volby společně vydala, činila 10,7 milionu.
Transparentnost kampaní
Transparency International také na základě 7 kritérií vyhodnotila dosavadní transparentnost volebních kampaní. Přiřazovala známky 1 až 5, jako ve škole. Z hodnocených politických stran a politických hnutí dopadli z hlediska transparentnosti kampaní nejlépe Piráti, kteří si odnáší známku 1,9. Na druhém místě v těsném závěsu se umístili STAN, kteří mají čistou 2. S odstupem na třetím místě je koalice SPOLU, která získala známku 3,4. Na sdílené čtvrté pozici jsou hnutí ANO a koalice STAČILO!, kteří mají shodně 3,6. Hodnocení uzavírá na posledním místě koalice SPD a Trikolora se známkou 3,7.
Peníze mimo kontrolu
Kampaň pro volby do Evropského parlamentu oficiálně v Česku odstartovala vypsáním termínu voleb ve Sbírce zákonů, konkrétně tedy 27. února 2024. To samo o sobě ale neznamená, že by před tímto datem vůbec žádná předvolební kampaň neprobíhala.
Již loni na podzim jsme mohli vidět řadu billboardů s českými europoslanci z různých stran politického spektra, ale třeba i billboard s předsedou SPD Tomiem Okamurou, bývalou předsedkyní francouzské nacionalistické strany Národní sdružení Marine Le Pen a předsedou italské pravicově populistické strany Liga Severu Mateem Salvinim.
Taková kampaň ale není nezákonná, protože v době zveřejnění jednoduše žádná kampaň, ve které by daní politici byli aktivní, nebyla. Kampaně pak byly financovány třeba i z prostředků frakcí Evropského parlamentu. Nicméně zde šlo formálním přístupem o kampaň informační, nikoliv předvolební. Do jaké míry to odpovídá realitě, to je v tuto chvíli otázka především na voliče.
Současné nastavení tedy v důsledku umožňuje především movitějším kandidujícím subjektům obejít finanční limit pro předvolební kampaň tak, že řada prvků kampaně, například plakáty či billboardy, bude ve veřejném prostoru již před oficiálním začátkem předvolební kampaně.
Náklady na takovou „předkampaň” nemusí být hrazeny z transparentních volebních účtů, proto nemáme šanci zjistit jejich konečnou hodnotu. Občas se ale tyto platby před oficiálním startem kampaně přeci jen objevovaly i na volebních účtech kandidujících subjektů.
Z volebního účtu koalice STAČILO! například odešlo necelých 6 milionů korun, hnutí STAN před začátkem kampaně utratilo 1,9 milionu. Pro srovnání, na Slovensku se počítají výdaje i před oficiálním začátkem kampaně právě z tohoto důvodu. Zároveň tuto „předkampaň” musí vykazovat až v závěrečném vyúčtování, nikoliv během samotné kampaně.
Slovenská zkušenost
Jak už bylo uvedeno, je česká legislativa nastavena tak, že závěrečné reporty k proběhlým kampaním musí kandidující subjekty odevzdat do 90 dní od voleb. To je poměrně štědrá časová dotace. Například na Slovensku je tato lhůta 30 dní. Přehled o kampaních je zveřejněný stále ještě v době, kdy má široká veřejnost kampaň v živé paměti. Aktuálně tak již je u sousedů k dispozici zjištění slovenské kanceláře Transparency International (TI SK) o tom, že vítěz slovenských prezidentských voleb, a tedy současný slovenský prezident Peter Pellegrini ve své kampani porušil zákon.
Konkrétně se jednalo o finanční dar ve výši 250 000 eur, který Pellegrini obdržel od své strany na svůj účet. Tento finanční příspěvek byl v rozporu s platnými pravidly pro financování volební kampaně.
Za toto porušení zákona nyní Pellegrinimu a jeho straně hrozí pokuta. Strana Hlas-SD již uvedla, že bude respektovat uloženou sankci a hodlá ji uhradit. Pellegrini sám prohlásil, že je ochoten nést odpovědnost za toto pochybení.
Pro zdravou demokracii je nutné, aby byly takové nezákonné kroky odhaleny co nejdříve a důsledně potrestány, obzvlášť pokud mohly mít vliv na výsledek demokratických voleb. V tomto ohledu se máme v Česku ještě co učit. Dobře to ilustruje i kauza zamítnutí stížnosti Michaely Šojdrové na špatné sčítání preferenčních hlasů, kterou velmi dobře popsal a okomentoval Robert Malecký z Hlídacího psa.
Michaela Šojdrová možná byla vůlí lidu zvolena europoslankyní, možná ne. Přesně už to nikdy nikdo nezjistí. Převodní páka mezi zmíněnou vůli lidu, nejvyšším orgánem demokracie, a vyhlášenými výsledky, totiž odvedla zmetkovou práci. A soud, který ve věci vykonával přezkum, si nad vším umyl ruce.
Našel totiž obezličku, kterých jsou právní systémy plné a umožňují vynášet stanoviska, nad kterými se selskému rozumu kroutí prsty u nohou, ale které si systém kdykoli obhájí. V našem případě jde o tzv. premisu správnosti, která říká cosi takového: platí vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů, pokud není předložen důkaz tuto domněnku vyvracející nebo alespoň neexistuje významná indicie, na jejíž důvodnost by bylo možné usuzovat. Na tuto premisu se odvolal předseda volebního senátu Ivo Pospíšil, když v horkém brněnském poledni svůj verdikt obhajoval.
Přeloženo do srozumitelného jazyka to znamená předpoklad, že volební komisařky a komisaři odvedli svou práci bezchybně, dokud někdo neprokáže opak. Případně pokud neexistují vážné pochyby, že chyb nasekali tolik, až to mohlo významně volby ovlivnit. To už se pohybujeme ve volné kategorii, kdy si soud může určit, jak hluboko ve svém přezkumu půjde.
Více než 50 milionů za billboardy
Prostým dělením nám vyjde, že k datu 10. 6. 2024 utratili politici za vizuální smog 32 % z tehdy utracených peněz. Není důvod se domnívat, že v závěrečném vyúčtování utratili za venkovní reklamu menší díl rozpočtu. Prostým násobením nám vyjde, že billboardy do eurovoleb stály přes 50 milionů korun.
Kandovaná lež
Kverulant je už dlouho přesvědčen, že reklama je kandovaná lež. O té politické na billboardech to platí snad bez výjimek. Navíc politici často inzerují na nelegálních nosičích. I proto Kverulant proti venkovní reklamě bojuje již od svého založení v roce 2009. Pomozte nám i vy vyčistit naši zem od vizuálního smogu alespoň malým darem.
Vojtěch Razima
