Na semináři Spolku Šalamoun „Spravedlnost? Česká justice a její kontroverzní případy“ vystoupil místopředseda spolku Václav Peričevič s ostrou kritikou stavu české trestní justice. Na konkrétních kauzách ukázal, jak snadno může systém vyprodukovat justiční omyl – a jak obtížné je ho následně napravit. Zdůraznil, že bez tlaku veřejnosti, nezávislých watchdogů a politické vůle zůstanou oběti chybného trestního řízení často jen statistickým údajem v justičních výkazech.

Seminář se konal 27. května 2026 v Poslanecké sněmovně pod záštitou Ústavně-právního výboru, což samo o sobě naznačuje, že téma spravedlnosti přestává být okrajovou agendou „kverulantů“. Kapacita sálu byla už s předstihem zcela naplněna a o účast byl takový zájem, že pořadatelé museli spoléhat i na on‑line přenos. Atmosféra byla kombinací odborné diskuse a naléhavé občanské výpovědi lidí, kteří se s chybami systému setkali na vlastní kůži.

Šalamoun a třicet let boje

Peričevič připomněl, že Spolek Šalamoun se už od roku 1993 systematicky věnuje odhalování pochybení české justice v konkrétních lidských osudech. Za desítky let existence se spolek dotkl tisíců případů, v řadě z nich dokázal zvrátit nespravedlivá rozhodnutí či dosáhnout přinejmenším odškodnění obětí. Podle Peričeviče je ale alarmující, že mnohé systémové problémy – od práce znalců po přístup státních zástupců – se za tři dekády mění jen kosmeticky.

Kontroverzní kauzy jako lakmusový papírek

Jádrem jeho vystoupení byly kontroverzní trestní kauzy, které rezonují veřejným prostorem a které spolek dlouhodobě sleduje. Právě tyto „hraniční příběhy“ podle něj ukazují, co se děje i v méně viditelných případech, o nichž média mlčí. Vystoupení zapadalo do širšího rámce semináře, zaměřeného na justiční omyly, obnovy řízení, pachové stopy, znalecké posudky a selhání při odškodňování lidí poškozených nezákonným řízením.

Znalci, pachové stopy a jiné „jistoty“

Peričevič se kriticky vymezil vůči nekvalitnímu znaleckému dokazování, které se v řadě kauz stalo oporou pro odsuzující rozsudky, přestože jejich základy byly odborně sporné. Zmínil i problematiku pachových stop, které české soudy dlouho přijímaly s takřka nekritickou důvěrou, přestože jejich spolehlivost je předmětem pochybností doma i v zahraničí. Podle něj se česká justice příliš často upíná k jednou zvolenému „narativu“ a místo pochybností hledá jen potvrzení své původní verze příběhu.

Obnova řízení jako nedostupný luxus

Velká část jeho projevu patřila institutu obnovy řízení, který má chránit před trvalou fixací justičního omylu, ale v praxi funguje podle něj jen pro hrstku „vyvolených“ případů. Upozornil, že soudy jsou extrémně zdrženlivé při přijímání nových důkazů a často obětem chybného rozhodnutí vzkazují, že „pravomocné je přece spravedlivé“. V kombinaci s pasivitou státních zástupců tak dochází k situaci, kdy i silné indicie nespravedlnosti narážejí na neproniknutelnou zeď formálních argumentů.

Věznice, detence a zapomenutí lidé

Peričevič se dotkl i stavu českého vězeňství a zabezpečovací detence, kde se podle něj setkávají dva světy – formálně právní jistoty a reálné životy lidí na hraně systému. Seminář se věnoval mimo jiné výkonu trestu a otázce, jaké šance má člověk označený justicí za nebezpečného, pokud se později ukáže, že rozhodnutí stálo na vratkých základech. V této části zaznělo, že bez transparentního a kontrolovatelného systému se z trestu snadno stává pouhé „skladování lidí“.

Role médií a veřejného tlaku

Vystoupení upozornilo i na ambivalentní roli médií v trestních kauzách: některé případy bez mediální pozornosti nikdy nedostaly šanci na přezkum, jiné byly naopak odsouzeny nejprve v titulcích a teprve poté u soudu. Šalamoun se proto snaží kombinovat právní argumenty s cíleným informováním veřejnosti, aby se jednotlivé příběhy neztratily v šumu každodenních zpráv. Podle Peričeviče není cílem senzace, ale vytváření tlaku na to, aby justice své chyby přiznávala dřív, než to za ni udělá Evropský soud pro lidská práva.

Spravedlnost jako politické téma

Na závěr Peričevič zdůraznil, že spravedlnost není jen technická disciplína právníků, ale klíčové politické téma, které rozhoduje o důvěře občanů ve stát. Připomněl, že seminář vznikl i díky spolupráci s poslanci a Ministerstvem spravedlnosti, ale bez trvalého zájmu zákonodárců zůstanou systémové změny jen v rovině proklamací. Pokud se však podaří propojit práci nezávislých spolků, odborníků a politiků, může podle něj i česká justice jednou přestat produkovat tolik „kontroverzních případů“ a začít naplňovat svůj základní účel – chránit nevinné a spravedlivě trestat viníky.

Vojtěch Razima