Arcibiskupství pražské slíbilo, že zchátralý Jiřský klášter na Pražském hradě do pěti let opraví a otevře veřejnosti. Termín uplynul v roce 2021, ale jedna z nejcennějších památek v areálu Hradu dál chátrá a rekonstrukce je stále jen na papíře. Kverulant.org dlouhodobě brání veřejný zájem tam, kde mocní spoléhají na nezájem a mlčení. Prosíme pomozte nám měnit věci k lepšímu pravidelným měsíčním darem.
Dohoda o vydání nemovitostí z března 2016 ukládá církvi povinnost klášter opravit do pěti let od nabytí vlastnického práva, tedy nejpozději zhruba do března 2021. Klášter měl být uveden do stavu umožňujícího běžné využití pro výstavy, koncerty a společenské akce. Nic z toho se dosud nestalo, rekonstrukce nebyla ani zahájena.
Smluvní pokuty místo oprav
Za nesplnění závazku byla sjednána smluvní pokuta jeden milion korun jednorázově a další milion za každý celý rok prodlení. Arcibiskupství samo přiznává, že tuto pokutu Správě Pražského hradu každoročně platí. Systém tak fakticky umožňuje, aby se klášter neopravoval, pokud vlastník raději platí pokuty, než aby pohnul s rekonstrukcí.
Arcibiskupství přiznává: projekt je stále jen ve fázi příprav
V odpovědi z dubna 2026 arcibiskupství uvádí, že projekt je „ve fázi příprav“, vznikají studie a architektonické návrhy a teprve po nich bude následovat projektová příprava a povolovací řízení. Jinými slovy, deset let po uzavření dohody o vydání kláštera je vše stále na samém začátku. Konkrétní termín zahájení stavebních prací ani otevření veřejnosti arcibiskupství neuvádí.
Slova o rekonstrukci, realita zanedbaného kouta Hradu
V srpnu 2024 se arcibiskupství pochlubilo tiskovou zprávou, že Jiřský klášter projde celkovou rekonstrukcí a vznikne zde kulturní a vzdělávací centrum se Svatovítským pokladem. Samo v ní přiznává, že klášter je „velmi zanedbaný kout areálu Pražského hradu“. Navzdory tomuto dramatickému popisu ale k žádné reálné obnově zatím nedošlo a budova zůstává uzavřená.
Peníze údajně nejsou, zisky ale ano
Arcibiskupství tvrdí, že na rekonstrukci nemělo dostatečné finanční zdroje ani potřebné zkušenosti, a proto hledalo silného partnera v podobě skupiny KKCG Real Estate Group. Veřejně dostupná čísla však ukazují, že katolická církev v Česku hospodaří se stamilionovými až miliardovými přebytky a že sama arcidiecéze má prokazatelné zkušenosti s obnovou velkých památek. Argument o nedostatku peněz a know-how tak působí spíše jako zástupný důvod prodlení.
Zákon ukládá povinnost se o památku starat
Nejde jen o morální závazek a smlouvu s Hradem. Zákon o státní památkové péči ukládá vlastníkovi kulturní památky povinnost udržovat ji v dobrém stavu, chránit ji před poškozením a zajistit její zachování, a to na vlastní náklady. Při dlouhodobém neplnění povinností hrozí pokuty až do čtyř milionů korun a v krajním případě i vyvlastnění ve veřejném zájmu.
Když stát nevyužívá své nástroje
Kverulantovi není známo, že by státní orgány uložily arcibiskupství za dlouhodobé zanedbání Jiřského kláštera jakoukoli sankci podle památkového zákona. Stát tak sice formálně má silné nástroje, ale v praxi je nevyužívá – spokojí se s tím, že mu církev platí smluvní pokutu, zatímco památka chátrá dál. Tím se z ochrany kulturního dědictví stává účetní položka, nikoli skutečná priorita.
Církevní majetek má sloužit veřejnosti
Cíl majetkového vyrovnání s církvemi byl správný: napravit komunistické bezpráví a vrátit majetek skutečným vlastníkům. S tím se ale pojí odpovědnost, aby církevní majetek sloužil široké veřejnosti, a nejen uzavřeným smluvním vztahům s velkými investičními skupinami. Pokud Jiřský klášter zůstane ještě roky zavřený, bude to selhání církve i státu – a další promarněná šance, jak vrátit život jedné z nejstarších částí Pražského hradu.
Prosba o podporu
Kverulant.org dlouhodobě brání veřejný zájem tam, kde mocní spoléhají na nezájem a mlčení. Prosíme pomozte nám měnit věci k lepšímu pravidelným měsíčním darem. I malá částka má smysl, pokud je nás dostatek.
Vojtěch Razima
P.S. QR pro dar pro Kverulanta ve výši 1 000 korun.
