Na začátku Kverulantova téměř detektivního pátrání byly jen nepotvrzené ústní informace. Podle nich došlo v květnu a na začátku června 2002 na Ministerstvu zdravotnictví k dosud nikdy nepopsané vzpouře přinejmenším dvou odborných útvarů ministerstva proti protiprávnímu jednání ministra Bohumila Fišera a jeho dvou „poradců“, poslance Zdeňka Koudelky a brněnského advokáta Pavla Blažka. Šlo o miliardy ve známém sporu státu se společností Diag Human. Vzpoura odborníků byla potlačena a ostatní důkazy na Ministerstvu zdravotnictví byly velmi pravděpodobně zničeny nebo ztraceny.
Ministr a jeho poradci se tehdy vzepřeli usnesení vlády (1186/2000) a ve chvíli, kdy podle svědků zbývalo po několikaměsíčním vyjednávání expertů do podpisu konečné dohody se společností Diag Human prý „tak osmačtyřicet hodin“, rozhodnutí vlády i jednání o smíru podvodem smetli ze stolu. Připomeňme, že se v té chvíli jednalo o dohodu o ukončení sporu s konečnou náhradou škody ve výši pouhých 2 miliard korun. Spor neskončil dodnes a výše škody se s narůstajícími úroky vyšplhala až k současným skoro 17 miliardám korun. Vina za více než osminásobné navýšení škody je prokazatelně na podvodném jednání výše zmíněných.
Odpověď na vytýkací dopis
Teprve trpělivé několikaměsíční pátrání Kverulanta přineslo první potvrzení a důkaz o zmíněné potlačené revoltě části odborných útvarů ministerstva. Kverulant objevil v archivu kopii třístránkového dopisu, podepsaného 12. 6. 2002 Ing. Radomírem Daňhelem, ředitelem brněnské společnosti DEUP s.r.o., daňová a účetní firma. Dopis je adresován JUDr. Pavlu Blažkovi a je označen jako reakce „na dopis s hlavičkou Ministerstva zdravotnictví ze dne 7. června 2002 označenému jako posudek DH“ (Diag Human, pozn. Kverulant). Dopis je v podstatě obhajobou postupu Radomíra Daňhela při tvorbě „znaleckého“ posudku o vzniklé škodě v kauze Diag před Ministerstvem zdravotnictví. Daňhel v něm například píše: „Napadání autorú a jejich osočování z neochoty seznámit se s obecně dostupnými informacemi nerozumím, neboť na písemnou žádost o poskytnutí podkladů, ani při osobním jednání na Ministerstvu zdravotnictví ČR u MUDr. Kataríny Bártíkové, nebyly poskytnuty téměř žádné podklady a informace, které by bylo možno při zpracování znaleckého posudku použít.“
Obvyklí podezřelí
Pokud čtenáři připadají uvedená jména povědomá, má samozřejmě pravdu. Pavel Blažek je už podruhé ministrem spravedlnosti vlády České republiky. Radomír Daňhel je podruhé jeho náměstkem a Zdeněk Koudelka je bývalý první náměstek nejvyšší státní zástupkyně, stejně tak bývalý poslanec za ČSSD, oblíbenec Miloše Zemana, který ho neúspěšně navrhoval Senátu jako kandidáta na soudce Ústavního soudu, dnes Trikolora/SPD. Ale zpět ke Kverulantem nalezenému dopisu Daňhela pro Blažka, či chcete-li, k usvědčujícímu důkazu. Většina třístránkového textu je psána pseudoodborným a pro laika těžko pochopitelným jazykem. Poslední odstavec však všechno vynahradí, a proto si jej dovolíme ocitovat v jeho úplnosti:
Vedle podpisu je příjmové razítko advokáta Pavla Blažka s rukou připsaným datem 14. 6. Společnost DEUP v té době sídlila v brněnské Poštovské ulici 8d – stejně jako advokátní kancelář Pavla Blažka. Oba pánové navíc už tehdy byli dlouholetými přáteli a obchodními partnery. Na hlavičkovém papíře společnosti, na kterém je dopis napsán, je Pavel Blažek uveden dokonce jako její externí spolupracovník. Jako soudní exekutor kanceláře DEUP je také uvedena JUDr. Alena Blažková PhD., manželka Pavla Blažka.
Poněkud rozčilený a obviňující tón dopisu vysvětlily později ve sporu předložené odborné analýzy. Údajní znalci firmy DEUP s.r.o. samozřejmě věděli, že pan ministr si podle svého vlastního přiznání, zachyceného v roce 2006 novinářem Josefem Michlem na magnetofonový pásek, sedl v neděli na zahradě s kalkulačkou a spočítal výši škody, způsobené počátkem devadesátých let ministerstvem společnosti Diag Human, na pouhých 326 milionů korun. To, že mu experti ministerstva říkali, že dohoda na 2 miliardách je pro stát víc než výhodná, potvrzovalo jeho přesvědčení, že šlo o spiknutí Pražáků. A tady najednou, světe div se, se brněnští „znalci“ DEUP s.r.o. trefili ve svém „posudku“ do jeho cifry úplně přesně. Trochu si sem tam ovšem museli něco upravit. Tak třeba zvýšili počet soutěžitelů na trhu s krevními deriváty o výrobce obvazových materiálů, kteří se k derivátům nikdy ani nepřiblížili, anebo k přípravkům vyrobeným z lidské krve přidali veterinární produkty z krve prasat. Ale panem ministrem požadovanou cifru opravdu a „znalecky“ potvrdili. Víc ministra Fišera nezajímalo.
Vláda přitom už zvláštním tajným usnesením pověřila Bohumila Fišera, aby spor co nejrychleji ukončil jednáním. Měla totiž v ruce tři nezávislé právní posudky, které shodně konstatovaly, že spor je pro stát prohraný. Navíc upozornily, že pokud bude spor pokračovat, bude nutné zpracovat společný znalecký posudek obou stran a ministerstvo k jeho vypracování bude muset předložit úřední statistiky, ke kterým Diag Human dosud neměl přístup. Škoda okamžitě skokem naroste. Proto bude pro stát nejvýhodnější co nejrychleji spor ukončit dohodou. A tak se i mělo stát. Od prosince 2001 se setkávali experti obou stran, byl zpracován společný znalecký posudek, ale namísto dohody se všechno zaseklo.
Na tomto místě je nezbytné vysvětlit, že ministr Bohumil Fišer mohl být renomovaný lékař a dokonce profesor, ale jako politik byl až neuvěřitelně naivní. Byl přesvědčen, že celý problém je opravdu jen „spiknutím Pražáků“, a proto bezmezně věřil pouze čemukoliv, co pocházelo z Brna. Zdeňka Koudelku mu navíc osobně poslal premiér Miloš Zeman a chválil jeho poradce Miroslav Šlouf. Nikdy by neuvěřil, že Koudelka jím manipuluje a za jeho zády připravuje tunel. V archívu se dochovala i „Informace pro pana ministra“ z 15. října roku 2001, ve které se zmatený právní odbor ministra táže, jak má naložit s návrhem stejné firmy DEUP, která „na základě jednání s JUDr. Z. Koudelkou“ předložila „návrh projektu zabývající se vyhodnocením ekonomických a technických parametrů firmy Diag Human, a.s.“ za pouhé bez 5 tisíc 2 milióny tak, aby nebylo potřeba vypisovat výběrové řízení. Právní odbor dává v dopise jasně najevo, že návrh DEUP pokládá za zcela zbytečný. Na konci stránky je rukou psaná poznámka „nevrátilo se zpět s pokynem“.
Tento dokument dokazuje, že Koudelka se už dva měsíce před usnesením vlády snažil za jakoukoliv cenu prosadit svého přítele a obchodního partnera Pavla Blažka a spřátelenou firmu DEUP do lukrativního zastupování státu v mnohaletém sporu. Pokračoval v tom bez ohledu na usnesení vlády a zájem daňových poplatníků na snížení částky náhrady škody, kterou bude muset stát za prohraný spor zaplatit. A to se mu povedlo. Pavel Blažek byl v lednu 2002 jmenován novým právním zástupcem státu, DEUP dostal zakázku na nesmyslný „posudek“ a společně nakonec vyinkasovali od Ministerstva zdravotnictví 7 717 000 korun.
Trestní oznámení, které v této věci obdrželo Městské státní zastupitelství v Praze v létě 2012 a které mířilo na pány Blažka a Koudelkou, nebylo nikdy šetřeno. Protikorupční policie se pokusila vyšetřit další podezření opřené o mailovou korespondenci důvěrného přítele ministra Fišera Koláře, který v létě 2001, tedy v době, kdy ministr začal bojkotovat usnesení vlády, nabízel Diagu zprostředkování skončení sporu za 3 a později za 5 % získané částky. Ministr Fišer o tom nemohl nevědět.
Ztracený vytýkací dopis
V minulých dnech Ministerstvo zdravotnictví na žádost Kverulanta o poskytnutí kopie „vytýkacího dopisu“ právního odboru dne 7. června 2002 označenému jako posudek „DH“, na který v roce 2002 tak rozhořčeně reagoval pan ředitel Radomír Daňhel, odpovědělo, že dopis se prý nenašel. Je ale také možné, že se předmětný dopis ve skutečnosti neztratil, ale Ministerstvo jej nechce vydat, protože jeho obsah svědčí o tom, že ministerští úředníci dobře věděli, že kvalita práce pánů Daňhela a Blažka byla více než ničemná a Diag si již tenkrát zasloužil důstojné odškodnění, tak jak jej v roce 2000 schválila vláda. Je také možné, že Ministerstvo zdravotnictví onen dopis zapírá proto, že by mnohým došlo, že k ukončení sporu s konečnou náhradou škody ve výši pouhých 2 miliard korun nedošlo právě vinou Pavla Blažka, přezdívaného Don Pablo. Proto bude Kverulant v pátrání nejen po „vytýkacím“ dopise pokračovat.
Prosba o podporu
Přesto, že některá média se snaží skutečnost lakovat na růžovo, tak ČR prohrává v kauze Diag Human jeden spor za druhým. Stát se však stále tváří, že se nic neděje, a nepodniká nic, co by alespoň zastavilo růst úroků z prodlení. Naopak utrácí další peníze za právníky v již prohrané při. Kverulant se to snaží zastavit a zdvořile prosí o finanční podporu svého úsilí. Podpořte naši práci jakkoliv malým, zato však pravidelným darem.
Jan Urban
Jan Urban je členem správní rady obecně prospěšné společnosti Kverulant.org. Je vzděláním historik. Jako „nepřátelská osoba“ strávil dvanáct let v manuálních zaměstnáních. Vyučil se zedníkem. Spoluzakladatel nezávislé Východoevropské informační agentury. Působil v první redakci zakázaných Lidových novin a jako stringer pro Radio Svoboda a Svobodnou Evropu. Prošel Lidovými novinami, časopisem Transitions, Českou televizí a Českým rozhlasem. Psal o válečných konfliktech ve Střední Americe, Bosně a Hercegovině, Iráku a Kosovu. Napsal několik knih, televizních scénářů a rozhlasovou hru. Učí na New York University v Praze. Nositel Novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. V roce 2021 obdržel Cenu Václava Bendy. Jan Urban je také komentátorem serveru Hlídací pes. Jan Urban se kauze Diag Human věnuje dlouhodobě, napsal o ní knihu Tunel plný krve. V minulosti několik let pracoval v právním týmu Diag Human; pro majitele firmy Josefa Šťávu zpracovával archiv celé kauzy.
