Evropský soudní tribunál ve středu 15. července vynesl rozsudek ve věci Kverulantovy žaloby na Evropský parlament (EP) kvůli tajení přesných částek náhrad vyplacených českým europoslancům. Kverulant se domáhal toho, aby soud zrušil rozhodnutí EP ze 14. srpna 2024, kterým parlament potvrdil jen anonymizovaný přístup k tabulkám náhrad a odmítl zveřejnit údaje přiřazené ke konkrétním jménům. Kverulant neuspěl, a navíc mu Evropský soudní dvůr uložil zaplatit EP náklady řízení. Cesta k tomu, aby evropská veřejnost mohla skutečně důkladně kontrolovat svoje zástupce placené z veřejných peněz tak zůstává zavřená. Když s veřejností mocní nehrají fér, Kverulant veřejnost brání. Prosíme, pomozte nám s tím.
Kverulant.org dlouhodobě mapuje zneužívání poslaneckých náhrad v české politice a obdobnou kontrolu se snaží prosadit i na úrovni Evropského parlamentu. V dubnu 2024 požádal EP podle nařízení 1049/2001 o přístup ke všem dokumentům o platech a náhradách českých poslanců – včetně cestovních výdajů, paušálních částek na kanceláře, denních diet či odměn za funkce ve výborech. Cílem bylo porovnat výši čerpaných prebend s reálnou aktivitou europoslanců a jejich docházkou na hlasování.
Bruselská anonymizace místo transparentnosti
Parlament nakonec Kverulantovi poskytl jen anonymizované tabulky: platy a paušál na všeobecné výdaje sice kompletně, ale cestovní náhrady a denní příspěvky pouze v souhrnných částkách bez přiřazení ke konkrétním jménům. Údaje zatajil s odkazem na ochranu osobních údajů podle nařízení 2018/1725. Znemožnil tak zjistit, kdo z českých europoslanců bere nejvíce, a přitom v Bruselu a Štrasburku skoro nepracuje.
Český zákon je lepší než bruselské nařízení
Na úvod budiž řečeno, že český zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím představuje v klíčových ohledech výrazně silnější a praktičtější nástroj transparentnosti než evropské nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům. Zatímco zákon 106/1999 zakotvuje právo na informaci jako subjektivní veřejné právo každého – bez ohledu na státní příslušnost a bez povinnosti žádost zdůvodňovat – nařízení 1049/2001 se formálně omezuje pouze na přístup k dokumentům tří hlavních institucí EU (Parlamentu, Rady a Komise), čímž vytváří roztříštěný a institucionálně úzký rámec. Lhůty jsou přitom v českém zákoně podstatně přísnější: povinný subjekt musí odpovědět do 15 kalendářních dnů s možností prodloužení o pouhých 10 dnů, kdežto nařízení 1049/2001 pracuje s lhůtami 15 pracovních dnů s možností prodloužení o dalších 15 pracovních dnů, a to na každém ze dvou stupňů řízení, což v praxi umožňuje průtahy v řádu měsíců.
Výjimky z povinnosti poskytnout informaci jsou v zákoně 106/1999 vykládány restriktivně a judikatura opakovaně potvrzuje zásadu částečného zpřístupnění (anonymizace), zatímco nařízení 1049/2001 obsahuje v čl. 4 široce formulované výjimky — zejména ochranu rozhodovacího procesu a mezinárodních vztahů — jejichž vágnost orgánům EU v praxi umožňuje paušální odmítání žádostí bez konkrétní analýzy újmy.
Symptomatické je, že nařízení 1049/2001 nebylo od svého přijetí v roce 2001 věcně novelizováno, přestože pokusy o reformu opakovaně ztroskotaly na legislativní slepé uličce, zatímco český zákon prošel postupným vývojem včetně novely č. 241/2022 Sb. Výsledkem je, že zákon 106/1999 nabízí žadateli jasné lhůty, předvídatelný postup, reálné opravné prostředky a širší okruh povinných subjektů zahrnující celou veřejnou správu, kdežto nařízení 1049/2001 zůstává nástrojem, jehož praktická účinnost je dlouhodobě zpochybňována akademiky, ombudsmanem i nakonec i praxím, jak dokládá tato kauza.
Soud v Lucemburku
Kverulant se s utajováním informací o prebendách poslanců placených z veřejných peněz odmítl smířit a Evropský parlament zažaloval. Jeho žalobu ze dne 15. října 2024 Evropský soudní tribunál poprvé projednal v Lucemburku ve čtvrtek 29. ledna 2026. Kverulant se domáhal toho, aby soud zrušil rozhodnutí EP ze 14. srpna 2024, kterým parlament potvrdil jen anonymizovaný přístup k tabulkám náhrad a odmítl zveřejnit údaje přiřazené ke konkrétním jménům. Jednání se za žalobce osobně zúčastnili ředitel Vojtěch Razima a advokát Daniel Schmied.
Jádro sporu: osobní údaje proti právu kontrolovat politiky
Soudce zpravodaj Rui da Silva Passos ve své zprávě pro jednání shrnul, že Kverulant staví svůj případ na veřejném zájmu kontrolovat nakládání s prostředky EU a na roli watchdogové organizace. V písemném vyjádření k žalobě EP tvrdil, že veřejný zájem na transparentnosti neznamená automaticky přednost před ochranou osobních údajů. Podle parlamentu lze veřejnou kontrolu zajistit „méně invazivně“ – například tím, že občané sledují zveřejněné tarify platů poslanců, obecná pravidla náhrad či obecné výroční zprávy Evropského účetního dvora.
Agregovaná čísla maskují prebendy
Kverulant ve své argumentaci upozornil, že souhrnná čísla jen maskují zásadní rozdíly mezi jednotlivými europoslanci. Už dříve zjistil, že 21 českým poslancům bylo v roce 2023 na cestovních náhradách a paušálech vyplaceno celkem 1,786 milionu eur – v průměru přes 2,1 milionu korun na osobu ročně, přičemž někteří se dostali až na 3,3 milionu, jiní jen na zhruba 900 tisíc. Bez znalosti jmen ale nelze spojit vysoké náhrady s konkrétní docházkou, aktivitou a kumulací funkcí, například u politiků, kteří zároveň seděli na pražské radnici či provozovali lukrativní advokátní praxe.
Zamítnutí Kverulantovy žaloby
Tribunál Evropské unie zamítl ve středu 15. 7. 2026 žalobu Kverulant.org proti Evropskému parlamentu s tím, že Parlament postupoval v souladu s pravidly pro ochranu osobních údajů a právem na přístup k dokumentům EU. Podle soudu Kverulant neprokázal, že zveřejnění konkrétních částek cestovních náhrad a denních příspěvků jednotlivých českých europoslanců je nezbytné pro konkrétní účel ve veřejném zájmu, jak to vyžaduje článek 9 odst. 1 nařízení 2018/1725.
Soud uznal, že cílem Kverulanta je kontrola nakládání s veřejnými prostředky a informování veřejnosti o práci europoslanců, tyto cíle však podle něj neospravedlňují průlom do práva na ochranu osobních údajů, pokud už existují méně invazivní nástroje kontroly, jako vnitřní a vnější audity a veřejně dostupné informace o činnosti poslanců. Tribunál zároveň rozhodl, že Parlament dostatečně odůvodnil, proč poskytl pouze agregovaná data a jednotlivé částky ponechal anonymizované, a odmítl i námitku, že rozhodnutí trpí nedostatkem odůvodnění.
Náklady řízení
Evropský soudní dvůr zároveň uložil Kverulantovi povinnost nahradit náklady řízení Evropskému parlamentu. To v praxi znamená, že kromě vlastních nákladů na právní zastoupení bude muset Kverulant zaplatit i náklady právníků Evropského parlamentu. Výše těchto nákladů zatím není známa a Kverulant doufá, že pro něj tato částka nebude likvidační.
Evropské hodnoty?
Kverulant.org je z rozhodnutí Tribunálu velmi nepříjemně překvapen, protože doufal, že tolikrát v dokumentech EU deklamovaná transparentnost nakonec převáží nad institucionální arogancí. Za obzvlášť bolestivé považuje povinnost platit náklady na právní zastoupení Evropského parlamentu, a to právě v kauze, kde šlo o kontrolu nakládání s veřejnými penězi europoslanců. Tyto náklady dosud nebyly vyčísleny a Kverulant doufá, že jejich výše nebude pro jeho další činnost fatální.
Videoshrnutí
Prosba o pomoc
Kverulant.org dlouhodobě brání veřejný zájem a hlídá hospodaření s penězi daňových poplatníků – včetně těch evropských. Pokud chcete, aby mohl dál zveřejňovat informace, které jiným mocným nejsou po chuti, podpořte ho prosím pravidelným nebo jednorázovým darem, například prostřednictvím darujme.cz či přímo na účet organizace 4350490001/5500.
Vojtěch Razima
P.S. QR pro dar pro Kverulanta ve výši 1 000 korun
