Povinné přimíchávání biopaliv mělo snížit dovoz ropy a posílit soběstačnost Česka. Realita roku 2025 je přesně opačná – bez masivních dovozů biosložek se tuzemská spotřeba vůbec neobejde.
Jedním z hlavních argumentů pro zavedení biopaliv byla údajná nezávislost na dovozech fosilních paliv. Statistika MPO ale ukazuje, že Česká republika není soběstačná ani v samotných biopalivech – v roce 2025 se doma vyrobilo 246 tisíc tun FAME/HVO, ale spotřebovalo 279 tisíc tun, zbytek musel přijít ze zahraničí.
Bez dovozu se Česko neobejde
Ještě křiklavější je situace u biosložek pro benzin. V roce 2025 bylo v Česku vyrobeno 107 775 tun bioethanolu a bio‑ETBE, spotřeba ale dosáhla 184 294 tun. Domácí produkce tak pokryla jen přibližně dvě třetiny, přičemž většina dovozů směřuje z Nizozemska a Německa.
Původní sliby vs. dnešní čísla
Zastánci biopaliv původně tvrdili, že nahradíme dováženou ropu „naší“ řepkou a „naším“ lihem. Data MPO za rok 2025 ukazují pravý opak – u kapalných biopaliv celkově Česko vyrobilo zhruba 354 tisíc tun, ale spotřebovalo přes 435 tisíc tun. Část rozdílu pokryl dovoz čistých biosložek, část dovoz již namíchaných paliv s biopodílem.
Biopaliva jako nová importní závislost
Biopaliva tak vytvořila další dovozní závislost – tentokrát na FAME, HVO a bioethanolu. Zatímco ropa proudí hlavně ropovody, biosložky putují přes půl Evropy v cisternách, často z rafinerií a zpracoven, které samy dovážejí suroviny z globálního jihu.
Zpráva MPO otevřeně přiznává, že tuzemské kapacity nestačí: ročně se tu vyrobí zhruba 350 tisíc tun biosložek, ale spotřebuje se kolem 430 tisíc tun. Zbývajících zhruba 80 tisíc tun znamená trvalou závislost na dovozu – tedy přesný opak toho, co politici slibovali, když biopaliva prosazovali jako cestu k „energetické bezpečnosti“.
Povinné přimíchávání jako zabetonování problému
Povinné přimíchávání zafixovalo vysokou spotřebu biopaliv bez ohledu na to, zda je dokážeme vyrobit doma. Distribuční firmy musí plnit zákonné cíle, a pokud na domácím trhu biosložky chybí, prostě je nakoupí v zahraničí.
Energetická i potravinová nesmyslnost
Biopaliva první generace navíc soutěží s potravinami o půdu a zdroje. Když i přes tento zásah do krajiny nedokáže Česko pokrýt vlastní spotřebu a musí ve velkém dovážet, padá jeden z klíčových argumentů pro jejich podporu. Platíme vyšší cenu za palivo, za zátěž krajiny i za dovoz, ale soběstačnost stejně nemáme.
Je čas ukončit biopalivový experiment
Kverulant.org už od roku 2010 upozorňuje, že biopaliva zdražují pohonné hmoty, škodí životnímu prostředí a neplní deklarované cíle včetně snižování dovozu ropy. Nová data MPO za rok 2025 tento závěr jen potvrzují: povinné přimíchávání udržuje systém, který je drahý, závislý na dovozu a výhodný jen pro omezený okruh firem.
Místo tvrdého pádu řízené přistání
Nikdo rozumný nechce, aby zemědělci přišli ze dne na den o část odbytu. Kverulant proto dlouhodobě prosazuje „měkké přistání“ – postupné utlumení povinného přimíchávání během několika let, doprovázené férovým vyhodnocením nákladů a přínosů biopaliv. Součástí má být i revize cílů v dopravě tak, aby se místo papírových „zelených“ procent podporovala skutečná úspora emisí.
Prosba o podporu
Pokud souhlasíte, že je na čase ukončit drahý a neúčinný biopalivový experiment, podpořte prosím Kverulantovu investigativní práci pravidelným darem. Díky vašemu příspěvku může Kverulant dál získávat data, analyzovat vládní politiky a veřejně bránit zájmy daňových poplatníků – nikoli biopalivových lobbistů.
Vojtěch Razima
