Celkem bez povšimnutí veřejnosti prošel prvním čtením v Parlamentu návrh zákona, který nově zavádí přestupek spočívající ve zveřejnění zjevně nepravdivé nebo hrubě urážlivé informace o kandidující volební straně nebo o jejím kandidátovi. To, co zákon naprosto neupravuje, jsou lži politiků směrem k veřejnosti. Ty budou i nadále zcela beztrestné. Kverulant.org proti této zjevné nevyváženosti protestuje. Kverulant kontroluje politiky již od roku 2009. Prosíme, kontrolujte je s námi finanční podporou naší práce.
Ve vládním návrhu o volebních kampaních, z pera podřízených ministra vnitra Víta Rakušana, se nově zavádí přestupek spočívající ve zveřejnění zjevně nepravdivé nebo hrubě urážlivé informace o kandidující volební straně nebo o jejím kandidátovi (zákaz je formulován v § 3 odst. 2). Zákon prošel 17. 9. 2024 prvním čtením. Následně byl ústavně-právním výborem parlamentu doporučen 7. 11. 2024 ke schválení.
Nad tím, zda o politicích někdo nemluví nepravdivě nebo hrubě urážlivě, bude bdít Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (Úřad). V důvodové zprávě k zákonu se píše, že Úřad nebude zkoumat, zda porušení pravidla bylo způsobilé ovlivnit výsledek voleb.
Pokuta až 2 miliony
Pro tento přestupek bude platit standardní promlčecí lhůta 3 roky. Sankcí za spáchání přestupku bude pokuta, kterou bude moci Úřad uložit až do výše 2 miliony korun.
Čistota volební kampaně?
Podle důvodové zprávy je údajně smyslem nově zaváděného přestupku chránit čistotu volební kampaně, tj. stanovit určitou hranici, jejíž překročení už představuje nepřípustné jednání ve volební kampani. Kdyby tomu tak skutečně bylo, tak by před lží a hrubými urážkami neměli být chráněni jen politici, ale i voliči. Na ty však návrh zákona o volebních kampaních nijak nepamatuje. A politici zatím mohou lhát beztrestně. Velmi dobře to ilustruje kauza poslaneckých náhrad, které se Kverulant v minulosti věnoval.
Svého času problém zneužívání poslaneckých náhrad natolik rezonoval českou veřejností, že na něj vsadila strana Věci veřejné. Do parlamentních voleb v roce 2010 šla se slibem, že budou poslanecké náhrady vracet. Předseda strany Radek John tehdy dokonce sliboval, že bude v parlamentu hledat to správné okénko, kam by mohl poslanecké náhrady vrátit.
Členové poslaneckého klubu Věci veřejné si dokonce na první schůzi odhlasovali, že budou každý měsíc náhrady vracet.
Kverulant a priori považuje všechny politiky za lháře a vrcholné politiky za vrcholné lháře. A tak se zeptal poslanecké sněmovny, zda Věci veřejné poslanecké náhrady vracejí. Překvapení se zase nekonalo. Od složení poslaneckého slibu do 1. 11. 2010 vyčerpali šikovní poslanci za VV celkem 4 234 000 Kč. Tedy 98 % toho, co vyčerpat mohli. A nevrátili ani korunu.
Místo vracení poslaneckých náhrad údajně poslanci VV podporovali charitu. Na svých stránkách se chlubili, že již rozdali 710 000 Kč. Má to však několik háčků. Někde se ztratilo 3 524 000 Kč. Údajně darovaných 710 000 Kč je pouhých 17 % z vyplacených náhrad a pouhých 7 % z čistého příjmu poslanců. Při měsíčním čistém platu přes 90 000 Kč není dar ve výši 6 723 Kč opravdu nijak oslnivý. A když ještě uvážíme, že VV dostaly od státu téměř 57 milionů korun jako příspěvek za volby, je výše darů na charitu opravdu nicotná. Kverulant jistě není sám, kdo by si dokázal představit, jak by byl štědrý za peníze ze státního rozpočtu. Navíc poslanci VV moc štědří nebyli. Údajně podporovat charitu a skutečně vracet poslanecké náhrady zpět do státního rozpočtu jsou dvě rozdílné věci. Slib předsedy Johna zněl jasně. Bude hledat okénko. Nehledal a nevrátil.
Radek John byl zvolen jistě také proto, že slíbil, že nebude tak nenažraný jako papaláši před ním. Kverulant ho proto v prosinci 2010 vyzval, aby poslanci za VV vrátili zpět do rozpočtu poslanecké sněmovny 4 234 000 Kč a začali poslanecké náhrady vracet každý měsíc, jak se usnesli.
Výzva k omluvě
Kverulant také vyzval pana Johna k omluvě a navrhl mu, aby desetkrát opsal větu: „Už nikdy nebudu lhát ve volební kampani“ a takto napsanou stránku podepsal a zveřejnil. Kverulantovi tato forma omluvy přišla adekvátní a každá jiná by byla jen rozplizlým politickým mlžením. Kverulant vydal o lhářích z VV tiskovou zprávu, ze které citovala řada médií. VV reagovaly vskutku originálně. Uvedly, že poslanecké náhrady nevracejí proto, že by je nevraceli do státního rozpočtu, ale do rozpočtu parlamentu.
Podle VV není tedy rozpočet parlamentu součástí státního rozpočtu. Tato hypotéza by jistě vysvětlovala mnohé z chování poslanců. Celé prohlášení VV je k dispozici zde. Ba ani předseda John nenechal věc bez povšimnutí. Ve svém projevu označil média, která převzala Kverulantovu zprávu, za bulvár a naznačil, že za celou kauzou je spiknutí zlovolných novinářů.
Trestní oznámení
Podle Kverulanta naplňovalo jednání pana Johna všechny znaky trestného činu podvodu, ale s trestním oznámením váhal. Pan John byl až do května 2011 šéfem vnitra a kdo by asi chtěl vyšetřovat svého nejvyššího šéfa, navíc s poslaneckou imunitou? Ale za nějaký čas pan John ministrem být přestal a Kverulant si znovu vyžádal od poslanecké sněmovny údaje o poslaneckých náhradách VV. Dotaz byl směřován na všechny náhrady, nejen na ty paušální. Kverulant se dozvěděl, že od složení poslaneckého slibu do 22. 4. 2011 vyčerpali poslanci VV jen na poslaneckých náhradách celkem 26,5 milionu. A zase nevrátili ani korunu. Poslanci VV údajně opět podporovali charitu. Nyní však už jen 3 % místo původních 7 % z vyplacených příjmů.
Radek John ani nikdo z poslanců za VV tedy dál nedodržoval slib daný veřejnosti. Podle Kverulanta šlo o trestný čin, a tak podal na Radka Johna trestní oznámení.
Politici mohou lhát beztrestně
Kverulant byl zvědav, jak trestní oznámení dopadne. Překvapení se opět nekonalo. Státní zástupce si totiž myslel, že nesplnění slibu, který byl učiněn politikem v rámci snahy získat voliče, není trestným činem, a to ani v případě, že politik lhal vědomě.
Kverulant podal proti rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství stížnost k nadřízenému Městskému státnímu zastupitelství. Nadřízený státní zástupce opět došel k závěru, že nesplnění slibu, který byl učiněn politikem v rámci snahy získat voliče, není trestným činem, a to ani v případě, že politik lhal vědomě. Odložení Kverulantova trestního oznámení je jistě dobrá zpráva pro politiky. Státní zástupci jim tehdy vzkázali, že veřejnosti mohou kdykoliv a úmyslně lhát, a to dokonce ještě před tím, než získají poslaneckou imunitu. Horší zpráva je to pro českou veřejnost.
Lež ohrožuje demokracii
Podle člena Kverulantovy správní rady a disidenta Jana Urbana je prý načase přiznat, že lži v naší době, kterou definuje masové rozšíření sociálních sítí a jejich zneužívání v nikdy nekončících volebních kampaních, ohrožují samu podstatu parlamentní demokracie. A když prý je normální, že vědomou lež společnost netoleruje u lékařů či advokátů, proč má tolerovat lži politiků?
Se lží se nyní rozhodli bojovat na ostrovech. The Guardian popisuje, že velšský regionální parlament Senned Cymru se zavázal, že do příštích voleb v roce 2026 přijme zákon, který diskvalifikuje ze všech veřejných funkcí a pozic jakéhokoliv poslance či kandidáta, který bude usvědčen z vědomé lži.
Prosba o podporu
Vláda nebo opozice, parlamentní či neparlamentní, čeští politici jako by soutěžili o to, kdo poškodí parlamentní demokracii používáním lží víc než ostatní. Nyní jako by si chtěli zajistit pokračování této soutěže. Snad proto zákon naprosto neupravuje lži politiků směrem k veřejnosti. Ty budou i nadále zcela beztrestné. Kverulant se věnuje kontrole politiků již od roku 2009. Pomozte mu v tom jakkoliv malým, zato však pravidelným darem.
