Včera Senát schválil normu, která si kladla za cíl zpřísnit vlastnictví médii vrcholnými politiky. Norma však byla prosazena jako přílepek. Navíc v zákoně zůstal „díra“ v podobě možnosti politiků vlastnit internetová média.
Kverulant.org roky protestoval proti agrofertizaci České republiky a volal po změně legislativy. I jeho zásluhou tato změna alespoň částečně přišla. Začal platit zákon o evidenci skutečných majitelů. Ale Babiš je dál v konfliktu zájmů jako vlastník médií, přestože je to neslučitelné s jeho poslaneckým mandátem. Babišův mediální dům Mafra vydává mimo jiné deníky Mladá fronta Dnes, Lidové noviny a Metro nebo týdeníky Téma a 5plus2. Je provozovatelem serverů iDnes.cz, Expres.cz nebo portálu s jízdními řády iDos.cz. Provozuje také hudební televizi Óčko.
Michálkovo legislativní kutilství
Zpřísnění zákona o střetu zájmů podal předseda pirátských poslanců Jakub Michálek jako pozměňovací návrh k zákonu, kterým mění řízení Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Michálkův návrh zejména mění ustanovení, které zakazuje veřejným funkcionářům provozovat rozhlasové a televizní vysílání a vydávat periodický tisk.
Aby nebylo možné zákaz obcházet, má se vztahovat i na skutečné majitele provozovatele médií, nikoli na ovládající osobu.
Nejprve se v půlce května 2023 vládním poslancům tuto normu nepodařilo protlačit sněmovnou. Zákonodárci hnutí ANO totiž legislativu, mnohdy označovanou jako „lex Babiš“, zablokovali a vymohli si posunutí projednání o měsíc. Sněmovna se normou znovu zabývala v pátek 16. června. Po tom, co byla omezena doba na diskuzi, byla norma přijata.
Chybí regulace vlastnictví internetových médií
Michálkův návrh neprošel řádným legislativním procesem, tedy posouzením jednotlivými výbory a jednotlivými čteními a tak se stalo, že se zpřísnění zákona nevztahuje na vlastnictví internetových médií. Ta přitom mají mnohem větší dosah než jejich tištěné protějšky.
Michálkovu chybu se pokusil napravit spolek Milion chvilek pro demokracii, který vyzval veřejnost, aby napsali senátorům, aby zákon ještě změnili. Na základě této výzvy obdržel předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) před včerejším hlasováním tisíce e-mailů od veřejnosti. Přesto byl Michálkův návrh přijat s „dírou“ v podobě možnosti politiků vlastnit internetová média.
Přílepek
Změny nejsou součástí zákona o střetu zájmů, kam nepochybně patří, ale přílepkem k novele zákona o politických stranách, která mění organizaci Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí. Takový postup je však s největší pravděpodobností neústavní. Wikipedie uvádí o přílepcích následující:
Přílepek je populární označení pozměňovacího návrhu k návrhu zákona, který je právě projednáván v parlamentu. O „přílepek“ se jedná v případě, kdy je jím do daného zákona vnesena obsahově zcela nesouvisející materie, má jím být právně upravena zcela jiná oblast společenských vztahů, než jakou chce regulovat daný projednávaný zákon ve svém původním znění.
Používání tohoto institutu je motivováno zjednodušením legislativního procesu; obsah „přílepku“ není nutné projednávat ve standardním legislativním procesu, je rychle schválen s již připraveným návrhem zákona. Ze stejného důvodu se objevují i výhrady k jeho využívání, např. v souvislosti s rizikem přijetí zákona pod tlakem nebo z nepozornosti v takovém znění, v jakém by řádným procesem neměl šanci projít.
Tímto způsobem schvalování zákonů se v České republice už zabýval Ústavní soud v roce 2007 a svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 77/06 „přílepky“ prohlásil za neústavní. Vyšel při tom z americké praxe, kde se rozlišují legislative riders (legislativní jezdci), kteří jsou i přes jisté vybočení ještě ústavně akceptováni, a wild riders (divocí jezdci), u nichž jde již o neakceptovatelné připojení zcela jiné předlohy. Podle Ústavního soudu je tak možné podávat pouze takové pozměňovací návrhy, které skutečně pozměňují obsah projednávaného návrhu zákona a nepřipojují k němu něco zcela nesouvisejícího, v opačném případě jde mj. o „porušení dělby moci, s důsledky pro principy tvorby souladného, přehledného a předvídatelného práva.“
Účel nesvětí prostředky
Kverulant je rád, že se politici pokusili zpřísnit normu, která by politikům bránila si prostřednictvím vlastnictví médií kupovat přízeň veřejnost, ale nemůže souhlasit se způsobem, jakým se o to pokusili. Účel nesvětí prostředky. Mají nám vládnout demokraticky přijaté zákony, nikoliv politici. Navíc v zákoně zůstala „díra“ v podobě možnosti politiků vlastnit internetová média, která ze zákona dělá dosti bezzubou normu.
Vojtěch Razima
