Kverulant.org se dlouhodobě zajímá o problematické armádní zakázky. Proto se na něj obrátil bývalý vojenský profesionál a svěřil mu popis svého zápasu o to, aby byl při nákupu stravenek pro vojáky dodržován zákon.

Již od 90. let tu existuje snaha politiků osedlat si armádu prostřednictvím veřejných zakázek. Jak ukázal například násobně předražený nákup kulometů MINIMI, kterému se Kverulant věnoval. Připomeňme si také rekordní pokutu 550 milionů korun za chyby při nákupu vrtulníků, kterou musela obrana zaplatit. Zjevná nehospodárnost nákupů je opakovaně kritizovaná i Nejvyšším kontrolním úřadem (NKÚ). Šéf NKÚ Miroslav Kala v nedávném rozhovoru pro iRozhlas uvedl, že v systému nákupů ministerstva obrany jsou fatální chyby.

A nejde jen o korupci a lobbing. Problém je ještě horší. Vysoce kvalifikovaným vojenským úředníkům s vysokými vojenskými školami a postgraduálními kurzy tamtéž dělá problém zvládnout v souladu se zákonem i to, co jinde funguje velice dobře: nákup stravenek pro vojáky.

Pro Kverulanta popsal zoufalou situaci bývalý voják, který se v nákupu stravenek pokusil sjednat nápravu. Kverulant jeho totožnost zná, ale pro podobnost jeho zápasu s romány Franze Kafky mu říkejme Josef K.

Stravenky se nenakupují centrálně

Civilní odborník se ptá, proč je nákup zadáván decentralizovaně za jednotlivá nákladová střediska cestou jejich akvizičních pracovišť. Nejedná se o účelové dělení zakázky? Na začátek je nutné podotknout, že ministerstvo má propracovaný systém řízení nákupů. Platí sice rozkaz ministra obrany č. 55/2017, o úplatném nabývání majetku a služeb v rezortu Ministerstva obrany (dále jen RMO č. 55/2017), ten však byl už desetkrát novelizován, a normativní výnos č. 60/2017, o jednotném postupu při úplatném nabývání majetku, služeb a stavebních prací v rezortu Ministerstva obrany, byl novelizován šestkrát za existence dvou ministrů a dvou ministryň obrany. Pro ty, kteří nejsou seznámeni se strukturou řízení v rezortu Ministerstva obrany (MO), přikládáme výpis z organizační struktury MO.

V roce 2021 bylo nadřízeným stupněm avizováno podřízeným akvizičním pracovištím, že budou uzavírat veřejnou zakázku malého rozsahu na nákup stravovacích poukázek. Optimisté věřili, že nebude problém tuto zakázku zadat. Přece všechny postupy by měly být jasně popsány a stanoveny, když se vedl konstruktivní dialog s NKÚ. Ukázalo se, že lehce na bojišti, těžce na cvičišti. Nákup stravenek se totiž ukázal jako hlavolam. První výzvou bylo stanovení hodnoty veřejné zakázky, která je definována rozsudkem Krajského soudu v Brně (62Af2/2010-131) a rozsudkem Nejvyššího správního soudu (8Afs 12/2012-46).

Klíčový rozsudek

Právě výše uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z 12. 1. 2012 je klíčem k pochopení tohoto hlavolamu. Nejvyšší správní soud tímto rozsudkem zamítl kasační stížnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) ve sporu o výši kauce při přezkumu veřejné zakázky na stravovací poukazy. ÚOHS požadoval, aby do nabídkové ceny byla zahrnuta i provize, kterou dodavatel získává od stravovacích zařízení. Soud však potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Brně, že tato provize není součástí nabídkové ceny, a tedy ani základu pro výpočet kauce.

NSS konstatoval, že provize od třetích stran nelze automaticky započítávat do nabídkové ceny veřejných zakázek. „Vydavatelé stravovacích poukazů si se třetími subjekty nesjednávají provize vázané na konkrétní veřejné zakázky. Provize se třetími subjekty se sjednávají prostřednictvím dlouhodobých smluv bez ohledu na jednotlivé časově na nich nezávislé veřejné zakázky,“ uvedl soud ve svém odůvodnění. Započítávání všech skrytých provizí by podle soudu vedlo k absurdním důsledkům a nerovnému přístupu k uchazečům.

ÚOHS argumentoval rozsudkem Soudního dvora EU ve věci Auroux, který stanovil, že pro určení hodnoty zakázky je třeba vzít v úvahu celkovou hodnotu z pohledu uchazeče, včetně příjmů od třetích osob. Nejvyšší správní soud však upozornil na podstatné rozdíly mezi případem Auroux a projednávanou věcí. V případě stravovacích poukazů neexistuje přímá vazba mezi platbami třetích osob a konkrétní veřejnou zakázkou, jako tomu bylo ve věci Auroux.

NSS tak potvrdil, že do nabídkové ceny a předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezapočítává částka odpovídající nominální hodnotě poptávaných stravovacích poukazů. „Při nákupu stravovacích poukazů dochází ke směně vzájemně značně zastupitelných nositelů hodnot, nadto přenositelných z osoby na osobu,“ konstatoval soud. Toto rozhodnutí mělo mít významný dopad na praxi zadávání veřejných zakázek na stravovací poukazy a výpočet kaucí při jejich přezkumu. Mělo, ale praxe v rezortu obrany byla s tímto rozsudkem v rozporu. To také bylo hlavním důvodem, proč se do věci vložil Josef K., tehdy ještě v činné službě.

„Udělejte to jako ostatní“

Logickým krokem Josefa K. tedy bylo obrátit se na nadřízené, aby poskytli metodickou pomoc. Moc neuspěl. Dostalo se mu rady, že má postupovat podle výše uvedených rozsudků a v souladu s odborným pokynem 128-3/2014 – SpodMO pro hospodaření a nakládání s majetkem majetkových uskupení 1.0, 2.1, 2. 2, 2. 3, 2.4, 2.5, 3.0, 4.1, 4.2, 5.0, 6.2 a 6.4 v rezortu obrany (dále odborný pokyn 128-3/2014-SPodMO). Dodatečně dostal i duchovní podporu: „Udělejte to jako ostatní.“

Ale podle údajů o veřejných zakázkách uveřejněných v Národním elektronickém nástroji (NEN) bylo jasné, že každé akviziční pracoviště postupuje jinak. Při studiu odborného pokynu si Josef K. jako zadávající všiml, že z pěti zákonů, závazných vyhlášek a interních normativních aktů MO, na které se odvolává, již čtyři pozbyly platnosti i účinnosti. Jak by ne, vždyť vznikly tři roky před vydáním nového zákona o zadávání veřejných zakázek i navazujících interních normativních aktů.

Při hledání správného postupu zadání této veřejné zakázky zadávající Josef K. zjistil, že stanoviska publikovaná Ministerstvem pro místní rozvoj (MMR ČR), jako gestorem procesu veřejného zadávání, na jeho webu, byla také v rozporu s doporučeními nadřízených a praxí v rezortu MO.

Dotaz dle zákona o svobodném přístupu k informacím

Termín nutného zadání zakázky se Josefovi K. blížil, ale stanovisko nadřízených nebylo možné získat. Dělali to asi jako ostatní. Proto zadávajícího Josefa K. napadlo využít vymožeností demokracie a použít zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a obrátit se na ministerstva jako soukromá osoba. Zaslal dotaz na Ministerstvo financí s žádostí, jak postupovat v případě, že bude poskytnuta ve prospěch zadavatele tím nejlepším v pořadí nabídek sleva či provize. Civilní ministerstvo odpovědělo v řádné časové lhůtě a na všechny položené otázky. Podle Ministerstva financí se případná provize zaúčtuje na příjmový účet. Takže z poskytnutí provize zadavatel nic nemá a prostě peníze vrátí do státního rozpočtu.

Druhý dotaz byl zaslán na MMR ČR. Ten byl pro zakázku podstatnější. Po zkušenosti s financemi byl rozsah otázek rozšířen. Odpověď přišla v řádné lhůtě, byla vyčerpávající a potvrzovala předchozí zjištění zadávajícího učiněná na základě „geometrického plánu“ zpracovaného před začátkem zadávání.

Dopis vrchnosti

Co ale s nadřízenými? Písemné stanovisko žádné, ochota nulová, jen rada dělat to jako ostatní. Máme ale už 35 let demokracie, takže Josef K. zopakoval postup a vznesl dotaz jako soukromá osoba. Jako loajální zaměstnance rezortu se zadávající snažil formulovat otázky tak, aby upozornil řídicí středisko na existující problém.

Kafkovo dědictví

První dotaz na MO byl odeslán v říjnu 2021. Reakce ministerstva byla zajímavá. Nepoužili inteligence, ani umělé inteligence, aby se podívali na stošestky na stránkách jiných ústředních orgánů. Nejprve požádali o prodloužení lhůty na zpracování odpovědi, aby následně zaslali dopis, ve kterém na dotazy neodpověděli a doporučili obrátit se služebním postupem na nadřízené. Kruh se uzavřel. Gordický uzel vytvořen. Nadřízení nekomunikují, na otázky se neodpovídá, ale člověku se doporučí, aby se obrátil na nadřízené. Inu, Kafkovo dědictví uchovávané v české kotlině jako národní poklad.

Zadávající Josef K. sice odpovědi už nepotřeboval, protože všechny potřebné informace k řádnému zadání zakázky již získal z jiných zdrojů, ale jako bývalý dlouholetý zaměstnanec ministerstva, kterému se zachtělo užívat si vymožeností demokracie, se rozhodl dále v dotazech pokračovat s cílem upozornit již bývalé akviziční kolegy, že nepostupují správně. Zároveň zjistil, že podobné problémy řeší více kolegů, a rozhodl se jim pomoci.

Josef K. tedy zpracoval a odeslal druhý dotaz a upozornil, že postup MO nebyl správný. Odpověď Kanceláře ministryně obrany byla rovněž zajímavá. O problému věděly dvě sekce MO, z nichž jedna byla gestorem procesu pořizování majetku a odpovídala za obsah příslušného rozkazu a normativního výnosu Ministra obrany.

Z odpovědi jasně vyplývalo, že kritérium pro výběr dodavatele nemůže být výše provize z hodnoty poukázky, neboť není možný „…výkon těchto činností s vynaložením nulových nebo záporných nákladů“ a MO nemůže odmítnout odpovědět na otázky položené soukromou osobou – občanem. Takže jeho předchozí postup byl chybný.

Zakázka byla nakonec Josefem K. zadána, byl vysoutěžen dodavatel, uzavřena smlouva a najednou se objevil požadavek gestora odborného pokynu 128-3/2014-SPodMO vstoupit do procesu uzavírání smlouvy. Tento požadavek hodnotil Josef K. jako naprosto nehorázný.

Bylo tedy nutné zpracovat třetí dotaz na MO. Odpověď přišla v lednu 2023. Vyplývalo z ní, že žádný odborný pokyn nemůže ukládat povinnosti nad rámec povinností stanovených rozkazem a normativním výnosem ministra pro danou oblast.

Byla tam také informace, že nová verze odborného pokynu byla zpracována a předložena nadřízenému k posouzení v roce 2020 – tedy tři roky po vydání nového zákona a příslušných rozkazů a normativních výnosů. I C a K vojenští byrokraté by se museli červenat.

Proces

Nové znění odborného pokynu je posuzováno již 3 roky a kdy bude proces ukončen, není známo. Pravděpodobně se hledá štábní major. Nikdo také nepožádal o součinnost gestora procesu pořizování majetku a ani to nemá v plánu.

Že je vedena takováto diskuse s orgány MO, se neutajilo. Zadávající Josef K. byl oslovován kolegy (s výjimkou vojenského zpravodajství, policie a hradní stráže) řešícími stejné problémy s žádostí o pomoc a jako soukromá osoba jim poskytl získané materiály. Evidentně ani oni neposlechli pokynu, že se mají obrátit na nadřízené, ale snažili se postupovat podle rady: „udělejte to jako ostatní“, protože, jak říkal jiný literární hrdina Josef Švejk: „Disciplína, vy klucí pitomí, musí bejt! Jinak byste lezli po stromech jako vopice! … A není to pravda? Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez disciplíny! Z toho jsem měl dycky největší strach.“ Možná není jen náhoda, že onen park na Karláku je na Praze 2, kde byla ministryně obrany dříve starostkou.

Všechny odpovědi podepsal stejný ředitel kanceláře ministryně obrany. Otázky byly formulovány návodně, ale ani to v něm nevzbudilo podezření, že je něco v nepořádku. Zřejmě je tento systém bytostně zažitý a považovaný za normální.

Návrhy odpovědi zpracovávané referentem byly předloženy k posouzení vedoucímu oddělení, řediteli odboru, řediteli sekce a následně zaslány na kancelář MO. Nikomu z těchto funkcionářů nepřipadaly otázky ani odpovědi podivné. Vůbec jim nevadilo, že běžné připomínkové řízení trvá 4 roky, implementace zákona víc jak 7 let a že jsou překračovány pravomoci.

Josef K. metodikem

Ke svému úžasu Josef K. po čase zjistil, že otázky i odpovědi, o které žádal v občanské akci, byly bez jeho souhlasu a s plným uvedením jména a soukromé internetové adresy uveřejněny ve Finančním informačním systému jako doporučení SE MO coby návod k postupu v procesu pořizování stravovacích poukázek. Nejzábavnější bylo, že jedna z kolegyň se na základě této zkušenosti domnívala, že je Josef K. ve věci metodikem.

Šlo o evidentní porušení práva Evropské unie v podobě GDPR i práv zadávajícího, ale to si příslušní vysokoškolsky vzdělaní pracovníci MO vůbec neuvědomovali. Bylo nutné zjednat nápravu. MO požádala o povolení uveřejnit tyto dokumenty, žádosti bylo vyhověno, dokumenty byly anonymizovány a uveřejněny.

Zdálo by se, že se někdo chytne za nos a bude problémy řešit. Zadávající Josef K. odešel do důchodu a pustil to z hlavy. Jenže v září roku 2024 se ozvala pracovnice z akvizičního pracoviště, se kterou dříve spolupracoval a které poskytl získané odpovědi. Informovala ho, že gestor odborného pokynu 128-3/2014-SPodMO má stále tendenci opět vstupovat do procesu uzavírání smluvního vztahu, vznáší požadavky nad rámec rozkazu ministra obrany (RMO) a normativního výnosu ministra obrany (NVMO) a ještě své požadavky rozšířil. To byla trochu silná káva.

Čekání

Josef K. tedy zpracoval čtvrtý dotaz, zda již byl vydán nový odborný pokyn pečlivě posuzovaný nadřízenými od roku 2020. MO odpovědělo, že ani po čtyřech letech nebyl proces posuzování ukončen, vydání se prý chystá v prosinci 2024. K tomu však stále nedošlo.

To bylo už i pro Josefa K. v důchodu docela za hranou. Následoval tedy jeho zatím poslední dotaz, zda se někdo zabývá vyhodnocováním procesu implementace zákonů a interních normativních aktů do činnosti rezortu obrany. Z odpovědi MO vyplývá, že se tím nikdo nezabývá a je věcí každého funkcionáře, jak bude při zpracování odborného pokynu postupovat, a že neexistuje žádný orgán, který by alespoň namátkově kontroloval, zda a jak jsou v rezortu MO implementovány zákony, vyhlášky a interní normativní akty. Ergo, nečiní tak ani Vojenská policie, ani Vojenské zpravodajství, chránící strategické zájmy státu, ani jiné kontrolní orgány.

Smutné závěry

Parlament schválil zákon, ministryně obrany vydala rozkaz MO a normativní výnos k implementaci ustanovení zákona, ale nikoho, kromě Josefa K., vlastně nezajímá, zda, jak a za jak dlouho jsou ustanovení zákona a rozkazů a normativních výnosů ministra obrany implementovány do odborných pokynů jednotlivých funkcionářů. Přestože výše uvedený rozkaz a normativní výnos prošly řadou novelizací, nikdy se nikdo nenamáhal zapracovat tam pokyny ohledně zvláštností zadávání zakázky na stravenky.

Ekonomické orgány provádí u podřízených akvizičních pracovišť každé dva roky hloubkovou kontrolu, přesto si nevšimly, že zakázky nejsou zadávány v souladu se stanoviskem soudů a MMR ČR.

Proces zpracování jednoduchého odborného pokynu může trvat více jak 7 let a jeho posuzování nadřízeným víc jak 4 roky.

Přestože RMO a NVMO prošly řadou novelizací, nikdy se nikdo nenamáhal zapracovat tam pokyny ohledně pořizování stravovacích poukázek, i když na problémy byli upozorněni, potřebné podklady byly zabezpečeny a zbývalo zformulovat několik odstavců.

Jednotlivé složky MO si vzájemně vstupují do kompetencí. Přestože bylo vedení ministerstva na problém opakovaně upozorněno, náprava není zjednána.

Oba vedoucí funkcionáři – ministryně obrany i náčelník Generálního štábu – nemají vytvořen žádný systém, který by vyhodnocoval, zda a jak jsou implementovány zákony a ustanovení rozkazů ministryně obrany. Nabízí se tedy otázka, proč jsou rozkazy vydávány, když nikdo nekontroluje, zda jsou plněny.

Na závěr ještě poznámku. Od roku 2020 byly zpracovány tři rozkazy ministryně obrany k plánování. Ani jeden střednědobý plán nebyl zpracován v souladu s jejich ustanoveními. Zřejmě se jedná o jev v armádě dost obvyklý.

Josefovi K. není příjemné po všech těch letech strávených v armádě a rezortu MO tímto způsobem upozorňovat na problémy, ale někdo s nápravou stavu začít musí. Jenom navyšovat peněžní prostředky stačit nebude.     

Prosba o podporu

Kverulant opakovaně upozorňuje na špatný stav nejen naší armády a opakovaně volá po nápravě. Pomáhejte nám v tom jakkoliv malým, zato však pravidelným darem. 

Vojtěch Razima společně s Josefem K.

K analýze některých zdrojových dokumentů byla použita AI