Kverulant.org požádal Ministerstvo obrany o přehled interních auditů z let 2014 až 2025 včetně krátkých anotací. Zjištění jsou alarmující: i digitální dokumenty upozorňující na podezřelé hospodaření mizí po krátké skartační lhůtě a zůstává po nich jen holý záznam ve spisovém archu. Reorganizace resortu proces mizení ještě urychlují.

Kverulant požádal ministerstvo papírové války o soupis interních auditů s jejich krátkou anotací za období 2014–2025. Výsledek Kverulanta překvapil. Přestože jde většinou o digitální dokumenty upozorňující orgány velení a řízení MO na nepravosti v hospodaření, po uplynutí krátkých skartačních lhůt stanovených ještě ve „století páry“ jsou skartovány, mizí a zůstane po nich jen krátký záznam ve spisovém archu. Proces mizení navíc urychlují časté reorganizace ministerstva.

Kverulant již dříve informoval, že množství interních auditů prováděných organizačním prvkem odpovědným za vnitřní kontrolní systém je nepřímo úměrné množství peněz vkládaných do vojenských veřejných zakázek. Tento vztah zachycuje graf.

Je tomu tak od doby, kdy Ministerstvo obrany ovládlo ANO. To zde během dvou volebních období instalovalo stejný počet ministrů jako lidovci v 90. letech, ale na rozdíl od nich vydrželo celá dvě volební období. Svoji misi zde ANO zahájilo auditem zadaným a zaplaceným KMPG.

Zpráva KMPG

Zpráva KPMG ze 14. 11. 2014 hodnotí fungování klíčových agend Ministerstva obrany (řízení organizace a kontroly, dokumentace a oběh dokumentů, finance, personalistika, majetek, IT) a dochází k závěru, že resort trpí rozsáhlou administrativní zátěží, častými reorganizacemi, slabou interní komunikací, nedostatečnou elektronizací, roztříštěnou IT architekturou a nízkou mírou měřitelného řízení výkonu, což vede k neefektivnímu využívání finančních i lidských zdrojů. Současně navrhuje soubor 17 akčních plánů a dalších „quick wins“ – od zavedení měřitelných cílů, controllingu, elektronizace dokumentů a sledování požadavků na majetek, přes optimalizaci akvizičního a inventarizačního procesu až po komplexní IT strategii a systém předávání znalostí – s odhadovaným potenciálem úspory 59,82 až 499,08 pracovních úvazků a finančním přínosem 58 až 502 mil. Kč ročně při jednorázových nákladech 33 až 54 mil. Kč a s podporou nové, zjednodušené organizační struktury ministerstva založené na osmi sekcích.

Zpráva doporučovala u odboru interního auditu 20.93 snížit počet úvazků o 0,4 až 2,41. Audit přirozeně doporučoval více ICT. To tehdy bylo a doposud zůstalo spojeno se softwarem firmy Gordic, s.r.o., jak informoval Ekonomický deník. Tuto firmu, člena Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR, přivedl v 90. letech na ministerstvo M. Kalousek a Gordic patří mezi nejvěrnější sponzory reprezentačního plesu Armády ČR, o čemž již Kverulant informoval.

Digitální dokumenty, analogové skartační lhůty

Ministerské dokumenty jsou již přes dvě desetiletí zpracovávány digitálně. Zásluhou firmy Gordic dokonce v systému Ginis. Přesto byla Kverulantova žádost o anotace ke zprávám interního auditu vyřízena tak, že pro rok 2014 poskytlo ministerstvo jen názvy auditů s poznámkou: „Interní audity jsou starší 10 let. Tyto již nejsou archivovány.“

Přestože ministerstvo zaplatilo za informační technologie miliardy, spisová a archivní služba se na ministerstvu i v celé státní správě stále nedostala do 21. století. V informačních systémech umožňujících takřka neomezenou archivaci dokumentů platí pravidla spisové služby vytvořená ve století páry. Po zprávách interního auditu starších deseti let zůstane už jen strohý zápis ve spisových arších s názvem dokumentu.

Informační zprávy jako přenos odpovědnosti

Podobně je to s informačními zprávami (IZ). IZ byly zavedeny lidovci a fakticky pravidelný formát jim vtiskl zimní ministr obrany M. Lobkowicz, který byl dosazen do historicky první úřednické vlády. Ta mezi roky 1997 a 1998 překlenula období mezi tzv. Sarajevským atentátem a menšinovou vládou M. Zemana.

Kverulant se v souvislosti s investigací případu kulometů MINIMI k několika takovým zprávám dostal. Účelem IZ bylo z pohledu jejich zpracovatelů informovat nadřízené o „mimořádnostech“ a „nepravidelnostech“ v byrokratickém soukolí resortu. Dá se říct, že IZ jsou nástrojem přenosu odpovědnosti, který ochraňuje jejich původce před následky korupce organizované mimo jejich působnost. Proto si jejich kopie inteligentní úředníci schovávají i po opuštění funkcí, dokud nedojde k promlčení případu.

Archivní životnost IZ je však ještě kratší než u zpráv interního auditu, kde je ukládací znak S10 (skartovat 10 let od vzniku). IZ upozorňující na nepravosti a problémy vždy mizí ze systému spolu s jejich autorem. Ten při svém odchodu předává spisový arch IZ na pracoviště ochrany informací (POI) a písemnosti, které nemusí do archivů, se prostě okamžitě skartují. A i když je písemnost dočasně uložena na POI, stejně je nakonec skartována.

Jako za Rakouska‑Uherska

K zahlazení stopy korupce tak bezpečně přispívá spisový a archivní řád ministerstva vytvářený podle zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě. Jak samo ministerstvo ukázalo, pravidly papírové spisové služby vytvořené habsburskou byrokratickou mašinerií se stále řídí i digitální spisová služba v 21. století. Nic na tom nezměnilo pirátské působení v Poslanecké sněmovně, ve vládě ani ve Výboru pro obranu Parlamentu ČR.

Kverulant se však domnívá, že to bylo především ANO, které na Ministerstvu obrany pokračovalo v systému, kdy spisová stopa o korupci systémově mizí s reorganizacemi resortní organizace. To Kverulant dokazuje na osudu dokumentu Koncepce přezbrojení AČR, kterou se 23. 3. 1995 zabýval Branný a bezpečnostní výbor: „Ze spisové dokumentace ve věci přezbrojení Armády České republiky byly dne 9. února 1996 pod čj. 01311 odeslány dokumenty včetně požadovaného dokumentu [Koncepce přezbrojení AČR], v počtu 1/2100 listů předsedovi Branného a bezpečnostního výboru Parlamentu ČR. Ostatní dokumenty v počtu listů 138 byly uloženy na odboru legislativní a právní služby s ukládacím znakem S2.“

Od přijetí koncepce a navazujícího Akvizičního plánu Armády České republiky na léta 1995–2005 uplynulo třicet let. Podle zákona o archivnictví a spisové službě by měl být odtajněn a přístupný k badatelskému studiu. Žádný takový dokument se však ve vojenských archivech nenachází, protože byl podle protokolu o skartačním záznamu čj. 01505/95 skartován dne 13. ledna 1997.

Z popisu situace v oblasti digitální spisové služby Kverulantovi vyplývá, že politici napříč politickým spektrem v boji s korupcí selhávají. Navíc úřadování ministrů obrany za ANO v letech 2014–2021 lze v jisté nadsázce považovat za pokračování úřadování M. Kalouska jinými prostředky. K modernizaci státní správy nedošlo.

Prosba o podporu

Kverulant se systematicky věnuje odkrývání zákoutí české korupce od roku 2009. Za tu dobu přispěl tlakem na úřady k tomu, že korupce se dostává pod veřejnou kontrolu. Tuto činnost však nelze dělat bez prostředků. Přispějte, prosím, Kverulantovi na jeho úsilí dostat Česko kulturně do západní Evropy. 

Za Kverulantův tým Vojtěch Razima

​