Česká armáda investuje miliardy do modernizace letišť a oprášila doktrínu rozptýlených operací z doby, kdy se měl z Česka řídit československý front. K tomu má směřovat také výstavba protivzdušné obrany pro ochranu jaderných elektráren v Dukovanech a Temelíně, ale také Prahy, Brna a Ostravy, má-li být doktrína v praxi funkční. Jak se však ukázalo, alespoň 7 vojenských letišť s dvěma záložními plochami na dálnicích nemusí pro 24 L-159, 24 F-35 a 15 Mi-171Š a 24 amerických vrtulníků do roku 2035 stačit. Proto si armáda nárokovala jako záložní letiště i letiště Hradčany. Jenže současná vláda zároveň schválila záměr pokrýt toto letiště solárními panely. Pokud vám záleží na tom, aby někdo taková rozhodnutí sledoval a pojmenovával, podpořte Kverulant.org. Bez čtenářů a dárců tuto práci dělat nemůžeme.
Česká republika se v posledních 30 letech tváří jako stát, který bere obranu vážně. Každých pět let je přijímána Koncepce výstavby Armády ČR (KVAČR), aby bylo možné schvalovat miliardové zbrojní programy, nakupovat stíhačky páté generace, modernizovat základny. Jenže souběžně s tím dělá rozhodnutí, kterými systém vojenského národohospodářského plánování popírá. Případ letiště Hradčany v Ralsku na Českolipsku je učebnicovým příkladem toho, jak jsou dvě politiky v agendách dvou ministerstev nesladitelné. Jedna se opírá o Evropskou unii a Green Deal, druhá o NATO a jeho politiku 2-5 % HDP na obranu. Ministerstva ovládaná různými stranami koalice se nerespektují.
Co říká armádní koncepce
Platná Koncepce výstavby Armády ČR do roku 2035 (KVAČR 2035) není žádný vágní dokument plný přání vzdušných zámků pro Vzdušné síly Armády ČR. Výslovně počítá s tím, že vzdušné síly musí být schopny působit v prostředí silné protivzdušné obrany protivníka a při vysoké intenzitě konfliktu. Klíčovým nástrojem přežití letectva při útoku ruských, iránských nebo čínských raket je přitom takzvaná doktrína rozptýlených operací provedených v utajení už na území České republiky – tedy schopnost přesunout letouny a vrtulníky z hlavních základen na záložní letiště, silniční úseky nebo polní plochy, aby nebyly zničeny při prvním raketovém úderu tak, jak to plánovalo NATO udělat s 10. leteckou armádou Československé lidové armády.
Oživení této doktríny, zachycené v dobovém dokumentu z 80. let, není teorie. Velitel Vzdušných sil AČR generálmajor Petr Čepelka ji opakovaně označuje za prioritu výcviku a určitě se dočkáme u Vyškova nebo Velkého Meziříčí podobného velkého cvičení, jako v 80. letech 20. století. V roce 2025 vzdušné síly cvičily přesuny na záložní letiště jako součást standardní operační přípravy. „Uvědomili si, že centrální základny jsou snadným cílem pro raketové útoky,” řekl Čepelka. Záložní letiště s dostatečně dlouhou ranvejí (alespoň 2 km) jsou proto strategickým aktivem – ne reliktem studené války, a to i přesto, že doktrína použití F-35, které do roku 2035 nahradí švédské JAS-39 Gripen vytvořené pro potřeby územní obrany Švédska, však s improvizovanými letištními plochami spíše nepočítá.
Přesun na záložní letiště Hradčany jak výzva pro českou obranu
Jak ukazuje Stanislav Vystavěl v knihách Bez nich by nevzlétly a Bez nich by nepřistály, rozptýlení je spojeno s provozováním několika letištních ploch a pořízením mobilních prostředků pro přeměnu části dálnice na improvizované letiště. Posledního takového prostředku se armáda vzdala na konci první dekády 21. století, když prodala jako přebytek radiolokátor KOMÁR II. Přitom s rozptylovací doktrínou se uvažovalo i v době vstupu do NATO. Jinak by ministerstvo tuto soupravu nepořizovalo, jak dokládá Český rozhlas.
Letiště Hradčany u Mimoně má ranvej dlouhou přes 2 500 metrů. Areál je sice v zanedbaném stavu, ale fyzicky funkční jako záložní plocha. Generální štáb to ví a Hradčany ve svých strategiích drží. Mluvčí armády Magdalena Dvořáková to potvrdila výslovně: „Počítá se s možným využitím bývalého vojenského letiště Hradčany k zajišťování obrany České republiky.”
Bohužel však zatím nedošlo k nácviku přesunu na toto letiště. Kverulant má zato, že by LKHR, jak zní označení letiště podle ICAO, bylo obsluhováno personálem z vojenských letišť Kbely nebo Čáslav, protože záložní personál armáda nemá. Na letišti Hradčany nefunguje ani záložní jednotka Aktivních záloh adekvátní velikosti a roty pod krajskými velitelstvími pro Středočeský a Liberecký kraj jsou připravovány pro jiné úkoly, než je aktivace letiště, které dříve sloužilo okupační armádě. Kverulant se proto podíval na Mapy.cz, jak by mohl probíhat přesun personálu a techniky v koloně z nejbližších vojenských letišť LKKB (Praha-Kbely) a LKCV (Čáslav). Dalo by se to stihnout do dvou hodin. Doufejme, že letadla tak dlouho vydrží ve vzduchu. Nebo snad ministerstvo plánuje také pořízení kapacit pro tankování za letu?
Podle oficiální verze Ministerstvo obrany o areál letiště usilovalo, jednalo s Libereckým krajem o převodu a prohrálo. Kverulant však spekuluje, že Liberecký kraj přesvědčil Generální štáb o nereálnosti jeho vojenských plánů, a to s ohledem na způsob, jakým je Česko řízeno.
Kraj prosadil solární elektrárnu
Liberecký kraj pod vedením hejtmana Martina Půty, odsouzeného podle Seznam Zprávy pro korupci, se rozhodl jinak. Protože jen „Ministerstva se ve veškeré své činnosti řídí … usneseními vlády“ podle zákona § 21 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, a KVAČR takto byl schválen jen jako usnesení vlády, koncem roku 2024 uzavřel smlouvu se společností ČEZ Distribuce o rezervaci připojovací kapacity 62,5 MW a založil krajskou společnost Energie Ralsko, která má elektrárnu připravit a provozovat. Oblast Hradčany prošla strategickým posouzením vlivů na životní prostředí a stala se jednou z dvanácti takzvaných akceleračních oblastí pro výstavbu solárních elektráren, které vláda nedávno schválila. Kraj tak získal formální krytí pro záměr, který armáda považuje za problematický.
Nicméně armáda zde tahá za výrazně kratší konec už přes 30 let. Sice strategicky plánuje podle zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ale její koncepce i střednědobé plány jsou schvalovány jen silou usnesení vlády. A to ještě v minulosti je některé vlády braly pouze na vědomí.
Územní samospráva je podle Ústavy ČR partnerem, a nikoliv podřízeným české vlády. Pokud tedy vláda nepřenese agendu schválenou svým usnesením do zákona, např. zákona o státním rozpočtu, bude na kraje i obce krátká, a to i přes povinnost samospráv určenou ústavním zákonem o bezpečnosti České republiky.
Solární panely na přistávací dráze
Projekt počítá s pokrytím betonových ploch letiště – tedy i přistávací dráhy – solárními panely. Jednatel Energie Ralsko Zbyněk Miklík tvrdí, že projekt zachová přistávací plochu pro malá letadla. Jenže záložní letiště pro vojenské letouny nebo transportní stroje to není. Ranvej pokrytá fotovoltaikou přestává být ranvejí. Je to prostý fyzikální fakt, který žádná marketingová prezentace nezmění. Armáda by o záložní plochu přišla nenávratně.
Referendum bez závaznosti
Město Ralsko situaci nevítá. Místní zastupitelé vyhlásili referendum, které se bude konat společně s komunálními volbami. Jeho výsledek však nebude pro Liberecký kraj, který elektrárnu na letišti připravuje, závazný. Místní referendum na úrovni obcí je totiž závazné pouze pro orgány konkrétní obce, nikoliv pro kraj. Tato asymetrie moci – kdy kraj rozhoduje o území, jehož obyvatelé nemají reálný hlas – je sama o sobě hodna pozornosti.
Cena strategické neurčitosti
Návratnost elektrárny se odhaduje na devatenáct let. Životnost projektu na čtyřicet. To znamená, že pokud se záměr uskuteční, letiště Hradčany bude jako záložní vojenská plocha vyřazeno minimálně do roku 2065. Bezpečnostní situace v Evropě se přitom mění rychleji, než kdokoli čekal. Ruský útok na Ukrajinu v roce 2022 přepisuje obranné plány celého NATO, včetně USA redukující svou přítomnost v Evropě.
Přičítat schválení letiště jako akcelerační zóny výhradně Babišově vládě by byl projev nedostatečné informovanosti. Akcelerační oblasti pro výstavbu solárních elektráren, včetně lokality Hradčany, navrhl a připravil resort průmyslu za vlády Petra Fialy. Zde je třeba vzít v potaz § 28 odst. 1 již citovaného kompetenčního zákona, kde se praví, že „Činnost ministerstev řídí, kontroluje a sjednocuje vláda České republiky.“
Kverulant nemá informace o tom, jak probíhalo připomínkové řízení k oběma dokumentům přijatých usneseními vlády. Pokud tedy Ministerstvo obrany neprotestovalo proti záměru akceleračních zón, vláda hlasováním usnesení schválila a letiště Hradčany nebylo vyjmenováno v platném KVAČR nebo střednědobém plánu rozvoje a činnosti resortu Ministerstva obrany, nedá se nic dělat.
Je ale také možné, že autoři akceleračního usnesení neměli, stejně jako představitelé samospráv, oprávnění seznamovat se s utajovanými informacemi. Z KVAČR je veřejný jen zlomek, střednědobý plán je utajen celý. Proto nakonec celý příběh letiště Hradčany jako dalšího k 7 letištím, a s karlovarským letištěm potenciálně osmi, ve vlastnictví Ministerstva obrany, kam by se mohlo do roku 2035 rozptylovat 48 tryskových křídlatých bojových strojů a 35 STOL/VTOL bojových letounů, vznikl vinou armády posedlou utajovat, co se jen utajit dá. Proto si za situaci může sama.
Jak vyplývá z ústavy, ani Ministerstvo obrany nestojí podle zákona nad ostatními ministerstvy. Ministr obrany má ve vládě jen jeden hlas, a ten ještě zastupuje český lid, nikoliv armádu, jak si to občas v Dejvicích přejí úředníci a generálové. Také pro Kverulanta je těžké kontrolovat veřejný zájem, který byl pečlivě utajen.
Podpořte Kverulant.org
Sledovat, jak si vládní levá ruka neví rady s pravou, stojí čas a úsilí. Kverulant.org funguje díky čtenářům – bez dotací, bez závislosti na inzerentech. Pokud vám záleží na tom, aby někdo tato rozhodnutí pojmenovával, přispějte libovolnou částkou na 4350490001/5500 přes Darujme.cz. Každý příspěvek pomáhá.
Vojtěch Razima
