Člen Kverulantova týmu Jan Urban v tomto roce odhalil, že se kandidát na ústavního soudce Robert Fremr v roce 1988 dosti ostudně zapletl s komunistickou StB. To vedlo k jeho nejmenováním ústavním soudcem. To však není jediný případ kdy Jan Urban úspěšně protestoval proti jmenování problematického kandidáta do vysoké funkce. V roce 2012 osvětlil nepřijatelnost tehdy připravovaného jmenování Zdeňka Koudelky ústavním soudcem, protože se značně kompromitoval v kauze Diag Human a Koudelka se ústavním soudcem nestal. Na počátku roku 2019 navrhl tehdejší prezident Miloš Zeman, aby se jeho přítel a poradce Koudelka stal alespoň zástupcem ombudsmanky. Kverulant Urban znovu úspěšně protestoval a Koudelka nebyl jmenován ani zástupcem veřejné ochránkyně práv. 

Jak se Jan Urban zasadil o to, že Robert Fremr nakonec mezi novými soudci Ústavního soudu nebyl, přestože ho schválil Senát i prezident, píše Marie Veselá na iRozhlasu:

„Právnická extratřída“

Je červen a česká média oznamují další možnou posilu ústavního soudu. Pražský hrad ho představuje jako „právnickou extratřídu“ se zkušenostmi ze zahraničí, která tak obohatí Ústavní soud. Robert Fremr má ve své kariéře ale i kapitolu, na kterou pyšný není. Na výborech před senátory mluvil o svém asi měsíčním členství v komunistické straně v roce 1989.

„To považuji za šrám na své integritě, šrám, který za těch 35 let sice trochu vyblednul, ale nezmizí nikdy. Takže to považuju za svoji osobní prohru v té chvíli. Ale nic podobného jsem neopakoval,“ komentoval Fremr.

Robert Fremr v červenci získává souhlas obou výborů, které nominanty na funkci u Ústavního soudu posuzují jako první. O kandidátech pak, nezávisle na jejich (ne)doporučení, ale finálně hlasuje celý Senát.

Urbanovo odhalení

Jenže přesně týden před jejich schůzí vychází na serveru Hlídací Pes článek o Fremrově minulosti, ve kterém stálo: Nejzávažnější profesní pochybení v jeho kariéře je proces s trojicí mladíků z roku 1988 známý jako „případ Olšanské hřbitovy“.

To byl zpolitizovaný proces, který manipulovala Státní bezpečnost. Robert Fremr kvůli němu čelí kritice a den před schůzí Senátu jede na Hrad jednat s prezidentem Petrem Pavlem. Po schůzce říká, že na své kandidatuře trvá.

„Tím, že bych tu kandidaturu stáhnul, tak bych víceméně potvrdil to, co mi na tom vadí. Že tvrdí o mně, že jsem vědomě spolupracoval s StB, což teda opravdu kategoricky odmítám,“ řekl Fremr.

Hlasování Senátu

Je srpen a senátoři začínají definitivně rozhodovat o nominaci Roberta Fremra. Důvěru všech politiků nemá jistou. „To, že některé věci byly jinak, než on říkal, se zdá, že je pravdou. To si myslím, že v případě ústavního soudce není dobrá zpráva,“ potvrzuje předseda horní komory Miloš Vystrčil z ODS.

Nakonec ale těsně senátoři jeho nominaci schvalují. Robert Fremr prochází o tři hlasy. Blíží se den jeho jmenování. Jenže se začínají objevovat další informace o jeho předlistopadové minulosti. Konkrétně o více než 100 lidech, které Robert Fremr podle senátora Marka Hilšera z klubu STAN odsoudil za emigraci.

„Pan Robert Fremr vlastně tyto věci neuvedl na jednání Senátu. Nás informoval o tom, že kromě toho případu Olšanské hřbitovy jiné záležitosti politického charakteru nesoudil,“ vysvětloval senátor Hilšer.

Ze jmenování sešlo. Petr Pavel říká, že potřebuje čas na rozmyšlenou. Zároveň zadává Ústavu pro studium totalitních režimů, ať Fremrovo rozhodování prověří.

Rezignace

Jenže než se prezident rozhodne, svolává v srpnu Robert Fremr vlastní tiskovou konferenci. A na té oznamuje, že ústavním soudcem být nechce. Hlavní důvod je podle něj tlak některých médií.

„Uznal jsem, že ta nedůvěra, která by mě provázela na Ústavním soudu, by chtě nechtě dopadala na důvěryhodnost celého Ústavního soudu. A to bych já rozhodně nechtěl,“ prohlásil.

Robert Fremr zdůrazňuje, že svůj krok rozhodně nepokládá za doznání. Dva měsíce po jeho odstoupení, v říjnu, přichází i výsledky bádání historiků o jeho práci. Podle nich jako soudce musel vědět, že kauzu Olšanské hřbitovy vyšetřovala Státní bezpečnost. Robert Fremr říká, že závěry historiků jsou tendenční.

„Dal jsem mu šanci lhát“

Bývalý disident Jan Urban rezignaci Roberta Fremla na post ústavního soudce vítá a skromně dodává: „Celá moje práce byla postavená na podkladech a práci Petra Payna, Petra Placáka a Johna Boka. Já to jen shrnul a konfrontoval Fremra a dal mu šanci lhát. Robert Fremr jistě patří mezi nejkvalifikovanější a nejzkušenější trestní soudce v zemi. Ale na Ústavní soud by měl kvalifikovat také pevný charakter. A k němu bezpochyby a nutně patří schopnost přiznat chybu, nezamlčovat fakta, nevymlouvat se – a pokud fakta prokazují selhání, třeba i požádat o odpuštění. To se však nestalo.”

Zdeněk Koudelka

Případ Roberta Fremra ale není jediný případ kdy Jan Urban úspěšně protestoval proti jmenování problematického kandidáta do vysoké funkce. V roce 2012 osvětlil nepřijatelnost tehdy připravovaného jmenování Zdeňka Koudelky ústavním soudcem, protože se značně kompromitoval v kauze Diag Human. To se povedlo a Koudelka se ústavním soudcem nestal. Na počátku roku 2019 navrhl tehdejší prezident Miloš Zeman, aby se jeho přítel a poradce Koudelka stal alespoň zástupcem ombudsmanky. Kverulant Urban znovu úspěšně protestoval a Koudelka se zástupcem veřejné ochránkyně nestal.

Pamětníci si možná ještě pamatují, že Zdeněk Koudelka se už jako mladý poslanec podílel na vzniku opoziční smlouvy a své pohrdání právním státem dával najevo rovněž montováním přílepků do zákonů, i když je ústavní soud označil za protiústavní. Možná si také vzpomenou na Koudelkovo působení v roli náměstka nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, která vešla do dějin jako důležitá součást tzv. „justiční mafie“, ovlivňující nezákonným způsobem průběh některých zájmových trestních věcí.

Kauza Diag Human

Méně známé je však Koudelkovo angažmá v kauze Diag Human. Pojďme si tuto složitou kauzu ve stručnosti připomenout. Bývalý ministr zdravotnictví Bohumil Fišer (2000–2002) a jeho tehdy tajný, ale z veřejných peněz placený poradce a poslanec Zdeněk Koudelka jsou hlavními viníky toho, že spor se společností Diag Human nebyl relativně rozumně vyřešen už v roce 2001.

Vláda svým usnesením přikázala v listopadu 2000 ministru Fišerovi spor s Diag Human ukončit. Nechala si totiž předtím zpracovat tři nezávislé právní posudky, které shodně označily pozici státu ve sporu za ztracenou a doporučily co nejrychlejší dohodu tak, aby se zabránilo nárůstu úroků. Tehdy šlo spor ukončit za maximálně dvě miliardy korun náhrady škody. O 22 let později v květnu 2022 vydal rozhodčí tribunál se sídlem v Londýně rozhodnutí, podle kterého musí Česká republika zaplatit firmě Diag Human zhruba 16 miliard korun. Z toho činí 12 miliard jen úroky z prodlení. To, že dnes má stát povinnost platit více než osminásobek částky z roku 2002, je prokazatelně a jednoznačně vina obou zmíněných politiků.

Koudelka v roce 2001 dopisem nabádal ministra, aby odložil rozhodnutí za příští volby, které ovšem byly až za jedenáct měsíců. Existuje i ostrý dopis místopředsedy vlády Pavla Rychetského, který trvá na tom, aby Fišer splnil usnesení vlády. Proti odkladům protestoval i další místopředseda vlády Vladimír Špidla. Fišer nedbal a jako alibi na Koudelkovu radu zadal vypracování zcela zbytečného nového „odborného“ posudku. Byli „vybráni“ brněnští znalci Horský a Svoboda, shodou okolností doporučení Koudelkou, který byl jako výslovný zástupce ministerstva zdravotnictví dosazen do „výběrové komise“. Světe, div se, byli „vybráni“, přestože nikdy předtím se v tomto oboru nepohybovali. Hbitě zpracovali „posudek“, který se, jistě úplnou náhodou, přesně trefil do odhadu, který si podle vlastních slov ministr Fišer „spočítal za chvíli na zahradě s kalkulačkou“. Šlo o perfektně zdokumentovaný trestný čin podání nepravdivého znaleckého posudku, který ovšem – a tak nějak samozřejmě – orgány činné v trestním řízení i přes podané trestní oznámení nezaujal. „Posudek“ se rychle obrátil v největší slabinu argumentace státu v celé arbitráži. Nejenom proto, že jeho okamžitým důsledkem například byla povinnost státu vyplatit Diagu Human prvních 327 milionů korun. Panem Koudelkou vybraní znalci za ten průšvih ještě zinkasovali více než pětimilionovou odměnu.

O tom, že „výběr“ znalců byl spíše kabaretním číslem, existuje na magnetofon zachycené zmíněné vyjádření Bohumila Fišera. Hlavním kritériem pro výběr znalců Horského a Svobody bylo, že jsou z Brna. Koudelka navíc, opět jako člen „výběrové komise“, přihrál právní zastupování státu dalšímu svému osobnímu příteli, brněnskému advokátovi a dnešnímu vlivnému členu ODS Pavlu Blažkovi. Pouze za skoro dva miliony. Na podzim 2021 se Pavel Blažek navzdory Kverulantovým protestům opět stal ministrem spravedlnosti. Kverulant činnost Pavla Blažka známého pod přezdívkou Don Pablo pečlivě sleduje.

Shrnutím celé Koudelkovy kauzy je vystoupení člena správní rady Kverulanta, Jana Urbana, v přímém televizním přenosu pořadu Otázky Václava Moravce z léta 2007. Hostem pořadu byl Zdeněk Koudelka, který odmítl výzvu Kverulanta Urbana, aby za tam pronesená tvrzení o jeho korupci podal návrh na vyšetřování pro pomluvu či žalobu.

Kozel zahradníkem

A ještě jedna perlička na závěr. V roce 2003 se totiž pan Koudelka nechal zvolit za člena vyšetřovací komise sněmovny ke kauze Diag Human. Inu, nejlépe se totiž vyšetří sám vyšetřovaný.

Kverulantova kampaň proti Koudelkově jmenování ústavním soudcem byla úspěšná a senát v dubnu 2012 zabránil jeho jmenování. Kverulant z toho měl, samozřejmě, radost. Naše práce má smysl. Proč bylo dobře, že se přičinlivý a k moci úslužný právník nestal soudcem Ústavního soudu, shrnul ještě v roce 2012 ve svém rozhlasovém komentáři Karel Hvížďala:

Korupce a stará společenství jsou ovšem v české politice bez paměti. Nebo spíše spoléhají na to, že občané žádnou vlastní paměť nemají, a nakonec se ohnou před politickou mocí. V lednu 2019 prezident Miloš Zeman navrhl, aby se usvědčený podvodník, spoluautor nejkontroverznější amnestie v českých dějinách a exposlanec ČSSD Zdeněk Koudelka stal zástupcem veřejné ochránkyně práv. Kverulant proti tomu protestoval a všem poslancům a senátorům odeslal mail, ve kterém je upozornil na Koudelkovo ostudné angažmá v kauze Diag Human. Ke Kverulantově protestu se připojili i další významné protikorupční organizace a Koudelka se zástupcem ombudsmanky nestal. Už v prvním kole ho v březnu 2019 odmítla zvolit sněmovna parlamentu.

Prosba o podporu

Kverulant usvědčuje věrolomné politiky a rozežrané úředníky už od roku 2009. Usvědčujte je s námi finanční podporou našeho úsilí.

Vojtěch Razima