Armádní nákupy jsou dlouhodobě terčem kritiky kvůli zjevné nehospodárnosti a opakovaným chybám. Předražené nákupy, jako například kulomety MINIMI, a rekordní pokuta za chyby při nákupu vrtulníků jsou jen některé z příkladů. I nákup stravenek pro vojáky se ukázal být problematický, což přimělo bývalého vojenského profesionála k dlouhému boji za dodržování zákona. Po letech snahy se zdá, že Ministerstvo obrany konečně vydalo metodický pokyn, který by měl zlepšit postupy při zadávání veřejných zakázek na stravenky. Přesto zůstává mnoho problémů nevyřešených.

Armádní nákupy jsou z mnoha dobrých důvodů dlouhodobě terčem oprávněné kritiky. To ukázal například i násobně předražený nákup kulometů MINIMI, kterému se Kverulant věnoval. Připomeňme si také rekordní pokutu 550 milionů korun za chyby při nákupu vrtulníků, kterou musela obrana zaplatit. Zjevná nehospodárnost nákupů je opakovaně kritizovaná i Nejvyšším kontrolním úřadem (NKÚ). Šéf NKÚ Miroslav Kala v nedávném rozhovoru pro iRozhlas uvedl, že v systému nákupů Ministerstva obrany jsou fatální chyby.

A nejde jen o korupci a lobbing. Problém je ještě horší. Vysoce kvalifikovaným vojenským úředníkům s vysokými vojenskými školami a postgraduálními kurzy dělá problém zvládnout v souladu se zákonem i to, co jinde funguje velice dobře: nákup stravenek pro vojáky.

Josef K.

Kverulant.org se dlouhodobě zajímá o problematické armádní zakázky. Proto se na něj obrátil bývalý vojenský profesionál a svěřil mu popis svého zápasu o to, aby byl při nákupu stravenek pro vojáky dodržován zákon. Kverulant jeho totožnost zná, ale pro podobnost jeho zápasu s romány Franze Kafky mu říkejme Josef K.

Nákup stravenek není úplně jednoduchý proces. Nejvyšší správní soud před několika lety potvrdil, že do nabídkové ceny a předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezapočítává částka odpovídající nominální hodnotě poptávaných stravovacích poukazů. „Při nákupu stravovacích poukazů dochází ke směně vzájemně značně zastupitelných nositelů hodnot, nadto přenositelných z osoby na osobu,“ konstatoval soud. Toto rozhodnutí mělo mít významný dopad na praxi zadávání veřejných zakázek na stravovací poukazy a výpočet kaucí při jejich přezkumu. Mělo, ale praxe v resortu obrany byla s tímto rozsudkem v rozporu. To také bylo hlavním důvodem, proč se do věci vložil Josef K., tehdy ještě v činné službě.

Po dlouhém, roky trvajícím boji, se zdálo, že se mu snad nakonec povedlo sjednat nápravu a Ministerstvo obrany (MO) se rozhoupalo a vydalo „Metodický pokyn pro postup pro zadávajícího při úplatném nabývání stravovacích poukázek,“ ve kterém poskytlo akvizičním pracovištím návod, jak zadávat veřejné zakázky na nákup stravovacích poukázek. To je však jen dílčí náprava. Metodický pokyn je ještě třeba zapracovat do právě novelizovaných vnitřcích předpisů (RMO č. 55/2017 a NVMO č. 60/2017).

Protože je ale Josef K. člověk zvídavý, rozhodl se zjistit, zda trpělivé zasílání dotazů po dobu 4 let, konkrétně od února roku 2021 do ledna roku 2025, nějak ovlivnilo činnost MO. Zaslal tedy v únoru roku 2025 poslední dotazy k této kauze. 31. března 2025 obdržel odpověď, u které se mu vybavila pasáž o auditorovi spisů Bernisovi v Osudech dobrého vojáka Švejka:

„Auditor Bernis se posadil ke stolu a rozhořčeně odsuzoval nepořádky ve vedení vyšetřování. Mezi ním a hejtmanem Linhartem panovalo dávno nepřátelství, v kterém byli velice důslední. Dostal-li se spis patřící Linhartovi do rukou Bernise, založil ho Bernis, že se v tom nikdo nevyznal. Linhart dělal totéž se spisy patřícími Bernisovi. Ztráceli si navzájem přílohy.“

Jak jsme již uvedli, nákup stravovacích poukázek není běžný proces nákupu. Nicméně Ministerstvu obrany asi nestojí za to na tato specifika upozornit v základních normativních předpisech upravujících postupy.  Na otázku Josefa K., zda bude tato problematika zapracována do vnitřních předpisů MO (RMO č. 55/2017 a NVMO č. 60/2017), ministerstvo odpovědělo: „Uvedené vnitřní předpisy stanovují obecná pravidla pro realizaci veřejných zakázek v resortu Ministerstva obrany. Specifikovat pravidla pro pořizování stravovacích poukázek není předmětem těchto dokumentů.”

Vysvětleme krátce, že RMO č. 55/2017 je rámcový předpis upravující pravidla pro pořizování majetku, služeb a stavebních prací v MO a NVMO č. 60/2017 je detailní prováděcí předpis, který stanovuje konkrétní postupy, struktury dokumentů a odpovědnosti v rámci akvizičního procesu. Tvrdit, že specifikovat „pravidla pro pořizování stravovacích poukázek není předmětem těchto dokumentů“ je vskutku originální přístup. Každý, kdo se chystá zadávat takovouto veřejnou zakázku, podívá se nejprve do legislativy a vnitřních předpisů. Tam by stačil jeden krátký odstavec, nebo alespoň věta upozorňující, že se jedná o specifickou zakázku a je k tomu vydán odborný pokyn. Kdo by se tím ale zabýval a proč taky. Ať si každý zadávající poradí, jak umí.

Chybí klíčový předpis

Předpis 128-3/2014-SPodMO je interní metodický pokyn Ministerstva obrany ČR, který by měl podrobně upravovat správu a nakládání s majetkem v rámci jednotlivých majetkových uskupení rezortu obrany, zejména z hlediska pořizování, evidence a zadávání zakázek. Tento předpis však dlouhé čtyři roky nebyl novelizován a už dávno tak neodpovídá platné legislativě. Na otázku, které legislativní normy ovlivnily, že připomínkové řízení Odborného pokynu 128-3/2014-SPodMO skončilo po 4 letech neúspěchem, uvedlo MO 4 vnitřní normy:

RMO č. 24/2023 Řešení škod na majetku;

RMO č. 48/2013 Hospodaření a nakládání s majetkem v působnosti MO, 

NVMO č. 51/2013 Postupy při hospodaření a nakládání s majetkem v působnosti MO; 

Log 10-3 Skladování a ukládání majetku.

I toto vypadá docela zábavně. Po dvou letech posuzování se zjistilo, že návrh novely neodpovídá nově vydanému RMO a ani po dalších dvou letech nebylo připomínkové řízení dokončeno.

Nikdo za nic nemůže, nic se nestalo, škoda nevznikla

Pokud nějaké připomínkové řízení skončí po čtyřech letech neúspěchem, a dokonce není ani stanoven další termín dokončení novely odborného pokynu, předpokládalo by se, že budou určeni viníci. Armáda je centrálně řízená organizace s jasně stanovenou strukturou a odpovědností a neměl by být problém zjistit, kde se stala chyba. MO však žádný problém nevidí a konstatovalo: „Se zřetelem k tomu, že žádní viníci neschváleného odborného pokynu nebyli určeni, nebyly proti nim ani vyvozeny žádné důsledky.“

Asi je to normální stav, který nikomu nepřipadá divným. Odborný pokyn 128-3/2014-SPodMO se odvolává na osm let neplatnou legislativu. MO samo konstatuje, že: „Je na rozhodnutí příslušného vedoucího zaměstnance a okolnostech přípravy řídících dokumentů, stanoví-li lhůtu pro jejich zpracování. Stejně tak je na jeho rozhodnutí, jakým způsobem bude sledovat a hodnotit stav prací na nich.“

Viníka jde lehce určit ze spisové značky. Ta má svého vedoucího pracovníka – ředitele, který má k dispozici své podřízené, asi by nemělo být složité najít v centrálně řízené organizaci, jakou je armáda, konkrétní viníky.

Od roku 2021 bylo MO osmkrát na problém upozorněno, ale teď MO tvrdí, že nikdo za nic nemůže, nikdo není odpovědný. Je to snaha zamést problém pod koberec, nebo to ukazuje na zásadní problémy v řízení organizačních složek MO?

Reagoval na podněty nějak ředitel Kanceláře ministryně obrany? Vyhodnotil to jako problém? Nebo mu to připadá jako normální způsob řídící práce? Od roku 2021 všechny odpovědi na návodné otázky Josefa K. a upozornění podepisuje stejná osoba, a to Mgr. Roman Hrabačka, ředitel Kanceláře ministryně obrany.

Nakládání s prostředky státního rozpočtu

Na jednoduchou otázku Josefa K., zda MO může vyčíslit náklady na čtyřleté neúspěšné připomínkové řízení a praktikovaný způsob zadávání veřejných zakázek na nákup stravovacích poukázek, MO uvedlo: „Připomínkování a realizace připomínek při přípravě vnitřních norem je běžnou činností a žádné náklady za tuto činnost rezortu MO nevznikly.“

Podobně se na MO vyhnuli odpovědi na otázku, zda existuje studie/analýza nákladů na decentrální zadávání zakázek na nákup stravovacích poukázek cestou nákladových středisek v porovnání s jejich centralizací: „Tyto dotazy jsou strukturované jako dotazy, ve kterých se domáháte názoru MO na úsporu nákladů při jiném způsobu zadání veřejné zakázky na pořizování stravovacích poukázek… Ministerstvo obrany není povinno zaujímat stanoviska či vyjadřovat názory k událostem neexistujícím ani čistě teoretickým.“

To, že nevznikají náklady je takový mýtus, který je rozšířený mezi zaměstnanci ministerstva, zvláště těmi, kteří nikdy nepůsobili v soukromém sektoru. Prostě si nepřipouští, že při práci na jakémkoliv dokumentu vznikají osobní náklady, náklady na výpočetní techniku, na provoz kanceláří.

Je zcela zřejmé, že se nikdo nesnažil vyčíslit, zda by vznikla úspora nákladů při jiném způsobu zadávání veřejných zakázek a žádná taková studie/analýza neexistuje.

Paradoxem je, že MO se už v roce 2015 chlubilo zavedením controllingu, ale vyčíslit náklady na tyto činnosti se nikdy nepokusilo. Nákladové analýzy se neprovádí, postačuje jim prosté vykazování čísel s důrazem na včasnost zaslaných dat. Dále s nimi vůbec nepracuje.

Je zcela zřejmé, že zbytečné dělení zakázek nebo zbytečné provádění připomínkového řízení vyčerpává pracovní čas zaměstnanců, vede to k větší potřebě osob, pracovních míst, kancelářské techniky a tím i zvyšuje náklady na činnost ministerstva.

Přímo se nabízí otázka, jaký smysl má controlling tak jak je realizován v podmínkách MO a zda nejde jen o slovní deklaraci využívání této metody. Vždyť možná úspora nákladů je zcela zřejmá, otázkou pouze je, jak velká by byla.

Soukromá firma by si samozřejmě položila otázku, zda není možné snížit počet osob v systému a zda jsou všichni zaměstnanci vytíženi užitečnou prací. V rámci diskusí o personálních problémech AČR a naplňování tabulek počtů by měla být i tato zkušenost z konkrétního případu vzata v ohled. Určitě bychom našli podobných příkladů více.

Klid na práci

MO udělalo alespoň něco, aby usnadnilo svým zaměstnancům zadávat tento typ veřejných zakázek. Je to sice malý posun, ale těm lidem to pomůže. Bohužel to trvalo čtyři roky. V kontextu současných problémů MO je to vlastně maličkost, ale přesně ukazuje problémy, se kterými se MO potýká.

Za dobu, kdy zasílal Josef K. dotazy na MO, se vystřídali dva ministři obrany, ale jeden ředitel kanceláře, minimálně jeden ředitel odboru, do jehož působnosti patří jak problematika veřejných zakázek, tak controllingu. Většinu času tam působila nejprve náměstkyně a potom vrchní ředitelka Sekce ekonomické MO. Na otázky odpovídali příslušníci generálního štábu AČR. Podle platných pravidel při součinnosti musel odpovědi Kanceláři ministryně obrany schvalovat ředitel sekce. Lidé přicházejí a odcházejí, přístup zůstává.

Všichni výše jmenovaní tedy o problémech museli vědět. Nikdo to asi nebral jako podnět a upozornění. V odpovědi z 31. března je vyčísleno, kolikrát se k problému vyjádřili. Je naznačeno, že tazatel Josef K. otravuje a dělá problémy. V této souvislosti se Josefu K. zase vybavuje jedno heslo: „Klid na práci“. Zdá se, že nebylo spojeno jen s minulým režimem, ale byrokraté jej mají hodně zadřeno pod kůži. Režimy se mění, byrokraté zůstávají. Jaroslav Hašek to popsal geniálně.

Prosba o podporu

Kverulant opakovaně upozorňuje na špatný stav nejen naší armády a opakovaně volá po nápravě. Pomáhejte mu v tom jakkoliv malým, zato však pravidelným darem. 

Vojtěch Razima společně s Josefem K.