Londýnský odvolací soud zamítl českou žádost o odvolání v miliardové kauze Diag Human. Josef Šťáva tak může vymáhat od České republiky rekordních 17 miliard korun za zmařený obchod s krevní plazmou z 90. let. Z celkové sumy tvoří úroky z prodlení neuvěřitelných 13 miliard korun, které rostou tempem půl miliardy ročně.

Česká republika prohrála v pátek 27. září další důležité kolo ve sporu s podnikatelem Josefem Šťávou a jeho firmou Diag Human. Londýnský odvolací soud odmítl žádost o svolení k odvolání, které Česko podalo proti rozhodnutí z července letošního roku. Podle společnosti Diag Human je tak nárok na vyplacení 17 miliard korun definitivně vykonatelný.

Stát sice ještě může požádat anglický nejvyšší soud o svolení k odvolání do 23. října, ale pravděpodobnost úspěchu je mizivá. Ministerstvo financí zatím pokračuje ve své tradiční taktice a tvrdí, že rozhodnutí není překvapivé. Jenže pro daňové poplatníky jde o astronomickou sumu, která mohla být vyřešena už před pětadvaceti lety.

V roce 2000 v důvodové zprávě k usnesení vlády č.1186/V z 22. 11. 2000 informovalo Ministerstvo zdravotnictví, že reálná škoda činí 5,6 mld bez úroků a doporučuje sjednat mimosoudní dohodu. S tím vláda souhlasila a uložila ministerstvu jednat, což do konce roku 2001 vyústilo ve shodu na částce 2,5 -3,8 mld Kč. Dohodu však zmařili ministr Fišer, jeho poradce Zdeněk Koudelka a nově pověřený advokát Pavel Blažek, pozdější ministr spravedlnosti, který se do paměti veřejnosti zapsal především kauzou Bitcoin.

Úroky žerou státní rozpočet

Nejbolestnější na celé kauze je fakt, že podstatnou část požadovaného odškodného tvoří úroky z prodlení. Z celkových 17 miliard korun představuje původní škoda pouze 4,1 miliardy, resp. 8,3 miliardy do 30. 7. 2027. Zbytek jsou úroky naběhlé za dlouhé roky nečinnosti. Každý den prodlení přidává k dluhu dalších 1,3 milionu korun, což znamená 40 milionů měsíčně a půl miliardy ročně.

Stát tak vlastně financuje svou vlastní neschopnost vyřešit spor. Zatímco si politici už tři desetiletí přehazují odpovědnost mezi sebou, úroky neúprosně rostou. Je to jako kdyby někdo nechal běžet vodovodní kohoutek a místo jeho zavření se jen díval, jak mu stoupá účet za vodu.

Kverulant bojuje proti liknavosti

Kverulant.org se snaží tento tristní stav změnit už roky. V únoru 2020 se obrátil na Nejvyšší kontrolní úřad s požadavkem na kontrolu postupu státu v kauze Diag Human. V prosinci téhož roku podal na liknavé politiky a jejich úředníky trestní oznámení pro podezření ze zneužití pravomoci a poškození finančních zájmů ČR. O tři měsíce později pak NCOZ lakonicky oznámila, že „věc byla uložena ad acta“, neboť „po prošetření“ NCOZ nezjistila žádné okolnosti opodstatňující prověření podnětu.

Cílem Kverulanta je přimět odpovědné činitele k aktivnímu řešení sporu a minimálně k zastavení růstu úroků z prodlení. Stát mohl uložit dlužnou částku do soudní úschovy nebo u ČNB. Jenže stát se i nadále tvářil a tváří, že se nic neděje, a nepodniká žádné kroky k nápravě situace. Politici raději čekají, až problém zdědí jejich nástupci.

Kauza Diag Human v předvolební debatě absentuje

Přes tento masivní dopad na státní rozpočet se kauza Diag Human v předvolebních debatách prakticky neobjevuje. Přitom například celý rozpočet Ministerstva kultury činil v roce 2024 16,59 miliardy korun. Ani v tematických debatách České televize, ani v duelech lídrů se nikdo neodvážil otevřít tuto bolestivou kapitolu. Stát sice oznámil další odvolání k nejvyššímu soudu, ale realita je taková, že po třiceti letech soudních sporů a několika prohraných arbitrážích už není kam ustupovat. 17 miliard, které by mohly financovat desítky nemocnic, tisíce učitelů nebo kilometry dálnic zmizí kvůli rozhodnutím z minulosti a voliči se o tom z předvolebních debat nic nedozvědí.

Třicet let neschopnosti

Kořeny sporu sahají do roku 1992, kdy tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar napsal osudný dopis dánské firmě Novo Nordisk. V něm zpochybnil solidnost Šťávovy společnosti Conneco, což vedlo k rozpadnutí obchodní spolupráce a následným miliardovým žalobám.

Už v roce 2001 varovali právníci Ministerstva zdravotnictví, že Česko spor prohraje a mělo by se dohodnout. Tehdy činily nároky pouhé 4 miliardy korun. Politici však raději sázeli na průtahy a doufali, že se problém nějak vyřeší sám. Výsledkem je čtyřnásobné navýšení dluhu.

Exekuce na český majetek

Podle informací serveru HlídacíPes.org se firma Diag Human chystá provést exekuci na majetek České republiky hned v několika evropských zemích. Demonstrativně by mohlo jít i o majetek přímo v Česku. Stát tak čelí reálnému riziku zabavení státního majetku v zahraničí, což by bylo pro prestiž země zničující.

Ministerstvo financí tvrdí, že žádná jednání s Josefem Šťávou o možnostech uzavření sporu aktuálně neprobíhají. To je ale spíš důkaz neschopnosti než rozumné strategie. Každý další den nečinnosti stojí daňové poplatníky další miliony korun.

Odpovědnost nikoho

Nejhorší na celé situaci je, že za tuto finanční katastrofu nikdo neponese odpovědnost. Politici a úředníci, kteří rozhodovali v klíčových momentech sporu, už dávno opustili své funkce. Účet za jejich neschopnost ale zaplatí současní a budoucí daňoví poplatníci.

Pokud by stát jednal rozumně už před dvaceti lety, mohl spor vyřešit za zlomek současné sumy. Místo toho zvolil taktiku strusu a doufal, že problém zmizí. Výsledkem je nejdražší soudní spor v dějinách České republiky, který bude mít dopad na státní rozpočet ještě dlouhá léta.

Podpořte nezávislou žurnalistiku

Naše práce stojí peníze. Pokud si ceníte nezávislých informací o hospodaření se státními penězi a kontroly moci, podpořte nás prosím finančním příspěvkem. Pouze díky vašim darům můžeme pokračovat v odhalování případů plýtvání veřejnými prostředky a vyvíjet tlak na odpovědné politiky. Děkujeme za vaši podporu!

Vojtěch Razima