Kverulant.org zmapoval, kdo sedí ve správních a dozorčích radách zdravotních pojišťoven. Zjistil, že jsou plné 126 rozežraných politiků a vysokých státních úředníků. Jejich odměna činí v průměru 30 tisíc měsíčně za jeden či dva dny práce. Jedna z pojišťoven však odmítá Kverulantovi poskytnout informace o odměnách svých statutárních orgánů. Jde o Pojišťovnu VZP (PVZP), dceřinou pojišťovnu státní Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP). Právě v PVZP je členem dozorčí rady Miroslav Kalousek. Kverulant proto podal ve věci neposkytnutí informací několik žalob, ale stále nebyl úspěšný. Nejnověji Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl jeho kasační stížnost. Kverulant se však stále nevzdává a připravuje žádost na Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) s podnětem k uplatnění opatření proti nečinnosti ve vztahu k nekonající PVZP. Kverulant usvědčuje rozežrané politiky již od roku 2009. Pomozte mu v tom alespoň symbolickým darem.

Od roku 1993 na území České republiky působilo celkem 29 zdravotních pojišťoven. Tento počet se postupem času zredukoval na současných sedm: Všeobecná zdravotní pojišťovna, Vojenská zdravotní pojišťovna, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Zaměstnanecká pojišťovna Škoda, Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra a RBP zdravotní pojišťovna. Všechny hospodaří s veřejnými penězi z povinného zdravotního pojištění občanů. Celková výše vybraného pojištění překonala už v roce 2021 částku 400 miliard korun.

Největší je Všeobecná zdravotní pojišťovna, která zajišťuje zdravotní pojištění pro zhruba 5,9 milionu pojištěnců. Druhou největší je Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra s více než 1,3 milionu klientů. Třetí je pak Česká průmyslová zdravotní pojišťovna s 1,28 milionu klientů.

Všem pojišťovnám položil Kverulant na jaře 2023 dotaz dle zákona, aby zjistil, kdo sedí v jejich statutárních orgánech, jak často chodí na jednání a kolik za to bere. Zjistil při tom, že většina statutárních orgánů pojišťoven je prolezlá rozežranými politiky a vysokými státními úředníky, kteří vedle toho ještě „stihnou“ zastávat mnohé další dobře placené posty.  Tito lidé berou v pojišťovnách desítky tisíc měsíčně za jeden či dva dny práce. Existuje však čestná výjimka. Tou je Zaměstnanecká pojišťovna Škoda. Ta členům správní a dozorčí rady neposkytuje žádné peněžité plnění ani odměny.

Kverulant se ve svém seriálu soustředil na čtyři zdravotní pojišťovny. Vojenská zdravotní pojišťovna, Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra, Všeobecná zdravotní pojišťovna a Oborová zdravotní pojišťovna. Informace od VZP nebyly zadarmo. Aby je Kverulant dostal, musel pojišťovně zaplatit téměř 7000 korun. V tomto textu se ovšem budeme věnovat pouze Všeobecné zdravotní pojišťovně (VZP) a její dceřiné společnosti Pojišťovna VZP (PVZP).

Všeobecná zdravotní pojišťovna

Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) je největším příjemcem plateb zdravotního pojištění a spravuje zhruba 5,9 milionu pojištěnců. Správní radu tvoří celkem 30 členů, z čehož 10 členů je jmenováno vládou a 20 členů voleno Poslaneckou sněmovnou. Patrně nikoho nepřekvapí, že členy správní rady jsou politici napříč politickým spektrem. Podobné je to s členy dozorčí rady. Ta má 13 členů, z toho 10 členů je voleno dolní komorou parlamentu a 3 členy jmenuje vláda na návrh ministra zdravotnictví, ministra financí a ministra práce a sociálních věcí.

50 trafik

Celkem tak mají politici ve VZP čtyřicet tři trafik. Jen znalci patrně vědí, že státní Všeobecná zdravotní pojišťovna má ještě dceřinou společnost Pojišťovnu VZP (PVZP), která poskytuje komerční pojištění. Ke čtyřiceti třem trafikám ve VZP je tak nutno ještě připočítat pět členů dozorčí rady PVZP a čtyři členy správní rady PVZP. Dohromady tak mají politici v obou pojišťovnách více než padesát trafik.

Práce ve statutárních orgánech rozhodně není časově náročná. Správní rada VZP se schází obvykle maximálně 12krát do roka a dozorčí 6krát. Průměrně si člen správní či dozorčí rady přijde na téměř 290 tisíc korun ročně. To je v průměru téměř 27 tisíc měsíčně za jeden či dva dny práce. Za sledované období, tedy od roku 2017 do roku 2022 si tak politici uloupli z veřejného zdravotního pojištění 78 milionů korun.

Kumulace funkcí aneb Kašleme na voliče

Nejen na VZP je dobře vidět jedna z chronických nemocí, kterou trpí česká politika či, chcete‑li, správa veřejných věcí. Tato choroba se jmenuje kumulace funkcí. Hlavní symptom této nemoci je zřejmý, je jím nekvalitní, ledabylá a nekoncepční správa státu. Politici ani teoreticky nemohou mít čas byť jenom získat všechny informace, které by měli znát, když rozhodují o našich záležitostech. Vždyť například funkce radního v jakékoliv velké municipalitě, a zvláště v hlavním městě Praze, je velice mentálně i fyzicky náročná, jako práce víc než na plný úvazek. A ne dosti na tom, politici tímto přístupem vyjadřují i pohrdání voliči. Vždyť jako by říkali: „Ano, vy jste si nás sice zvolili, ale ve skutečnosti na práci pro vás kašleme nebo ji za nás bude dělat někdo jiný, někdo v pozadí a my se budeme moci soustředit na to nejdůležitější. Tím je obsluha nás samých.“

Křiklavým příkladem kumulace funkcí je primátor Prahy Bohuslav Svoboda (ODS), který do dubna 2023 zasedal ve správní radě Všeobecné zdravotní pojišťovny. Nejenže je poslancem, je i členem zdravotnického výboru sněmovny. Od února 2022 je také členem podvýboru pro oblast specializačního a profesního vzdělávání, vědu a výzkum. Je také členem meziparlamentních skupin pro tyto státy: Itálie, Izrael, Rakousko a Spojené státy americké. K tomu ještě působí na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Svoboda si jako pražský primátor přijde na 140 tisíc měsíčně. Ve sněmovně jako poslanec vydělává 130 tisíc měsíčně. Svoboda si na poslaneckých náhradách nechal vyplatit od počátku volebního období, tedy od listopadu 2021 do 1. července 2022, celkem 753 552 korun. To je téměř 110 000 korun měsíčně. Ve VZP si od roku 2017 do konce roku 2022 vydělal 1 737 398 korun. Vzhledem k tomu, že se správní rada schází přibližně jednou měsíčně a Svoboda má průměrnou účast 73 %, vychází jeho odměna na téměř 33 tisíc korun měsíčně za jedno jednodenní zasedání.

Svoboda není zdaleka jediným poslancem, který má celou řadu „vedlejšáků“ či, chcete-li, trafik. Podobně jako Bohuslav Svoboda se více než polovina poslanců věnuje i regionální politice. Česká televize uvádí, že ze 200 členů dolní komory je to 117. To je 59 %. Procentuálně nejvíc zastupitelů, radních nebo starostů mají ve svém klubu lidovci, 17 z 20, to je 85 %. U ODS je to 21 z 34 (61 %), ANO má 40 z 71 (56 %), STAN 19 z 33 (57 %), SPD 12 z 20 (60 %), TOP09 7 ze 14 (50 %). Piráti nemají v municipalitách žádného člena. Kromě zasedání ve správních a dozorčích radách a regionální politiky se ale někteří zákonodárci věnují také ještě svým původním povoláním. Jsou třeba lékaři, právníky nebo řediteli divadel či škol.

Velká trafika Jaroslava Faltýnka

Jak už bylo uvedeno, tak patrně jen skuteční znalci vědí, že státní Všeobecná zdravotní pojišťovna má dceřinou společnost Pojišťovna VZP, která poskytuje komerční pojištění. Tato dcera získala lobováním Jaroslava Faltýnka (ANO) monopol na pojištění léčebných nákladů cizinců. Šlo o miliardový byznys na úkor běžných komerčních pojišťoven a v rozporu s legislativou EU. Cílem Kverulanta bylo donutit stát ukončit tento nemravný a nezákonný byznys. To se mu nakonec podařilo a monopol byl přijetím novely příslušného zákona 12. června 2023 zrušen. To vedlo ke zlevnění pojištění o desítky procent. Tato kauza však pro Kverulanta zrušením monopolu PVZP nekončí. PVZP podala na Kverulanta žalobu. Domáhá se stažení této kauzy a uveřejnění omluvy. Pokud by Kverulant tuto při prohrál, tak by pravděpodobně následovala žaloba o náhradu škody, která by mohla být pro Kverulanta likvidační. Podrobnosti naleznete v kauze Jak Kverulant pomohl zarazit velkou trafiku Jaroslava Faltýnka a čelí za to žalobě.

Dvojitý Kalousek

Miroslav Kalousek si jako místopředseda správní rady ve VZP vydělal v roce 2022 celkem 316 tisíc korun. V roce 2022 se konalo 10 zasedání správní rady. Kalousek si tak za jeden den práce přišel na téměř 32 tisíc korun. Kolik činí Kalouskova odměna v PVZP, Kverulant neví, PVZP mu to odmítá sdělit.

 Odměny statutárů v pojišťovně VZP

Kverulant se v březnu 2023 dle zákona o veřejném přístupu k informacím zeptal PVZP nejen na odměny Miroslava Kalouska, ale na odměny všech členů správní a dozorčí rady této pojišťovny. PVZP mu tyto informace odmítla poskytnout. Organizaci na neposkytnutí informace o výši odměn patrně velmi záleží, a tak si na její zatajování dokonce najala externího advokáta. Ten Kverulantovi sdělil, že pojišťovnu „nelze považovat za povinný subjekt ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, což je konečně podloženo i judikaturou“, a proto informace poskytovat nemusí a ani nebude.

Soudní žaloba

Kverulant se podáváním dotazů dle výše uvedeného zákona zabývá již od svého vzniku v roce 2009, a proto proti neposkytnutí informací podal stížnost. Marně, PVZP, respektive její matka Všeobecná zdravotní pojišťovna, mu opět informace o odměnách statutárních orgánů odmítla poskytnout. Kverulant proto v květnu 2023 podal na VZP žalobu. Poté co Kverulant zaplatil soudní poplatek ve výši tři tisíce korun, bylo první jednání nařízeno na pondělí 27. 11. 2023. V pátek před pondělním jednáním přišlo rozhodnutí o odročení jednání.

Kasační stížnost

Neuplynul ani týden a místo vyrozumění o nařízení jednání bylo Kverulantovi 30. 11. 2023 Městským soudem doručeno odmítnutí žaloby. Soud toto odmítnutí zdůvodnil tím, že Kverulant před podáním žaloby nevyčerpal všechny opravné prostředky. S tímto pohledem Kverulant nesouhlasí. Vždyť před podáním žaloby podal Úřadu pro ochranu osobních údajů podnět k provedení přezkumu nezákonného rozhodnutí. A teprve když tomuto podmětu nebylo vyhověno, tak Kverulant podal soudní žalobu. Proto Kverulant nyní proti rozsudku Městského soudu v Praze podal kasační stížnost.

Složitá právní válka

Jak už bylo uvedeno, žádosti o informace byly postupně uplatněny vůči PVZP a následně i vůči VZP. Ani jeden subjekt žádné informace neposkytl, a proto Kverulant  žaloval o poskytnutí informací VZP jako svého druhu nadřízený orgán ve vztahu k PVZP.  Městský soud v Praze však tuto žalobu odmítl z důvodu nevyužití všech procesních prostředků a věc postoupil k podle něho nadřízenému orgánu – Úřadu na ochranu osobních údajů(ÚOOÚ). Proti tomuto postupu Kverulant brojili kasační stížností.

Této stížnosti však Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem ze září 2024 nevyhověl. V odůvodnění se naznačuje, že by Kverulant mohl napadnout rozhodnutí PVZP, jakkoli je i v tomto rozhodnutí připomínáno, že dle ustálené judikatury, byť dopadající na právní stav před zřízením jejího státního monopolu na pojišťování cizinců, není PVZP povinným subjektem dle informačního zákona.

Kverulant proto připravuje žádost na ÚOOÚ s podnětem k uplatnění opatření proti nečinnosti ve vztahu k nekonající PVZP.

Prosba o podporu

Veřejná kontrola politiků je docela náročná práce a bez peněz se dělat nedá. V této kauze už jsme museli zaplatit téměř 7000 korun za poskytnutí informací, 3000 korun jako soudní poplatek a další desetitisíce jsme dali za právníky za vypracování a podání žaloby na VZP, přesto ještě není složitá právní válka u konce.

Kverulant není napojen na penězovody z veřejných zdrojů. Nejsme placeni z vašich daní. Jsme odkázáni jen na pomoc našich dárců. Bez nich bychom museli svou práci zastavit. Prosíme, buďte jedním z nich. Číslo Kverulantova účtu je 4350490001/5500 nebo můžete k darování použít i tuto zabezpečenou darovací bránu.

Vojtěch Razima