Jak Zdeněk Koudelka nakonec ostrouhal

Cílem Kverulanta bylo v roce 2012 osvětlit nepřijatelnost tehdy připravovaného jmenování Zdeňka Koudelky ústavním soudcem, protože se značně kompromitoval v kauze Diag Human. To se povedlo a Koudelka se ústavním soudcem nestal. Na počátku roku 2019 navrhl tehdejší prezident Miloš Zeman, aby se jeho přítel a poradce Koudelka stal alespoň zástupcem ombudsmanky. Kverulant znovu úspěšně protestoval a Koudelka se zástupcem veřejné ochránkyně nestal. Kverulant usvědčuje věrolomné politiky již od roku 2009. Usvědčujte je s námi finančním podporou našeho úsilí.

Pamětníci si možná ještě pamatují, že Zdeněk Koudelka se už jako mladý poslanec podílel na vzniku opoziční smlouvy a své pohrdání právním státem dával najevo rovněž montováním přílepků do zákonů, i když je ústavní soud označil za protiústavní. Možná si také vzpomenou na Koudelkovo působení v roli náměstka nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, která vešla do dějin jako důležitá součást tzv. „justiční mafie“, ovlivňující nezákonným způsobem průběh některých zájmových trestních věcí.

Kauza Diag Human

Méně známé je však Koudelkovo angažmá v kauze Diag Human. Pojďme si tuto složitou kauzu ve stručnosti připomenout. Bývalý ministr zdravotnictví Bohumil Fišer (2000–2002) a jeho tehdy tajný, ale z veřejných peněz placený poradce a poslanec Zdeněk Koudelka jsou hlavními viníky toho, že spor se společností Diag Human nebyl relativně rozumně vyřešen už v roce 2001.

Vláda svým usnesením přikázala v listopadu 2000 ministru Fišerovi spor s Diag Human ukončit. Nechala si totiž předtím zpracovat tři nezávislé právní posudky, které shodně označily pozici státu ve sporu za ztracenou a doporučily co nejrychlejší dohodu tak, aby se zabránilo nárůstu úroků. Tehdy šlo spor ukončit za maximálně dvě miliardy korun náhrady škody. O 22 let později v květnu 2022 vydal rozhodčí tribunál se sídlem v Londýně rozhodnutí, podle kterého musí Česká republika zaplatit firmě Diag Human zhruba 16 miliard korun. Z toho činí 12 miliard jen úroky z prodlení. To, že dnes má stát povinnost platit více než osminásobek částky z roku 2002, je prokazatelně a jednoznačně vina obou zmíněných politiků.

Koudelka v roce 2001 dopisem nabádal ministra, aby odložil rozhodnutí za příští volby, které ovšem byly až za jedenáct měsíců. Existuje i ostrý dopis místopředsedy vlády Pavla Rychetského, který trvá na tom, aby Fišer splnil usnesení vlády. Proti odkladům protestoval i další místopředseda vlády Vladimír Špidla. Fišer nedbal a jako alibi na Koudelkovu radu zadal vypracování zcela zbytečného nového „odborného“ posudku. Byli „vybráni“ brněnští znalci Horský a Svoboda, shodou okolností doporučení Koudelkou, který byl jako výslovný zástupce ministerstva zdravotnictví dosazen do „výběrové komise“. Světe, div se, byli „vybráni“, přestože nikdy předtím se v tomto oboru nepohybovali. Hbitě zpracovali „posudek“, který se, jistě úplnou náhodou, přesně trefil do odhadu, který si podle vlastních slov ministr Fišer „spočítal za chvíli na zahradě s kalkulačkou“. Šlo o perfektně zdokumentovaný trestný čin podání nepravdivého znaleckého posudku, který ovšem – a tak nějak samozřejmě – orgány činné v trestním řízení i přes podané trestní oznámení nezaujal. „Posudek“ se rychle obrátil v největší slabinu argumentace státu v celé arbitráži. Nejenom proto, že jeho okamžitým důsledkem například byla povinnost státu vyplatit Diagu Human prvních 327 milionů korun. Panem Koudelkou vybraní znalci za ten průšvih ještě zinkasovali více než pětimilionovou odměnu.

O tom, že „výběr“ znalců byl spíše kabaretním číslem, existuje na magnetofon zachycené zmíněné vyjádření Bohumila Fišera. Hlavním kritériem pro výběr znalců Horského a Svobody bylo, že jsou z Brna. Koudelka navíc, opět jako člen „výběrové komise“, přihrál právní zastupování státu dalšímu svému osobnímu příteli, brněnskému advokátovi a dnešnímu vlivnému členu ODS Pavlu Blažkovi. Pouze za skoro dva miliony. Na podzim 2021 se Pavel Blažek navzdory Kverulantovým protestům opět stal ministrem spravedlnosti. Kverulant činnost Pavla Blažka známého pod přezdívkou Don Pablo pečlivě sleduje.

Shrnutím celé Koudelkovy kauzy je vystoupení člena správní rady Kverulanta, Jana Urbana, v přímém televizním přenosu pořadu Otázky Václava Moravce z léta 2007. Hostem pořadu byl Zdeněk Koudelka, který odmítl výzvu Kverulanta Urbana, aby za tam pronesená tvrzení o jeho korupci podal návrh na vyšetřování pro pomluvu či žalobu.

Kozel zahradníkem

A ještě jedna perlička na závěr. V roce 2003 se totiž pan Koudelka nechal zvolit za člena vyšetřovací komise sněmovny ke kauze Diag Human. Inu, nejlépe se totiž vyšetří sám vyšetřovaný.

Kverulantova kampaň proti Koudelkově jmenování ústavním soudcem byla úspěšná a senát v dubnu 2012 zabránil jeho jmenování. Kverulant z toho měl, samozřejmě, radost. Naše práce má smysl. Proč bylo dobře, že se přičinlivý a k moci úslužný právník nestal soudcem Ústavního soudu, shrnul ještě v roce 2012 ve svém rozhlasovém komentáři Karel Hvížďala:

Korupce a stará společenství jsou ovšem v české politice bez paměti. Nebo spíše spoléhají na to, že občané žádnou vlastní paměť nemají, a nakonec se ohnou před politickou mocí. V lednu 2019 prezident Miloš Zeman navrhl, aby se usvědčený podvodník, spoluautor nejkontroverznější amnestie v českých dějinách a exposlanec ČSSD Zdeněk Koudelka stal zástupcem veřejné ochránkyně práv. Kverulant proti tomu protestoval a všem poslancům a senátorům odeslal mail, ve kterém je upozornil na Koudelkovo ostudné angažmá v kauze Diag Human. Ke Kverulantově protestu se připojili i další významné protikorupční organizace a Koudelka se zástupcem ombudsmanky nestal. Už v prvním kole ho v březnu 2019 odmítla zvolit sněmovna parlamentu.

Prosba o podporu

Kverulant usvědčuje věrolomné politiky a rozežrané úředníky už od roku 2009. Usvědčujte je s námi finanční podporou našeho úsilí.

Jan Urban

P.S. Autor tohoto článku v roce 2023 odhalil, že se kandidát na ústavního soudce Robert Fremr v roce 1988 dosti ostudně zapletl s komunistickou StB. Na serveru Hlídací Pes publikoval analytický článek o Fremrově minulosti, ve kterém stálo: Nejzávažnější profesní pochybení v jeho kariéře je proces s trojicí mladíků z roku 1988 známý jako „případ Olšanské hřbitovy“. To vedlo k jeho nejmenováním ústavním soudcem.