Kverulant se zajímal o to, jak poslanci kontrolují bezpečnostní aparát prostřednictvím stálých komisí. Dnes se sice do takové kontroly zapojuje skoro 40 % z 200 poslanců, ale jejich práce se na výsledcích kontrolovaných institucí příliš neprojevuje.

V prvním volebním období (1992-1996) byly zřízeny jen dvě stálé komise kontrolující instituce pracující s utajovanými informacemi. Byla to Stálá komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby a Stálá komise pro kontrolu použití operativní techniky Policie České republiky. Poslední zřízenou komisí tohoto druhu byla Stálá komise pro kontrolu činnosti Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost zřízená v 8. volebním období, když se tento úřad vydělil z působnosti Národního bezpečnostního úřadu, pro jehož kontrolu byla ve 4. volebním období zřízena Stálá komise pro kontrolu činnosti Národního bezpečnostního úřadu.

Osm parlamentních komisí

Jak šel čas, komise přibývaly. A tak nyní máme ještě Stálou komisi pro kontrolu činnosti Úřadu pro zahraniční styky a informace, Stálou komisi pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství, Stálou komisi pro kontrolu činnosti Finančního analytického úřadu a Stálou komisi pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů. Dnes tak poslanecké komise „kontrolují“ 8 bezpečnostních institucí, jak vyplývá z tabulky.

Na práci v kontrolních komisích měly politické strany dokonce specialisty, jako byl lidovec Pavel Severa, pravá ruka M. Kalouska, který byl v letech 1992-2002 zapojen do práce ve všech stálých komisích, kde byla agenda utajovaných informací. Dnes však poslanci rekordmani pocházejí z ANO. Robert Králíček z ANO, který v minulém volebním období figuroval ve třech komisích, nyní provádí kontrolu rovnou v polovině analyzovaných stálých komisích, stejně jako Hubert Lang (ANO). V pořadí za ním následuje další poslanec za ANO, a to Petr Sadovský s účastí ve třech komisích. I lidovecký poslanec Jan Bartošek kontroluje bezpečnostní orgány ve třech parlamentních komisích.

Poslanci ani zaměstnanci kontrolovaných institucí nejsou z podstaty věci příliš ochotní mluvit o tom, co a jak se kontroluje. O kvalitě poslanecké práce si však lze udělat představu ze dvou nedávných případů.

Kauza Motol

Prvním je případ korupce, který plnil media loni v zimě. Šlo o zatýkání v Motole a o činnost plukovníka v záloze P. Budínského, o které prý neměly české úřady celá léta žádné informace, jak doložil Seznam Zprávy. Neměly údajně ani žádné informace od tří zpravodajských služeb, žádné informace získávané činností Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ). A ne dosti na tom, obviněný ředitel Motola Ludvík měl dokonce od NBÚ bezpečnostní osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi. Dodejme jen, že v té době měla Stálá komise pro kontrolu činnosti NBÚ 9 členů. Nyní jich má dokonce 12.

Nezákonné vyšetřování GIBS

Ještě křiklavější případ je jiná „zdravotnická“ kauza. To když Generální inspekce bezpečnostních sborů v kauze IKEM působila jako orgán, který si své pravomoci vykládá až příliš volně a bez potřebné sebereflexe. Do příběhu vpadla s odůvodněním, že na počátku existovalo neurčité podezření na zapojení policisty, ačkoli se tato verze nikdy nepotvrdila, přesto si případ ponechala a de facto suplovala práci běžné kriminálky. Výsledkem byla situace, kdy obvodní soud označil celé přípravné řízení za nezákonné právě kvůli angažmá GIBS, která podle litery zákona standardně vyšetřuje trestnou činnost příslušníků bezpečnostních sborů, nikoli civilní spory mezi lékaři. Až následný zásah vyšší instance – městského soudu – tuto procesní kritiku formálně „zahladil“. Nic to ale nemění na dojmu, že GIBS se ochotně nechala vtáhnout do vnitřních mocenských sporů v jednom zdravotnickém zařízení a svým postupem přispěla spíše k jejich eskalaci než k důvěryhodnému objasnění podezření z nátlaku a vydírání.

Více funkcí, více peněz

Jen v uplynulém volebním období se součet výborů, podvýborů, komisí a delegací přiblížil stovce. Při počtu 200 poslanců tak byl pomalu každý druhý poslanec saturován funkcí nějakého předsedy nebo místopředsedy instituce Poslanecké sněmovny. Důvod je prostý, jsou to peníze.

Poslanci, kteří nejsou členy vlády, berou plat. Jeho výpočet však není ničím jednoduchým. Plat poslance je vázán na platy státních úředníků a odvozuje se z takzvané platové základny. Ta je stanovena vyhláškou. Od 1. února 2022 činila platová základna 84 060 korun. Pro rok 2023 už to bylo 94 757 korun. A pro rok 2024 to bylo zase o něco více, a to 94 775 korun. Platová základna pro výpočet platů byla pro rok 2025 stanovena na 101 364 Kč.

Z platové základny se pak násobením různými koeficienty vypočítává plat. Základní koeficient, na který má nárok každý poslanec, činí 1,08. Platový koeficient poslance se dále zvyšuje mnoha způsoby. Tak například místopředsedům podvýboru o 0,11. Předsedovi výboru o 0,44. Místopředsedovi parlamentu o 0,98 a předsedovi o 1,82. V roce 2023 bral poslanec bez jakýkoliv funkcí 102 400 hrubého měsíčně, ale například předseda výboru 144 058 korun. Ale mnoho poslanců má více než jednu funkci, a tak se odměny sčítají. Abychom však byli korektní, musíme uvést, že funkce ve stálém výboru honorovány nejsou. Lze se ale domnívat, že navzdory deklarovaným prohlášením o nevstupování do „živých svazků“ jsou odměnou kontrolorů exklusivní informace, které lze fruktifikovat.

Kverulant apeluje na poslance, aby jednali podle slibu poslance daného Ústavou ČR, kde slíbili „na svou čest, že svůj mandát budou vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“.

Prosba o podporu

Kverulant jako antikorupční watchdog opakovaně upozorňuje na nepoctivou hru mocných. Zejména tam, kde na ni neupozorní soukromá media s ohledem na své vlastníky. Přispějte prosím na občanskou činnost naší obecně prospěšné společnosti, jestliže chcete, aby naše demokracie fungovala lépe.

Za Kverulantův tým Vojtěch Razima