KOMENTÁŘ. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek, donedávna jeden z nejaktivnějších vládních komentátorů všeho, se odmlčel. Na webové stránce ministerstva lze nalézt nejaktuálnější „aktualitu“ o tom, že Česká republika uspěla v marginálním sporu týkajícím se církevních restitucí. Spolu s ním se odmlčel i jeho politický odchovanec a současný premiér Petr Fiala.

Od roku 2013, kdy Fiala vstoupil do politiky jako nestraník na prvním místě jihomoravské kandidátky ODS a byl zvolen do parlamentu, se říkalo, že jeden bez druhého nemohou dýchat. Pavel Blažek byl od samého začátku organizátorem Fialova raketového vzestupu v politických i stranických funkcích. Připomeňme, že dnešní premiér formálně vstoupil do ODS až v listopadu 2013. Za pouhé dva měsíce byl jejím předsedou.

Nelze se vyhnout domněnce, že příčinou mohou být i na brněnské poměry drastická odhalení investigativního seriálu kolegů Adély Jelínkové a Lukáše Valáška z portálu Seznam Zprávy o podílu Pavla Blažka a jeho náměstka a přítele Radomíra Daňhela na pochybných operacích v ne tak dávné minulosti při správě majetku zadlužených firem.

Kolegové neopomněli připomenout i další známá jména v těchto machinacích zúčastněných prominentů brněnské i celostátní politiky, jako padlou hvězdu ČSSD Michala Haška či Radovana Novotného (ODS), bývalého tajemníka radnice Brno-střed, odsouzeného za korupci ke čtyřem letům vězení.

Připomněli i jednoho z nejbližších přátel a bývalých spoluaktérů Zdeňka Koudelku, kdysi také hvězdu ČSSD, který s tehdy ještě jenom advokátem Pavlem Blažkem na počátku tisíciletí zvrátil možnost dohody v prohraném sporu státu se společností Diag Human.

Ze dvou miliard sedmnáct

Připomeňme, že Koudelka tehdy jako tajný poradce ministra zdravotnictví Bohumila Fišera sabotoval usnesení vlády o nutnosti ukončit za každou cenu už tehdy pro stát prohraný spor dohodou a za ministra ignoroval i pozdější protesty jejích místopředsedů Pavla Rychetského a Vladimíra Špidly.

Připomeňme, že tehdy bylo možné spor ukončit za vyjádření omluvy a náhradu dvou miliard korun. Koudelka ovšem přes zmateného ministra Fišera prosadil zpracování dalšího „znaleckého posudku“. Jeho největším zastáncem se později stal premiér jeho vlády – Miloš Zeman.

Pavel Blažek k tomu dodal zcela neznámou a, dodejme, že zcela nekvalifikovanou firmu DEUP, vedenou jeho přítelem a dnešním náměstkem Radomírem Daňhelem. Shodou náhod sídlila na stejné adrese jako jeho advokátní kancelář a zaměstnávala jak Blažkovu manželku, tak Blažka samotného.

Výsledek byl za hranicí trestného činu podání nepravdivého znaleckého posudku (§346, odst.2 TZ) a spor dodnes neskončil. Nebýt Koudelkova a Blažkova podvodu, mohl v roce 2001 skončit za pouhé dvě miliardy. Dnes má kvůli zanedbaným úrokům a politické zbabělosti všech následujících českých vlád hodnotu skoro sedmnácti miliard.

Tomu se říká péče řádného hospodáře? Zásadní podíl viny na tom má Pavel Blažek. Hned několik průkazných dokumentů i s jeho podpisy zveřejnil před lety i web Kverulant.

Zamlčené odůvodnění

Poslední dějství této nesmyslné kauzy se po více než třiceti letech od jejího počátku odehrává raději mimo Českou republiku, kam moc českých politiků dosáhne jen stěží. Vrchní soud v Londýně před týdnem vynesl vlastně konečný verdikt, který české ministerstvo financí poněkud zvláštním způsobem označilo div ne za vítězství.

Soud na předchozích slyšeních zamítl všechny důvody pro zrušení rozhodčího nálezu mezinárodní arbitráže. České republice nakonec povolil jen dva formální důvody pro odvolání. Ministerstvo financí ale veřejnosti zamlčelo odůvodnění ctihodného soudce Foxtona.

Tato námitka je podle něj bez ohledu na její váhu z čistě formálního hlediska natolik zajímavá a nikdy předtím nerozhodovaná anglickým soudem, že bude pro budoucí rozhodování britských soudů jen dobré, když o ní bude rozhodnuto v precedenčním rozsudku odvolacího soudu. Vláda už ale také jistě pochopila, že se jí nepovede využít trik všech předchozích kabinetů a odložit rozhodnutí až za příští parlamentní volby. Přesně o to se ovšem s náklady v desítkách milionů snažila. Úroky za stejnou dobu vzrostly o více než dvě miliardy.

Snad vláda také pochopila, že výrok Vrchního soudu v Londýně uzavřel všechny právní důvody, které po dobu britského řízení blokovaly vymáhání původního právoplatného rozsudku lucemburského Nejvyššího soudu z roku 2017, který potvrdil platnost nálezu domácí arbitráže podle mezinárodní Newyorské úmluvy.

Znovu se tedy objevuje možnost, že se k nekonečné právní ostudě – britský soud označil jednání českých orgánů a institucí v této kauze za „naprosto odsouzeníhodné“ – objeví i demonstrativní pokusy zabavovat majetek státu v zahraničí. Výroky mluvčího ministerstva zdravotnictví, který tuto možnost nepřipouští, jsou politováníhodným způsobem neinformované.

Zbývá zvážit dopady na českou politiku před volbami. Politika je stále ještě do velké míry o důvěře, tedy o tom, čemu a komu mají lidé sklon věřit. Vládní ODS připomíná v nastupujícím nelehkém období natržený horkovzdušný balon, který už jenom nekontrolovaně klesá k zemi.

Mlčení premiéra a Pavla Blažka k jeho korupčním vazbám hrozí ztrátou voličské podpory v nejkritičtějším předvolebním roce. Na záda ODS už dýchají Starostové a v současné krizi důvěry hrozí, že se už brzy mohou stát nejsilnějším subjektem současné vládní koalice.

To by znamenalo dramaticky nové rozdávání karet. A pokud v lednu ofenzivně nastoupí odpočinutí Piráti a možná i ničím z minulosti nezatížená nová „Kalouskova“ politická formace, může se zbytečná aféra za vyhozených sedmnáct miliard stát pro ODS hodně nepříjemnou záležitostí.

 Jan Urban

Jan Urban je členem správní rady obecně prospěšné společnosti Kverulant.org. Je vzděláním historik. Jako „nepřátelská osoba“ strávil dvanáct let v manuálních zaměstnáních. Vyučil se zedníkem. Spoluzakladatel nezávislé Východoevropské informační agentury. Působil v první redakci zakázaných Lidových novin a jako stringer pro Radio Svoboda a Svobodnou Evropu. Prošel Lidovými novinami, časopisem Transitions, Českou televizí a Českým rozhlasem. Psal o válečných konfliktech ve Střední Americe, Bosně a Hercegovině, Iráku a Kosovu. Napsal několik knih, televizních scénářů a rozhlasovou hru. Učí na New York University v Praze. Nositel Novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. V roce 2021 obdržel Cenu Václava Bendy. Jan Urban je také komentátorem serveru Hlídací pes, kde byl tento text publikován poprvé. Jan Urban se kauze Diag Human věnuje dlouhodobě, napsal o ní knihu Tunel plný krve. V minulosti několik let pracoval v právním týmu Diag Human; pro majitele firmy Josefa Šťávu zpracovával archiv celé kauzy.