Počátkem srpna loňského roku Senát schválil normu, která si kladla za cíl zpřísnit vlastnictví médií vrcholnými politiky. Norma známá též jako lex Babiš II však byla prosazena jako přílepek k zákonu o Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Proto asi nikoho nepřekvapí, že Ústavní soud (ÚS) v minulosti projednával návrh na zrušení části tohoto zákona. Návrh podalo 70 poslanců ANO, všichni kromě předsedy Andreje Babiše. Jednala za ně Alena Schillerová. Soud jako svědky vyslechl zástupce parlamentní vládní většiny i opozice. A dnes dopoledne proběhlo veřejné vyhlášení nálezu. Ústavní soud lex Babiš II zrušil. A to je dobře, účel nesvětí prostředky.
Lex Babiš II plénum ÚS projednávalo několikrát neveřejně a pak dospělo k závěru, že ústní jednání s výslechem svědků pomůže objasnit okolnosti schvalování novely a osvětlit celkovou parlamentní praxi pozměňovacích návrhů.
Ústavní soud se v minulosti zabýval i prvním lex Babiš, tedy novelou zákona o střetu zájmů, kvůli níž členové vlády nadále nemohli provozovat rozhlasové a televizní vysílání a vydávat periodický tisk. Návrhy tehdejšího prezidenta Miloše Zemana a poslanců ANO na zrušení části zákona soud v roce 2020 zamítl.
Kverulant roky protestoval proti agrofertizaci České republiky a volal po změně legislativy. I jeho zásluhou tato změna alespoň částečně přišla. Začal platit zákon o evidenci skutečných majitelů. Ale Babiš byl dál v konfliktu zájmů jako vlastník médií, přestože to bylo neslučitelné s jeho poslaneckým mandátem. Babišův mediální dům Mafra vydával mimo jiné deníky Mladá fronta Dnes, Lidové noviny a Metro nebo týdeníky Téma a 5plus2. Byl i provozovatelem serverů iDnes.cz, Expres.cz nebo portálu s jízdními řády idos.cz. Provozoval také hudební televizi Óčko.
Michálkovo legislativní kutilství
Zpřísnění zákona o střetu zájmů podal předseda pirátských poslanců Jakub Michálek jako pozměňovací návrh k zákonu, kterým mění řízení Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Michálkův návrh zejména mění ustanovení, které zakazuje veřejným funkcionářům provozovat rozhlasové a televizní vysílání a vydávat periodický tisk.
Aby nebylo možné zákaz obcházet, má se vztahovat i na skutečné majitele provozovatele médií, nikoli na ovládající osobu.
Nejprve se v půlce května 2023 vládním poslancům tuto normu nepodařilo protlačit sněmovnou. Zákonodárci hnutí ANO totiž legislativu, mnohdy označovanou jako „lex Babiš“, zablokovali a vymohli si posunutí projednání o měsíc. Sněmovna se normou znovu zabývala v pátek 16. června 2023. Po tom, co byla omezena doba na diskuzi, byla norma přijata.
Chyběla regulace vlastnictví internetových médií
Michálkův návrh neprošel řádným legislativním procesem, tedy posouzením jednotlivými výbory a jednotlivými čteními, a tak se stalo, že se zpřísnění zákona nevztahuje na vlastnictví internetových médií. Ta přitom mají mnohem větší dosah než jejich tištěné protějšky.
Michálkovu chybu se pokusil napravit spolek Milion chvilek pro demokracii, který vyzval veřejnost, aby napsali senátorům, aby zákon ještě změnili. Na základě této výzvy obdržel předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) před hlasováním tisíce e-mailů od veřejnosti. Přesto byl Michálkův návrh přijat s „dírou“ v podobě možnosti politiků vlastnit internetová média.
Přílepek
Změny nejsou součástí zákona o střetu zájmů, kam nepochybně patří, ale přílepkem k novele zákona o politických stranách, která mění organizaci Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí. Wikipedie uvádí o přílepcích následující:
Přílepek je populární označení pozměňovacího návrhu k návrhu zákona, který je právě projednáván v parlamentu. O „přílepek“ se jedná v případě, kdy je jím do daného zákona vnesena obsahově zcela nesouvisející materie, má jím být právně upravena zcela jiná oblast společenských vztahů, než jakou chce regulovat daný projednávaný zákon ve svém původním znění.
Používání tohoto institutu je motivováno zjednodušením legislativního procesu; obsah „přílepku“ není nutné projednávat ve standardním legislativním procesu, je rychle schválen s již připraveným návrhem zákona. Ze stejného důvodu se objevují i výhrady k jeho využívání, např. v souvislosti s rizikem přijetí zákona pod tlakem nebo z nepozornosti v takovém znění, v jakém by řádným procesem neměl šanci projít.
Tímto způsobem schvalování zákonů se v České republice už zabýval Ústavní soud v roce 2007 a svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 77/06 „přílepky“ prohlásil za neústavní. Vyšel při tom z americké praxe, kde se rozlišují legislative riders (legislativní jezdci), kteří jsou i přes jisté vybočení ještě ústavně akceptováni, a wild riders (divocí jezdci), u nichž jde již o neakceptovatelné připojení zcela jiné předlohy. Podle Ústavního soudu je tak možné podávat pouze takové pozměňovací návrhy, které skutečně pozměňují obsah projednávaného návrhu zákona a nepřipojují k němu něco zcela nesouvisejícího. V opačném případě jde mj. o „porušení dělby moci, s důsledky pro principy tvorby souladného, přehledného a předvídatelného práva.“
Návrh na zrušení lex Babiš II podalo 70 poslanců ANO, všichni kromě předsedy Andreje Babiše, a jednala za ně Alena Schillerová. Navrhovatelka svými námitkami brojila předně proti procesu přijetí zákona č. 253/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Podle navrhovatelky původní vládní návrh uvedeného zákona pouze měnil organizační strukturu a řízení Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Pozměňovací návrh poslance Jakuba Michálka však do novely včlenil zpřísnění zákazu vlastnictví médií politiky a přijímání dotací a investičních pobídek v zákoně o střetu zájmů, a totéž promítl do dvou dalších zákonů. Uvedený pozměňovací návrh má podle navrhovatelky charakter neústavního přílepku. Navíc podle navrhovatelky došlo i k neústavnímu zkrácení parlamentní debaty, protože rozprava ve třetím čtení návrhu zákona byla ukončena, ačkoliv do ní ještě byli přihlášení řečníci. Ustanovení, která byla novelizována na základě – dle mínění stěžovatelky neústavního – pozměňovacího návrhu, stěžovatelka napadá i pro jejich obsahový rozpor s ústavním pořádkem.
Napadená ustanovení navrhovatelka považuje za rozporná s čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 3, čl. 5 a čl. 6, čl. 9 odst. 2, čl. 10, čl. 15, čl. 18, čl. 19 odst. 1 a 2, čl. 41, čl. 44, čl. 57 odst. 1, čl. 81, čl. 90 a čl. 102 odst. 1 Ústavy; dále též s čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 11 odst. 1, 3 a 4, čl. 21 odst. 1 a 4, čl. 22 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále spatřuje rozpor napadaných ustanovení s principy ústavně souladné normotvorby a legislativní procedury, jakož i s dalšími principy vyjádřenými v judikatuře Ústavního soudu.
Účel nesvětí prostředky
Autor přílepku pirát Jakub Michálek poté co Ústavní soud 10. prosince podstatné části lex Babiš II zrušil, reagoval na svém profilu na síti X. prohlášením ve kterém uvádí, že zamítnutí jeho přílepku “NENÍ dobrá zpráva pro českou demokracii.”
S tímto vyjádřením se Kverulant rozhodně nemůže ztotožnit. Kverulant je rád, že se politici pokusili zpřísnit normu, která by politikům bránila si prostřednictvím vlastnictví médií kupovat přízeň veřejnosti, ale nemohl souhlasit se způsobem, jakým se o to pokusili. Proto je rád, že Ústavní soud dnes svým rozhodnutím lex Babiš II zrušil. Účel nesvětí prostředky. Mají nám vládnout demokraticky přijaté zákony, nikoliv politici. Navíc ve zrušeném zákoně stejně byla „díra“ v podobě možnosti politiků vlastnit internetová média, která ze zákona dělala dosti bezzubou normu.
Koalice by se měla rozpomenout na svoje sliby o deagrofertizaci státu a přijmout nový zákon zakazující bohatým politikům si prostřednictvím vlastnictví médií kupovat přízeň veřejnosti. Mělo by se tak však stát za dodržení všech ústavních principů.
Prosba o podporu
Kverulant hlídá věrolomné politiky už od roku 2009. Pomáhejte nám v tom jakkoliv malým, zato však pravidelným darem.
Vojtěch Razima
