Středočeská policie ani napotřetí Kverulantovi neposkytla podstatnou část informací o pronásledování v Kralupech nad Vltavou, jež po použití PIT manévru skončilo smrtí řidiče. Kverulant se proto znovu odvolal. Opět marně. Veřejnost má právo vědět, zda policie nepoužila smrtící sílu, jejíž následky byly vzhledem k situaci nepřiměřené. Pokud považujete takovou kontrolu státní moci za důležitou, podpořte Kverulanta darem.
Policisté začali v noci 16. února 2025 pronásledovat řidiče Fordu Focus, který před hlídkou ujel. Do akce se postupně zapojilo 8 policejních vozidel a také vrtulník. Po zhruba osmnácti minutách honičky v průmyslové zóně v Kralupech policie použila PIT manévr, tedy násilné vytlačení vozidla ze směru jízdy. Automobil se převrátil na střechu a začal hořet. Řidič následně zemřel.
Druhé odmítnutí
Kverulant se ptal na věci, které by u smrtelného zásahu měly být samozřejmým předmětem veřejné kontroly: kdo a kdy rozhodl o použití PIT manévru, jaká rizika byla vyhodnocena, zda existoval souhlas nadřízeného, jakou roli měl vrtulník a zda nešlo řidiče zadržet později a bezpečněji. Středočeská policie však velkou část odpovědí znovu odmítla vydat.
Nejde přitom o žádost o návod, jak obcházet policejní práci. Jde o popis jednoho konkrétního, dávno ukončeného zásahu, po němž zemřel člověk. Policie se ale tváří, jako by zveřejnění historických faktů o rozhodování při této akci automaticky ohrozilo bezpečnost celé republiky. Tak pružný výklad utajování by pohodlně zakryl prakticky jakýkoli vážný policejní exces.
Ministerstvo už jednou zasáhlo
Původní odmítnutí přitom neobstálo ani před Ministerstvem vnitra. To v září část rozhodnutí zrušilo a věc policii vrátilo k novému projednání. Výslovně upozornilo, že policie nedostatečně vysvětlila, jaké konkrétní negativní důsledky by zveřejnění některých informací mělo. Ministerstvo navíc uznalo organizaci Kverulant jako společenského hlídacího psa.
Středočeská policie však po vrácení spisu neotevřela dveře transparentnosti. Jen rozvedla stejnou argumentaci do většího počtu stran. Podle ní by informace o rozhodování, komunikaci a koordinaci zásahu mohly odhalit vnitřní mechanismy práce policie. Přeloženo z úředního jazyka: když se policie ptáte, kdo rozhodl o smrtelném zákroku a proč, dozvíte se, že se ptát nemáte.
Policie nyní připustila, že první informace o násilném zastavení vozidla pomocí PIT manévru byla v operačním systému zaznamenána v 1.21.19. Potvrdila také existenci řady záznamů. Obsah kamerových záznamů, radiové komunikace a dalších materiálů ovšem nevydala. Přitom sama uvedla, že tyto podklady předala Generální inspekci bezpečnostních sborů.
Minuta po převrácení
Jako poněkud nevěrohodný působí policejní popis dění po havárii. Podle sdělení středočeské policie uplynula od převrácení vozu do vytažení řidiče necelá minuta. Muž byl po vytažení při vědomí, komunikoval s policisty a nevykazoval viditelná zranění. Přesto mu policisté nasadili pouta. Policie zároveň tvrdí, že po vytažení nebylo použito další fyzické násilí. Přesto byla přivolána v 1.25.54 přivolána zdravotnická záchranná služba. Sanitka na místo dorazila v 1.41.56. Ke kolapsu zadrženého údajně došlo v 1.46.40, tedy přibližně 5 minut po příjezdu záchranářů. Poté začala resuscitace, která život muže nezachránila.
Veřejnost má právo posoudit, zda bylo nasazení takto rizikového prostředku v dané situaci přiměřené. Řidič podle policejního popisu ujížděl, jel nebezpečně a nerespektoval výzvy. To jsou závažné okolnosti. Nejsou však bianco šekem, který policii automaticky zbavuje povinnosti vysvětlit, proč právě v tomto místě, právě v této chvíli, a právě tímto způsobem ukončila pronásledování.
Kverulant nechce zveřejnit taktické manuály pro budoucí pachatele. Žádá informace o konkrétním rozhodování v konkrétním zásahu se smrtelným koncem. Policie navíc sama přiznala, že existují kamerové záznamy z vozidel, vrtulníku, osobních kamer, záznamy hovorů operačního střediska, komunikace policistů i záznamy o použití donucovacích prostředků.
Veřejná kontrola
Právě proto je neudržitelné tvrdit, že se veřejnost musí spokojit s několika větami z tiskové zprávy. Čím vážnější je následek zásahu státní moci, tím silnější musí být veřejná kontrola. Ne opačně. Pokud se po smrti člověka zavře rozhodovací řetězec za formulku o taktice, vzniká nebezpečný precedens: policie by kontrolovala sama sebe a veřejnost by měla jen věřit.
Třetí odmítnutí
Kverulant se proti druhému odmítnutí znovu odvolal. Namítal, že policie nadále používá příliš obecné a paušální důvody, místo aby u každé informace prokázala skutečné riziko jejího zveřejnění. Odvolání připomínalo, že informace o konkrétním zásahu nejsou návodem k páchání trestné činnosti, ale podmínkou ověření přiměřenosti výkonu veřejné moci. Přesto Ministerstvo vnitra odvolání nevyhovělo.
Pomozte nám hlídat
Kverulant nyní zvažuje, zda bude vymáhat odpovědi na svoje otázky soudně. Ne proto, že by chtěl omlouvat nebezpečnou jízdu nebo zpochybňovat obtížnou práci policistů. Právě naopak: policie, která smí používat sílu s potenciálně smrtelnými následky, musí snést mimořádně důkladnou kontrolu. Pokud chcete, aby podobné případy nezapadly pod nánosem úředních výmluv, podpořte prosím Kverulanta pravidelným nebo jednorázovým darem.
Vojtěch Razima
