PAPÍRY STRAŠÍ

Kverulant zmapoval ceny tisku dokumentů ve státní správě. Cílem bylo změnit praxi těch úřadů, kde je tisk předražen. Dalším cílem bylo odhalit případnou korupci. Obou cílů bylo dosaženo a byl vyhozen jeden šéf nákupu. Kauza proto byla v únoru 2013 uložena do Kverulantova archivu.

Státní a veřejná správa tiskne ostošest. Potištěný papír je často jedinou hmatatelnou věcí, kterou úřad skutečně produkuje. Kverulant by nebyl kverulantem, kdyby si nemyslel, že se někde tiskne zbytečně draho a nákup tiskáren je spojený s korupcí. Proto se dle zákona zeptal 25 institucí, kolik za poslední tři roky nakoupily tiskáren, tonerů a papírů.

Kverulant musel za informace zaplatit celkem více než 27 tisíc korun. Přesto nedostal všechny informace. Například Ministerstvo životního prostředí, Magistrát města Ústí nad Labem a Státní fond životního prostředí ČR se rozhodli, že zákon o poskytování informací budou zcela ignorovat a neposkytli vůbec žádné informace. Jiní se zase pokusili Kverulanta odradit vysokou cenou za poskytnutí informací. Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) si řeklo o 10 000 korun a Ředitelství silnic a dálnic chtělo 9 200 korun. Většina úřadů však poskytla informace zadarmo nebo za cenu v řádu stokorun.

Kverulant získal informace z 22 úřadů. Zjistil, že celková roční cena za tisk dokumentů je 112,5 milionů korun. Z toho je 98 milionů cena za tiskárny a tonery a 14,5 milionů za papír. Bylo koupeno 167 123 balíků papíru po 500 listech a padlo na to 1 045 smrků.

Jeden úředník za rok vytiskne za 8 459 Kč a jedna tiskárna přijde úřad za rok na 9 417 Kč. Na jednu tiskárnu připadá 1,28 úředníka. A konečně údaj nejdůležitější. Vytištění jedné stránky stojí v průměru 1,35 Kč. Zvídavý čtenář se na všech výsledky může podívat do celkového přehledu.

A kdo je nejdražší? Vítězové v plýtvání jsou hned tři. A všichni jsou z Prahy. Pražský magistrát, Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) a Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI).

SFDI vytiskne jednu stránku za rekordních 3,99 Kč. Kdyby SFDI tiskl za průměrné ceny, ušetřil by ročně téměř milion korun. Není divu, že SFDI má na tisk skoro 3x větší náklady na tisk než je průměr. Má totiž víc tiskáren než úředníků. Na jednoho byrokrata připadá hned 1,25 tiskárny. A nejde o ledajaké tiskárny.

Přibližně 10% z nich jsou super extra speciální multifunkční tiskány de lux za průměrnou cenu 410 tisíc Kč. Jde zejména o typ Olivetti d-Color MF350. Ve Velké Británii se prodává za 2 600, L. Při kurzu 31 korun za libru jde zhruba o 80 600 Kč. Ovšem SFDI zaplatila za velkou kopírku 400 tisíc korun. To je rozdíl téměř 500%. A SFDI si koupila hned 7 podobných kousků, celkem za 2 875 050 Kč. Pro 59 zaměstnanců, kteří tisknou. Pak není divu, že tisknou za 3,99 Kč na stránku. Právem jim za to patří první místo v Kverulantově tabulce.

A ne dosti na tom, SFDI si 500% přirážky k obvyklé ceně v jednom případě dokonce „vysoutěžilo“ a považte, SFDI dalo přednost nejlevnější nabídce:

Kverulant má velké pochybnosti o celé této „soutěži“ a má za to, že soutěžitelé byli předem domluveni, kdo má vyhrát a kdo bude dělat jen „křoví“ a dá záměrně o trochu vyšší cenu. Kverulant si také myslí, že taková dohoda by nebyla možná bez „odměny“ pro zasvěcené úředníky z SFDI. Kverulant se o své pochybnosti o kvalitě práce pánů Krautea, Kremy, Sokola a Slamečky podělil prostřednictví trestního oznámení s orgány činnými v trestním řízení. Policie sice trestní oznámení odložila, ale Kverulant chápe, že prokazování korupce je vskutku obtížná disciplína.

Přestože Kverulant za poskytnutí informací musel zaplatit 1 100 korun, nedostal od SFDI požadované informace hned napoprvé a pak ještě SFDI správnost poskytnutých informací zpochybnil zcela. Teprve když se o celou kauzu začali zajímat novináři, přišel SFDI na to, že Kverulantovi poskytl informace údajně nesprávně.

Prý si v roce 2009 nepořídil super extra speciální multifunkční tiskány de lux za 2,7 milionů korun, ale jen za 1,3 milionů korun. Kverulant tedy svůj výpočet přepočetl, ale i tak zůstal SFDI s cenou 3,99 Kč nejdražším úřadem v kategorii cena za stránku.

Podle propočtu SFDI se ale cena tisku jedné A4 pohybuje v na úrovni 1,77 Kč včetně DPH. SFDI argumentuje zejména tím, že tiskli hlavně na větší formát A3. Pokud tomu tak bylo, jaksi to Kverulantovi zapomněli sdělit, přestože se na to výslovně ptal. V původní odpovědi SFDI Kverulantovi napsalo, že za běžné papíry A4 zaplatili 277 tisíc korun a za ostatní jen 6 tisíc. Tedy zanedbatelná 2% procenta.

O tom, že tvrzení SFDI jsou jen průhlednou mediální obranou, svědčí skutečnost, že „manažer“ zodpovědný za tisk dostal padáka.

SDFI není jediný úřad, který se „spletl“ při poskytování informací. Když se novináři ptali, proč Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) utrácí ročně za tisk 3 miliony víc než je celostátní průměr, přišlo na to, že se asi taky „spletlo“. I ono se vydalo stejnou mediální cestou a zcela zpochybnilo Kverulantův výpočet. MMR prý netiskne za 2,23 korun za stránku, ale 1,20.

MMR si za poskytnuté informace nechalo zaplatit 10 tisíc korun. O to veselejší či smutnější je jejich „omyl“ při poskytování informací. Čtenář, který by očekával, že když Kverulant upozorní úřad, že vyhazuje peníze z okna, úřad bude rád a poděkuje, vrátí peníze a sjedná nápravu, bude zklamán. Postup úřadů spíše reflektuje hodnoty druhohor.

Kverulant má s úřady své zkušenosti. V již dokončené kauze Úklid ve státní správě šlo o porovnání nákladů na úklid. Kverulant na Brněnském magistrátu odhalil učebnicový příklad konfliktu zájmů. Roky uklízela firma paní Webrové a na magistrátu úklid zadával manžel paní Webrové. A ceny tomu odpovídaly. Kverulant zveřejnil zjištěné údaje a Brněnský magistrát reagoval tiskovou zprávou, kde uvádí, že omylem poskytl špatné údaje o nákladech úklidu. Náměstek primátora Oliver Pospíšil ještě připojil výhružku žalobou na Kverulanta. Ne že by se Kverulant bál žaloby. Opak je pravdou, Kverulantovi právníci se na takou žalobu vysloveně těší, ale Kverulanta ještě nikdo nežaloval.

Nyní zpět ke Kverulantově soutěži o nejdražší tisk ve státní správě. Absolutním vítězem se stává Pražský magistrát. Pražský magistrát ročně za tisk utratí více než 45 milionů korun. To je zdaleka nejvíc ze všech dotazovaných institucí. Kdo by si myslel, že při takovém objemu nákupu bude nutně nakupovat za nižší ceny, bude zklamán.

Magistrát vytiskne jednu stránku ještě dráž než MMR a to za 2,82 korun. Magistrát je sice levnější než SFDI, ale to bohatě kompenzuje množstvím tisku. SFDI vyhazuje oknem ročně „jen“ necelý milion korun za předražený tisk. Kdyby ale za průměrné ceny tiskl Magistrát, zůstalo by každý rok v kase 17,5 milionů korun.

Po zkušenostech s SDFI a MMR se Kverulant rozhodl, že Pražský magistrát nebude před zveřejněním celé kauzy jakkoliv kontaktovat. Kverulant byl zvědavý, jak se Magistrát k vítězství v Kverulantově soutěži o nejdražší tisk ve státní správě postaví. Zda zvolí obvyklou taktiku mlžení a popírání nebo zda se Magistrát omluví veřejnosti za příkladné plýtvání a sjedná nápravu. Překvapení se zase nekonalo. Když se po zveřejnění kauzy novináři ptali, co Magistrát dělá s Kverulantovými výsledky, sdělila mluvčí Magistrátu: “Magistrát se neztotožňuje se závěry vyplývajícími ze zaslaného článku a vypočtené údaje považujeme za zavádějící.” Magistrát se prý k věci vyjádří až budou znát podklady a výpočty. Kverulant se na takové vyjádření moc těšil a doufal, že bude znít asi takto: „Ano, je to tak, jak si myslíte, tisk je předražen proto, že někdo si potřebuje nakrást. Teď, když jste nám na to přišli, tak to teda zastavíme. Ale radost z toho nemáme.“ Překvapení se ani tentokrát nekonalo. Po několika měsících přišlo z Magistrátu vyjádření, že vše je v naprostém pořádku a dokonce nebylo třeba přijmout jakákoli opatření proti plýtvání, protože Kverulant to “spočítal zjednodušeně” a tudíž – pochopitelně úplně špatně.

Kverulant chce, aby se o tom, jak papíry na úřadech straší, vědělo. Proto kromě této tiskového zprávy nechal vyrobit i kompletní zpravodajský audio servis. Kromě zpravodajských relací je k dispozici i rozhlasová reportáž. Reportér, který ji pro Kverulanta připravil, v ní použil píseň Pražského výběru z roku 1987 Papíry straší. Odsud také název celé Kverulantovy kauzy:

A pro návštěvníky Kverulantova webu, kteří se nechtějí spokojit s pouhým zvukem, je k dispozici i reportáž televize Nova:

Tato kauza si kladla za cíl omezit prostor pro korupci a omezit plýtvání financované z našich kapes. To je také důvod, proč kauzu podpořil Nadační fondu proti korupci. Poděkování patří také legendární skupině Pražský výběr, která souhlasila s bezplatným použitím písně Papíry straší v této kauze.

Dar od nadačního fondu pokryl jen polovinu nákladů na tuto kauzu.  Věnujte nám každý měsíc 100 korun. Vaše tři koruny denně pomohou měnit věci k lepšímu. Podpořit Kverulanta můžete i jednorázovým darem. Podpořte Kverulanta, čeká ho ještě mnoho práce a mnoho výdajů. Kverulanta můžete podpořit i nakupováním na svých oblíbených e-shopech. Je to jednoduché, zabere vám to jen několik vteřin. A co je nejdůležitější, při nákupu nezaplatíte nic navíc.