Nahoru

Kauza Diag Human

Rozhodčí tribunál se sídlem v Londýně vydal v květnu 2022 rozhodnutí, podle kterého musí Česká republika zaplatit firmě Diag Human zhruba 16 miliard korun. Z toho činí 12 miliard jen úroky z prodlení. Stát se sice odvolal, ale tím jenom oddálil definitivní porážku.  ČR prohrává v kauze Diag Human jeden spor za druhým. Stát se však stále tváří, že se nic neděje, a nepodniká nic, co by alespoň zastavilo růst úroků z prodlení. Ty tak rostou tempem 1,3 milionu Kč denně. Cílem Kverulanta je tento stav změnit. V únoru 2020 se obrátil na Nejvyšší kontrolní úřad. V prosinci 2020 podal na liknavé politiky a jejich úředníky trestní oznámení za to, že ani nezastavili úročení dluhu. V lednu 2022 vyzval ministra zdravotnictví nové vlády, aby úročení zastavil on. Vše marně. Oceňte Kverulantův boj proti plýtvání veřejnými prostředky a podpořte jej alespoň symbolickým darem.

Fotokoláž: Kverulant.org

Počátek kauzy v roce 1992

Spletitá kauza kolem společnosti Diag Human se táhne roky. Její počátek leží v roce 1992 u tehdejšího ministra zdravotnictví Martina Bojara a jeho nepodložených vyjádření, kvůli kterým byl zastaven obchod Diagu s krevní plazmou. Arbitráž z roku 2008 přiznala Diagu náhradu škody ve výši 8,9 miliardy korun, a protože stát tyto peníze Diagu zatím nedal, částka denně narůstá o úroky ve výši 1,3 milionu. Celkem to i s úroky dělá  více než 14,5 miliardy korun. Přes to všechno se zástupci státu už roky tváří, že se naprosto nic neděje a daňový poplatník už nikdy žádné peníze Diagu nebude muset platit. Přesto však Česká republika prohrává jeden soud za druhým. Odpovědné osoby za vedení sporu ujišťují veřejnost, že stát se úspěšně brání. Zamlčuje však, že se již jen brání exekucím. Meritorní spor je podle všeho již dávno a zcela prohrán.

Londýnská arbitráž

Rozhodčí tribunál se sídlem v Londýně vydal v květnu 2022 nález v mezinárodní investiční arbitráži, ve které se společnost Diag Human SE a Josef Šťáva v žalobě z roku 2017 domáhali, aby jim ČR zaplatila 52 miliard korun. Podstatou tohoto sporu byla žaloba Diagu, jako zahraniční firmy na to, že jí Česká republika nedostatečně ochránila investice i když se k tomu jako každý slušný stát zavázala řadou mezinárodních smluv. Přestože tribunál nařídil ČR zaplatit žalobcům částku jen 15,5 miliard korun z 52 miliard, které požadovali, lze to z hlediska ČR považovat za kolísání prohru

Ještě horší pro ČR je zjištění Tribunálu, že se určitý okruh osob v nejvyšších exekutivních funkcích státu dopustil řady deliktů a porušení pravidel spravedlivého procesu. Zneužití policie i zpravodajských služeb, zneužití pravomocí parlamentní vyšetřovací komise, zneužití justice při prosazení všech tří rozhodců přezkumného senátu jednou stranou sporu, jejich prokázaná podjatost, průkazné tajné vyjednávání představitelů státu s rozhodci a jednání o korupčních nabídkách výměnou za úspěch v obchodní arbitráži na nejvyšší politické úrovni, byly shledány z hlediska mezinárodního práva jako nepřijatelné.

Rozhodnutí tribunálu je konečné. Přesto Česká republika napadla nález napadnout v britské jurisdikci z formálních důvodů. „Ministerstvo financí nález v rozsahu přes 330 stran pečlivě analyzovalo a s jednomyslným souhlasem vlády podává dnes návrh na zrušení nálezu k Vrchnímu soudu v Londýně,“ napsala 15. června 2022 mluvčí ministerstva Michaela Lagronová. Šance na úspěch tohoto odvolání se však velmi blíží nule. Kverulant se nemůže ubránit dojmu, že stát před nepříjemnou pravdou opět strká hlavu do písku. Konečná prohra, která dopadne na již tak deficitní rozpočet, pak bude ještě horší. . Více v reportáži Reportérů ČT ze září 2022:

Skrývání před věřiteli

Nejpozději od pravomocného uznání nálezu v Lucembursku v květen 2017 byl stát jako dlužník povinen hledat cesty, jak prohře čelit a jak nezvyšovat dluh státu. Neudělal nic, přitom principiálně měl stát několik možností.  První z nich bylo zahájení jednání s Diagem. Ten opakovaně tvrdí, že v tomto případě zastavil úročení.  Druhým možným řešením bylo složení dlužné částky do soudní úschovy. Jde o tak zvanou soluční úschovu, která ze zákona zastavuje úročení z prodlení.

Namísto toho se I Babišova vláda uchýlila k nečinnosti a mystifikaci veřejnosti. Důkaz, že tak činila vědomě, naleznete ve stenozáznamu prohlášení bývalého předsedy vlády, pana Babiše ze dne 16. října 2017, kdy informoval sněmovnu: „Vážení, my jsme prohráli Diag Human v Lucembursku za 14 miliard. Já jsem ještě jako ministr financí stahoval naše aktiva na základě jednoho bezvýznamného dopisu, kde někdo napsal, že chce podnikat s krevní plazmou“.

Fotokoláž: ATEO

Kverulant píše na Nejvyšší kontrolní úřad

Kverulant v únoru 2020 se Kverulant obrátil otevřeným dopisem na Nejvyšší kontrolní úřad, aby přezkoumal, zda stát v této kauze postupuje s péčí dobrého hospodáře. Počátkem března mu NKÚ dopisem odpověděl, že „vykonává kontroly výhradně podle schváleného plánu kontrolní činnosti“  a šetření v kauze Diag Human v plánu není. Kverulant je postojem NKÚ roztrpčen, nikoliv však překvapen. Co také čekat od instituce, kterou řídí člověk, kterému není stydno vrazit za peníze daňových poplatníků na předražený výlet na Machu Picchu? Kverulant se však liknavým postojem státu nechce smířit a tak jsem koncem března 2020 dopisem zeptal NKÚ, jestli si kauzu Diag Humen už konečně dal do plánu. NKÚ počátkem dubna odpověděl, že „v plánu kontrolní činnosti NKÚ na rok 2020 není zařazena kontrola zaměřená na postup státních orgánů v souvislosti s vedením majetkového sporu České republiky se společností Diag Human SE.“

Kverulant podal trestní oznámení

Kverulant se s liknavostí a alibismem státu neodmítá smířit a koncem roku 2020 podal na liknavé politiky a jejich úředníky trestní oznámení porušování povinnosti při správě cizího majetku. Neudělali nic, aby alespoň zastavili úročení ve výši 1,3 milionů denně. Vyšetřování se ujala Národní centrála proti organizovanému zločinu.

Nejvyšší státní zastupitelství v roce 2020 postoupilo sice tehdejší trestní oznámení policejnímu orgánu Národní centrále proti organizovanému zločinu (NCOZ) v Praze, ale nezajistilo dohled nad jejím postupem. O tři měsíce později pak NCOZ lakonicky oznámilo, že „věc byla uložena ad acta“, neboť „po prošetření“ touto součástí NCOZ nezjistil žádné okolnosti, opodstatňující prověření podnětu.

Z textu vyrozumění, které Kverulant obdržel, nelze zjistit, zda policejní orgán NCOZ skutečně provedl zmíněné „prošetření“, přestože v našem trestním oznámení byly označeny konkrétní informace a dokumenty, jednoznačně podezření podporující. Policejní orgán se nevyjádřil ani k jednomu z přiložených dokumentů a důkazů. Nelze proto žádným způsobem zjistit, o co je opřen jeho názor o neexistenci podezření ze zmíněného deliktu. A ještě hůře, nelze zjistit nic.

Podle názoru Kverulanta státní zastupitelství i policie v tomto konkrétním případě zjevně selhaly v plnění své zákonné povinnosti chránit zájem státu a bránit ve zvyšování škody, které lze zákonnými postupy zabránit.

Vyrozumění, které nám bylo doručeno, obsahuje však i informaci, že jsme v případě nesouhlasu s úředním postupem oprávněni obrátit se na příslušné státní zastupitelství. Po pečlivé rozvaze, a s vírou, že nová vedení Nejvyššího státního zastupitelství i Policie České republiky nebudou pokračovat v zakrývání a nešetření přešlapů minulé vlády, jsme tak počátkem února 2022 učinili a to formou nového doplněné podání k Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Nejvyšší státní zastupitelství totiž od 1. července 2021 již nevede Pavel Zeman, ale Igor Stříž.

JUDr. Igor Stříž, nejvyšší státní zástupce, foto: NSZ

První odpověď od Nejvyššího státního zastupitelští přišla překvapivě rychle. JUDr. Pavel Bernát v ní píše: „Nejvyšší státní zastupitelství ohledně přezkumu prověření skutečností vyplývajících z podaného oznámení nedisponuje ve vztahu k policejnímu orgánu žádným zákonným oprávněním. Avšak vzhledem k tomu, že z obsahu vyrozumění policejního orgánu Policie ČR, NCOZ Praha ze dne 29. 3. 2021, č.j. NCOZ-964-12/ČJ-2021- 410092, není v souladu s Vaší námitkou zřejmé, jaké skutečnosti v daných souvislostech policejní orgán prověřoval a na jakém podkladě učinil výše označený závěr, v rámci dohledové působnosti jsem dal státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze pokyn, aby způsobu vyřízení Vašeho doplňujícího podání ze dne 4. 2. 2022 věnoval náležitou pozornost, a to i s využitím jeho oprávnění vůči policejnímu orgánu vyplývajících z § 157 odst. 2 písm. a) trestního řádu.“ Toto vyrozumění dávalo Kverulantovi jistou naději, že se věci bude skutečně někdo věnovat.

Počátkem března 2022 však přišla studená sprcha v podobě vyrozumění od Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ). Právě tomu uložilo Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) věc vyřídit. Státní zastupitelství však provedlo prověrku jen velmi formálně. NSZ vytýká, že z vyrozumění Policie o odložení Kverulantova trestního oznámení není zřejmé, jaké skutečnosti v daných souvislostech policejní orgán prověřoval a na jakém podkladě učinil výše označený závěr. Jinými slovy NSZ vytýká policii nepřezkoumatelnost rozhodnutí založit oznámení „AA“. VSZ tuto výtku ignoruje a sděluje, že nejsou „nové okolnosti“, jež by měly vést ke změně závěrů Policie. Samo VSZ nepodává nejmenší vysvětlení, které by reagovalo na bezobsažnost vyrozumění o odložení předmětného trestního oznámení. Kverulant se tak o „skutečnostech, jež policejní orgán prověřoval“, ani na jakém podkladě věc odložil, opět nedozvěděl nic.

Foto: Arek Socha / Pixabay

Hledá-li pozorný čtenář v hlustvisihákovském vyřízení věci pitomost, aroganci, nebo dokonce logiku, může naleznout následující vysvětlení. Bud jde o obvyklou obranu, míněno zvyklost tohoto rezortu, která paralyzuje jak systém dohledu, tak dozoru ve státním zastupitelství. Modem operandí této (již) zvyklosti je bezzskrupulozní a nápadné ignorování faktického stavu věci; nevypořádání argumentů; vše těží z představy, že systém se musí především bránit před veřejnou kontrolou ve větší míře, než je činnost orgánů činných v trestním řízení chráněna zákonem, v míře absolutní. Nějaké principy přesvědčivosti a prevence jsou pasé. Nebo jde, krom trestní, i o politickou odpovědnost zcela určitých osob, stále vlivných, které si podle další zvyklosti budovaly vlivové pozice v systému orgánů trestního systému, a tyto osoby si poradily. Nebo se uplatnil nepsaný princip „obrany státního zájmu“, který si systém vykládá jako obranu vlivných osob před trestní odpovědností. Nebo vše shora dohromady.

Kverulant se s alibismem státní správy odmítl smířit a koncem března 2022 odeslal další žádost o prověření postupu policie. I tato žádost o nápravu byla marná. Na konci dubna opět obdržel zamítavé stanovisko.

Rozhovor s Janem Kalvodou

Koncem léta 2019 požádal Kverulant o rozhovor obě strany sporu. Právní zástupce společnosti Diag Human Jan Kalvoda s natáčením souhlasil. Zástupci Ministerstva zdravotnictví mluvit na kameru odmítli, ale slíbili odpovědět na písemné dotazy. Svůj slib však ani po urgencích nedodrželiVíce již v Kverulantově videu:

Nová vláda, nový ministr, nová politika?

V lednu 2022 získala ve sněmovně důvěru nová vláda. Ministrem školství se stal Vlastimil Válek. Kverulant jej dopisem vyzval, aby: „co nejdříve zajistil, aby Ministerstvo zdravotnictví, jako zodpovědná organizační složka státu, v nejkratší možné době zastavilo úročení dlužné částky a ochránilo veřejné rozpočty České republiky.“

Kverulant chce věřit, že Válek, jako člen vlády, která se zaklíná transparentností a prosazováním principů právního státu, konečně vypořádá letitý spor, který Česká republika bohužel prohrála. I když skutečnost, že členem vlády je i Pavel Blažek, který je kauze Diag Humen také namočen, vzbuzuje obavy, že nový strojvůdce zapadne se svým vláčkem do starých, vyjetých kolejí. Bude sice houkat před jinými návěstími, ale pojede po stejné trati.

Prosba o podporu

Kverulant zdvořile prosí o finanční podporu svého dalšího boje proti liknavosti politiků a vysokých státních úředníků. Podpořte naši práci, jakkoliv malým, za to však pravidelným darem. Kverulanta čeká ještě mnoho práce a mnoho výdajů.