Nahoru

Zastavme konečně biopaliva

Přimíchávání biopaliv do nafty a benzínu roky klasické pohonné hmoty zdražuje a znehodnocuje. Navíc je zřejmé, že biopaliva životnímu prostředí více škodí, než prospívají. Proto je již od roku 2010 cílem Kverulanta zastavit toto škodlivé plýtvání. Vláda počátkem března 2022 avizovala zastavení tohoto nesmyslu a následně sněmovna schválila vládní návrh změny zákona na ochranu ovzduší. Ve skutečnosti však byla zrušena jen jedna část povinnosti, kterou distributoři pohonných hmot mají. Hned za škrtnutým paragrafem totiž v zákoně na ochranu ovzduší následuje další, který jim ukládá povinnost snižovat emise skleníkových plynů o šest procent oproti roku 2010 a to bez biopaliv nejde. Proto Kverulant napsal všem senátorům a požádal je, aby pokryteckou změnu zákona odmítli schválit. To se však nestalo a šance, že biopaliva budou skutečně konečně zastavena je opět v nedohlednu. Kverulant však svůj boj proti biopalivům nevzdává bude bojovat dál. Oceňte Kverulantův vytrvalý boj proti biopalivům alespoň symbolickým darem.

fotokoláž Kverulant.org

Před dvaceti lety zachvátila bohatý svět mánie biopaliv, jejich globální produkce tak v prvním desetiletí tohoto století vyskočila na pětinásobek dosavadní úrovně. Biopaliva se na rozdíl od fosilních paliv vyrábějí z rostlin, takže v principu úroveň uhlíkových emisí nezvyšují. Vyspělé země ve snaze snížit emise spěšně vytyčily cíle podpory biopaliv. Do čela této kampaně se postavila Evropská unie, která v roce 2003 stanovila členským zemím povinnost přijmout zákony které zajistí, aby biopaliva do roku 2010 tvořila minimálně 5,75% všech prodávaných motorových paliv. Rozvojové země, dokonce i ty které obvykle stojí na pokraji hladomoru, byly tlačeny k pěstování plodin z nichž se místo potravin vyráběl ethanol. Tento trend měl původně nadšenou podporu řady zelených organizací, které jej vítaly jako předzvěst odchodu od fosilních paliv. Negativní dopady však na sebe nenechaly dlouho čekat a byly větší, než většina zastánců biopaliv předpokládala. Charitativní organizace ActionAid spočítala, že stejné množství plodin, které v podobě biopaliva naplní nádrž vozu typu SUV by uživilo 1 dítě po celý rok a že každý litr biopaliva znamená obětování zhruba 10 jídel.*

Od roku 2007 jsou čeští řidiči nuceni tankovat naftu a benzín s biosložkou. Jen od roku 2011 do roku 2015 tak byli donuceni sáhnout do kapes pro téměř 13 miliard korun navíc. Deklarovanými důvody bylo snížení emisí oxidu uhličitého, zajištění více práce pro zemědělce a omezení závislosti na dovozu ropy. Nic z toho se nenaplnilo.

Kvůli biopalivům zmizely pralesy o rozloze Nizozemska

V červnu 2021 T&E zveřejnila závěrečnou zprávu o svojí studii s názvem „Deset let neúspěšné politiky EU v oblasti biopaliv“.  Organizace také vyzvala Evropskou komisi, aby okamžitě skončila s podporou přimíchávání zejména palmového a sójového oleje, protože to vede k odlesnění ploch v Asii a Jižní Americe.

I když řada zemí přimíchává do pohonných hmot lokálně pěstované biosložky, pro splnění podílu obnovitelných zdrojů musí velká část dovážet palmový a sójový olej z Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie. „Od roku 2010 byly kvůli poptávce po levné biosložce zlikvidovány čtyři miliony hektarů pralesů,“ uvedla organizace ve své studii. Podle T&E nepřinesla podpora biopaliv zlepšení životního prostředí, naopak jeho zhoršení. „Měla to být politika pro záchranu planety, ale místo toho ji likviduje,“ uvádí T&E. Dovážená biosložka tvoří podle T&E až 80 % celkové evropské spotřeby. Ani Česká republika se bez dovozu biopaliv neobejde; sice od roku 2007 do roku 2020 dovezla jen 15 % své celkové spotřeby, ale v roce 2020 to bylo už 28 %.  

Graf: Kverulant.org

Deklarované cíle zůstaly nesplněny

Deklarovanými důvody pro zavedení biopaliv bylo snížení dovozu ropy do EU, tvorba nových pracovních míst a snížení emisí CO2. Žádného z těchto cílů nebylo dosaženo. Nová pracovní místa vytvořena nebyla. To dokazuje trvalý pokles počtu zaměstnanců v českém zemědělství.  V roce 2003 bylo v zemědělství podle údajů ČSÚ zaměstnáno 141 tisíc osob. O té doby toto číslo klesá. V roce 2018 to vypadalo, že se počet pracovníků stabilizoval, ale v roce 2020 činil pokles 1,2 procenta, bylo jich tak zhruba 99 tisíc.

Dovoz ropy neklesl

V roce 2018 činil celkový dovoz ropy do EU 512,5 milionu tun. To je téměř stejně jako v roce 2010, kdy celkový dovoz činil 512,8 milionu tun. Hlavní dovoz v roce 2018 pocházel z Ruska (151,6 milionu tun), Iráku (44 milionů tun), Saúdské Arábie (37,8 milionu tun), Norska (36,7 milionu tun) a Kazachstánu (36,5 milionu tun). Ruský dovoz zůstal v posledním desetiletí relativně stabilní.

Graf: Kverulant

Snížení produkce CO2?

A jak to dopadlo s dalším cílem, pro který jsme biopaliva údajně zavedli? Skutečně jsme díky nim snížili emise CO2? Podle již citované zprávy organizace Transport & Environment z roku 2021 rozhodně ne. Podle organizace biopaliva produkují až třikrát více emisí CO2 než diesel vyrobený jen z ropy.

Podle studie vypracované pro Ministerstvo životního prostředí vzniká při výrobě paliva bionafty (MEŘO) z řepky olejky dokonce 5,3× víc CO2 než při výrobě nafty. Srovnání výroby lihu (EtOH) a benzínu vyznívá jen o málo lépe. Produkce lihu ze pšenice vyprodukuje 5,1× více CO2 než výroba benzínu. Extrakt studie je možné si prohlédnout zde. Čtenář by se neměl nechat mýlit. Studie nebyla vypracována, aby stát získal argumenty proti bruselským byrokratům. Naopak. Cílem studie bylo získat argumenty pro zavedení uhlíkové daně na vozidla a udělat radost Bruselu.

Emise CO2 podle druhu paliva, zdroj Centrum dopravního výzkum, graf: Kverulant.org

Spalování bionafty škodí zdraví více než spalování nafty klasické

„Kdo tankuje biopaliva a především bionaftu založenou na příměsi metylesteru řepkového oleje, zabíjí okolí.“ S takovým zjištěním přišli australští vědci, jejichž výzkum publikoval v roce 2014 australský magazín Science Network. Vědci zkoumali především vliv zplodin různých druhů nafty na dýchací systém člověka a hlavně na plíce. K testu použili klasickou čistou syntetickou naftu, dále pak naftu s 20% příměsí řepkového oleje a nakonec čistou bionaftu, tedy stoprocentní metylester řepkového oleje. První překvapivé výsledky vznikly už při samotném spalování tří různých druhů nafty. Simulace spalování měla navodit stav částečného zatížení dieselového motoru. Motor na bionaftu vykazoval mnohem větší emise oxidu uhelnatého, ale také démonizovaného oxidu uhličitého. S jistou nadsázkou tak lze tvrdit, že bionafta způsobuje globální oteplování!.

Zvedly se i emise oxidu siřičitého a dusičitého. Nižší byly jen emise oxidu dusnatého. Nejhorších výsledků dosáhla čistá bionafta i při měření produkce pevných částic menších než jeden mikrometr, na druhém místě skončila dvacetiprocentní bionafta. Čistá syntetická nafta produkuje pevných částic nejméně. Mikroskopické pevné částice na sebe vážou především toxické látky, se kterými pak pronikají do dýchacích cest člověka a tudy do krevního oběhu. Jak na to reagovaly plíce člověka, respektive plicní buňky? Čím větší byl podíl bionafty ve spalovaném palivu, tím na tom byly buňky hůře. Odumíraly rychleji nebo začaly produkovat více interleukinů, což znamená, že vlastně reagovaly jako při počínajícím těžkém plicním zánětu.

Pěstování biopaliv

I včelám biopaliva škodí. Chemickými postřiky a pesticidy bylo v roce 2014 postiženo 800 včelstev, zatímco v roce 2013 šlo pouze o 450 včelstev. Podle veterinární zprávy z oblasti ochrany zvířat byly na vině nejčastěji postřiky řepkových polí. Navíc výroba biopaliv, kvůli kterým českou krajinu zaplavily lány kukuřice a řepky, způsobila masivní znečištění podzemních vod. Odhalila to zpráva o stavu vodního hospodářství v roce 2016. Spodní vody tehdy byly znečištěny hlavně látkami, které vznikají při reakci hnojiv s okolním prostředím.

Ropy je stále dost

Na frak soustavně dostává i teorie, že ropy je málo a bude brzo vyčerpána. Kdysi často citovaný Římský klub v roce 1972 ve zprávě Meze růstu varoval, že svět stojí před vyčerpáním přírodních zdrojů, především ropy, a to do roku 1992. Nic z toho se nestalo. Naopak, jsou objevována stále nová a nová velká naleziště, ale to nebrání alarmistům, aby nás stále strašili pohádkou o brzkém vyčerpání ropy.

Graf: Kverulant.org

Ropa možná není fosilní palivo

Dokonce i předpoklad, že ropa je fosilní palivo, pocházející ze zbytků dinosaurů, řas, stromů a jiných forem života z doby před 500 miliony let, se ukazuje jako problematický. Naproti tomu jsou úspěšné experimenty, které ukazují, že ropné uhlovodíky stále vznikají za tlakových a teplotních podmínek, které panují v zemské kůře v hloubce kolem 200 kilometrů. Tam se ale ani mrtví dinosauři nijak dostat nemohli. Dokonce i velmi respektovaný autor Václav Smil ve své knize Ropa: Průvodce pro začátečníky považuje teorii anorganického vzniku ropy za možnou.

Snížení cíle z 10 % na 7 % biosložky

Usedavá kritika biopaliv nakonec vedla EU k revizi původních cílů v této oblasti. V květnu 2015 se EU definitivně shodla, že omezí používání biopaliv ze zemědělských plodin v dopravě z původních 10 % na 7 %. EU také donutila Českou republiku zrušit k 1. lednu 2016 nulovou spotřební daň na biopaliva. Zejména bionafta se tak stala dražší než normální nafta a to vedlo k praktickému zastavení jejího prodeje. To se jistě producentům biopaliv v čele s Andrejem Babišem nelíbilo, a tak se od 1. 7. 2017 spotřební daň na některá biopaliva opět snížila. U bionafty dokonce více než dvakrát. Čistá bionafta FAME B100 po snížení nepodléhala spotřební dani 4,59 Kč na litr, ale pouze 2,19 Kč na litr. U směsné motorové nafty SMN B30 se zdanění snížilo na 8,52 koruny na litr. Od roku 2016 byla daň 9,27 Kč na litr, předtím bylo palivo zdaněno 7,66 Kč/l. Připomeňme, že spotřební daň na klasický benzín a naftu je vyšší. V Česku se naposledy měnila v roce 2010, kdy se zvedla o korunu. Od té doby je 12,84 Kč na litr benzínu a 10,95 Kč na litr nafty.

fotokoláž ATEO

Anketa

Souhlasíte s povinným přimíchávání biopaliv do benzínu a nafty?

1 844 (11 %)

1 064 (6 %)

1 349 (8 %)

13 243 (76 %)

Nahrávání ... Nahrávání ...

Druhé a třetí generace biopaliv jsou chimérou

Ústup Evropy od biopaliv první generace je dobrá zpráva, ale je třeba dávat pozor na zavedení kvót pro biopaliva takzvané druhé a třetí generace. Technologie produkce biopaliv druhé a zejména třetí generace jsou i po letech masivně dotovaných výzkumů stále v plenkách, ale jisté je, že to budou technologie drahé. A pokud bude surovinou k jejich výrobě cíleně produkovaná biomasa, tedy nějaký druh rostlin nacházejících se na planetě Zemi, nejsou a nebudou cestou, kterou by se mělo lidstvo vydat. Je totiž zcela jisté, že jakékoli využití biomasy k výrobě náplní do nádrží aut bude generovat přinejmenším stejné problémy, jako generují biopaliva první generace. Jediný rozdíl bude v tom, že místo pěstování řepky, cukrovky nebo jiných plodin primárně určených pro výživu obyvatel bude lidstvo zbavovat povrch planety jiného rostlinného porostu, a je zcela jedno, půjde-li o lesní porosty, kokosové palmy, nebo mořské či jiné řasy. Problém se prostě jenom přesune do jiných komodit a možná bude ještě horší než „jen“ lány řepky produkované k technickým účelům. Minimálně o dřevní hmotě lze na rozdíl od řepky či obilí říci, že tvoří pověstné „plíce planety“, a co se týká řas, to je pro změnu nezbytný počátek přírodního potravního řetězce.

Kouzlo s výpočtem

Ale nyní zpět ke klasickým biopalivům. Všichni jen trochu poučení dobře vědí, že výroba biopaliv produkuje 5× víc CO2 oproti klasickým palivům. Jak je možné, že s tím nikdo nic nedělá, když je produkce CO2 podle alarmistů tak fatálně škodlivá pro naši planetu? Snadno. Stačí zavřít obě oči a použít trik. Řekne se, že spalování biopaliv v motorech aut neprodukuje žádný CO2, protože rostliny jej pohlcovaly v průběhu svého růstu. Pak se jen fosilním palivům přičte k tíži CO2, který vzniká při jízdě, a je to. Pak už to vyjde a biopaliva vyhrají. Co na tom, že zdravý rozum říká, že je to nesmysl, a leckdo, včetně Kverulanta, to považuje za podvod? Veřejnost a voliči do takového detailu přeci nikdy nepůjdou. A rozsáhlý byznys, který nás nutí kupovat dražší a horší biopaliva, se ještě může tvářit, že zachraňuje klima.

Nezapočítat do celkové bilance CO2 by snad dávalo smysl, kdyby před pěstováním biopaliv na polích v naší zemi vůbec nic nerostlo. Kdyby to byly holé kusy země, kde nic nepohlcuje CO2. Kdyby pěstování biopaliv bylo spojeno s masivním přírůstkem zemědělské půdy na úkor původně vybetonovaných ploch. Že tomu tak nebylo a není, je naprosto zjevné.

Je ještě jedna teoretická možnost, jak obhájit to, že do uhlíkové bilance biopaliv není započítáno CO2, které vznikne jeho spálením, a totiž, kdyby spalování biopaliv produkovalo řádově méně CO2 než pálení klasického paliva. Tak tomu ale opravdu není. Dokonce lze tvrdit, že spalování biopaliv v motoru není žádná ekologická hitparáda. Ve srovnání s klasickými kapalnými palivy mají biopaliva nižší výhřevnost a to znamená vyšší spotřebu. U dieselů o 8 %. Přidání etanolu do benzínu (BA) má u staršího a neupraveného motoru negativní vliv na emise oxidu uhelnatého (CO), oxidů dusíku (NOx) a na emise oxidu uhličitého (CO2). Emise nespálených uhlovodíků (HC) jsou závislé na poměru biosložky. Měření provedlo Centrum dopravního výzkumu na vozidle Škoda Fabia v městském provozu. Celá studie je k dispozici zde.

Spalování biomasy

Kverulant není sám, kdo poukazuje na nesprávnost výpočtu úspory skleníkových plynů při výrobě biopaliv. V listopadu 2011 bylo zveřejněno stanovisko Vědeckého výboru Evropské agentury pro životní prostředí (EEA – European Environmental Agency) k výpočtům účinnosti bioenergie ve vztahu ke skleníkovým plynům. Výbor zásadně zpochybnil a zkritizoval výchozí předpoklad, že spalování biomasy je „uhlíkově neutrální“, protože se při něm uvolňuje do atmosféry pouze takový uhlík, který z ní byl dříve zachycen fotosyntetickými procesy při růstu rostlin. Výbor poukazuje na skutečnost, že využitím půdy pro pěstování energetických plodin nemůže být taková půda využita k pěstování plodin pro jiné účely, při nichž by mohl být uhlík z atmosféry zachycován.

Pokud se kvůli pěstování energetických plodin nahradí lesní porost jinou kulturou nebo se zpomalí zalesňování, může to vést až ke zvýšení koncentrace CO2, protože ten by jinak mohl být zachycen v důsledku přírůstku lesní hmoty. Pokud se energetické plodiny pěstují místo potravinářských, může to vést buď k nedostatku potravin, nebo ke zvýšenému uvolňování CO2, pokud se kvůli pěstování potravinářských plodin změní využití půdy. Aby mohlo využití energie z biomasy přispět ke snížení koncentrace CO2, muselo by podle Výboru buď dojít k celkovému zvýšení růstu rostlin, aby byl dostatek plodin pro energetické účely při pokrytí ostatních potřeb lidstva, nebo by musela být energie získávána výhradně z odpadů, které by jinak při svém rozkladu tak jako tak uvolnily CO2 do atmosféry.

O kolik zdražovala biopaliva benzín a naftu?

Od 1. září 2007 bylo v ČR zavedeno povinné přimíchávání biosložky do nafty a benzínu. To klasické pohonné hmoty zdražovalo  a znehodnocovalo. Koncept povinných biopaliv měl také řadu dalších negativních vedlejších dopadů. Nejprve musela veškerá motorová nafta obsahovat minimálně 2 % biosložky. V roce 2009 Andrej Babiš prolobboval zákon, kterým se podíl biosložky povinně zvýšil na 4,5 % u nafty a 3,5 % u benzínu. Od 1. 6. 2010 byl podíl zákonem stanoven na 6,0 % pro naftu a 4,1 % pro benzín. Přestože bylo lze mít za prokázané, že biopaliva životnímu prostředí více škodí, než prospívají, trvala tato povinnost až do března 2022.

Kverulant spočítal, že v roce 2019 biosložky zdražovaly benzín v průměru o 20 haléřů na litr a naftu o 48 haléřů. Ovšem v listopadu 2019 to bylo dokonce 30 haléřů na litr benzínu a 63 haléřů na litr nafty. Majitelé benzínových vozů připláceli v roce 2019 při nájezdu 18 000 a průměrné spotřebě 8,5 l/100 Km 310 korun. Majitelé naftových vozů připláceli při stejném nájezdu 645 korun. Podobné to bylo v roce 2018. Majitelé benzínových vozů připláceli 39 haléřů na litru a erár jim vytáhl za rok z kapsy 645 korun. Majitelé naftových vozů připláceli 35 haléřů na litru a zaplatili navíc 477 korun. Velmi podobné to bylo i v předchozích letech.

fotokoláž: Kverulant.org

Celkem motoristé v roce 2019 vydali při tankování navíc částku 3,3 miliardy korun. V roce 2018 2,9 miliardy korun, v roce 2015 2,7 miliardy korun. V letech 2013 a 2014 to bylo přibližně 2,5 miliardy, v roce 2012 jen o něco méně, a to 2,4 miliardy korun. V roce 2011 činil tento výdaj 2,8 miliardy korun. Od roku 2011 do roku 2019 tak stát donutil motoristy sáhnout do kapes pro téměř 24 miliard korun navíc. 

Kolik se nevybralo na daních?

K celkovému účtu za biopaliva je třeba ještě připočítat za každý rok průměrně 1,4 miliardy korun. Tolik totiž stát tratil na tom, že biopaliva jako E30 a E85 byla do konce roku 2015 z velké části osvobozena od spotřební daně. Proto stát v roce 2010 nevybral daně ve výši 153 milionů korun, ale v roce 2014 už to bylo rekordních 2,212 miliardy Kč namísto plánovaných 1,643 miliardy korun. V roce 2015 došlo konečně k malému poklesu daňového nevýběru, stát tehdy podpořil biopaliva částkou jen o něco málo větší než 2 miliardy korun. Stát od roku 2010 do konce roku 2015 podpořil biopaliva snížením daně téměř o 8,5 miliardy korun.  

Graf: Kverulant.org

Patrně nejen Kverulant nepochybuje, že stát si tuto ztrátu vykompenzoval jinými daněmi. Za biopaliva jsme tak platili všichni, a nikoliv jen motoristé, kteří by si to podle ekologů možná zasloužili. Od roku 2010 do konce roku 2015 nás biopaliva stála celkem 22,569 miliardy korun. To odpovídá ročnímu průměru ve výši 3,761 miliardy korun. V roce 2014 to bylo rekordních 4,796 miliard korun. Rok 2015 přinesl jen malou změnu a za biopaliva jsme byli nuceni utratit 4,691 miliardy korun.  

Chraňme životní prostředí

Životní prostředí je totéž co prostředí k životu. Je třeba se do omrzení ptát, kolika lidem na světě a především v České republice biopaliva prospěla, jak se zlepšil jejich a náš každodenní život a kolika naopak biopaliva uškodila. Vše nasvědčuje tomu, že biopaliva ve světě způsobila velké zdražení potravin, škodila i 6 milionům motoristů v ČR a s jistotou prospívala jen Andreji Babišovi, který je vyráběl. Proto si Babiš důrazným lobbováním v Poslanecké sněmovně zajistil zvýšení povinně přimíchávaného podílu biosložky v pohonných hmotách v roce 2010, krátce před parlamentními volbami. „Ano, lobboval jsem za biopaliva. Volal jsem třeba některým poslancům. Nebojím se říkat své názory nahlas,“ přiznal tehdy veřejně poté, co sněmovna přehlasovala prezidentovo veto. Nejen za tento čin si Andrej Babiš vysloužil místo na Kverulantově blacklistu.

Kverulant opakovaně psal vládě

Kverulant trval na doložení skutečných důsledků a nákladů zavedení biopaliv a požadoval tomu odpovídající reakci. Kverulant volal po vyhodnocení tehdy pětiletého povinného přimíchávání biopaliv v ČR. Kverulant s týmem spolupracovníků již v roce 2012 formuloval otázky, na které by veřejnost měla znát odpovědi. Premiér, ministři průmyslu, životního prostředí a dopravy odpovídali, že žádnou studii nepotřebují, protože biopaliva nařídil Brusel, a tak se nedá nic dělat:

Ještě v roce 2012 kromě ekohujerství, indolence a devótnosti nic nebránilo tomu, aby se vláda ČR ujala iniciativy, která by znamenala nové projednání, případně změnu směrnic. V září se situace změnila. Evropská unie se nechala slyšet, že nejspíše omezí používání biopaliv založených na zemědělských plodinách. V EU se rozběhl proces, na jehož konci bylo v červnu 2014 snížení cíle pro rok 2020 z 10 % na 7 % v oblasti klasických biopaliv. Česká republika v tomto procesu nehrála prakticky žádnou roli. EU konečně přišla na to, že tato paliva jsou méně šetrná k životnímu prostředí, než se předpokládalo, a že jejich podpora má negativní dopad na produkci a cenu potravin.

Krátký film Žlutá nemoc

Kverulant natočil o pěstování řepky film ŽLUTÁ NEMOC. Filmem provází publicista Marek Šálek, který společně s biologem RNDr. Radimem Špačkem uvádí ty nejdůležitější argumenty proti pěstování řepky ve velkém. Film byl natočen v květnu 2013 a má podtitul „V nejžlutější zemi světa se srnkám nedaří“. Možná si říkáte, co mají s problematikou biopaliv společného srnky. Podívejte se na náš krátký film:

Snímek poukazuje zejména na to, že biopaliva vedou k emisím více skleníkových plynů než tradiční pohonné směsi a jsou jen drahým plýtváním. Film také tvrdil, že v důsledku pěstování řepky olejky umíralo v České republice každé jaro tisíce srnek. Řepka pro ně byla první zelenou potravou, ale byla pro ně jedovatá. To se naštěstí změnilo a zemědělci již začali pěstovat takové odrůdy řepky, která srnkám již téměř neškodí. Kverulant věří, že k tomuto obratu přispěl i svým filmem.

Babiš profituje na biopalivech

Jak již bylo uvedeno, od roku 2011 do roku 2019 tak stát donutil motoristy sáhnout do kapes pro téměř 24 miliard korun navíc. Nemalá část této částky skončila ve společnosti Preol z holdingu Agrofert ministra financí Andreje Babiše. Ten hned po spuštění v roce 2010 vydělal 751 milionů korun. Největší tuzemský výrobce biopaliv Preol v roce 2014 vydělal 336 milionů korun a celý zisk v dividendě vyplatil mateřskému Agrofertu. Na splatné dani z příjmu právnických osob tehdy odvedl do státní kasy pouhých 382 tisíc. Tedy téměř tisíckrát méně, než kolik činila zmíněná dividenda. Jak je takový nepoměr možný? Firmě to umožnily velkorysé investiční pobídky, díky nimž mohla uplatnit obří slevu na dani.

V únoru 2017 vstoupil v platnost zákon, podle kterého nemůže být dodavatelem státu žádná firma patřící členovi vlády.  Je naprosto evidentní, že tento zákon byl od samého začátku masívně porušován zejména Babišovým holdingem Agrofert. Tak například Správa státních hmotných rezerv platila v těchto letech ročně Agrofertu za uskladnění sušeného mléka, obilí a mraženého masa 160 milionů korun. Stamilionové příjmy měl Agrofert i od Lesů ČR. Od února 2017, kdy vstoupil v platnost zákon o střetu zájmů, zde realizoval Agrofert zakázky v objemu 2,2 miliardy korun. Největším ignorantem zákona je však dceřiná firma Agrofertu společnost Preol, která do státního Čepra dodávala biopaliva.

Preol tak od roku 2017 do června 2019 dodal Čepru biopaliva za více než pět miliard korun. Kverulant roky protestoval proti pokračující agrofertizaci České republiky a volal zejména po změně legislativy. I jeho zásluhou tato změna přišla. Zákon o evidenci skutečných majitelů 1. června 2021 potvrdil, že premiér Andrej Babiš je ve střetu zájmů, neboť je stále skutečným majitelem Agrofertu.

Fotokoláž: Kverulant.org

V říjnu 2013 proběhly v ČR sněmovní volby. Po nich Andrej Babiš obsadil post ministra financí. Že se nejednalo o kolosální konflikt zájmů, si patrně nemysleli už  ani redaktoři Babišových novin. Právě biopaliva byla oblastí, na které panu Babišovi velmi záleželo a kde byl konflikt zájmů velmi zřejmý. A tak jeho ministerstvo připravilo pokračování daňového zvýhodnění vysokoprocentních a čistých biopaliv. To původně mělo skončit s koncem června 2015. Vláda v únoru 2013 odsouhlasila novelu zákona o spotřebních daních, jež toto zvýhodnění prodlužuje. Andrej Babiš za to čelil velké kritice a v hlavní politické debatě České televize na svoji obhajobu uvedl: „Moje firmy nedostávají žádné dotace za biopaliva. Nechť to každý slyší už konečně. Ani korunu! Výhoda je ve spotřební dani. To znamená, kdo má tu výhodu? České dráhy, přepravci, dopravní podnik ČSAD. Moje firmy s tím nemají nic společného jako výrobce biopaliv…“  Všechno to byla pravda. Až na tu poslední větu. V ní se skrývala celá potíž zatím nejjasnějšího střetu zájmů ministra financí a majitele Agrofertu. Zákon z dílny Babišových úředníků a vlády, kde byl Babiš vicepremiérem, prodloužil podporu spotřeby biopaliv. Motivoval dopravce, aby je kupovali. A oni ji nakupovali ročně za mnoho miliard. Úleva na spotřební dani dělala biopaliva mnohem dostupnějšími. Když však klesla cena benzínu a nafty pod 30 Kč za litr, jako se to stalo v roce 2015, vytlačily nízké ceny klasických paliv biopaliva. Ani daňová podpora nestačila zastavit pokles zájmu. Na podzim 2015 tak klesl meziroční prodej ‚biobenzínu‘ E85 o 27 procent.

Ze zmíněného Babišova vystoupení je zřejmé, že spor o biopaliva se redukoval na spor Babiše a Kalouska. Tento spor však více než seriózní debatu připomínal hádku Čuka s Gekem o to, kdo má horšího tatínka. Proto Kverulant pozval do debaty známého agrárního analytika Petra Havla: 

Veřejnost biopaliva nechce

Z reprezentativního průzkumu, který pro Kverulanta zpracovala mezinárodní výzkumná agentura GFK a který se uskutečnil na konci listopadu 2016, vyplynulo, že vyšší ceny paliv s biosložkou veřejnosti vadily (téměř 60 % lidí). Více vadily mužům (67 %) a aktivním řidičům (74 %). Stávající podíl povinně přimíchávané biosložky lidé zvyšovat nechtěly.  Většina veřejnosti (57 %) se domnívala, že by měl být zachován na současné úrovni. Třetina respondentů byla toho názoru, že podíl biopaliv by se měl spíše nebo rozhodně snížit.  Více než čtvrtina veřejnosti si nemyslela, že přidávání biosložek do paliv skutečně snižuje emise CO2.

V červnu roku 2017 se biopalivům věnovala i vědecká redakce stanice Českého rozhlasu Plus. Reportáž byla uvedena s podtitulem „Biopaliva měla být zachráncem klimatu i zemědělství. Jediné, co ale prokazatelně dokázala, je zdražit pohonné hmoty“. Kverulant jako letitý kritik konceptu povinného přimíchávání biopaliv dostal v pořadu prostor. 

Babišův lobbing vs. konec biopaliv

Na jaře 2019 čtyři desítky poslanců navrhly zrušit povinné přimíchávání biopaliv do benzínu a nafty zcela. S návrhem přišli ve Sněmovně Piráti a přidali se k nim poslanci ODS, TOP 09, SPD a STAN. Zopakovali Kverulantovy argumenty, že přimíchávání biopaliv první generace přináší negativní důsledky a podle řady důkazů se nepodílejí na snižování emisí skleníkových plynů. Tehdejší premiér a hlavní výrobce biopaliv Andrej Babiš návrh odmítl a označil ho za nesmysl. Kupodivu Ministerstvo dopravy, byť i to měl tehdy v rukou Babiš, se zrušením přimíchávání naopak souhlasilo. Ministerstvo tehdy připomnělo, že povinné přimíchávání představuje jen jeden z možných způsobů, jak dosáhnout desetiprocentního cíle používání energie z obnovitelných zdrojů v dopravě k roku 2020. Čtyřicet poslanců ve dvousetčlenné sněmovně bylo však stále málo na to, aby bylo povinné přimíchávání již tehdy zrušeno. Navíc Babišova politická divize Agrofertu, hnutí ANO, přešla do ofenzivy.

Poslanec ANO Pavel Pustějovský chtěl navýšit povinně přimíchávaný podíl biosložky v benzinu z 4,1 procenta objemových na 8,8 procenta již v roce 2020. Pustějovský vložil návrh do zákona o nouzových zásobách ropy přílepek. Jako obvykle v těchto případech byl i tento útok na naši peněženku odůvodněn tvrzením, že to tak po nás chce Evropská unie. Kverulant opět protestoval, a i proto byl návrh počátkem prosince 2020 zamítnut.

Ale Babišův lobbing byl úporný, a tak poslanec Pustějovský načetl svůj návrh na zvýšení podílu biosložek v létě 2021 znovu. Tentokrát do nenápadně znějícího zákona o podporovaných zdrojích. V něm se hlavně určuje výše podpory pro obnovitelné zdroje energie, jako jsou solární elektrárny nebo podpora fotovoltaiky. Pokud by návrh tehdy prošel, minimální podíl biosložky by se zvýšil více jak dvojnásobně z dnešních 4,1 procenta na 8,8 procenta. Kverulant opět protestoval a napsal všem poslancům a senátorům.

Konec biopaliv se nekoná

V pondělí 25. dubna podepsal klíčový distributor nafty a benzínu státní společnost ČEPRO rámcovou dohodu na dodávky biosložky pohonných hmot s firmou PREOL z Babišova holdingu. Předmětem smlouvy jsou dodávky biopaliv vyráběných zejména z řepky olejky na dobu od 1.2.2022 do 31.12.2023.  Hodnota smlouvy je 6,4 miliardy korun bez DPH a 7 744 000 000 činí cena s DPH.

Vedle smlouvy na nákup bionafty uzavřelo ČEPRO také dvě rámcové smlouvy na nákup biolihu (neboli bioetanolu) v hodnotě 1,4 miliardy korun (bez DPH). Stalo se tak o něco dříve, na přelomu března a dubna 2022. Dodavatelé jsou dva, a to největší slovenský výrobce biolihu Enviral a český producent Ethanol Energy. Také v tomto případě na tom bude profitovat expremiér Babiš. Jeho Agrofert vlastní Ethanol Energy z 50 procent.

Přitom vláda už 9. března 2022 v reakci na růst cen pohonných hmot v souvislosti s válkou na Ukrajině rozhodla o zrušení povinného přimíchávání biosložky do pohonných hmot. Premiér Petr Fiala na tiskové konferenci po jednání vlády dokonce uvedl, že ekologický dopad přimíchávání biosložek je v současnosti již překonaný a sporný. „Vydělává na tom jen pár firem. Zároveň to umožní našim zemědělcům, aby na polích pěstovali více obilí,“ uvedl. Následně předložilo ministerstvo životního prostředí novelu zákona o ochraně ovzduší a 27. dubna ji schválila sněmovna. Pro zákon hlasovalo 144 ze 158 přítomných poslanců, třináct poslanců hnutí ANO se zdrželo hlasování, stejně jako jedna poslankyně KDU-ČSL.

Zákon o ochraně ovzduší má dvě klíčové části.  Vládou proškrtaný a parlamentem schválený § 19, kde byla definována povinnost přimíchávat min 4,1 % lihu do benzínu a 6,0 % biosložky do nafty. Ale hned za proškrtaným paragrafem v zákoně na ochranu ovzduší následuje další, který olejářům pod hrozbou pokuty ukládá povinnost snižovat v dopravě emise CO2 o 6% oproti roku 2010.  Nejlevnějším nástrojem pro plnění úspory emisí jsou tzv. UER (Upstream emission reduction). Jedná se o certifikáty, které potvrzují snížení emisí CO2 při těžbě nebo přepravě ropy a plynu, kdekoliv na světě. Tyto odpustky jsou o řád levnější než biopaliva, či nákup takzvaných emisních úspor.  Jenže použití UER je v české legislativě velmi přísně omezeno na 1 % emisí skleníkových plynů. Tedy 1 % lze uspořit levně pomocí UER a dalších 5 % draze pomocí biopaliv. 

Z výše uvedeného je zřejmé, že vládou prezentovaný konec biopaliv byl jen populistickým plácnutím do vody. V květnu 2022 na to Kverulant upozornil všechny senátory. Také Senátu navrhl, aby zvýšil možnost započítat UER z 1% na 6%. Marně. Senátoři 18. května 2022 zákon na ochranu ovzduší schválili. Kverulant to považuje za další promarněnou šanci zastavit nesmyslné a drahé plýtvání. Kverulant se však nevzdává a věří, že zdravý rozum nakonec zvítězí nad zájmy Babišových lobbistů.

fotokoláž: Kveulatn.org

Populismus

Přestože se Kverulant o problematiku biopaliv intenzivně zabývá už celé roky ani jedou neslyšel, že by si Fialova vláda nechala vypracovat analýzu dané problematiky. Kdyby tak učinila, pravděpodobně by zjistila, že v minulosti v některých měsících líh přimíchávaný do benzínu, toto palivo, byť velmi málo, ale přece jen zlevňoval. Přesto ve středu 9. března 2022 vláda stopku biopalivům prezentovala jako jeden z kroků proti zdražování pohonných hmot. Přitom jen dva dny před tím uvedl jeden z ministrů této vlády, že cenových analýz plyne, že bezprostřední vliv na cenu by byl nulový.

Měkké přistání

Přestože Kverulant po konci biopaliv volá již více než deset let, nikdy nevolal po tom, aby biopaliva skončila ze dne na den. Jistě přimíchávání biopaliv do nafty a benzínu roky klasické pohonné hmoty zdražuje a znehodnocuje. Navíc je zřejmé, že biopaliva životnímu prostředí více škodí, než prospívají, ale přesto všechno si biopaliva, ale především zemědělci, kteří je pěstují, zaslouží měkké přistání. Například postupné utlumení během tří let. Podle dat Českého statistického úřadu se od roku 2000 řepka pěstovala přibližně na 325 tisících hektarů orné půdy, tedy asi na jedenácti procentech celkové plochy orné půdy v České republice. V roce 2018 už to bylo 412 tisíc hektarů, což bylo 17 % osevní plochy.

Prosba o podporu

Prosíme podpořte naše dlouhé tažení proti biopalivům jakkoliv malým, za to však pravidelným darem.

za Kverulantův tým Vojtěch Razima


*citace z knihy Bjørna Lomborga: Falešný poplach, argo/dokořán, 2022