Ministerstvo obrany za posledních jednadvacet let rozdalo nestátním neziskovým organizacím přes 441 milionů korun – a bezmála tři čtvrtiny této částky skončily u jediné z nich, Československé obce legionářské. Peníze tekly i poté, co byl její dlouholetý předseda Pavel Budinský loni v únoru zatčen. Naproti tomu na přípravu občanů zvládat krize a bránit se hrozbám jde z resortu jen zlomek – v průměru pár milionů ročně. Kverulant prošel rozpočtové dokumenty za dvě desetiletí, aby zjistil, kam přesně peníze daňových poplatníků na obranu skutečně míří. Podobné rozbory veřejných peněz, do kterých se velkým redakcím nechce, můžeme dělat jen díky lidem, kteří nás pravidelně finančně podporují. Prosíme buďte jedním z nich.
Kverulant pokračuje s představováním tajemných, a na Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny nediskutovaných, zákoutí rozpočtu Ministerstva obrany. Ke splnění cíle 2 % HDP přispívají také dotace. Z několika dotačních programů v agendě Ministerstva obrany se Kverulant zaměřil na dotace nestátním neziskovým organizacím. Kverulant je totiž zvědavý, jestli ministerstvo ovládané dominantě SPD zastaví dotace politickým neziskovkám také na Ministerstvu obrany.
Počátky dotační politiky
Počátky ministerské dotační politiky jsou spojeny s přechodem od konskripční k profesionální armádě. Tehdy zásluhou ministrů obrany pplk. v záloze J. Tvrdíka (2001–2003) a genpor. v záloze M. Kostelky (2003–2004) byla ustavena systematická péče o válečné veterány, ke které se dříve nikdo z politiků neměl. Stalo se tak zákonem č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, a ministerstvo nejdříve zřídilo úřad vlastního zplnomocněnce etablujícího péči o dožívající veterány 1. a 2. světové války, posléze se z referátu stalo oddělení a z oddělení odbor. Péči o bývalé a zájem o případné budoucí vojáky ministerstvo outsourcovalo nakonec na občanskou společnost.
Tu dnes, jazykem programu č. 107 99, tvoří:
- fundace, ústavy a obecně prospěšné společnosti,
- spolky,
- církve a náboženské společnosti,
- ostatní neziskové a podobné osoby,
kterým ministerstvo poskytuje dotace pro financování agendy, kterou není schopné zajistit vlastními zaměstnanci.
Dotace se poskytují jako neinvestiční (žadatel požaduje zaplatit práci, materiál nebo energie) a investiční (žadatel potřebují pořídit investiční majetek v podobě věci nebo stavby) transfer.
Dotace neziskovkám v číslech
Kverulant prošel návrhy státního závěrečného účtu státního rozpočtu České republiky – kapitola Ministerstvo obrany projednané Výborem pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Informace o tom, kolik peněz jde na militarizované dotace a kolika příjemcům se vyplácí, shrnul do grafu.
Jak je patrné z grafu, původně skromná dotační politika v letech 2004–2008, nabrala na síle během mandátu ministra obrany MUDr. M. Bartáka (2009–2010) nominovaného ODS, herce MgA. M. Stropnického (2014–2017) za ANO a Mgr. J. Černochové (2021–2024) z ODS.
Militarizované dotace jako program
S jistou ironií lze tvrdit, že zejména Rusko-Ukrajinská válka výši armádních dotací v rozpočtu Ministerstva obrany mezi roky 2013 a 2019 ztrojnásobila a mezi roky 2013 a 2025 dokonce znásobila čtyřiapůlkrát. Jak však známo z letošní mediální debaty o rozpočtu, rozpočtová kázeň musí být. A tak je to správné!
Nemají-li proto být dotace zbytkovou ale naopak prioritní kategorií dlouhodobě deficitního rozpočtu financovaného růstem veřejného dluhu, musí být zaprogramovány. Proto takto na roky 2021–2026 otevřelo Ministerstvo financí Ministerstvu obrany program č. 107 99 Dotace nestátním neziskovým organizacím. V něm jsou financovány čtyři směry obranné dotační politiky, jimiž Česko přispívá spojencům:
- Rozvoj vojenských tradic
- Péče o válečné veterány
- Příprava občanů k obraně státu (POKOS)
- Podpora branně-sportovních a technických aktivit obyvatelstva
Militarizované dotace jako typicky český program
Končící rozpočtový program sleduje v podstatě stejné cíle, které sledovaly jeho programoví předchůdci. Mírně se však lišil popis jejich směrů; a po roce 2020 navíc vypadl pátý směr dotací. Ten byl nazvaný Zachování a obnova historických hodnot.
Stal se z něho samostatný program č. 107 29 Zachování a obnova historických hodnot a doplňující program č. 107 90 Rozmnožování sbírky muzejní povahy.
Ale tak už to v Česku chodí, jestliže za penězi daňových poplatníků stojí absolventi Vysoké vojenské pedagogické školy v Bratislavě, jak Kverulant ukázal v případě Vojenského uměleckého souboru Ondráš a armádního muzea. Logiku alokace dotací na výše uvedené čtyři směry shrnuje následující obrázek začínající rokem před ruskou okupací Krymu.
Jak je patrné z grafu, základem dotování militarizace občanské společnosti je rozvoj vojenských tradic a péče o válečné veterány. Dotace (80–90 %) tedy míří tam, kam nemůže mířit žádná budoucí válka. Financování budoucnosti (10–20 %) v podobě POKOS a podchycení zájmu mladých o armádu v podobě branně-sportovních aktivit je v armádní strategii menšinovou, a tedy nepodstatnou, záležitostí. O to více se jimi ministerstvo chlubí, jak ukazuje samo ministerstvo, a ústavní činitelé o nich živě diskutují. Být socializován ke zbrani je podle nich náš životní zájem.
Příprava občanů k obraně státu (POKOS)
Příprava občanů k obraně státu (POKOS) se po roce 2014 stala doslova hitem ministerské komunikace. Ministerstvo však mezi roky 2013 a 2026 na POKOS vydalo v průměru pouhopouhých 2,5 mil. ročně. Nejméně na tuto politiku dalo kvůli pandemii Covid-19 v roce 2020. Jednalo se o 977 tisíc Kč. Nejvíce pak, 4,9. mil. Kč, v roce 2024.
V roce 2016 se POKOS stal předmětem zájmu dokumentu Adély Komrzý. Šlo o dokument České televize Výchova k válce. V dokumentu lze vidět nejenom dnes už 90leté pamětníky systému přípravy ve SVAZARM, organizace Národní fronty Svaz pro spolupráci s armádou, ale také manažery projektu POKOS ze Sekce obranné politiky a strategie (SOPS). Tam byl POKOS od svého začátku zařazen politiky.
Jak informoval Český rozhlas, byla problematika POKOS nedávno převedena ze SOPS, odpovídající podle organizačního řádu ministerstva: „…za přípravu zásad obranné a bezpečnostní politiky státu, strategického rozvoje rezortu Ministerstva obrany a plánování obrany státu“ a řídící zahraniční diplomatická pracoviště, jako je např. mise při OBSE, pod Generální štáb. Tam má podle Kverulanta konečně šanci se rozvinout do vojenské schopnosti podporující naši obranu, místo toho, aby byl reklamou populistických politiků, jak je to zachyceno v dokumentu České televize.
Kverulant, vědom si finančního rozměru projektu, proto také nesouhlasí s redaktorem Českého rozhlasu Janem Horákem, že by tímto převodem nějak utrpěla připravenost obyvatelstva na krize. Vždyť v roce 2025 vydalo ministerstvo na POKOS 4,628 milionů Kč a na podporu branně-technických aktivit 5,253 milionů Kč. To je skoro tolik, jako se dalo na Zachování a obnovu historických hodnot I a Rozmnožování sbírky muzejní povahy (8,624 mil. Kč). Přestože má Kverulant výhrady k novému náčelníkovi Generálního štábu, věří, že POKOSu se bude dařil lépe pod armádou než na pracovišti řízeném pražským politikem Jakubem Landovským.
Československá obec legionářská jako politická neziskovka
V letech 2004–2025 vyplatilo ministerstvo neziskovkám celkem 441,851 mil. Kč, z toho 324,222 mil. Kč připadlo Československé obci legionářské. Té se zejména dařilo za vedení bratra MUDr. P. Budinského. Až do jeho zatčení v souvislosti s motolskou kauzou v únoru 2025 se s ním politici a ústavní činitelé také rádi fotili, jak ukazuje momentka z odhalení bronzové desky připomínající legionáře z července 2022.
K jeho odvolání z čela Československé obce legionářské a navolení nového managmentu s právem podpisovat smlouvy, jak vyplývá z legionářského komuniké, došlo až po skončení reprezentačního plesu Armády ČR, kde byl mezi lobbisty jako mezi svými. Pro podpis smluv se státem není důležitá bezpečnostní prověrka plukovníka v záloze, ale musí se jednat o osobu mimo vyšetřovací vazbu a soudně netrestanou.
Bývalá ministryně obrany J. Černochová dokonce Československé obci legionářské dala během svého mandátu monopol na zajišťování slavnostních a pietních akcí. Jejich fotodokumentaci lze najít nejenom na stránkách resortního časopisu A-report, ale také z veřejných zdrojů dotovaného časopisu Legionářský směr.
Nejvíce však Kverulanta zaujaly informace dostupné z Hlídače státu. Hlídač státu pro Československou obec legionářskou uvádí: 993 výsledků v hodnotě 615 779 606 Kč.
Kverulanta hlavně zaujala Hlídačova indikace, že osoby ve statutárních orgánech, tedy podepisující dotační smlouvy, sponzorovaly politické strany. Emil Markup sponzoroval Motoristy sobě v roce 2017 částkou 48 400 Kč a Miloš Borovička sponzoroval Českou pirátskou stranu v roce 2021 částkou 1 000 Kč.
Nakonec k Československé obci legionářské se hlásí i samotná SPD, jako dokládá projednávání návrhu státního rozpočtu na rok 2025 dne 3. 12. 2024. Tehdy poslanec J. Kobza požadoval pozměňovacím návrhem č. 61 částku 10 milionů pro Český svaz bojovníků za svobodu a Československou obec legionářskou. Návrh nebyl přijat, když pro hlasovalo 18 z 20 poslanců SPD a Milan Wenzl za ANO.
Kverulant proto věří, že SPD cestou svého místopředsedy vlády a ministra obrany J. Zůny a náměstka ministra obrany R. Vícha bude důsledná v politice, kterou vláda A. Babiše razí proti politickým neziskovkám, a redukuje proto dotace pro Československou obec legionářskou.
Budoucnost alianční obrany nestojí určitě na minulosti. Necelých 5 mil. Kč ročně na POKOS proti desítkám milionů pro legionáře je opravdu málo.
Videoshrnutí
Prosba o podporu
Podobné kontroly veřejných financí dělá Kverulant dlouhodobě a bez ohledu na to, kdo právě sedí v ministerském křesle. Nejsme financováni žádnou politickou stranou ani firmou závislou na státních zakázkách, a právě proto si můžeme dovolit psát věci, do kterých se jiným nechce. Pokud chcete, abychom v podobném hlídání veřejných peněz pokračovali, staňte se pravidelným dárcem Kverulanta – i malý měsíční příspěvek nám umožní věnovat se dalším podobným kauzám.
Za Kverulantův tým Vojtěch Razima
