Kverulant.org roky usiloval o navrácení areálu Hradu veřejnosti. K otevření sice došlo, ale je to otevření dosti rozpačité a nemusí být trvalé. Kauza dnes pokračovala soudem se Správou Pražského hradu. I prezident Petr Pavel totiž trval na tom, že přístup veřejnosti do areálu má být výrazně omezen, prý se mu tak bude lépe vládnout. Městský soud dnes pravomocně rozhodl, že areál Pražského hradu není veřejným prostranstvím, tedy místem kam veřejnost může vstupovat bez omezení. Pokud si myslíte, že Pražský hrad má patřit široké veřejnosti a nikoli „panovníkovi“ podpořte Kverulantův boj za jeho otevření alespoň symbolickou částkou.
Historie
Karel IV. se Pražském hradě snažil vytvořit nové kulturní centrum Evropy, císař Rudolf II. směle pokračoval v této tradici a první prezident Československa T. G. Masaryk povolal slovinského architekta Jože Plečnika, aby elegantně dotvořil nádheru pnoucí se nad Prahou.
Komunistický režim si nejdůležitější památky nevážil tolik jako rozkazů z Moskvy, takže prezidenta Václava Havla čekalo hodně práce, aby se napáchané škody daly do pořádku. Překvapivě i Václav Klaus přispěl několika prvky, které alespoň decentně navazovaly na tradici, že Pražský hrad je výkladní skříň české kultury.
Bývalý prezident Miloš Zeman si však hrad uzmul pro sebe a svoje vazaly, aby si zde pořádali soukromé oslavy narozenin, a jediné, co zde vybudoval, byly osvětimanské jarmareční dřevěné přístřešky, aby na policisty provádějící „filcung“ nepršelo.
Areál Pražského hradu byl otevřen ve dne i v noci prakticky od nepaměti. Je jen těžko přestavitelné, že by katedrála svatého Víta byla v uzavřeném prostoru, který slouží výhradně potřebám panovníka či prezidenta. Vedle katedrály stojí i restaurace Vikárka, která zde fungovala několik staletí a měla otevřeno do pozdních hodin. V nižších částech Pražského hradu, například ve Zlaté uličce, se i běžně bydlelo. V oblasti byly krámy a obchody a celý prostor sloužil k obvyklému pohybu lidí bez omezení.
Pouze v případě německé okupace v roce 1939 byl Pražský hrad obsazen německými vojsky, která zabránila volnému průchodu osob. „I. nádvoří němečtí vojáci uzavřeli strážemi, takže příchod na Hrad byl se strany Hradčan možný jen IV. nádvořím (průchod I. nádvořím byl uvolněn ve druhé polovině dubna 1939). Na požádání umožnili však p. kardinálovi průjezd Matyášovou bránou ve dnech velikonočních svátků. Třetí nádvoří uzavřeli strážemi u podjezdu k chrámu sv. Víta a pod chodbou do oratoře. Projíti směl jen ten, kdo se mohl vykázati legitimací, kterou vydalo velitelství 3. sboru. Takové legitimace obdrželi všichni zaměstnanci kanceláře prezidentovy. Kontrola dála se liberálně a při vchodu pod balkonem na III. nádvoří vůbec ne,“ píše Pavel Zeman v publikaci Paměť a dějiny.
Majetek lidu
Vládní nařízení č. 55/1954 Sb., které platí doposud, uvádí hned v § 1 následující: „Pražský hrad, sídlo presidenta republiky Československé a významná historická památka, náleží všemu československému lidu.“ Jakkoliv lze v dikci předpisu z roku 1954 vypozorovat určité dobové podmínění, představuje tento normativ nepochybně vyjádření vůle, jejíž podstatou je to, že i politický režim, který přišel v roce 1948, jakkoliv byl nedemokratický, respektoval princip demokratického otevření hradu veřejnosti.
Podle vzpomínek pamětníků byl po válce Hrad otevřen ve dne v noci až do prezidentství Václava Klause. I ten však omezil volný pohyb občanů jen málo. Hrad byl v letní sezoně zpřístupněn veřejnosti od 1. dubna do 31. října od 5.00 do 24.00 hod. Od listopadu pak v zimním režimu od 6.00 do 23.00.
Po vyvěšení červených trenýrek na Pražském hradě zneužil Zeman zpráv o teroristických útocích v Evropě a v roce 2016 uzavřel Hrad svobodnému pohybu. Při jarní epidemické vlně roku 2020 prezident Zeman zavřel areál Hradu zcela na více než dva měsíce a zákaz vstupu zopakoval 9. října 2020. Stejně jako „za Němců“, kdo měl speciální kartičku od „velitelství“, projít mohl.
Kverulantovo protestní setkání
Zemanovo zavření Hradu nikdy nemělo oporu v zákoně. Proto Kverulant na 18. dubna 2021, na Mezinárodní den památek a sídel, oznámil pražskému magistrátu svolání veřejného shromáždění na náměstí U Svatého Jiří uvnitř areálu Pražského hradu. To je prostranství s Carratiho kašnou mezi svatovítskou katedrálou, Novým proboštstvím, svatojiřskou bazilikou a Starým královským palácem. Cílem shromáždění bylo vyjádření nesouhlasu s uzavřením oblasti Pražského hradu.
Magistrát však rozhodnutím z 11. března 2021 konání shromáždění na Hradě zakázal. Podle magistrátu bylo náměstí U Svatého Jiří jakýmsi privátním dvorečkem prezidenta, a tak k ohlášce shromáždění od Kverulanta požadoval doložení písemného souhlasu vlastníka. Kverulant tento souhlas ze zřejmých důvodů nedoložil. Magistrát celou věc usnesením z 29. března 2021 odložil, jinými slovy, shromáždění znovu nepovolil. Proti tomu se Kverulant vzápětí odvolal na ministerstvo vnitra. To se nijak překvapivě přiklonilo k magistrátnímu výkladu, že Pražský hrad je jen jakýmsi privátním majetkem Zemana a jeho kamarily.
Kverulant rozhodnutí vnitra napadl dne 13. dubna 2021 správní žalobou. S ohledem na to, že ohlášené shromáždění se na Pražském hradě mělo konat již následující neděli, žádal Kverulant, aby soud ve věci rozhodl rychle. Městský soud v Praze mu vyhověl do té míry, že jednání nařídil na pátek 16. dubna 2021. Kverulant tento soud vyhrál. Soud dospěl k závěru, že areál Pražského hradu je veřejné prostranství. Dlouhodobé uzavření takového místa tedy nemělo oporu v zákoně.
Kasační stížnost
Zemanovi Hradní papaláši však proti rozsudku zpřístupňující Hrad veřejnosti podali v létě 2021 dvě kasační stížnosti. Kasační stížnost podalo ministerstvo vnitra a správa Pražského hradu. S jistou nadsázkou lze jejich obsah shrnout takto: Vnitro dál trvá na tom, že na sprostý lid musí být přísnost a že se poddaní nemají courat vrchnosti pod okny. Správa Pražského hradu vnitru přizvukovala a navíc se nemohla smířit s tím, že Kverulant vůbec nepoprosil hradní pány o souhlas s konáním svého veřejného shromáždění. Správa Pražského hradu navíc v dovolání namítala, že měla být účastníkem řízení před prvoinstančním Městským soudem.
Počátkem července 2021 Kverulant na výzvu Nejvyššího správního soudu zaslal svoje vyjádření ke kasačním stížnostem. Zopakoval v něm, že nádvoří Hradu bylo minimálně od roku 1976 vnímáno jako veřejné prostranství: „Od té doby by ke změně charakteru využití území muselo dojít právem předjímaným postupem, ke kterému ovšem nedošlo. Územní plán předpokládá, že místo je (a bude) veřejným prostorem, územně analytické podklady to stanoví a zápis v katastru rovněž. Všechny možné znaky veřejného místa, stejně jako jeho evidenční záznamy jsou tedy dány. Právní titul k omezení takového charakteru pak dán není.“
Prezident Pavel pokračoval v soudním sporu vyvolaném Zemanem
Nejvyšší správní soud na konci srpna 2021 rozhodl o kasační stížnosti Správy Pražského hradu a zrušil napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze. Uváděným důvodem bylo, že prvoinstanční soud nejednal i se Správou Pražského hradu. Ani po nástupu nového prezidenta na Hrad nedošlo k ukončení soudního sporu. I Pavlův tým trval na tom, že lidé nemají co chodit na Pražský hrad, když si to vrchnost nepřeje. A stejně jako Zemanova kamarila argumentovala i ta Pavlova potřebou zajistit bezpečnost a argumentaci rozšířila o potřebu „klidu na práci“.
Hradu hrozí útok
Vyjádření týmu prezidenta Pavla pro soud lze parafrázovat takto, bude-li areál Pražského hradu prohlášen za veřejné prostranství se snadným přístupem všech občanů, hrozí podobný útok jako na americký Kapitol. Správa Pražského hradu (SPH) ve svém podání pro soud uvedla: „SPH tedy musí na závěrech, že se nejedná o veřejné prostranství, nadále trvat. Pakliže by byl konstatován opak, tedy že Náměstí U Sv. Jiří bezvýhradně splňuje zákonnou definici veřejného prostranství, znamenalo by to ve své podstatě, že by se shromáždění konala bez předchozího vědomí/souhlasu SPH, čímž by na jedné straně mohlo dojít k omezení ústavních a protokolárních pravomocí prezidenta republiky“. A pokračovala: „V tomto ohledu by mementem měly být donedávna nemyslitelné a zcela nepředvídané události ve Washingtonu, D.C. ze dne 6. ledna 2021, kde rozlícený dav násilím vnikl do budovy Kongresu Spojených států amerických, kde měl Senát slavnostně potvrdit výsledky voleb prezidenta USA, ve kterých neuspěl úřadující prezident Donald Trump.“
Klid na práci
Advokáti prezidenta Pavla před soudem prezentovali stesk po středověkých poměrech, kdy byl Hrad v majetku panovníka a byl otevírán jen z jeho vůle. Prezident Pavel jako by chtěl tuto feudální výsadu obnovit. Prý by se mu pak lépe vládlo. Pavlův tým to před soudem dokládal i příběhem o tom, jak vrchnostenské limuzíny potřebují parkovat na Hradě. Soudu jako důkaz předložil i fotografii pořízenou při nástupní audienci velvyslanců v úterý dne 4. dubna 2023.
Soud: Pražský hrad není veřejné prostranství
První jednání proběhlo u Městského soudu v Praze v úterý 26.7. a pokračovalo v pátek 28.7. vynesením rozsudku. Soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že Pražský hrad není veřejným prostranstvím. “Nebylo prokázáno, že by tento prostor pro určité, časově relevantní období, předcházející napadenému rozhodnutí a jistě překračující funkční období jednoho prezidenta, sloužil k sociálnímu či jinému veřejně prospěšnému účelu veřejnosti,” vysvětlila soudkyně. Rozsudek je pravomocný.
Kverulant je z rozsudku smutný. Zejména proto, že pokud na Hradě v budoucnu zase stane prezident, který bude chtít dát průchod své zpupnosti a areál znovu nárokovat pro sebe a svoji kamarilu, bude to mít o něco lehčí, než to měl Miloš Zeman.
Kverulant nerozumní tomu, proč stejný soud, dokonce téměř stejný senát došel ve stejné věci v létě 2023 k radikálně odlišnému rozhodnutí než na jaře roku 2021. Až bude Kverulantovi doručeno vyhotovení rozsudku, tak jej se svými právníky pečlivě prozkoumá a nebude-li skutečně přesvědčivě zdůvodněno, tak proti rozhodnutí Městského soudu podá kasační stížnost.
Prosba o podporu
Za tým Kverulant.org Vojtěch Razima
