Nejvyšší kontrolní úřad zmapoval, jak stát prostřednictvím ministerstev spravuje majetkové účasti v desítkách firem za více než 127 miliard korun. Výsledkem je obraz chaotické vlastnické politiky, ignorování vládních pravidel a slabého dohledu nad lidmi, kteří rozhodují o veřejném majetku – což v konkrétních případech, jako je Explosia, potvrzuje i Kverulant.

Vláda si v roce 2020 schválila v rámci Strategie vlastnické politiky státu, která měla přinést transparentní a efektivní výkon vlastnických práv, celkem 21 opatření. NKÚ ale zjistil, že tři ministerstva (Ministerstvo financí, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo zemědělství) tuto strategii neplnila: sedm opatření ignorovala, další splňovala jen formálně a bez měřitelných výsledků.

Opatření jsou často napsána tak vágně, že z nich není jasné, co má kdo konkrétně udělat a v jaké kvalitě. MF při přípravě Strategie porušilo vlastní metodiku pro veřejné strategie, takže už základní dokument neumožňuje skutečné vyhodnocení, zda stát jako vlastník něco reálně zlepšuje.

Stát drží firmy, které nepotřebuje

Podle Strategie má stát jasně rozlišit, které společnosti jsou strategické, podpůrné a které zbytné a určené k prodeji či likvidaci. NKÚ však zjistil, že MF si kritéria svévolně upravilo tak, aby mezi „strategické“ mohlo zařadit i firmy, které stát pro plnění svých funkcí nepotřebuje, třeba THERMAL-F či Kongresové centrum Praha.

Naopak některé skutečně zbytné podíly – jako v E.ON SE a UNIPER SE – MF jen formálně označilo za zbytné, ale s jejich prodejem nepočítá, protože generují dividendy. Strategie vůbec neřeší firmy, které stát musí vlastnit ze zákona nebo kvůli ekonomickému přínosu, takže významná část portfolia stojí úplně mimo rámec oficiální vlastnické politiky.

Slabý dohled a přenesená odpovědnost

Stát vykonává vlastnická práva přes valné hromady a dozorčí rady, ale MF i MPO část zásadních pravomocí samy sobě odebraly a svěřily je právě dozorčím radám. To se týká například volby členů představenstev či schvalování jejich odměn, takže ministerstva ztrácejí přímý vliv na klíčové personální a strategické kroky.

U všech pěti strategických firem v gesci MPO volí členy představenstev dozorčí rady, a proto se na tyto volby nevztahuje nominační zákon ani kontrola vládního výboru pro personální nominace. Stát tak sice nese odpovědnost a rizika, ale část reálné moci posouvá na orgány, které nejsou povinny řídit se usneseními vlády.

Bez pravidel pro lidi v orgánech firem

Strategie požaduje, aby stát definoval profily a kvalifikační požadavky pro členy orgánů společností s majetkovou účastí. MF, MPO ani MZe to neudělaly, a při výběrových řízeních tak není jasné, jak se hodnotí odbornost či nezávislost kandidátů; části výběrů jsou podle NKÚ prakticky nezkontrolovatelné.

Kverulant navíc dlouhodobě upozorňuje, že v orgánech státních firem často končí lidé s politickým krytím, nikoli s odborným zázemím. NKÚ odhalil i případy, kdy MF a MPO nominovaly náměstky členů vlády do dozorčích rad, čímž je dostaly do přímého střetu zájmů, a přesto nezjednaly nápravu.

Odměny podle jiných pravidel než pro veřejnost

Vláda schválila Zásady odměňování, které měly sjednotit a zprůhlednit platy a bonusy členů orgánů státních firem a vedoucích zaměstnanců. MF ani MPO ale neprosadily zapracování těchto zásad do stanov všech společností, takže u řady z nich se odměny vyjednávají v podstatě mimo kontrolu vlastníka, tedy státu.

Kverulant konkrétně ukazuje, že v Explosii jsou odměny zástupců státu mnohem štědřejší než v jiných podnicích obranného sektoru, a to při srovnatelném či menším objemu obratu. Zatímco stát veřejnosti káže o úsporách, v některých orgánech státních firem se běžně vyplácejí částky, které nemají oporu v systematické personální politice, ale spíše v neformálních vazbách.

Neprůhledné informace a formální transparentnost

Ministerstva mají zajistit, aby strategické společnosti zveřejňovaly povinné informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím a zákona o účetnictví. NKÚ ale našel řadu firem, které nepublikovaly výroční zprávy k poskytování informací ani účetní závěrky v zákonných lhůtách, někde byly chybně vykázáni i skuteční majitelé.

Přesto MF ve zprávách vládě tvrdilo, že opatření Strategie plní, a ekonomická data o firmách byla často chybná nebo neúplná. Výsledkem je, že vláda i veřejnost dostávají zkreslený obraz o tom, jak státní firmy fungují, kolik stojí jejich správa a jaké reálné přínosy z nich stát má – jen na dividendách šlo v letech 2020–2024 o zhruba 145 miliard korun.

Příklad PGRLF a SIRS – když forma nesedí účelu

Zvlášť křiklavým případem je Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, akciová společnost stoprocentně závislá na dotacích ze státního rozpočtu. NKÚ opakovaně upozorňuje, že právní forma akciovky neodpovídá tomu, že jde fakticky o nástroj státní politiky s potřebou silnějšího dohledu, ale MZe přesto neprovedlo požadovanou revizi.

MPO zase založilo novou akciovou společnost SIRS pro přípravu strategických průmyslových ploch a za více než 1,5 milionu korun si nechalo externě potvrdit už předem zvolený model, aniž by nezávisle posoudilo jiné varianty, například státní podnik. NKÚ to označuje za nehospodárné nakládání a za postup, který nasvědčuje porušení rozpočtové kázně.

Prosba o podporu

Kverulant.org může tyto nedostatky pojmenovávat, dokumentovat a tlačit na nápravu jen díky podpoře dárců. Pokud považujete systematickou kontrolu státu jako vlastníka za důležitou, zvažte prosím pravidelný finanční příspěvek a pomozte nám dál sledovat, kdo a jak nakládá s majetkem všech občanů.

Vojtěch Razima

P.S. Pokud chcete podpořit Kverulanta příspěvkem ve výši 1 000 korun, můžete využít tento QR kód.