Zdeněk Koudelka patří k inventáři české politické scény. Nově je tlačen do pozice náměstka ministra spravedlnosti, ačkoliv jeho pověst je značně kontroverzní. Veřejnost ho pamatuje nejen díky problematickému amnestijnímu zákonu, ale také kvůli kauze Diag Human, která bude stát miliardy. Koudelka se vyznačuje neobyčejnou schopností být vždy blízko mocným, ať už to byli Václav Klaus nebo Miloš Zeman.

Už před mnoha lety říkal jeden z nejlepších českých literátů a zároveň diplomatů dvacátého století Jiří Gruša, že nejbližší okolí Václava Klause připomíná pomocnou školu, ve které se nedostatek znalostí nahrazuje hlasitým přednesem a podlézáním panu pomocnému učiteli. Klause znal dlouho a zblízka, nakonec i jako mezinárodně oceňovaný český velvyslanec v Německu a Rakousku, a na pět měsíců i ministr školství v jeho vládě. Říkal, že „Klaus nikdy nevychová politiky“ a z oné pomocné školy VK mu bylo „sarkasticky smutno“. „Z Čecháčka Čecha neuděláš“, pravil o lidsky slabých, nemravných a nestatečných, ale o to mocichtivějších „funkcemilcích“. Měl za to, že v českém politickém „heimatfilmu*“, který už od devatenáctého století pro emoce odmítá vnímat skutečnost a svět, má tento typ šanci, ale stejně jisté je, že při první krizi selže. Jaká škoda, že se Jiří Gruša se svým sarkasmem nedožil dnešních dnů.

Náměstek ministra spravedlnosti

Po Petru Macinkovi, Filipu Turkovi, Karlu Beranovi, Petru Machovi a Františku Matějkovi je Zdeněk Koudelka zatím posledním absolventem pomocné školy VK, který je po volbách tlačen na místa ministrů či politických náměstků. V případě tohoto přítulného konzultanta jak Václava Klause tak Miloše Zemana by to měl být budoucí náměstek ministra spravedlnosti.

Jen málokomu se v české politice podařilo získat tak špatnou pověst jako jemu. Když ho v roce 2012 prezident Klaus navrhl Senátu na místo ústavního soudce, dostal pouhých dvacet devět hlasů. Padesát jich bylo proti. Na konci stejného roku pomáhal formulovat proslulý aboliční paragraf velmi problematického amnestijního zákona. Václav Klaus v něm zamezil vyšetřování nebo souzení mnoha ekonomických zločinů, tunelování a podvodů polistopadové „privatizace“. O sedm let později se Koudelku zase Miloš Zeman neúspěšně pokusil vnutit Poslanecké sněmovně jako zástupce ombudsmana. Dostal pouhých čtrnáct hlasů ze sto sedmdesáti pěti přítomných.

Koudelka: „Střet zájmů nemá vylučovat lidi z politiky“

Před pár dny Koudelka znovu předvedl svoji přítulnost k mocným pozoruhodně nepřesvědčivým textem „Od Bati po Babiše: střet zájmů nemá vylučovat lidi z politiky“ v Mladé frontě dnes (15. 11., s.12). Srovnávat zvolení Tomáše Bati starostou Zlína v roce 1923 s premiérskou ambicí Andreje Babiše o více než sto let později je opravdu silně demagogická káva. Už jenom proto, že Baťa ve svém podnikání nikdy ani nezavadil o státní či evropské dotace, bez kterých by Babišův model podnikání ani nemohl existovat.

Diag Human

Nehynoucí „slávu“ si však Zdeněk Koudelka vysloužil v letech 2001-2002, kdy jako tajný poradce ministra zdravotnictví Bohumila Fišera spolu s krajně problematickým poradcem tehdejšího premiéra Miloše Zemana Miroslavem Šloufem dosáhl zrušení téměř dokončeného vyrovnání státu se společností Diag Human. Podle Kverulantových zjištění bylo tehdy možné v průběhu dvou týdnů ukončit spor za omluvu a necelé dvě miliardy korun.

26. 7. 2001 však Koudelka napsal důvěrný dopis ministru Fišerovi, označený jako „Posudek Diag Human“. Uznal v něm, že spor je prohraný, ale proto je nutné zdržovat, takže „při využití odvolání nebude rozhodnuto do poslaneckých voleb 2002 a sestavení nové vlády.“ Ty ovšem byly až za jedenáct měsíců. Koudelka v této kauze figuroval až do roku 2005 v pětijediné roli jako advokát, zvláštní (tajný a placený) poradce ministra, zástupce ministerstva zdravotnictví v mezirezortních jednáních, poslanec sněmovny a dokonce člen její vyšetřovací komise v kauze Diag Human. Byl jako ona slavná sovětská tkadlena ze stalinských dob, která dokázala pracovat najednou na třech stavech. Ne vždy se mu to ovšem i díky Kverulantovi dařilo.

Znovu a znovu však pokoušel štěstí, vždy s podporou nových politických pánů. Kverulant bude samozřejmě sledovat každý jeho krok.

Prosba o podporu

Pokud považujete nezávislou investigativní práci Kverulanta za důležitou pro kontrolu mocných a ochranu veřejných zájmů, podpořte nás libovolnou částkou. I díky vaší podpoře můžeme pokračovat ve zjišťování pravd tam, kde ostatní mlčí. Děkujeme.

 Jan Urban

*Heimatfilm je německý filmový žánr, který se soustředí na idylické, často venkovské a malebné prostředí, kde se projevují tradiční hodnoty a kde vítězí láska a rodina nad problémy. Tento žánr byl nejpopulárnější v západním Německu, Švýcarsku a Rakousku zhruba od poloviny 40. do začátku 60. let 20. století, ale vzniká i v současnosti. Filmy tohoto typu často reflektují sociální soudržnost, zachování tradic a sentimentální pohled na domov.