Kverulant analyzoval práci poslanců z Výboru pro obranu při projednávání rozpočtu Ministerstva obrany. Zjistil, že tito ústavní činitelé byli doposud prakticky neteční k zaměstnavatelské politice Ministerstva obrany. Peníze na platy vojáků v základních funkcích totiž nakonec končí u vojáků na Generálním štábu. Podpořte kontrolu politiků darem na Kverulantovu práci.

Kverulant prošel kapitolní sešity Ministerstva obrany, které poslanci mají podle rozpočtových pravidel povinnost projednat. Děje se tak v podobě návrhu státního rozpočtu a po jeho skončení k poslednímu dni kalendářního roku v podobě návrhu státního závěrečného účtu. Vzhledem k tomu, že obranyschopnost země je založena na vojácích, měly by poslance zajímat jejich počty a jejich platy.

Paradox

Počty plánovaných míst pro vojáky rostou. Ovšem pomaleji než počty skutečných vojáků. Vojáci tak mají vyšší průměrné platy, než jim poslanci schválili. Nejrychleji rostou platy na Ministerstvu obrany, které je chronicky nedoplněno, a to nabízí možnost, jak v mimořádných odměnách z peněz na vojáky, kteří schází, přilepšit generalitě. Generálové si přesto stěžují na nízké platy vojáků.

Kverulantova analýza

Kverulant strukturu vojáků, jejich průměrné přepočtené počty a výši průměrného měsíčního platu sledoval za roky 2010 až 2025. Průměrné přepočtené počty zaměstnanců (zde vojáků) jsou indikátorem používaným Ministerstvem financí k regulaci zaměstnanosti v rámci celého rozpočtového roku. Takto se zákonem stanoví průměrný měsíční počet zaměstnanců na všech dvanáct měsíců hospodářského roku a přiřadí se každému průměrný měsíční plat.

Tím se určí potřeba platových prostředků na celý rok, s kterou je správce rozpočtu povinen hospodařit. Počet zaměstnanců a jejich skutečný plat přitom v průběhu roku přirozeně kolísá, když vstupují do práce noví zaměstnanci, odcházejí zaměstnanci do důchodu nebo ženy na mateřskou dovolenou. Správce se však musí vejít do průměru stanoveného v kapitolním sešitě.

Např. pokud byl průměrný přepočtený měsíční počet zaměstnanců 1 000 (1 000 zaměstnanců každý měsíc po všech 12 měsíců), pak lze tento průměr za rok dosáhnout s kolísáním počtu zaměstnanců tak, že 6 měsíců může být sice stav 1 100 zaměstnanců, ale 6 měsíců musí být stav 900 zaměstnanců, tj. (6 x 1 100 + 6 x 900) / 12 = 1 000. Předpokládá se přitom, že noví zaměstnanci (vojíni a desátníci) mají individuálně nižší průměrný měsíční plat než seniorní zaměstnanci (plukovníci a generálové).

Kverulant ve své analýze věnoval pozornost dvěma skupinám vojáků. První skupinou jsou vojáci sloužící na ústředním orgánu státní správy ve věcech obrany, a tím je ministerstvo, jehož součástí je Generální štáb (vyšší důstojníci a generálové). Druhou skupinou jsou ostatní vojáci mimo státní správu (většinou jde o poddůstojníky, praporčíky a nižší důstojníky). Těch je většina a slouží na základnách funkcích.

V Kverulantem analyzovaném období (před začátkem i po začátku rusko-ukrajinské války v roce 2014) se na místech vrchních velitelů ozbrojených sil vystřídali tři prezidenti, Česko mělo osm vlád s šesti premiéry a s deseti ministry obrany. V čele armády se vystřídalo pět náčelníků, jeden z nich byl ministrem obrany ve dvou vládách a jeden se stal prezidentem. Pětkrát byla zvolena nové sněmovna. Dokonce vypukla válka. A přesto, jak ukazuje Kverulantův obrázek sestavený z rozpočtových dat Ministerstva obrany, se situace s nedoplněností armády a kouzlení s průměrným platy nezměnila.

Jednotlivá čísla (1 až 5) jsou funkční období jednotlivých náčelníků generálního štábu (NGŠ): 1. V. Picek, 2. P. Pavel, 3. J. Bečvář, 4. A. Opata, 5. K. Řehka

Jak je z obrázku patrné, poslanci schvalují peníze na výrazně více služebních míst, než se nakonec v měsíčním průměru podaří obsadit. Nicméně prostředky na platy vojáků, kteří schází, se rozdělí do platů existujících vojáků a ty jsou v průměru vyšší, než poslanci původně schválili. A tak to běží několik let, několik volebních období, bez ohledu na válku na Ukrajině. V době, kdy vládla pětikoalice, se tento rozpor ještě prohloubil. Profitují z toho však nejvíce plukovníci a generálové z Generálního štábu.

Generálové sobě

Mezi roky 2010 a 2025 došlo k tomu, že průměrný měsíční plat vojáka na ministerstvu vzrostl z 44 572 Kč na 80 937 Kč (1,82násobek roku 2010) a plat běžného vojáka vzrostl z 25 834 Kč na 49 699 Kč (1,92násobek roku 2010), takže by se mohlo zdát, že se růstem průměrného platu podporují běžní vojáci, na kterých stojí břemeno české obrany. Průměrné platy schválené poslanci však měly růst podle jiného klíče. Průměrný plat na ústředním orgánu se měl znásobit 1,79krát, u běžného vojáka to mělo být 1,92krát. Platy ministerských vojáků však rostly rychleji.

Je tomu tak proto, že peníze přidělené na neobsazená místa nekončí rozhodnutím generálů u běžných vojáků, ale jsou rozdělovány v mimořádných odměnách přímo na ministerstvu. To navíc roste. Jestliže v roce 2010 tam práci zvládlo 480 vojáků, loni to bylo už 558. Plánováváno jich však bylo 625. Zhruba 10 % služebních pozic zůstává neobsazeno, a to bez jakéhokoliv škodlivého důsledku pro obranu ČR.

Kverulant podotýká, že průměrný plat profesionálního vojáka za určité období je základnou pro výpočet výsluh. I to je důvod, proč ty nejvyšší činí v průměru 73 000 měsíčně a dostávají je generálové ve výslužbě. 

Dopis zákonodárcům

Kverulant s výsledky svojí analýzy seznámil e-mailovým dopisem všechny zákonodárce.

Videoshrnutí

Žádost o podporu

Kverulant.org sleduje, jak Armáda ČR a Ministerstvo obrany roky plánují vojáky na papíře, ale peníze na jejich platy končí u generálů a úředníků na ministerstvu. Bez nezávislé kontroly by z takového „kouzlení“ s průměrnými platy byla tichá norma, které si poslanci ani nevšimnou – nebo ji raději nechtějí vidět. Pokud nechcete, aby se z rozpočtu na obranu stal bonusový fond pro generalitu, podpořte prosím Kverulanta jednorázovým nebo pravidelným darem. Každá stokoruna nám pomáhá držet armádu i politiky pod občanskou kontrolou.

Za Kverulantův tým Vojtěch Razima